ECLI:CZ:NSS:2022:7.AFS.163.2022:27
sp. zn. 7 Afs 163/2022 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Michala
Bobka a Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: B e H o spol. s r. o., se sídlem Staré
Ransko 154, Krucemburk, zastoupena JUDr. Sylvou Kopeckou, advokátkou se sídlem
Zborovská 1023/21, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem
Na Františku 1039/32, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2019, č. j. MPO
73699/18/61100/01000, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 24. 6. 2022, č. j. 3 A 114/2019-201,
takto:
I. Kasační stížnost se z a m ít á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni se v rací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který jí bude
vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám její zástupkyně JUDr. Sylvy
Kopecké, advokátky, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] V projednávané věci se Nejvyšší správní soud (dále „NSS“) zabývá zákonností opatření
žalovaného o zkrácení dotace z operačního programu Podnikání a inovace pro
konkurenceschopnost – program NEMOVITOSTI I. VÝZVA (dále jen „PIK Nemovitosti“)
ve výši 100 %. Důvodem krácení bylo nesplnění podmínek poskytnutí dotace. Předmětem
následného sporu se stala míra nejednoznačnosti vymezení podmínek dotace.
[2] Rozhodnutím ze dne 12. 2. 2017, č. j. MPO 13908/17/61400 (dále též „Rozhodnutí
o poskytnutí dotace“), byla žalobkyni poskytnuta dotace v maximální výši 17 500 000 Kč
na projekt č. CZ.01. 2. 07/0.0/0.0/15_004/0000425, nazvaný Rekonstrukce a přístavba areálu
společnosti II. (dále též „Projekt“) z operačního programu PIK Nemovitosti. V něm se žalobkyně
zavázala, že k datu ukončení Projektu (dne 11. 6. 2018) splní cílové hodnoty indikátorů
povinných k naplnění. Tím byl podle Hlavy I., čl. XII. indikátor 46601 Rozšířené,
zrekonstruované nebo nově vybudované kapacity bez záboru zemědělského půdního fondu (dále
též „indikátor 46601“) s cílovou hodnotou 6320,720 m
2
. Podle Hlavy II., čl. I., odst. 2 byly určeny
zvláštní povinnosti příjemce dotace
takto:„[z]a datum dosažení indikátoru 46601 je … považováno
datum vydání Kolaudačního souhlasu, případně povolení k užívání nebo zahájení zkušebního provozu …. Dále
podle Hlavy II., čl. I., odst. 4: „[p]okud není součástí závěrečné etapy kolaudační souhlas, přestože je
vyžadován stavebním povolením, je žadatel povinen tento nahradit např. povolením zkušebního provozu, nebo
povolením předčasného užívání stavby (viz bod (2) Hlava II., Článek I. výše). Kolaudační souhlas je pak příjemce
dotace povinen doložit nejpozději 18 měsíců od data skutečného ukončení projektu. Porušení této povinnosti může
být správcem daně postiženo odvodem za porušení rozpočtové kázně ve výši 100 % částky celkově proplacené
dotace.“ Podle Hlavy II., čl. I., odst. 7: „[p]říjemce dotace se zavazuje k naplnění cílové hodnoty indikátoru
povinného k naplnění, tj. 46601 …. Pokud příjemce dotace nesplní stanovou cílovou hodnotu indikátoru
a nepožádal v minulosti o její úpravu …Řídící orgán uplatní postup dle §14e Rozpočtových pravidel,
při zohlednění limitů stanovených níže, a to u žádosti o platbu za poslední etapu projektu“; toto ustanovení
poté uvádí, že pokud je procentuální naplnění cílové hodnoty indikátoru menší než 20 %,
procento snížení způsobilých výdajů bude 100 %.
[3] Dne 11. 8. 2018 žalobkyně požádala o vyplacení částky 17 289 999,65 Kč. Opatřením
ze dne 21. 9. 2018, č. j. MPO 69417/18/61100/61150 (dále též „Opatření“), nicméně žalovaný
rozhodl o zkrácení poskytnuté dotace ve výši 100 %. Důvodem krácení bylo, že žalobkyně
v rozporu s Hlavou II., čl. I. odst. 2 Rozhodnutí o poskytnutí dotace nedoložila k datu ukončení
Projektu (dne 11. 6. 2018) dokumenty k posouzení data dosažení indikátoru 46601, jimiž je
kolaudační souhlas, nebo povolení k užívání, anebo zahájení zkušebního provozu. Žalobkyně
doložila pouze odborné posudky (certifikáty) autorizovaného inspektora vyhotovené dne
3. 6. 2018 pod č. j. BeHo/01/06/2018/Dv a č. j. BeHo/02/05/2018/Dv (dále též „Certifikát
AI“). Žalobkyně dále neměla dodržet termín pro podání žádosti o platbu ani termín pro její
opravu.
[4] Proti Opatření podala žalobkyně námitky, o nichž rozhodla ministryně průmyslu
a obchodu (dále „ministryně“) v záhlaví označeným rozhodnutím. Ministryně shledala námitky
ohledně termínů podání žádosti o platbu a její opravu oprávněnými, nevyhověla však námitkám
proti krácení dotace. Uvedla, že Hlava II., čl. I., odst. 4 Rozhodnutí o poskytnutí dotace přímo
odkazuje na dokumenty podle Hlavy II., čl. I., odst. 2 Rozhodnutí o poskytnutí dotace, kde jsou
požadované dokumenty stanoveny taxativním výčtem (kolaudační souhlas, případně povolení
k užívání, nebo zahájení zkušebního provozu), a je u nich vyžadováno doložení do data dosažení
indikátoru. Splnění podmínek v odst. 4 je tedy přímo navázané na splnění podmínek v odst. 2
a naopak, vždy s ohledem na datum dosažení cílové hodnoty indikátoru dle Hlavy I., čl. XII.
rozhodnutí o poskytnutí dotace, jímž je 11. 6. 2018. K tomuto datu tak musí příjemce dotace
disponovat kolaudačním souhlasem, nebo povolením k užívání, anebo zahájením zkušebního
provozu, vydanými stavebním úřadem. Jiné dokumenty nelze akceptovat. Z rozhodnutí
o poskytnutí dotace totiž nevyplývá, že certifikát autorizovaného inspektora podle §122 zákona
č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též
„stavební zákon“), lze považovat za dokument nahrazující kolaudační souhlas, povolení k užívání
či povolení zkušebního provozu. Certifikát autorizovaného inspektora není kolaudačním
souhlasem, který vydává stavební úřad, tudíž se nejedná o totožný dokument, který by jej mohl
nahradit. Nadto ministryně upozornila, že v žalobkyní doloženém certifikátu ze dne 3. 6. 2018
na str. 5 autorizovaný inspektor konstatuje, že v době sepsání posudku nebyly k dispozici všechny
povinné dokumenty pro vydání kolaudačního souhlasu, kterými jsou stanoviska dotčených
orgánů. Nedoložení kolaudačního souhlasu, nebo povolení k užívání, anebo zahájení zkušebního
provozu, do závěrečné etapy, poté zakládá nedosažení stanovené hodnoty indikátoru se sankčním
postihem. Podle ministryně přitom nelze porovnávat podmínky a rozhodovací praxi v odlišných
programech podpory, každý program podpory má totiž stanovené specifické podmínky a odlišné
indikátory povinné k naplnění. Konečně k námitkám týkajícím se dlouhého schvalovacího
procesu ministryně uvedla, že v souladu s Rozhodnutím o poskytnutí dotace mohla žalobkyně
realizovat Projekt již ode dne 12. 6. 2015. S podmínkou, že doba realizace Projektu nesmí
překročit 3 roky, a tudíž musí být ukončen do 11. 6. 2018, přitom žalobkyně byla seznámena před
podáním žádosti o podporu a souhlasila s ní.
