ECLI:CZ:NSS:2022:7.AFS.164.2022:26
sp. zn. 7 Afs 164/2022 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Michala
Bobka a Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: B e H o spol. s r. o., se sídlem Staré
Ransko 154, Krucemburk, zastoupena JUDr. Sylvou Kopeckou, advokátkou se sídlem
Zborovská 1023/21, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem
Na Františku 1039/32, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2019,
č. j. MPO 82928/18/61100/01000, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2022, č. j. 3 A 115/2019-204,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] V projednávané věci se Nejvyšší správní soud (dále „NSS“) zabývá zákonností opatření
žalovaného o zkrácení dotace z operačního programu Podnikání a inovace
pro konkurenceschopnost – program podpory Školicí střediska (dále jen „PIK Školicí střediska“)
ve výši 100 %. Důvodem krácení je nesplnění podmínek poskytnutí dotace.
[2] Rozhodnutím ze dne 30. 1. 2017, č. j. MPO 8910/17/61400 (dále též „Rozhodnutí
o poskytnutí dotace“), byla žalobkyni poskytnuta dotace na projekt č. CZ.01. 2. 07/0.0/
0.0/15_003/0000338, nazvaný Vybudování školicího střediska společnosti B e H o spol. s r. o. (dále též
„Projekt“) z operačního programu PIK Školicí střediska v maximální výši 3 536 841 Kč. V něm
se žalobkyně zavázala, že k datu ukončení Projektu splní cílové hodnoty indikátorů povinných
k naplnění. Tím byl podle Hlavy I., čl. XII. indikátor 50002 Nové kapacity pro školení a odborné
vzdělávání MSP (dále též „indikátor 50002“) s cílovou hodnotou v počtu 56 a datem cílové
hodnoty den 8. 6. 2018. Podle Hlavy II., čl. I., odst. 4 byly určeny zvláštní povinnosti příjemce
dotace
takto:„[p]okud není součástí závěrečné žádosti o platbu kolaudační souhlas, přestože je vyžadován
stavebním povolením, je žadatel povinen tento nahradit např. povolením zkušebního provozu, nebo povolením
předčasného užívání stavby. Kolaudační souhlas je pak příjemce dotace povinen doložit nejpozději 18 měsíců
od data skutečného ukončení projektu. Tato povinnost se týká pouze projektů, u kterých byly výdaje na stavební
práce podléhající stavebnímu povolení zahrnuty příjemcem dotace do žádosti o platbu. Porušení této povinnosti
může být správcem daně postiženo odvodem za porušení rozpočtové kázně ve výši 100 % částky celkově proplacené
dotace.“ Dále podle Hlavy II., čl. I., odst. 10: „[p]říjemce dotace se zavazuje k naplnění cílové hodnoty
indikátoru povinného k naplnění, tj. 50002 …. Pokud příjemce dotace nesplní stanovou cílovou hodnotu
indikátoru a nepožádal v minulosti o její úpravu …Řídící orgán uplatní postup dle §14e Rozpočtových pravidel,
při zohlednění limitů stanovených níže, a to u žádosti o platbu za poslední etapu projektu“; toto ustanovení
poté uvádí, že pokud je procentuální naplnění cílové hodnoty indikátoru menší než 20 %,
procento snížení způsobilých výdajů bude 100 %.
[3] Dne 30. 6. 2018 žalobkyně požádala o vyplacení částky 3 103 320,64 Kč. Opatřením
ze dne 24. 10. 2018, č. j. MPO 77426/18/61100/61150 (dále též „Opatření“), nicméně žalovaný
rozhodl o zkrácení poskytnuté dotace ve výši 100 %. Důvodem krácení bylo, že žalobkyně
v rozporu s Hlavou II., čl. I. odst. 4 Rozhodnutí o poskytnutí dotace nedoložila k závěrečné
žádosti o platbu žádný z vyžadovaných dokumentů, jímž je kolaudační souhlas, nebo dokument
jej nahrazující (povolení k užívání, anebo zahájení zkušebního provozu). Žalobkyně doložila
pouze odborné posudky (certifikáty) autorizovaného inspektora vyhotovené dne 3. 6. 2018
pod č. j. BeHo/01/06/2018/Dv a č. j. BeHo/02/06/2018/Dv (dále též „Certifikát AI“).
[4] Proti Opatření podala žalobkyně námitky, o nichž rozhodla ministryně průmyslu
a obchodu (dále „ministryně“) v záhlaví označeným rozhodnutím. Ministryně námitkám
nevyhověla. Uvedla, že nelze porovnávat podmínky a rozhodovací praxi v odlišných programech
podpory. Každý program podpory má totiž stanovené specifické podmínky a odlišné indikátory
povinné k naplnění. Cílem projektu je vytvořit nové kapacity pro školení, resp. počet osob, které
se mohou vzdělávat v jednom okamžiku. Datem splnění této cílové hodnoty je den 8. 6. 2018.
Uvedená kapacita má vzniknout výstavbou nového školicího střediska, resp. nástavbou na již
existující nemovitosti. Tato výstavba přitom podléhá stavebnímu povolení podle zákona
č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též
„stavební zákon“). Proto podléhá i schopnost užívání stavby kolaudaci podle zmíněného zákona.
V případě, že by nemovitost byla užívána bez kolaudačního souhlasu vydaného stavebním
úřadem, dopustil by se příjemce dotace přestupku. Kolaudaci je přitom možné nahradit
povolením zkušebního provozu, nebo povolením předčasného provozu, nikoli však certifikátem
autorizovaného inspektora. Cílem Projektu je využívat od okamžiku ukončení projektu
vybudované středisko, což certifikát autorizované inspektora neumožňuje. Jelikož nebylo uděleno
povolení k užívání stavby, nebyl ve stanoveném termínu splněn závazný indikátor. Proto došlo
podle Hlavy II., čl. I., odst. 10 ke krácení dotace ve výši 100 %. Konečně k námitkám týkajícím se
dlouhého schvalovacího procesu ministryně uvedla, že v souladu s Rozhodnutím o poskytnutí
dotace mohla žalobkyně realizovat Projekt již ode dne 9. 6. 2015. S podmínkou, že doba realizace
Projektu nesmí překročit 3 roky, a tudíž musí být ukončen do 8. 6. 2018, přitom žalobkyně byla
seznámena před podáním žádosti o podporu a souhlasila s ní.