[5] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení uvedeného
rozhodnutí ministryně. Předně namítla, že předložila certifikát autorizovaného inspektora, jenž je
způsobilý nahradit předložení kolaudačního souhlasu. V tomto směru odkázala na ustanovení
Hlavy II, čl. I odst. 4, jenž užívá zkratku „např.“ s následujícím výčtem dokumentů, z čehož lze
dovodit, že uvedený výčet je demonstrativní a zahrnuje dokumenty osvědčující způsobilost stavby
pro užívání. Podle jejího názoru tak přílohou závěrečné žádosti mohou být i jiné dokumenty
způsobilé doložit stejnou skutečnost. Takovým dokumentem je i jí doložený certifikát
autorizovaného inspektora, který nahrazuje závěrečnou prohlídku a prokazuje, že stavba je
způsobilá k řádnému a bezpečnému používání pro účel, ke kterému byla navržena a schválena
v souladu s dokumentací pro stavební povolení. Poukázala přitom na jiné dotační projekty, kde
žalovaný certifikát autorizovaného inspektora uznal za dokument způsobilý nahradit kolaudační
souhlas, a to konkrétně na projekt č. CZ.01. 3. 10/0.0/0.0/15_010/0000316, nazvaném Zlepšení
tepelně technických vlastností budov výrobního areálu společnosti II. (dále „projekt Zlepšení“)
a č. CZ.01. 1. 02/0.0/0.0/15_002/0000339, nazvaném Vybudování centra průmyslového výzkumu,
vývoje a inovací společnosti B e H o spol. s r. o. (dále „projekt Vybudování“). Podle jejího názoru nelze
identický požadavek posuzovat v různých projektech diametrálně odlišně. Žalobkyně dále
namítla, že postup žalovaného je v rozporu s účelem a smyslem dotačního procesu a časové
posloupnosti předmětného projektu. V tomto směru poukázala na dlouhý schvalovací proces
ze strany žalovaného, v jehož důsledku fakticky přišla o dva roky z lhůty pro realizaci Projektu
a doložení jeho ukončení. S ohledem na tyto okolnosti mimo kontrolu žalobkyně a vzhledem
k časové náročnosti kolaudačního řízení bylo na hranici možnosti získat souhlasná stanoviska
správních úřadů nutná pro vydání kolaudačního souhlasu. Žalovaný rovněž žalobkyni zamítl
žádost o změnové řízení na prodloužení lhůty k doložení kolaudace stavby z důvodu dlouhé
administrace projektu, ačkoli v projektu Zlepšení bylo stejné zdůvodnění uznáno a lhůta
prodloužena. Podmínky realizace Projektu žalobkyně tak jsou dle jejího názoru ve vztahu
k podmínkám jiných příjemců – kteří mohli využít celou lhůtu – nerovné. Žalobkyně rovněž
namítla, že nejednoznačnost či neurčitost dotačních podmínek nemá jít k tíži příjemce jakožto
slabší strany, což se však v posuzovaném případě stalo. Žalobkyni se dostalo ze strany
žalovaného rozdílných pokynů, což ve spojení se spornou interpretací podmínek dotace vedlo
k vydání nezákonného napadeného rozhodnutí. Kromě toho žalobkyně zpochybnila i závěry
žalovaného ohledně nedodržení termínu podání žádosti o platbu a termínu pro její opravu.
[6] Městský soud rozsudkem ze dne 24. 6. 2022, č. j. 3 A 114/2019-201, žalobu zamítl.
Předně uvedl, že na dotaci není právní nárok. Rozhodnutí o poskytnutí dotace je toliko závazný
příslib poskytovatele dotace, že užije své volné správní uvážení ohledně poskytnutí dotace
určitým způsobem, tedy že dotaci příjemci poskytne při splnění daných podmínek. Městský soud
následně odmítl odkaz žalobkyně na Hlavu II., čl. I., odst. 4 Rozhodnutí o poskytnutí dotace jako
nedůvodný. Porušení tohoto ustanovení totiž nebylo žalovanou sankcionováno. Žalobkyni byla
uložena sankce v podobě krácení dotace za porušení povinnosti podle ustanovení Hlavy II., čl. I.,
odst. 2 Rozhodnutí o poskytnutí dotace. Povinnost podle Hlavy II., čl. I., odst. 2 přitom není
totožná s povinností podle Hlavy II. čl. I., odst. 4. Podle městského soudu je přitom dosažení
indikátoru 46601 ke dni 11. 6. 2018 ve smyslu Hlavy II., čl. I., odst. 2 závaznou podmínkou
poskytnutí dotace. Tu žalobkyně nedodržela, neboť nepředložila kolaudační souhlas. Podle
zjištění městského soudu navíc Rozhodnutí o poskytnutí dotace fakticky neumožňovalo, aby byl
požadovaný kolaudační souhlas nahrazen certifikátem autorizovaného inspektora. Ten není
veřejnoprávním povolením, které by v rovině povinností dle stavebního zákona opravňovalo
žalobkyni k užívání stavby. Z žádného ustanovení stavebního zákona navíc neplyne, že by
certifikát nahrazoval kolaudační souhlas, resp. se mu stavěl na roveň. Naproti tomu předčasné
užívání stavby či zkušební provoz podle §123 a §124 stavebního zákona, jež jsou přípustnými
alternativami kolaudačního souhlasu podle Hlavy II., čl. I., odst. 4 Rozhodnutí o poskytnutí
dotace, vždy vyžadují veřejnoprávní povolení stavebního úřadu. Užívání stavby k datu 11. 6. 2018
nebylo povoleno v žádném režimu podle stavebního zákona. K námitce stěžovatelky,
že v případě projektů Zlepšení a Vybudování byl certifikát autorizovaného inspektora uznán,
poté městský soud uvedl, že tyto projekty byly realizovány v rámci jiných dotačních programů.
Každý program podpory má vlastní podmínky, specifika a cíle, a proto nelze projekty v rámci
různých programů porovnávat. Programy podpory u projektů Zlepšení a Vybudování přitom
nestanovovaly povinnost, jež by byla shodná s tou, jež je stanovena v Hlavě II., čl. I., odst. 2
Rozhodnutí o poskytnutí dotace.
[7] Městský soud dále odmítl námitku žalobkyně, že předložení kolaudačního souhlasu ke dni
11. 6. 2018 nebylo s ohledem na složitost řízení možné. Žalobkyně se podle městského soudu
omezila pouze na obecné tvrzení o obtížnosti získání závazných stanovisek, aniž by soudu
doložila, jaké konkrétní skutečnosti jí bránily v předložení kolaudačního souhlasu do uvedeného
data. Stejně tak netvrdila a ani neprokázala, jaké skutečnosti jí bránily v předložení povolení
k užívání, nebo zahájení zkušebního provozu, jež jsou dle Hlavy II., čl. I., odst. 4 Rozhodnutí
o poskytnutí dotace akceptovanými alternativami ke kolaudačnímu souhlasu. Městský soud
v tomto kontextu dále uvedl, že ve Výzvě I k operačnímu programu PIK Nemovitosti ze dne
29. 5. 2015, bylo stanoveno, že doba realizace projektu nesmí překročit 3 roky od data
přijatelnosti projektu. Žalobkyně tudíž byla již před podáním žádosti o podporu seznámena
s podmínkami ukončení projektu, přičemž ve své žádosti uvedla jako předpokládané zahájení
jeho realizace den 12. 6. 2015 a předpokládané datum jeho ukončení den 11. 6. 2018. Projekt
tudíž mohl být fakticky uskutečňován od 12. 6. 2015. Den 11. 6. 2018 byl následně závazně
stanoven jako datum ukončení projektu Rozhodnutím o poskytnutí dotace, který žalobkyně
elektronicky podepsala.
[8] Městský soud odmítl i námitku, jež se týkala nejednoznačnosti a neurčitosti samotných
dotačních podmínek. Stěžovatelka neuvedla, jaké konkrétní podmínky měly těmito vadami trpět
a jak jí má být neurčitost a nejednoznačnost přičtena k tíži. Ze stejného důvodu městský soud
neshledal důvodnou ani námitku žalobkyně, že v rámci jednotlivých projektů byly dány rozdílné
pokyny ze strany žalovaného, které ve spojení se spornou interpretací dotačních pravidel vedly
k vydání nezákonného napadeného rozhodnutí. Rovněž v tomto případě žalobkyně pouze
obecně namítla sporný výklad dotačních pravidel, přičemž nespecifikovala ani pokyny, které
podle ní byly vydány odlišně než u jiných projektů. Pokud jde konečně o žalobní body vztahující
se k nedodržení termínu podání žádosti o platbu a termínu pro její opravu, ty městský soud
neshledal důvodnými, neboť jim bylo vyhověno již v napadeném rozhodnutí ministryně.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[9] Rozsudek městského soudu napadá žalobkyně (stěžovatelka) v celém rozsahu kasační
stížností, jejíž důvody spatřuje v §103 odst. 1 písm. a), b), d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Navrhuje, aby NSS napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
[10] Stěžovatelka předně namítá, že městský soud se nevypořádal se všemi jejími argumenty
v podané žalobě, resp. její argumentaci zcela zjednodušil a bagatelizoval, když selektivně vybral
jen některé otázky. To podle jejího názoru založilo nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku.
[11] Jednotlivé dílčí námitky pak stěžovatelka vyčlenila do 4 okruhů, jimiž reaguje na jednotlivé
části rozsudku městského soudu. V prvním okruhu stěžovatelka uvedla, že ačkoli není
na poskytnutí dotace právní nárok, je nutné, aby poskytovatel dotace vymezil podmínky jejího
poskytnutí tak, aby se nevyskytovaly rozpory při jejím výkladu a pravidla poskytování dotací byla
jasná a předvídatelná. Stěžovatelka namítá, že se nachází v pozici slabší strany, a proto má za to,
že nejednoznačnost či neurčitost dotačních podmínek nemá jít k její tíži.
[12] Stěžovatelka v rámci druhé druhého okruhu námitek zpochybňuje správnost právního
posouzení splnění podmínek poskytnutí dotace, pokud jde o naplnění indikátoru 46601. Podle
jejího názoru městský soud nereflektoval znění těchto podmínek a přistupoval k nim přepjatě
formalisticky a k tíži stěžovatelky. Stěžovatelka uvádí, že je nutné Hlavu II., čl. I., odst. 2 a odst. 4
Rozhodnutí o poskytnutí dotace vykládat ve vzájemné souvislosti. Zpochybňuje přitom právní
závěr městského soudu, že jediným možným dokumentem, který mohl být předložen k závěrečné
žádosti, byl kolaudační souhlas, ev. povolení zkušebního provozu, nebo povolení předčasného
užívání stavby. Z ustanovení Hlavy II., čl. I., odst. 2 a odst. 4 Rozhodnutí o poskytnutí dotace
podle ní vyplývá, že uvedené dokumenty nejsou stanoveny taxativním výčtem, nýbrž výčtem
demonstrativním (jak je patrné z použité zkratky „např.“). Přílohou závěrečné žádosti tak mohou
být i jiné dokumenty, které jsou způsobilé doložit stejnou skutečnost, kterou je způsobilost stavby
pro užívání. Takovým dokumentem je s ohledem na svoji povahu i certifikát autorizovaného
inspektora, neboť fakticky osvědčuje, že je stavba způsobilá k řádnému a bezpečnému užívání,
a jako takový představuje hlavní podkladový dokument pro vydání kolaudačního souhlasu. Vedle
toho stěžovatelka opětovně poukázala na projekt Zlepšení a projekt Vybudování, v nichž
žalovaný certifikát autorizovaného inspektora akceptoval. V uvedeném jednání stěžovatelka
spatřuje porušení principu předvídatelnosti správního rozhodování a principu rovnosti, neboť
žalovaný hodnotí stejné přílohy za skutkově a právně shodných situací odlišným způsobem.
Městskému soudu poté vytýká, že uvedenou skutečnost odbil pouhým tvrzením, že každý projekt
má své specifické požadavky. Konečně stěžovatelka poukázala na výrazné porušení kontinuity
podmínek operačního programu PIK Nemovitosti mezi následujícími výzvami. Předchozí výzva
sice neobsahovala současné ustanovení dotačních podmínek se zkratkou „např.“ (Hlava II., čl. I.,
odst. 4), nicméně poskytovala lhůtu 18 měsíců od předání stavby na provedení kolaudačního
řízení.
[13] V třetím okruhu kasačních námitek stěžovatelka opětovně uvádí, že postup žalovaného je
v projednávané věci v rozporu s účelem a smyslem dotačního procesu. Městskému soudu vytýká,
že ačkoli jsou ze správního spisu patrné údaje, z nichž plyne existence prodlevy na straně
žalovaného, svůj závěr založil pouze na konstatování, že stěžovatelka svá tvrzení ničím
nepodložila. Konkrétně uvádí, že ačkoli byla předběžná žádost podána již 11. 6. 2015 a plná
žádost 3. 12. 2015, žalovaný ji schválil až dne 13. 2. 2017. V důsledku zdržení na straně
žalovaného tak byla reálná zbývající lhůta na realizaci projektu od okamžiku vydání Rozhodnutí
o poskytnutí dotace kratší než lhůta stanovená v hlavě II., čl. I., odst. 4 pro provedení kolaudace
(tj. 18 měsíců). Získání potřebných stanovisek dotčených orgánů pro získání kolaudačního
souhlasu, povolení zkušebního provozu či povolení užívání tak bylo na hranici nemožnosti.