[5] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení uvedeného
rozhodnutí ministryně. Předně namítla, že předložila certifikát autorizovaného inspektora, jenž je
způsobilý nahradit předložení kolaudačního souhlasu. V tomto směru odkázala na ustanovení
Hlavy II, čl. I., odst. 4 Rozhodnutí o poskytnutí dotace, jež užívá zkratku „např.“ s následujícím
výčtem dokumentů, z čehož lze dovodit, že uvedený výčet je demonstrativní a zahrnuje
dokumenty osvědčující způsobilost stavby pro užívání. Podle jejího názoru tak přílohou
závěrečné žádosti mohou být i jiné dokumenty způsobilé doložit stejnou skutečnost. Takovým
dokumentem je i jí doložený certifikát autorizovaného inspektora, který nahrazuje závěrečnou
prohlídku. Prokazuje, že stavba je způsobilá k řádnému a bezpečnému používání pro účel,
ke kterému byla navržena a schválena v souladu s dokumentací pro stavební povolení. Poukázala
přitom na jiné dotační projekty, kde žalovaný certifikát autorizovaného inspektora uznal
za dokument způsobilý nahradit kolaudační souhlas, a to konkrétně na projekt
č. CZ.01. 3. 10/0.0/0.0/15_010/0000316, nazvaném Zlepšení tepelně technických vlastností budov
výrobního areálu společnosti II. (dále „projekt Zlepšení“) a č. CZ.01. 1. 02/0.0/0.0/15_002/0000339,
nazvaném Vybudování centra průmyslového výzkumu, vývoje a inovací společnosti B e H o spol. s r. o. (dále
„projekt Vybudování“). Podle jejího názoru nelze identický požadavek posuzovat v různých
projektech diametrálně odlišně. Žalobkyně dále namítla, že postup žalovaného je v rozporu
s účelem a smyslem dotačního procesu a časové posloupnosti předmětného projektu. V tomto
směru poukázala na dlouhý schvalovací proces ze strany žalovaného, v jehož důsledku fakticky
přišla o dva roky z lhůty pro realizaci Projektu a doložení jeho ukončení. S ohledem na tyto
okolnosti mimo kontrolu žalobkyně a vzhledem k časové náročnosti kolaudačního řízení bylo
na hranici možnosti získat souhlasná stanoviska správních úřadů nutná pro vydání kolaudačního
souhlasu. Žalovaný rovněž žalobkyni zamítl žádost o změnové řízení na prodloužení lhůty
k doložení kolaudace stavby z důvodu dlouhé administrace projektu, ačkoli v projektu Zlepšení
bylo stejné zdůvodnění uznáno a lhůta prodloužena. Podmínky realizace Projektu žalobkyně tak
jsou dle jejího názoru ve vztahu k podmínkám jiných příjemců – kteří mohli využít celou lhůtu –
nerovné. Žalobkyně rovněž namítla, že nejednoznačnost či neurčitost dotačních podmínek nemá
jít k tíži příjemce dotace jakožto slabší strany, což se však v posuzovaném případě stalo.
Žalobkyni se dostalo ze strany žalovaného rozdílných pokynů, což ve spojení se spornou
interpretací podmínek dotace mělo vést k vydání nezákonného napadeného rozhodnutí.
[6] Městský soud rozsudkem ze dne 24. 6. 2022, č. j. 3 A 115/2019-204, žalobu zamítl.
Předně uvedl, že na dotaci není právní nárok. Rozhodnutí o poskytnutí dotace je toliko závazný
příslib poskytovatele dotace, že užije své volné správní uvážení ohledně poskytnutí dotace
určitým způsobem, tedy že dotaci příjemci poskytne při splnění daných podmínek. Městský soud
následně uvedl, že v Rozhodnutí o poskytnutí dotace je stanovena závazná podmínka poskytnutí
dotace doložit k závěrečné žádosti o platbu kolaudační souhlas, případně jej nahradit např.
povolením zkušebního provozu nebo povolením předčasného užívání stavby. Tu žalobkyně
nedodržela, neboť nepředložila žádný z těchto dokumentů. Rozhodnutí o poskytnutí dotace
navíc fakticky neumožňovalo, aby byl požadovaný kolaudační souhlas nahrazen certifikátem
autorizovaného inspektora, který doložila žalobkyně. Podle názoru městského soudu jsou
veřejnoprávní povolení uvedená v demonstrativním výčtu ustanovení Hlavy II., čl. I., odst. 4
Rozhodnutí o poskytnutí dotace oprávněními k užívání stavby, jež vydává stavební úřad; jedná se
tedy o rozhodnutí, jimiž stavební úřad osvědčuje způsobilost stavby k užívání. Certifikát
autorizovaného inspektora však není veřejnoprávním povolením, které by v rovině povinností dle
stavebního zákona opravňovalo žalobkyni k užívání stavby. Z žádného ustanovení stavebního
zákona navíc neplyne, že by certifikát nahrazoval kolaudační souhlas, resp. se mu stavěl na roveň.
Naproti tomu předčasné užívání stavby či zkušební provoz podle §123 a §124 stavebního
zákona, jež jsou přípustnými alternativami kolaudačního souhlasu podle Hlavy II., čl. I., odst. 4
Rozhodnutí o poskytnutí dotace, vždy vyžadují veřejnoprávní povolení stavebního úřadu.
Užívání stavby v žádném režimu podle stavebního zákona tak k datu 8. 6. 2018 nebylo povoleno.
K námitce žalobkyně, že v případě projektů Zlepšení a Vybudování byl certifikát autorizovaného
inspektora uznán, poté městský soud uvedl, že tyto projekty byly realizovány v rámci jiných
dotačních programů. Každý program podpory má vlastní podmínky, specifika a cíle, a proto
nelze projekty v rámci různých programů porovnávat. Programy podpory u projektů Zlepšení
a Vybudování přitom nestanovovaly povinnost, jež by byla obsahově shodná s tou, jež je
stanovena v Hlavě II., čl. I., odst. 4 Rozhodnutí o poskytnutí dotace, a navázána na dosažení
indikátoru povinného k naplnění.
[7] Městský soud dále odmítl námitku žalobkyně, že s ohledem na složitost řízení nebylo
možné předložit společně se závěrečnou žádostí o platbu kolaudační souhlas. Žalobkyně se podle
městského soudu omezila pouze na obecné tvrzení o obtížnosti získání závazných stanovisek,
aniž by soudu doložila, jaké konkrétní skutečnosti jí bránily v předložení kolaudačního souhlasu
do uvedeného data. Ten nedoložila ani později. Stejně tak žalobkyně netvrdila a ani neprokázala,
jaké skutečnosti jí bránily v předložení povolení k užívání, nebo zahájení zkušebního provozu, jež
jsou dle Hlavy II., čl. I., odst. 4 Rozhodnutí o poskytnutí dotace akceptovanými alternativami
ke kolaudačnímu souhlasu z důvodu jednoduššího dosažení indikátoru 50002. Městský soud
v tomto kontextu dále uvedl, že ve Výzvě I k operačnímu programu PIK Školicí střediska bylo
stanoveno, že doba realizace projektu nesmí překročit 3 roky od data přijatelnosti projektu.