[14] V rámci čtvrtého okruhu žalobních námitek stěžovatelka tvrdí, že v žalobě namítanou
nejednoznačnost dotačních podmínek jasně vymezila. Opětovně přitom odkázala na část kasační
stížnosti, jež se týká naplnění indikátoru 46601, a konkrétně ustanovení Hlavy II., čl. I., odst. 2
a odst. 4 Rozhodnutí o poskytnutí dotace, pokud jde o získání tam vymezených dokumentů
nutných k naplnění tohoto indikátoru. Městský soud se tudíž nevypořádal s veškerou její
argumentací, resp. „zcela záměrně přehlédl stěžovatelkou namítané vady v postupu správních
orgánů“, když se jejími námitkami odmítl věcně zabývat s poukazem na to, že stěžovatelka
neuvedla, jaké podmínky měly uvedenou vadou trpět a jak má být daná vada přičtena k její tíží.
[15] Stěžovatelka na závěr namítla rovněž porušení principu přiměřenosti, pokud jde
o zkrácení částky dotace ve výši 100 %. Konkrétně uvedla, že napadený rozsudek městského
soudu je nesprávný z důvodu, že nereflektuje usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne
30. 10. 2018, č. j. 1 Afs 291/2017-33, podle něhož je nutné při krácení dotace vycházet ze zásady
přiměřenosti. To se přitom podle stěžovatelky v projednávané věci nestalo. Správní orgány
nižších stupňů měly věc posoudit mechanicky a přistoupit ke krácení ve výši 100 %, aniž by své
rozhodnutí řádně a srozumitelně odůvodnily.
[16] Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnout kasační stížnost jako nedůvodnou. Uvedl,
že se stěžovatelka dopouští zásadní výkladové chyby, pokud tvrdí, že ke splnění indikátoru 46601
mohla doložit rovněž jiný dokument osvědčující způsobilost stavby pro užívání. Účelem doložení
daných dokumentů totiž není prokázat, že je stavba pouze způsobilá pro užívání, nýbrž též že
může být užívána, a tedy sloužit svému účelu. Tím je v případě Projektu nejen provedení stavby,
ale též její následné využívání (v souladu s právními předpisy). To však posudek autorizovaného
inspektora neumožňuje. Podle názoru žalovaného navíc stěžovatelka ani v kasační stížnosti nijak
nerozvádí údajnou nejednoznačnost či neurčitost konkrétních dotačních podmínek. K námitce
časové prodlevy při schvalování dotace poté žalovaný uvedl, že nic nebránilo stěžovatelce
realizovat projekt již od 12. 6. 2015, kdy podala předběžnou žádost o podporu, neboť od tohoto
dne mohly vznikat způsobilé výdaje projektu. Pokud se stěžovatelka rozhodla počkat na vydání
Rozhodnutí o poskytnutí dotace, šlo o její rozhodnutí a na její odpovědnost. Kromě toho
žalovaný namítl, že kasační stížnost z velké části pouze opakuje v žalobě uvedená tvrzení, aniž by
uváděla, s jakými závěry městského soudu nesouhlasí a z jakých důvodů. Podle jeho názoru
takové důvody kasační stížnosti nejsou podle §104 odst. 4 s. ř. s. přípustné. K namítanému
porušení principu proporcionality se žalovaný vyjádřil tak, že danou argumentaci by si bylo
možné představit v případě, že kolaudační souhlas byl doložen nikoliv k datu stanovenému
v Rozhodnutí o poskytnutí o dotace, ale až v rámci administrace žádosti o platbu. Stěžovatelka
nicméně nedoložila kolaudační souhlas ani následně. Namísto toho se rozhodla nahradit
předepsaný dokument jiným a dovolávat se jeho přípustnosti. Stěžovatelka tak měla vědomě
porušit dotační podmínky, ačkoli s jejich zněním byla od počátku seznámena a souhlasila s nimi.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[17] Kasační stížností se NSS zabýval nejprve z hlediska splnění formálních náležitostí.
Konstatoval, že kasační stížnost je přípustná. Nepřípustná je nicméně v rozsahu kasační námitky
týkající se tvrzeného porušení principu přiměřenosti při krácení dotace ve výši 100 %. Tato
námitka nebyla uplatněna v žalobním řízení před městským soudem, ač tak stěžovatelka učinit
mohla (§104 odst. 4 s. ř. s.). Jelikož se nejedná o otázku, k níž by městský soud musel
přihlédnout z úřední povinnosti, nelze s ohledem na zásadu koncentrace řízení ve správním
soudnictví (§75 odst. 2 s. ř. s.) v řízení o kasační stížnosti tuto námitku přezkoumat (srov. např.
rozsudek NSS ze dne 25. 9. 2008, čj. 8 Afs 48/2006-155). Ze stejného důvodu je nepřípustná
i kasační námitka porušení kontinuity podmínek operačního programu PIK Nemovitosti mezi
následujícími výzvami, kterou stěžovatelka spatřuje v tom, že předchozí výzva měla poskytovat
lhůtu 18 měsíců od předání stavby na provedení kolaudačního řízení. Ani tato námitka nebyla
uplatněna v žalobním řízení, ač tak stěžovatelka učinit mohla (§104 odst. 4 s. ř. s.). Nelze ji proto
v řízení o kasační stížnosti přezkoumat.
[18] Pokud jde o zbylé námitky, NSS předně uvádí, že důvody kasační stížnosti musí směřovat
proti rozhodnutí krajského soudu (v tomto případě městského soudu v Praze), neboť podstatou
řízení o kasační stížnosti je přezkum soudního rozhodnutí (§102 s. ř. s.). Ve značné části kasační
stížnosti však stěžovatelka pouze opakuje námitky žalobní, aniž by polemizovala s právními
názory vyslovenými v napadeném rozsudku. Řízení o kasační stížnosti však není pokračováním
řízení o žalobě. Je samostatným řízením o mimořádném opravném prostředku poté, kdy řízení
před krajským soudem již bylo pravomocně skončeno. NSS přezkoumává především rozhodnutí
a postup krajského soudu. Stěžovatel je proto povinen uvést konkrétní argumentaci
zpochybňující závěry vyslovené v napadeném soudním rozhodnutí (srov. např. rozsudky ze dne
29. 1. 2015, č. j. 8 Afs 25/2012-351, odst. 140, nebo ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 34/2012-64,
odst. 21). V soudním řízení správním vymezuje hranice soudního přezkumu žalobce, resp.
stěžovatel. Soud není povinen ani oprávněn nahrazovat jeho projev vůle, domýšlet za něj
argumenty a vyhledávat na jeho místě možné vady napadeného správního či soudního
rozhodnutí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. II. ÚS 493/05), není-li
k jejich přezkumu vázán z úřední povinnosti (viz např. rozsudek rozšířeného senátu ze dne
24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS). NSS proto z kasační stížnosti vyčlenil ty
námitky, které jsou způsobilé věcného projednání, a v míře obecnosti, v jaké byly uplatněny, je
vypořádal.
[19] NSS přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem
a důvody, které uplatnila stěžovatelka v podané kasační stížnosti. Neshledal přitom vady uvedené
v §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[20] Kasační stížnost není důvodná.
III. A. Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku
[21] NSS se nejprve zabýval stěžovatelkou namítnutou nepřezkoumatelností napadeného
rozsudku. Tuto vadu spatřuje stěžovatelka v tom, že se městský soud nevypořádal se všemi jejími
argumenty, resp. její argumentaci „zcela zjednodušil a bagatelizoval“, když selektivně vybral jen
některé otázky. Stěžovatelka nicméně nekonkretizuje, které námitky městský soud opomenul
vypořádat. Tuto specifikaci provádí pouze v rámci čtvrtého okruhu kasačních námitek, jemuž se
NSS věnuje samostatně dále. Na tomto místě proto NSS posoudil celkovou přezkoumatelnost
rozsudku městského soudu a dospěl k závěru, že tato námitka není důvodná.
[22] Z judikatury NSS plyne, že má-li být rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné,
jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc zásadních a podstatných
skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při jejich posuzování, proč považuje právní
závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci
účastníků řízení za lichou. Povinností soudu je tak řádně se vypořádat se žalobní argumentací
(rozsudky NSS ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004-62, ze dne 21. 8. 2008,
č. j. 7 As 28/2008-75, ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Afs 69/2015-45). Soudy nemají povinnost
reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit. Jejich úkolem je vypořádat se
s obsahem a smyslem žalobní argumentace (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014,
č. j. 7 As 126/2013-19). Podstatné tak je, aby se správní soud ve svém rozhodnutí vypořádal se
všemi stěžejními námitkami účastníka řízení, což může v určitých případech konzumovat
i vypořádání některých dílčích a souvisejících námitek (rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2014,
č. j. 7 Afs 85/2013-33). Absence odpovědi na konkrétní argument stěžovatelky tudíž nezakládá
nezákonnost či nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského (městského) soudu. Je podstatné,
aby soud předložil vlastní ucelenou argumentaci, která oprávněnost vznesených námitek vyvrací.
Tento postup je přitom v souladu s judikaturou Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne
12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08).
[23] Těmto požadavkům napadený rozsudek dostál. Z jeho odůvodnění je patrné, jaký
skutkový stav vzal městský soud za rozhodný a jaké důvody jej vedly k jím dosaženému závěru.
Proti žalobní argumentaci městský soud postavil vlastní ucelený argumentační systém, který
obsahově vyvrací všechny stěžejní body žaloby, čímž dostál požadavkům uvedené judikatury.
Městský soud se konkrétně obsahově vypořádal jednak s otázkou splnění dotačních podmínek
a jejich výkladem, včetně stěžovatelkou vznesené otázky stran možného nahrazení kolaudačního
souhlasu certifikátem autorizovaného inspektora ve smyslu Hlavy II., čl. I., odst. 4 Rozhodnutí
o poskytnutí dotace (body 27 až 36 napadeného rozsudku), a dále i s rozdílným rozhodováním
žalovaného v případě projektů realizovaných v rámci jiných dotačních programů (body 37 až 38
napadeného rozsudku) a tvrzenou časovou obtížností získání kolaudačního souhlasu s ohledem
na vydání Rozhodnutí o přiznání dotace až v roce 2017 (bod 40 napadeného rozsudku). Právě
tyto otázky představují jádro žalobní argumentace, jež nyní stěžovatelka opětovně uvádí v kasační
stížnosti. Zbylé námitky poté městský soud vypořádal s ohledem na jejich nedostatečnou
konkretizaci či fakt, že jim bylo vyhověno již v napadeném rozhodnutí žalovaného (body 41–43).
[24] Z odůvodnění napadeného rozsudku jsou tudíž seznatelné důvody, jimiž se městský soud
vypořádal s obsahem a smyslem žalobní argumentace. Nesouhlas stěžovatelky s odůvodněním
a závěry napadeného rozsudku přitom nezpůsobuje jeho nepřezkoumatelnost (viz rozsudek NSS
ze dne 12. 11. 2013, č. j. 2 As 47/2013-30, či rozsudek NSS ze dne 29. 4. 2010,
č. j. 8 As 11/2010-163).
III. B. Nejednoznačnost dotačních podmínek a otázka jejich splnění stěžovatelkou
[25] NSS následně přezkoumal námitky uvedené stěžovatelkou v rámci prvního a částečně
druhého okruhu kasační stížnosti, neboť ty spolu úzce souvisí. V prvním vymezeném okruhu
kasační stížnosti stěžovatelka namítá, že nejednoznačnost dotačních podmínek jí nesmí jít k tíži.
Nesprávný výklad dotačních podmínek poté namítá v první části druhého okruhu kasační
stížnosti s ohledem na posouzení otázky, zda byly v projednávané věci dotační podmínky
splněny, když stěžovatelka namísto kolaudačního souhlasu předložila certifikát autorizovaného
inspektora.
[26] Stěžovatelce lze přisvědčit, že přetrvávající nejednoznačnost dotačních podmínek by
neměla jít k tíži příjemce dotace. Z ustálené judikatury NSS plyne, že to je poskytovatel dotace,
který primárně svým rozhodnutím vytváří právní rámec, v jehož mezích má příjemce dotace
povinnost se pohybovat. Pokud tedy poskytovatel dotace zvolí při stanovení povinností neurčité
právní pojmy, které nemají jednoznačnou zákonnou definici, musí následně unést i případné
negativní důsledky vyplývající z již ustálené zásady, dle které nelze neurčitost právního pojmu
v dohodě o poskytnutí prostředků klást k tíži příjemci finančních prostředků jakožto slabší strany
(rozsudek NSS ze dne 30. 3. 2017, č. j. 2 Afs 142/2016-32; či rozsudek NSS ze dne 16. 7. 2008,
č. j. 9 Afs 202/2007-68). Mělo by se však jednat o neurčitost či nejasnost zcela zásadních otázek,
která není standardním výkladem odstranitelná, a to ani v kontextu dalších částí podmínek či
související právní úpravy (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 8. 2021, č. j. 8 Afs 191/2019-33).
[27] Z kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka nejednoznačnost a neurčitost dotačních
podmínek spojuje s ustanovením Hlavy II., čl. I., odst. 2 a 4 Rozhodnutí o poskytnutí dotace,
pokud jde o dosažení indikátoru 46601. V projednávané věci došlo ke zkrácení dotace ve výši
100 % z důvodu nesplnění ustanovení Hlavy II, čl. I., odst. 2 Rozhodnutí o poskytnutí dotace,
jelikož stěžovatelka ke dni 11. 6. 2018 neprokázala dosažení uvedeného indikátoru předložením
kolaudačního souhlasu, povolení užívání, nebo povolení zkušebního provozu. Stěžovatelka
doložila pouze certifikát autorizovaného inspektora. Dovolává se přitom Hlavy II, čl. I., odst. 4
Rozhodnutí o poskytnutí dotace, který umožňuje kolaudační souhlas „nahradit“ obsahově
stejným výčtem dokumentů jako v odst. 2, avšak uvozených slovem „např.“. Podstatou
argumentace stěžovatelky tudíž je, že z důvodu nejednoznačnosti je nutné dotační podmínky
vykládat tak, že umožňují nahradit kolaudační souhlas a prokázat dosažení indikátoru 46601
předložením certifikátu autorizovaného inspektora. Ten totiž obdobně jako dokumenty uvedené
v odst. 2 osvědčuje způsobilost stavby pro užívání. Ze strany stěžovatelky v takovém případě
nedošlo k porušení Hlavy II., čl. I., odst. 2 Rozhodnutí o poskytnutí dotace, a proto opatření
žalovaného o zkrácení dotace není zákonné.