Žalobkyně tudíž byla již před podáním žádosti o podporu seznámena s podmínkami ukončení
projektu, přičemž ve své žádosti uvedla jako předpokládané zahájení jeho realizace den 9. 6. 2015
a předpokládané datum jeho ukončení den 8. 6. 2018. Projekt tudíž mohl být fakticky
uskutečňován od 9. 6. 2015. Den 8. 6. 2018 byl následně závazně stanoven jako datum ukončení
projektu Rozhodnutím o poskytnutí dotace, který žalobkyně elektronicky podepsala.
[8] Městský soud odmítl i námitku, jež se týkala nejednoznačnosti a neurčitosti samotných
dotačních podmínek, neboť žalobkyně neuvedla, jaké konkrétní podmínky měly těmito vadami
trpět a jak jí má být neurčitost a nejednoznačnost přičtena k tíži. Ze stejného důvodu městský
soud neshledal důvodnou ani námitku žalobkyně, že v rámci jednotlivých projektů byly dány
rozdílné pokyny ze strany žalovaného, které ve spojení se spornou interpretací dotačních pravidel
vedly k vydání nezákonného napadeného rozhodnutí. Rovněž v tomto případě žalobkyně pouze
obecně namítla sporný výklad dotačních pravidel, přičemž nespecifikovala ani pokyny, které
podle ní byly vydány odlišně než u jiných projektů.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[9] Rozsudek městského soudu napadá žalobkyně (stěžovatelka) v celém rozsahu kasační
stížností, jejíž důvody spatřuje v §103 odst. 1 písm. a), b), d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Navrhuje, aby NSS napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
[10] Stěžovatelka předně namítá, že městský soud se nevypořádal se všemi jejími argumenty
v podané žalobě, resp. její argumentaci zcela zjednodušil a bagatelizoval, když selektivně vybral
jen některé otázky. To podle jejího názoru založilo nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku.
[11] Jednotlivé dílčí námitky pak stěžovatelka vyčlenila do 4 okruhů, jimiž reaguje
na jednotlivé části rozsudku městského soudu. V prvním okruhu stěžovatelka uvedla, že ačkoli
není na poskytnutí dotace právní nárok, je nutné, aby poskytovatel dotace vymezil podmínky
jejího poskytnutí tak, aby se nevyskytovaly rozpory při jejím výkladu a pravidla poskytování
dotací byla jasná a předvídatelná. Stěžovatelka namítá, že se nachází v pozici slabší strany, a proto
má za to, že nejednoznačnost či neurčitost dotačních podmínek nemá jít k její tíži.
[12] Stěžovatelka v rámci druhého okruhu námitek zpochybňuje správnost právního
posouzení splnění podmínek poskytnutí dotace, pokud jde o naplnění indikátoru 50002. Podle
jejího názoru městský soud nereflektoval znění těchto podmínek a přistupoval k nim přepjatě
formalisticky a k tíži stěžovatelky. Stěžovatelka zpochybňuje právní závěr městského soudu,
že jediným možným dokumentem, který mohl být předložen k závěrečné žádosti, byl kolaudační
souhlas, ev. povolení zkušebního provozu, nebo povolení předčasného užívání stavby.
Z ustanovení Hlavy II., čl. I., odst. 4 Rozhodnutí o poskytnutí dotace podle ní vyplývá,
že uvedené dokumenty nejsou stanoveny taxativním výčtem, nýbrž výčtem demonstrativním (jak
je patrné z použité zkratky „např.“). Přílohou závěrečné žádosti tak mohou být i jiné dokumenty,
které jsou způsobilé doložit stejnou skutečnost, jíž je způsobilost stavby pro užívání. Takovým
dokumentem je s ohledem na svoji povahu i certifikát autorizovaného inspektora, neboť fakticky
osvědčuje, že je stavba způsobilá k řádnému a bezpečnému užívání, a jako takový představuje
hlavní podkladový dokument pro vydání kolaudačního souhlasu. Vedle toho stěžovatelka
opětovně poukázala na projekt Zlepšení a projekt Vybudování, v nichž žalovaný certifikát
autorizovaného inspektora akceptoval. V uvedeném jednání stěžovatelka spatřuje porušení
principu předvídatelnosti správního rozhodování a principu rovnosti. Žalovaný hodnotí stejné
přílohy za skutkově a právně shodných situací odlišným způsobem. Městskému soudu poté
vytýká, že uvedenou skutečnost odbil pouhým tvrzením, že každý projekt má své specifické
požadavky. Konečně stěžovatelka poukázala na výrazné porušení kontinuity podmínek
operačního programu PIK Nemovitosti (správně zřejmě operační program PIK Školicí střediska)
mezi následujícími výzvami. To spatřuje v tom, že předchozí výzva sice neobsahovala současné
ustanovení dotačních podmínek se zkratkou „např.“ (Hlava II., čl. I., odst. 4), poskytovala však
lhůtu 18 měsíců od předání stavby na provedení kolaudačního řízení. Stěžovatelka konečně
rozporuje i závěr, dle něhož je cílem Projektu využívat vybudované školicí středisko od okamžiku
ukončení projektu. Určení okamžiku, od něhož začne dané stavby užívat, je totiž pouze na jejím
rozhodnutí, přičemž jí nemůže být žalovaným nařízeno.
[13] V třetím okruhu kasačních námitek stěžovatelka opětovně uvádí, že postup žalovaného je
v projednávané věci v rozporu s účelem a smyslem dotačního procesu. Městskému soudu vytýká,
že ačkoli jsou ze správního spisu patrné údaje, z nichž plyne existence prodlevy na straně
žalovaného, svůj závěr založil pouze na konstatování, že stěžovatelka svá tvrzení ničím
nepodložila. Konkrétně uvádí, že ačkoli byla předběžná žádost podána již 7. 6. 2015, obdržela
Rozhodnutí o přiznání dotace až dne 7. 2. 2017. V důsledku zdržení na straně žalovaného tak
byla reálná zbývající lhůta na realizaci projektu od okamžiku vydání Rozhodnutí o poskytnutí
dotace kratší než lhůta stanovená pro provedení kolaudace (tj. 18 měsíců) v případě, že je
kolaudační souhlas nahrazen (Hlava II., čl. I., odst. 4 Rozhodnutí o poskytnutí dotace). Získání
potřebných stanovisek dotčených orgánů pro získání kolaudačního souhlasu, povolení
zkušebního provozu či povolení užívání tak bylo na hranici nemožnosti.