[28] NSS dospěl k závěru, že ustanovení Hlavy II, čl. I., odst. 2 a odst. 4 Rozhodnutí
o poskytnutí dotace jsou dostatečně určitá, pokud jde o dokumenty, kterými musí příjemce
dotace prokázat dosažení indikátoru 46601. Takovým dokumentem není certifikát
autorizovaného inspektora, který předložila stěžovatelka. Městský soud tudíž dospěl
ke správnému závěru, že rozhodnutí žalovaného o zkrácení dotace je zákonné, neboť
stěžovatelka nesplnila ke dni 11. 6. 2018 závaznou podmínku pro poskytnutí dotace.
[29] Se stěžovatelkou lze souhlasit, že ustanovení Hlavy II., čl. I., odst. 2 a odst. 4 Rozhodnutí
o poskytnutí dotace je nutné vykládat ve vzájemné souvislosti. Tomu ostatně nasvědčuje i znění
odstavce 4, jež po uvození dokumentů, jimiž může příjemce dotace nahradit kolaudační souhlas
(povolení zkušebního provozu, nebo povolení předčasného užívání stavby), výslovně odkazuje
na odst. 2: „viz bod (2) Hlava II., Článek I. výše“. Tento odkaz se nicméně uplatní
při posuzování, jaké dokumenty nahrazují kolaudační souhlas ve smyslu odst. 4. V projednávané
věci je naproti tomu sankcionováno porušení Hlavy II., čl. I., odst. 2 Rozhodnutí o poskytnutí
dotace, jež stanovuje okamžik naplnění indikátoru 46601. Povinnost naplnit indikátor 46601
podle tohoto ustanovení získáním jednoho z taxativně vymezených dokumentů (kolaudační
souhlas, povolení k užívání, anebo zahájení zkušebního provozu) k datu ukončení Projektu
(do 11. 6. 2018) přitom není nijak dotčena tím, že pro účely splnění své povinnosti podle odst. 4
může příjemce dotace kolaudační souhlas určitými dokumenty „nahradit“.
[30] Výklad dotačních podmínek je navíc nutné provádět s ohledem na cíl a účel dotace, tedy
tak, aby byl dotační projekt realizován a mohl sloužit svému účelu. K vyhodnocení, zda došlo
ke splnění určitého projektu, slouží indikátor povinný k naplnění. Ze správního spisu je přitom
zřejmé, že indikátor 46601, jenž je rozhodný v projednávané věci, byl již v žádosti o poskytnutí
dotace definován následovně: „Počet m2 užitné plochy (zkolaudované, nebo povolené k užívání), která byla
využita k rekonstrukci či vybudování nových prostor v rámci kterých nedošlo k záboru (zastavění nové půdy …“
(zvýraznění doplněno). Již před zahájením realizace Projektu tudíž bylo zřejmé, že naplnění
indikátoru 46601, a tedy splnění Projektu, bude vyžadovat kolaudaci, či některé z veřejnoprávních
povolení k užívání.
[31] V tomto kontextu je poté nutné vykládat i sporná ustanovení dotačních podmínek. Pokud
Hlava II., čl. I., odst. 4 umožňuje kolaudační souhlas „nahradit“ jiným dokumentem, je potřeba
toto ustanovení dotačních podmínek vykládat tak, že nahrazení kolaudačního souhlasu musí vést
k naplnění indikátoru 46601. To v kontextu projednávané věci znamená předložit takový
dokument, který umožňuje užívání realizované stavby pro vyžadovaný účel. Kromě kolaudačního
souhlasu umožňuje takové užívání dvojice povolení uvedená v odst. 2: předčasné užívání stavby
dle §123 stavebního zákona, nebo zkušební provoz dle §124 stavebního zákona; ne však
certifikát autorizovaného inspektora. Získání certifikátu autorizovaného inspektora totiž
neprokazuje, že bude indikátor 46601 skutečně dosažen, a tedy že dojde rovněž k naplnění účelu
dotace. Certifikát autorizovaného inspektora předně neumožňuje užívání stavby, jelikož slouží
pouze jako podklad, ze kterého stavební úřad „může“ vyjít a ve smyslu §122 odst. 6 stavebního
zákona upustit od závěrečné prohlídky. Certifikát autorizovaného inspektora navíc může být
vydán i bez doložení souhlasných závazných stanovisek, popřípadě rozhodnutí dotčených
orgánů, jež jsou nezbytná k povolání užívání stavby. To je i případ stěžovatelkou doloženého
certifikátu autorizovaného inspektora. Certifikát autorizovaného inspektora tudíž neprokazuje,
že indikátor 46601 byl či bude dosažen. Nepředstavuje rovnocenný dokument, který by mohl
ve smyslu Hlavy II., čl. I., odst. 4 Rozhodnutí o poskytnutí dotace kolaudační souhlas „nahradit“
tak, aby nejpozději k datu skončení projektu byl indikátor 46601 ve smyslu Hlavy II., čl. I., odst. 2
dosažen.
[32] Na tomto závěru nic nemění ani zkratka „např.“ uvedená v Hlavě II., čl. I., odst. 4
Rozhodnutí o poskytnutí dotace. Ze smyslu a kontextu ustanovení je zřejmé, že možnost
nahradit kolaudační souhlas podle tohoto ustanovení se vztahuje pouze k veřejnoprávním povolením
užívání stavby podle stavebního zákona. Tento závěr je podpořen i výslovným odkazem
na dokumenty uvedené v odst. 2, neboť jak bylo uvedeno, právě tyto režimy povolení (povolení
předčasného užívání stavby a povolení zkušebního provozu) umožňují užívání stavby, a tudíž
dosáhnout indikátor 46601, a tím i účel dotace. Certifikát autorizovaného inspektora proto nelze
považovat za dostatečný dokument, který by mohl nahradit kolaudační souhlas ani pro účely
splnění povinnosti podle Hlavy II., čl. I., odst. 4 Rozhodnutí o přiznání dotace – tedy povinnosti,
jejíž porušení nebylo v projednávané věci ze strany žalovaného přímo sankcionováno.