[14] V rámci čtvrtého okruhu žalobních námitek stěžovatelka uvádí, že v žalobě namítanou
nejednoznačnost dotačních podmínek jednoznačně vymezila. Opětovně přitom odkázala na část
kasační stížnosti, jež se týká naplnění indikátoru 50002, a konkrétně ustanovení Hlavy II., čl. I.,
odst. 4 Rozhodnutí o poskytnutí dotace, pokud jde o tam vymezené dokumenty, které musí být
předloženy k závěrečné žádosti o platbu. Městský soud se tudíž nevypořádal s veškerou její
argumentací, resp. „zcela záměrně přehlédl stěžovatelkou namítané vady v postupu správních
orgánů“, když se jejími námitkami odmítl věcně zabývat s poukazem na to, že stěžovatelka
neuvedla, jaké podmínky měly uvedenou vadou trpět a jak má být daná vada přičtena k její tíží.
[15] Stěžovatelka na závěr namítla rovněž porušení principu přiměřenosti, pokud jde
o zkrácení částky dotace ve výši 100 %. Konkrétně uvedla, že napadený rozsudek městského
soudu je nesprávný z důvodu, že nereflektuje usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne
30. 10. 2018, č. j. 1 Afs 291/2017-33, podle něhož je nutné při krácení dotace vycházet ze zásady
přiměřenosti. To se přitom podle stěžovatelky v projednávané věci nestalo, neboť správní orgány
nižších stupňů měly věc posoudit mechanicky a přistoupit ke krácení ve výši 100 %, aniž by své
rozhodnutí řádně a srozumitelně odůvodnily.
[16] Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnout kasační stížnost jako nedůvodnou. Uvedl,
že se stěžovatelka dopouští zásadní výkladové chyby, pokud tvrdí, že ke splnění indikátoru 50002
mohla doložit rovněž jiný dokument osvědčující způsobilost stavby pro užívání. Účelem doložení
daných dokumentů totiž není prokázat, že je stavba pouze způsobilá pro užívání, nýbrž též
že v souladu s právními předpisy užívána být může, a může tedy sloužit svému účelu. Účelem
dotace tak nebylo jen provedení stavby, ale rovněž její následné využívání, pro které jediné má
smysl budování školicího střediska provádět. To však posudek autorizovaného inspektora
neumožňuje. Podle názoru žalovaného navíc stěžovatelka ani v kasační stížnosti nijak nerozvádí
údajnou nejednoznačnost či neurčitost konkrétních dotačních podmínek. K námitce časové
prodlevy při schvalování dotace poté žalovaný uvedl, že nic nebránilo stěžovatelce realizovat
projekt již od 9. 6. 2015, kdy podala předběžnou žádost o podporu, neboť od tohoto dne mohly
vznikat způsobilé výdaje projektu. Pokud se stěžovatelka rozhodla počkat na vydání Rozhodnutí
o poskytnutí dotace, šlo pouze o její rozhodnutí a na její odpovědnost. Kromě toho žalovaný
namítl, že kasační stížnost z velké části pouze opakuje v žalobě uvedená tvrzení, aniž by uváděla,
s jakými závěry městského soudu nesouhlasí a z jakých důvodů. Podle jeho názoru takové
důvody kasační stížnosti nejsou podle §104 odst. 4 s. ř. s. přípustné. K namítanému porušení
principu proporcionality se žalovaný vyjádřil tak, že danou argumentaci by si bylo možné
představit v případě, že kolaudační souhlas byl doložen nikoliv k datu stanovenému
v Rozhodnutí o poskytnutí o dotace, ale až v rámci administrace žádosti o platbu. Stěžovatelka
nicméně nedoložila kolaudační souhlas ani následně, namísto toho se rozhodla nahradit
předepsaný dokument jiným a dovolávat se jeho přípustnosti. Stěžovatelka tak měla vědomě
porušit dotační podmínky, ačkoli s jejich zněním byla od počátku seznámena a souhlasila s nimi.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[17] Kasační stížností se NSS zabýval nejprve z hlediska splnění formálních náležitostí.
Konstatoval, že kasační stížnost je přípustná. Nepřípustná je nicméně v rozsahu kasační námitky
týkající se tvrzeného porušení principu přiměřenosti při krácení dotace ve výši 100 %. Tato
námitka nebyla uplatněna v žalobním řízení před městským soudem, ač tak stěžovatelka učinit
mohla (§104 odst. 4 s. ř. s.). Jelikož se nejedná o otázku, k níž by městský soud musel
přihlédnout z úřední povinnosti, nelze s ohledem na zásadu koncentrace řízení ve správním
soudnictví (§75 odst. 2 s. ř. s.) tuto kasační námitku v řízení o kasační stížnosti přezkoumat (srov.
např. rozsudek NSS ze dne 25. 9. 2008, č. j. 8 Afs 48/2006-155). Ze stejného důvodu je
nepřípustná i námitka porušení kontinuity podmínek operačního programu mezi následujícími
výzvami, kterou stěžovatelka spatřuje v tom, že předchozí výzva měla poskytovat lhůtu 18 měsíců
od předání stavby na provedení kolaudačního řízení. Ani tato námitka nebyla uplatněna
v žalobním řízení, ač tak stěžovatelka učinit mohla (§104 odst. 4 s. ř. s.). Nelze ji proto v řízení
o kasační stížnosti přezkoumat.
[18] Pokud jde o zbylé námitky, NSS předně uvádí, že důvody kasační stížnosti musí směřovat
proti rozhodnutí krajského soudu (v tomto případě městského soudu v Praze), neboť podstatou
řízení o kasační stížnosti je přezkum soudního rozhodnutí (§102 s. ř. s.). Ve značné části kasační
stížnosti však stěžovatelka pouze opakuje námitky žalobní, aniž by polemizovala s právními
názory vyslovenými v napadeném rozsudku. Řízení o kasační stížnosti však není pokračováním
řízení o žalobě. Je samostatným řízením o mimořádném opravném prostředku poté, kdy řízení
před krajským soudem již bylo pravomocně skončeno. NSS přezkoumává především rozhodnutí
a postup krajského soudu, stěžovatel je proto povinen uvést konkrétní argumentaci zpochybňující
závěry vyslovené v napadeném soudním rozhodnutí (srov. např. rozsudky ze dne 29. 1. 2015,
č. j. 8 Afs 25/2012-351, odst. 140, nebo ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 34/2012-64, odst. 21).