[33] Ani interpretace uvedených ustanovení dotačních podmínek ve vzájemné souvislosti tudíž
nemůže vést k závěru, že stěžovatelka v projednávané věci naplnila indikátor 46601, a tedy splnila
podmínky poskytnutí dotace. Zasazením daného ustanovením do kontextu podmínek naopak
vede k závěru přesně opačnému. NSS připomíná, že v případě Projektu má být indikátor 46601
naplněn ke dni jeho ukončení. Interpretace, které se stěžovatelka dovolává, není možná, neboť
by za datum dosažení indikátoru bylo považováno získání dokumentů, které jeho dosažení
ve skutečnosti neprokazují. Při absenci jakéhokoli speciálního ustanovení, jež by výslovně
stanovilo jinak, by takový výklad mohl vést k tomu, že z rozpočtu budou vypláceny prostředky
na projekty, které nebudou nikdy realizovány a sloužit k účelu, ke kterému byly poskytnuty.
Neobstojí tedy ani poukaz stěžovatelky na předchozí výzvu operačního programu Nemovitosti,
jež měla obsahovat speciální ustanovení, které poskytovalo lhůtu 18 měsíců od předání stavby
na kolaudační řízení. Žádné takové ustanovení v dotačních podmínkách rozhodných
pro projednávanou věc neexistuje. Námitka stěžovatelky, že přílohou závěrečné žádosti může být
i certifikát autorizovaného inspektora, neboť je způsobilý doložit stejnou zkušenost jako
kolaudační souhlas, tudíž není důvodná.
[34] Ze stejného důvodu nelze přisvědčit ani námitce stěžovatelky, že městský soud
nereflektoval znění dotačních podmínek a přistupoval k nim přepjatě formalisticky. Z uvedeného
je naopak zřejmé, že znění dotačních podmínek bylo městským soudem náležitě posouzeno
s ohledem na jejich kontext a smysl. Výklad městského soudu je věcně správný.
III. C. Rozdílné zacházení při realizaci různých projektů žalovaným
[35] Důvodné nejsou ani zbylé námitky stěžovatelky uvedené v rámci druhého okruhu kasační
stížnosti, jež se týkají rozdílného postupu žalovaného při hodnocení různých projektů.
Stěžovatelka konkrétně namítá, že žalovaný v případě projektu Zlepšení a projektu Vybudování
certifikát autorizovaného inspektora přijal, zatímco v případě Projektu jej odmítl.
[36] Předně nelze přisvědčit námitce, že městský soud tuto námitku „odbil“ pouhým tvrzením,
že každý projekt má své specifické požadavky. Městský soud sice v bodě 37 napadeného
rozsudku skutečně uvedl, že různé projekty nelze s ohledem na odlišné podmínky, specifika a cíle
porovnávat, v bodě 38 nicméně tento svůj závěr blíže konkretizoval a vysvětlil. Uvedl tedy
konkrétní důvody, proč dotčený žalobní bod stěžovatelky není důvodný.
[37] NSS se ztotožňuje se závěrem městského soudu. V projednávané věci se jedná
o obsahově odlišné dotační podmínky stanovené v rámci různých projektů programů podpory,
které nelze porovnávat. Ze soudního a správního spisu je zřejmé, že rozhodnutí o poskytnutí
dotace č. j. MP 8585/17/61200 na projekt Zlepšení a rozhodnutí o poskytnutí dotace č. j. MPO
62312/16/61600/1372 na projekt Vybudování obsahovala jiná ustanovení dotačních podmínek
než Rozhodnutí o poskytnutí dotace na Projekt. Žádné z těchto rozhodnutí nestanovuje
obsahově totožnou povinnost, za kterou byla stěžovatelka sankcionována v projednávané věci,
tedy neprokázání dosažení indikátoru povinného k naplnění k datu ukončení projektu z důvodu
nepředložení kolaudačního souhlasu, nebo povolení k užívání, anebo zahájení zkušebního
provozu ve smyslu Hlavy II., čl. I., odst. 2 Rozhodnutí o poskytnutí dotace.
[38] V případě projektu Zlepšení nebylo předložení kolaudačního souhlasu či některého
z povolení užívání navázáno na dosažení indikátoru 32300 (Snížení konečné spotřeby energie
u podpořených subjektů), jelikož tento indikátor měl být naplněn až do 7. 6. 2023. Posouzení
naplnění uvedeného indikátoru se tedy provádí až s odstupem času, nikoli v okamžiku získání
povolení k užívání. Ani v případě projektu Vybudování nebylo povinností příjemce dotace
doložit k závěrečné žádosti o platbu kolaudační souhlas. Ustanovení Hlavy II., čl. I., odst. 2
dotčeného rozhodnutí totiž výslovně stanovuje, že příjemce dotace musí doložit kolaudační
souhlas do 18 měsíců od skutečného ukončení projektu. Oproti dotačním podmínkám v případě
Projektu tedy toto ustanovení poskytuje dodatečnou lhůtu k získání kolaudačního souhlasu.
Pokud tedy nebyl v projektu Zlepšení a projektu Vybudování doložen k závěrečné žádosti
o platbu kolaudační souhlas, nýbrž certifikát autorizovaného inspektora, nemělo to vliv
na dosažení příslušného indikátoru povinného k naplnění.
[39] NSS uvádí, že v prvé řadě je nutné řídit se podmínkami daného dotačního projektu.
V případě projektů Zlepšení a Vybudování bylo dosažení indikátoru povinného k naplnění
navázáno na jinou povinnost dotačních podmínek. Certifikát autorizovaného inspektora tak mohl
být při závěrečné žádosti o platbu akceptován. Naproti tomu v projednávané věci bylo předložení
kolaudačního souhlasu navázáno na naplnění indikátoru 46601. Posuzované situace s ohledem
na znění relevantních dotčených podmínek tudíž nejsou obdobné, jak namítá stěžovatelka.
Městský soud proto správně uzavřel, že odkazy stěžovatelky na projekty uskutečňované v rámci
jiných projektů podpory nejsou pro projednávanou věc příhodné. S ohledem na odlišnost
dotačních podmínek pak nelze mluvit ani o porušení principu předvídatelnosti správního
rozhodování a principu rovnosti ze strany žalovaného. Námitka, že žalovaný hodnotí stejné
přílohy za skutkově a právně shodných situací odlišným způsobem, tak není důvodná.
III. D. Neúměrná délka schvalovacího procesu ze strany žalovaného
[40] NSS nepřisvědčil ani námitce stěžovatelky, že v důsledku neúměrně dlouhé prodlevy
při schvalování dotace žalovaným nebylo získání kolaudačního souhlasu (resp. vydání povolení
k užívání nebo zahájení zkušebního provozu) ve zbývající lhůtě k realizaci Projektu možné.
[41] Stěžovatelka konkrétně městskému soudu vytýká, že ačkoli jsou ze správního spisu patrné
údaje, z nichž plyne existence prodlevy na straně žalovaného při schvalování dotace, svůj závěr
založil pouze na konstatování, že stěžovatelka svá tvrzení ničím nepodložila. Jak nicméně plyne
z bodu 40 napadeného rozsudku, tímto způsobem městský soud vypořádal pouze stěžovatelkou
namítanou obtížnost získání kolaudačního souhlasu. Ve vztahu k této otázce je přitom nutné
přisvědčit názoru městskému soudu, že se stěžovatelka v žalobě a stejně tak v kasační stížnosti
omezila pouze na obecné tvrzení o obtížnosti získání závazných stanovisek, aniž by doložila, jaké
konkrétní skutečnosti jí do data ukončení Projektu bránily v předložení kolaudačního souhlasu,
případně povolení k předčasnému užívání nebo zahájení zkušebního provozu, s nimiž je spojeno
naplnění indikátoru 46601.