V soudním řízení správním vymezuje hranice soudního přezkumu žalobce, resp. stěžovatel. Soud
není povinen ani oprávněn nahrazovat jeho projev vůle, domýšlet za něj argumenty a vyhledávat
na jeho místě možné vady napadeného správního či soudního rozhodnutí (srov. nález Ústavního
soudu ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. II. ÚS 493/05), není-li k jejich přezkumu vázán z úřední
povinnosti (viz např. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78,
č. 2162/2011 Sb. NSS). NSS proto z kasační stížnosti vyčlenil ty námitky, které jsou způsobilé
věcného projednání, a v míře obecnosti, v jaké byly uplatněny, je vypořádal.
[19] NSS přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem
a důvody, které uplatnila stěžovatelka v podané kasační stížnosti. Neshledal přitom vady uvedené
v §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[20] Kasační stížnost není důvodná.
III. A. Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku
[21] NSS se nejprve zabýval stěžovatelkou namítnutou nepřezkoumatelností napadeného
rozsudku. Tuto vadu spatřuje stěžovatelka v tom, že se městský soud nevypořádal se všemi jejími
argumenty, resp. její argumentaci „zcela zjednodušil a bagatelizoval“, když selektivně vybral jen
některé otázky. Stěžovatelka nicméně nekonkretizuje, které námitky městský soud opomenul
vypořádat. Tuto specifikaci provádí pouze v rámci čtvrtého okruhu kasačních námitek, jemuž se
NSS věnuje samostatně dále. Na tomto místě proto NSS posoudil celkovou přezkoumatelnost
rozsudku městského soudu a dospěl k závěru, že tato námitka není důvodná.
[22] Z judikatury NSS plyne, že má-li být rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné,
jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc zásadních a podstatných
skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při jejich posuzování, proč považuje právní
závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci
účastníků řízení za lichou. Povinností soudu je tak řádně se vypořádat se žalobní argumentací
(rozsudky NSS ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004-62, ze dne 21. 8. 2008,
č. j. 7 As 28/2008-75, ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Afs 69/2015-45). Soudy nemají povinnost
reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit. Jejich úkolem je vypořádat
se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014,
č. j. 7 As 126/2013-19). Podstatné tak je, aby se správní soud ve svém rozhodnutí vypořádal
se všemi stěžejními námitkami účastníka řízení, což může v určitých případech konzumovat
i vypořádání některých dílčích a souvisejících námitek (rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2014,
č. j. 7 Afs 85/2013-33). Absence odpovědi na konkrétní argument stěžovatelky tudíž nezakládá
nezákonnost či nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského (městského) soudu. Je podstatné,
aby soud předložil vlastní ucelenou argumentaci, která oprávněnost vznesených námitek vyvrací.
Tento postup je přitom v souladu s judikaturou Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne
12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08).
[23] Těmto požadavkům napadený rozsudek dostál. Z jeho odůvodnění je patrné, jaký
skutkový stav vzal městský soud za rozhodný a jaké důvody jej vedly k jím dosaženému závěru.
Proti žalobní argumentaci městský soud postavil vlastní ucelený argumentační systém, který
obsahově vyvrací všechny stěžejní body žaloby, čímž dostál požadavkům uvedené judikatury.
Městský soud se konkrétně obsahově vypořádal jednak s otázkou splnění dotačních podmínek
a jejich výkladem s ohledem na možnost nahradit kolaudační souhlas certifikátem autorizovaného
inspektora ve smyslu Hlavy II., čl. I., odst. 4 Rozhodnutí o poskytnutí dotace (body 24 až 32
napadeného rozsudku), a dále i s rozdílným rozhodováním žalovaného v případě projektů
realizovaných v rámci jiných dotačních programů (body 33 až 36 napadeného rozsudku)
a tvrzenou časovou obtížností získání kolaudačního souhlasu s ohledem na vydání Rozhodnutí
o přiznání dotace až v roce 2017 (bod 37 napadeného rozsudku). Právě tyto otázky představují
jádro žalobní argumentace, jež nyní stěžovatelka opětovně uvádí v kasační stížnosti. Zbylé
námitky městský soud vypořádal s ohledem na jejich nedostatečnou konkretizaci (body 38–39
napadeného rozsudku).
[24] Z odůvodnění napadeného rozsudku jsou tudíž seznatelné důvody, jimiž se městský soud
vypořádal s obsahem a smyslem žalobní argumentace. Nesouhlas stěžovatelky s odůvodněním
a závěry napadeného rozsudku přitom nezpůsobuje jeho nepřezkoumatelnost (viz rozsudek NSS
ze dne 12. 11. 2013, č. j. 2 As 47/2013-30, či rozsudek NSS ze dne 29. 4. 2010,
č. j. 8 As 11/2010-163).
III. B. Nejednoznačnost dotačních podmínek a otázka jejich splnění stěžovatelkou
[25] NSS následně přezkoumal námitky uvedené stěžovatelkou v rámci prvního a částečně
druhého okruhu kasační stížnosti, neboť ty spolu úzce souvisí. V prvním vymezeném okruhu
kasační stížnosti stěžovatelka namítá, že nejednoznačnost dotačních podmínek jí nesmí jít k tíži.
Nesprávný výklad dotačních podmínek poté namítá v první části druhého okruhu kasační
stížnosti s ohledem na posouzení otázky, zda byly v projednávané věci dotační podmínky
splněny, když stěžovatelka namísto kolaudačního souhlasu předložila certifikát autorizovaného
inspektora.
[26] Stěžovatelce lze přisvědčit, že přetrvávající nejednoznačnost dotačních podmínek by
neměla jít k tíži příjemce dotace. Z ustálené judikatury NSS plyne, že to je poskytovatel dotace,
který primárně svým rozhodnutím vytváří právní rámec, v jehož mezích má příjemce dotace
povinnost se pohybovat. Pokud tedy poskytovatel dotace zvolí při stanovení povinností neurčité
právní pojmy, které nemají jednoznačnou zákonnou definici, musí následně unést i případné
negativní důsledky vyplývající z již ustálené zásady, dle které nelze neurčitost právního pojmu
v dohodě o poskytnutí prostředků klást k tíži příjemci finančních prostředků jakožto slabší strany
(rozsudek NSS ze dne 30. 3. 2017, č. j. 2 Afs 142/2016-32; či rozsudek NSS ze dne 16. 7. 2008,
č. j. 9 Afs 202/2007-68). Mělo by se však jednat o neurčitost či nejasnost zcela zásadních otázek,
která není standardním výkladem odstranitelná, a to ani v kontextu dalších částí podmínek či
související právní úpravy (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 8. 2021, č. j. 8 Afs 191/2019-33).
[27] Z kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka nejednoznačnost a neurčitost dotačních
podmínek spojuje s ustanovením Hlavy II., čl. I., odst. 4 Rozhodnutí o poskytnutí dotace, pokud
jde o dokumenty, které lze předložit k závěrečné žádosti o platbu namísto kolaudačního souhlasu.