[42] Stěžovatelka jako na konkrétní okolnost, která jí měla znemožnit včas získat všechna
potřebná závazná stanoviska a potažmo kolaudační souhlas, odkazuje na neúměrně dlouhý
schvalovací proces ze strany žalovaného. Ačkoli podala předběžnou žádost o dotaci již dne
11. 6. 2015 a plnou žádost následně dne 3. 12. 2015, k jejímu schválení žalovaným došlo až dne
13. 2. 2017. K tomu je nicméně potřeba uvést, že tato prodleva v postupu žalovaného neměla
žádný vliv na předpokládaný časový rámec, v němž mělo k realizaci Projektu dojít. Nelze ji proto
považovat za okolnost, která stěžovatelce znemožnila získat včas dokumenty potřebné k naplnění
indikátoru 46601. Jak totiž uvedl již městský soud v bodě 40 napadeného rozsudku, datum
11. 6. 2018 bylo jako předpokládané datum ukončení projektu uvedeno už v žádosti o poskytnutí
dotace ze dne 12. 6. 2015. Od tohoto data mohl být Projekt fakticky uskutečňován, přičemž bylo
stanoveno, že doba jeho realizace nesmí překročit 3 roky od data přijatelnosti projektu, pokud
nerozhodne poskytovatel dotace jinak. Den 11. 6. 2018 byl žalovaným závazně potvrzen jako den
ukončení Projektu v Rozhodnutí o poskytnutí dotace dne 16. 2. 2017. Samotné datum ukončení
Projektu – a tedy doba určená pro jeho uskutečnění – se tedy nezměnilo. Rozhodnutí
o poskytnutí dotace ze dne 16. 2. 2017 navíc stěžovatelka elektronicky podepsala, čímž s ním
a podmínkami tam stanovenými vyslovila svůj souhlas.
[43] S ohledem na uvedené je zřejmé, že v projednávané věci nedošlo k faktickému zkrácení
lhůty pro realizaci Projektu. Stěžovatelka mohla začít realizovat Projekt již před konečným
schválením žádosti ze strany žalovaného. Jak totiž plyne z Výzvy I operačního programu PIK
Nemovitosti, obsažené ve správním spise, v takovém případě bylo pouze nutné předložit
poskytovateli dotace k následné kontrole kompletní dokumentaci dříve vypsaných výběrových
řízení, a to do 30 dnů od vydání Rozhodnutí o poskytnutí dotace. Pokud se tedy stěžovatelka
rozhodla počkat s faktickým uskutečňováním Projektu až na vydání Rozhodnutí o poskytnutí
dotace, aby minimalizovala své riziko, činila tak na vlastní odpovědnost. To platí tím spíše
v situaci, kdy s Rozhodnutím o poskytnutí dotace následně stěžovatelka vyslovila v roce 2017
svůj souhlas. Tím se totiž zavázala ke splnění dotačních podmínek, včetně konečného data
pro ukončení Projektu. Za této situace se stěžovatelka nemůže pozdního vydání Rozhodnutí
o poskytnutí dotace nyní dovolat. Tato kasační námitka tudíž není důvodná.
III. E. Namítané opomenutí námitek k nejednoznačnosti dotačních podmínek
[44] V rámci čtvrtého okruhu žalobních námitek stěžovatelka vytýká městskému soudu,
že se nevypořádal s veškerou její argumentací, resp. zcela záměrně přehlédl stěžovatelkou
namítané vady v postupu správních orgánů, když se jejími námitkami odmítl věcně zabývat
s poukazem na to, že neuvedla, jaké podmínky měly uvedenou vadou trpět a jak má tato být
přičtena k její tíží.
[45] Ani tato kasační námitka není důvodná. Stěžovatelka konkrétně rozporuje závěr
městského soudu s poukazem na jí jednoznačně provedené vymezení ustanovení dotačních
podmínek, které považuje za nejednoznačné a neurčité, a to konkrétně ustanovení Hlavy II., čl. I.,
odst. 2 a odst. 4 Rozhodnutí o poskytnutí dotace. Vypořádání žalobních bodů týkajících se
výkladu těchto ustanovení s ohledem na argumentaci stěžovatelky v žalobě nicméně městský
soud podrobně učinil již v bodech 30 až 39 napadeného rozsudku. Z této části odůvodnění je
zřejmé, že městský soud nepovažoval uvedená ustanovení za nejednoznačná či neurčitá. Dospěl
totiž k jasnému závěru, podle něhož stěžovatelce nelze přisvědčit, že je možné dokumenty
stanovené v Hlavě II., čl. I., odst. 2 Rozhodnutí o poskytnutí dotace nahradit certifikátem
autorizovaného inspektora. Jak bylo navíc uvedeno, toto právní posouzení městského soudu
považuje NSS v řízení o kasační stížnosti za správné. Stěžovatelce proto nelze přisvědčit,
že se městský soud s její argumentací ve svém rozsudku nevypořádal. Ačkoli to neučinil výslovně
v bodě 41 napadeného rozsudku, s obsahem a smyslem této žalobní argumentace se vypořádal již
v bodech 30 až 39 napadeného rozsudku. Tím naplnil požadavky plynoucí z judikatury NSS
(srov. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013-19).
[46] Z kasační stížnosti neplyne, že by stěžovatelka zpochybňovala závěr městského soudu
uvedený v bodě 41 napadeného rozsudku, pokud jde o nedostatečnou konkretizaci ostatních
ustanovení dotačních podmínek, která mají být podle stěžovatelky nejednoznačná. Stěžovatelka
v rámci kasační námitky totiž výslovně odkazuje pouze na ustanovení Hlavy II., čl. I., odst. 2
a odst. 4 Rozhodnutí o poskytnutí dotace, s nimiž nejednoznačnost spojuje. Pro úplnost nicméně
NSS uvádí, že výše uvedený závěr městského soudu obstojí rovněž ve vztahu k ostatním
dotačním podmínkám. Jejich nejednoznačnost totiž stěžovatelka v žalobě – a ani nyní v kasační
stížnosti – nekonkretizovala. Ani neupřesnila, jak jí měl jít jejich výklad k tíži. Závěr městského
soudu uvedený v napadeném rozsudku je tudíž správný.
IV. Závěr a náklady řízení
[47] Z výše uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že nebyly naplněny tvrzené důvody
kasační stížnosti. Proto ji podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[48] V souladu s §120 a §60 odst. 1 věty první s. ř. s. NSS nepřiznal žádnému z účastníků
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Stěžovatelka v něm neměla úspěch
a žalovanému v něm žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
[49] NSS konečně rozhodl o navrácení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, jelikož platbu
tohoto soudního poplatku obdržel od stěžovatelky dvakrát ve stejné věci.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2022
David Hipšr
předseda senátu