V projednávané věci došlo ke zkrácení dotace ve výši 100 % z důvodu nesplnění povinnosti
plynoucí z tohoto ustanovení, jelikož stěžovatelka ke své závěrečné žádosti o platbu nedoložila
kolaudační souhlas, ani povolení užívání, ani povolení zkušebního provozu. Stěžovatelka doložila
pouze certifikát autorizovaného inspektora. Dovolává se toho, že Hlavy II, čl. I., odst. 4
Rozhodnutí o poskytnutí dotace umožňuje kolaudační souhlas „nahradit“ výčtem dokumentů
uvozených slovem „např.“. Podstatou argumentace stěžovatelky tudíž je, že z důvodu
nejednoznačnosti uvedeného ustanovení je nutné dotační podmínky vykládat tak, že umožňují
nahradit kolaudační souhlas rovněž předložením certifikátu autorizovaného inspektora. Ten totiž
obdobně jako dokumenty uvedené v odst. 2 osvědčuje způsobilost stavby pro užívání. Ze strany
stěžovatelky v takovém případě nedošlo k porušení Hlavy II., čl. I., odst. 4 Rozhodnutí
o poskytnutí dotace, a proto opatření žalovaného o zkrácení dotace není zákonné.
[28] NSS dospěl k závěru, že ustanovení Hlavy II, čl. I., odst. 4 Rozhodnutí o poskytnutí
dotace je dostatečně určitá, pokud jde o dokumenty, musí příjemce dotace předložit společně
se závěrečnou žádostí o platbu. Takovým dokumentem není certifikát autorizovaného inspektora,
který předložila stěžovatelka. Městský soud tudíž dospěl ke správnému závěru, že rozhodnutí
žalovaného o zkrácení dotace je zákonné, neboť stěžovatelka nesplnila závaznou podmínku
pro poskytnutí dotace.
[29] Se stěžovatelkou lze souhlasit, že ustanovení Hlavy II., čl. I., odst. 4 Rozhodnutí
o poskytnutí dotace obsahuje neuzavřený (demonstrativní) výčet dokumentů, jimiž lze při podání
závěrečné žádosti o platbu nahradit kolaudační souhlas. To je ostatně zřejmé již ze zkratky
„např.“, jež výčet dokumentů obsažený v tomto ustanovení uvozuje. Uvedené však neznamená,
že kolaudační souhlas lze „nahradit“ jakýmkoli dokumentem. Výklad dotačních podmínek je
nutné provádět s ohledem na cíl a účel dotace, tedy tak, aby byl dotační projekt realizován a mohl
sloužit svému účelu. K vyhodnocení, zda došlo ke splnění určitého projektu, slouží indikátor
povinný k naplnění, s nímž je tato povinnost provázána. Ze správního spisu je přitom zřejmé,
že v projednávané věci byl rozhodný indikátor 50002, který byl již v žádosti o poskytnutí dotace
definován následovně: „Nově vzniklé kapacity školících a vzdělávacích středisek. Kapacitou se rozumí
maximální počet osob, které se mohou v jednom okamžiku školit/vzdělávat“.
[30] V tomto kontextu je poté nutné vykládat i sporné ustanovení dotačních podmínek.
Pokud Hlava II., čl. I., odst. 4 umožňuje kolaudační souhlas „nahradit“ jiným dokumentem, je
potřeba toto ustanovení dotačních podmínek vykládat tak, že nahrazení kolaudačního souhlasu
musí vést k naplnění indikátoru 50002 v požadované cílové hodnotě (56) a k požadovanému datu
(8. 6. 2018). To v kontextu projednávané věci znamená předložit takový dokument, který
od uvedeného data umožňuje užívání realizované stavby pro vyžadovaný účel. Kromě kolaudačního
souhlasu takové užívání umožňují povolení výslovně uvedená v Hlavě II., čl. I., odst. 4:
předčasné užívání stavby dle §123 stavebního zákona, nebo zkušební provoz dle §124
stavebního zákona; ne však certifikát autorizovaného inspektora. Získání certifikátu
autorizovaného inspektora totiž neprokazuje, že bude indikátor 50002 skutečně dosažen, a tedy
že dojde rovněž k naplnění účelu dotace. Certifikát autorizovaného inspektora předně
neumožňuje užívání stavby, jelikož slouží pouze jako podklad, ze kterého stavební úřad „může“
vyjít a ve smyslu §122 odst. 6 stavebního zákona upustit od závěrečné prohlídky. Certifikát
autorizovaného inspektora navíc může být vydán i bez doložení souhlasných závazných
stanovisek, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů, jež jsou nezbytná k povolání užívání stavby.
To je i případ stěžovatelkou doloženého Certifikátu AI. Certifikát autorizovaného inspektora
tudíž neprokazuje, že indikátor 50002 byl či bude dosažen, tedy že skutečně vzniknou nové
kapacity, jež bude možné využít ke školení či vzdělávání požadovaného počtu osob. Proto
nepředstavuje rovnocenný dokument, který by mohl ve smyslu Hlavy II., čl. I., odst. 4
Rozhodnutí o poskytnutí dotace kolaudační souhlas „nahradit“ tak, aby nejpozději k datu
skončení projektu byl indikátor 50002 dosažen.
[31] Na tomto závěru nic nemění ani zkratka „např.“ uvedená v Hlavě II., čl. I., odst. 4
Rozhodnutí o poskytnutí dotace. Z výše uvedeného je zřejmé, že výčet dokumentů je sice
demonstrativní, možnost nahradit kolaudační souhlas podle tohoto ustanovení se však vztahuje
pouze k veřejnoprávním povolením užívání stavby podle stavebního zákona. Jak bylo uvedeno,
certifikát autorizovaného inspektora takovým dokumentem není. Nelze jej proto považovat
za dostatečný dokument, který by mohl nahradit kolaudační souhlas pro účely splnění povinnosti
podle Hlavy II., čl. I., odst. 4 Rozhodnutí o přiznání dotace.
[32] Nepřiléhavý je rovněž argument stěžovatelky, že cílem Projektu nemůže být využívání
školicího střediska od ukončení projektu, neboť určení okamžiku, od něhož začne vybudované
školicí středisko využívat, závisí pouze na jejím rozhodnutí. Rozhodující totiž není okamžik, kdy
skutečně dojde k zahájení školení/vzdělávání požadovaného počtu osob, nýbrž to, jestli je
k tomu stavba k požadovanému datu způsobilá. Právě k tomu slouží naplnění indikátoru 50002.
Podstatou povinnosti dosáhnout indikátor 50002 k požadovanému datu tedy je, aby mohlo
školicí středisko sloužit svému účelu, tedy školení a vzdělávání osob. Jak bylo přitom uvedeno,
k tomu je nezbytné některé z veřejnoprávních povolení užívání stavby.
[33] NSS připomíná, že v případě Projektu měl být indikátor 50002 naplněn ke dni 8. 6. 2018.
Interpretace, které se stěžovatelka dovolává, není možná, neboť by byly získány a předloženy
pouze dokumenty, které jeho dosažení k uvedenému datu ve skutečnosti neumožňují. Při absenci
jakéhokoli speciálního ustanovení, jež by výslovně stanovilo jinak, by takový výklad mohl vést
k tomu, že z rozpočtu budou vypláceny prostředky na projekty, které nebudou nikdy realizovány
a sloužit k účelu, ke kterému byly poskytnuty. Neobstojí tedy ani poukaz stěžovatelky
na předchozí výzvu operačního programu Nemovitosti, jež měla obsahovat speciální ustanovení,
které poskytovalo lhůtu 18 měsíců od předání stavby na kolaudační řízení. Nejen, že se
v projednávaném případě jedná o jiný operační program (konkrétně PIK Školicí střediska),
především pak žádné takové ustanovení v dotačních podmínkách rozhodných
pro projednávanou věc neexistuje. Námitka stěžovatelky, že přílohou závěrečné žádosti může být
i certifikát autorizovaného inspektora, neboť je způsobilý doložit stejnou zkušenost jako
kolaudační souhlas, tudíž není důvodná.
[34] Ze stejného důvodu nelze přisvědčit ani námitce stěžovatelky, že městský soud
nereflektoval znění dotačních podmínek a přistupoval k nim přepjatě formalisticky. Z uvedeného
je naopak zřejmé, že znění dotačních podmínek bylo městským soudem náležitě posouzeno,
přičemž jejich výklad ze strany městského soudu je věcně správný.
III. C. Rozdílné zacházení při realizaci různých projektů žalovaným
[35] Důvodné nejsou ani zbylé námitky stěžovatelky uvedené v rámci druhého okruhu kasační
stížnosti, jež se týkají rozdílného postupu žalovaného při hodnocení různých projektů.
Stěžovatelka konkrétně namítá, že žalovaný v případě projektu Zlepšení a projektu Vybudování
certifikát autorizovaného inspektora přijal, zatímco v případě Projektu jej odmítl.
[36] Předně nelze přisvědčit námitce, že městský soud tuto námitku „odbil“ pouhým tvrzením,
že každý projekt má své specifické požadavky. Městský soud sice v bodě 33 napadeného
rozsudku skutečně uvedl, že různé projekty nelze s ohledem na odlišné podmínky, specifika a cíle
porovnávat. V bodech 34 a 35 nicméně tento svůj závěr blíže konkretizoval a vysvětlil. Uvedl
tedy konkrétní důvody, proč dotčený žalobní bod stěžovatelky není důvodný.
[37] NSS se ztotožňuje se závěrem městského soudu, že v projednávané věci se jedná
o obsahově odlišné dotační podmínky stanovené v rámci různých projektů programů podpory,
které nelze porovnávat. Ze soudního a správního spisu je zřejmé, že rozhodnutí o poskytnutí
dotace č. j. MP 8585/17/61200 na projekt Zlepšení a rozhodnutí o poskytnutí dotace č. j. MPO
62312/16/61600/1372 na projekt Vybudování obsahovala jiná ustanovení dotačních podmínek
než Rozhodnutí o poskytnutí dotace na Projekt.
[38] V případě projektu Zlepšení měl být indikátor 32300 (Snížení konečné spotřeby energie
u podpořených subjektů) naplněn až do 7. 6. 2023. Posouzení naplnění uvedeného indikátoru
se tedy provádí až s odstupem času, nikoli v okamžiku ukončení projektu. Pokud tedy nebyl
v projektu Zlepšení doložen v roce 2018 k závěrečné žádosti o platbu kolaudační souhlas, nýbrž
certifikát autorizovaného inspektora, nemělo to vliv na dosažení příslušného indikátoru
povinného k naplnění. V případě projektu Vybudování poté nebylo povinností příjemce dotace
doložit k závěrečné žádosti o platbu kolaudační souhlas ani jiné veřejnoprávní povolení k užívání
stavby. Ustanovení Hlavy II., čl. I., odst. 2 dotčeného rozhodnutí totiž výslovně stanovuje,
že příjemce dotace musí doložit kolaudační souhlas do 18 měsíců od skutečného ukončení
projektu. Oproti podmínkám v případě Projektu tedy toto speciální ustanovení poskytuje
dodatečnou lhůtu k získání kolaudačního souhlasu, aniž by ukládalo povinnost jej do této doby
nahradit.
[39] NSS uvádí, že v prvé řadě je nutné řídit se podmínkami daného dotačního projektu.
V případě projektu Zlepšení bylo dosažení indikátoru povinného k naplnění navázáno na jinou
povinnost dotačních podmínek. V případě projektu Vybudování poté nebyla stanovena
povinnost doložit k závěrečné žádosti o platbu kolaudační souhlas či jej jakkoli nahradit.
Certifikát autorizovaného inspektora tak mohl být při závěrečné žádosti o platbu v obou
případech akceptován. Naproti tomu v projednávané věci bylo předložení kolaudačního souhlasu
či jeho nahrazení navázáno na naplnění indikátoru 50002. Posuzované situace s ohledem na znění
relevantních dotčených podmínek tudíž nejsou obdobné, jak namítá stěžovatelka. Městský soud
proto správně uzavřel, že odkazy stěžovatelky na projekty uskutečňované v rámci jiných projektů
podpory nejsou pro projednávanou věc příhodné. S ohledem na odlišnost dotačních podmínek
pak nelze mluvit ani o porušení principu předvídatelnosti správního rozhodování a principu
rovnosti ze strany žalovaného. Námitka, že žalovaný hodnotí stejné přílohy za skutkově a právně
shodných situací odlišným způsobem, tak není důvodná.
III. D. Neúměrná délka schvalovacího procesu ze strany žalovaného
[40] NSS nepřisvědčil ani námitce stěžovatelky, že v důsledku neúměrně dlouhé prodlevy
při schvalování dotace žalovaným nebylo získání kolaudačního souhlasu (resp. vydání povolení
k užívání nebo zahájení zkušebního provozu) ve zbývající lhůtě k realizaci Projektu možné.
[41] Stěžovatelka konkrétně městskému soudu vytýká, že ačkoli jsou ze správního spisu patrné
údaje, z nichž plyne existence prodlevy na straně žalovaného při schvalování dotace, svůj závěr
založil pouze na konstatování, že stěžovatelka svá tvrzení ničím nepodložila. Jak nicméně plyne
z bodu 37 napadeného rozsudku, tímto způsobem městský soud vypořádal pouze stěžovatelkou
namítanou obtížnost získání kolaudačního souhlasu. Ve vztahu k této otázce je přitom nutné
přisvědčit názoru městskému soudu, že se stěžovatelka v žalobě a stejně tak v kasační stížnosti
omezila pouze na obecné tvrzení o obtížnosti získání závazných stanovisek, aniž by doložila, jaké
konkrétní skutečnosti jí do data ukončení Projektu bránily v předložení kolaudačního souhlasu,
případně některého z veřejnoprávních povolení užívání stavby.
[42] Stěžovatelka jako na konkrétní okolnost, která jí měla znemožnit včas získat všechna
potřebná závazná stanoviska a potažmo kolaudační souhlas, odkazuje pouze na neúměrně dlouhý
schvalovací proces ze strany žalovaného. Ačkoli byla předběžná žádost podána již 7. 6. 2015,
Rozhodnutí o přiznání dotace bylo vydáno až 30. 1. 2017 (a stěžovatelce doručeno dne
7. 2. 2017). K tomu je nicméně potřeba uvést, že tato prodleva v postupu žalovaného neměla
žádný vliv na předpokládaný časový rámec, v němž mělo k realizaci Projektu dojít. Nelze ji proto
považovat za okolnost, která stěžovatelce znemožnila získat včas dokumenty, které měla spojit
se závěrečnou žádostí o platbu. Jak totiž uvedl již městský soud v bodě 37 napadeného rozsudku,
datum 8. 6. 2018 bylo jako předpokládané datum ukončení projektu uvedeno už v žádosti
o poskytnutí dotace ze dne 9. 6. 2015. Od tohoto data mohl být Projekt fakticky uskutečňován,
přičemž bylo stanoveno, že doba jeho realizace nesmí překročit 3 roky od data přijatelnosti
projektu, pokud nerozhodne poskytovatel dotace jinak. Den 8. 6. 2018 byl žalovaným závazně
potvrzen jako den ukončení Projektu v Rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 30. 1. 2017.
Samotné datum ukončení Projektu – a tedy doba určená pro jeho uskutečnění – se tedy
nezměnilo. Rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 30. 1. 2017 navíc stěžovatelka elektronicky
podepsala, čímž s ním a podmínkami tam stanovenými vyslovila svůj souhlas.
[43] S ohledem na uvedené je zřejmé, že v projednávané věci nedošlo k faktickému zkrácení
lhůty pro realizaci Projektu. Stěžovatelka mohla začít realizovat Projekt již před konečným
schválením žádosti ze strany žalovaného. Jak totiž plyne z Výzvy I operačního programu PIK
Školicí střediska, obsažené ve správním spise, v takovém případě bylo následně nutné předložit
poskytovateli dotace k následné kontrole kompletní dokumentaci dříve vypsaných výběrových
řízení, a to do 30 dnů od vydání Rozhodnutí o poskytnutí dotace. Pokud se tedy stěžovatelka
rozhodla počkat s uskutečňováním Projektu až na vydání Rozhodnutí o poskytnutí dotace, aby
minimalizovala své riziko, činila tak na vlastní odpovědnost. To platí tím spíše v situaci, kdy
s Rozhodnutím o poskytnutí dotace následně stěžovatelka vyslovila v roce 2017 svůj souhlas. Tím
se totiž zavázala ke splnění dotačních podmínek, včetně konečného data pro ukončení Projektu.
Za této situace se stěžovatelka nemůže pozdního vydání Rozhodnutí o poskytnutí dotace nyní
dovolat. Tato kasační námitka tudíž není důvodná.
III. E. Namítané opomenutí námitek k nejednoznačnosti dotačních podmínek
[44] V rámci čtvrtého okruhu žalobních námitek stěžovatelka vytýká městskému soudu, že se
nevypořádal s veškerou její argumentací, resp. zcela záměrně přehlédl stěžovatelkou namítané
vady v postupu správních orgánů, když se jejími námitkami odmítl věcně zabývat s poukazem
na to, že neuvedla, jaké podmínky měly uvedenou vadou trpět a jak má tato být přičtena k její tíží.
[45] Ani tato kasační námitka není důvodná. Stěžovatelka konkrétně rozporuje závěr
městského soudu s poukazem na jí jednoznačně provedené vymezení ustanovení dotačních
podmínek, které považuje za nejednoznačné a neurčité, a to konkrétně ustanovení Hlavy II., čl. I.,
odst. 4 Rozhodnutí o poskytnutí dotace. Vypořádání žalobních bodů týkajících se výkladu tohoto
ustanovení s ohledem na argumentaci stěžovatelky v žalobě nicméně městský soud podrobně
učinil již v bodech 26 až 32 napadeného rozsudku. Z této části odůvodnění je zřejmé, že městský
soud nepovažoval uvedené ustanovení za nejednoznačné či neurčité. Dospěl totiž k jasnému
závěru, podle něhož stěžovatelce nelze přisvědčit, že je možné kolaudační souhlas nahradit
certifikátem autorizovaného inspektora. Jak bylo navíc uvedeno, toto právní posouzení
městského soudu považuje NSS v řízení o kasační stížnosti za správné. Stěžovatelce proto nelze
přisvědčit, že se městský soud s její argumentací ve svém rozsudku nevypořádal. Ačkoli to
neučinil výslovně v bodě 38 napadeného rozsudku, s obsahem a smyslem této žalobní
argumentace se vypořádal již v bodech 26 až 32 napadeného rozsudku. Tím naplnil požadavky
plynoucí z judikatury NSS (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013-19).
[46] Z kasační stížnosti neplyne, že by stěžovatelka zpochybňovala závěr městského soudu
uvedený v bodě 38 napadeného rozsudku, pokud jde o nedostatečnou konkretizaci ostatních
ustanovení dotačních podmínek, která mají být podle stěžovatelky nejednoznačná. Stěžovatelka
v rámci kasační námitky totiž výslovně odkazuje pouze na ustanovení Hlavy II., čl. I., odst. 4
Rozhodnutí o poskytnutí dotace, se kterým nejednoznačnost spojuje. Pro úplnost nicméně NSS
uvádí, že výše uvedený závěr městského soudu obstojí rovněž ve vztahu k ostatním dotačním
podmínkám. Jejich nejednoznačnost totiž stěžovatelka v žalobě – a ani nyní v kasační stížnosti –
nekonkretizovala. Ani neupřesnila, jak jí měl jít jejich výklad k tíži. Závěr městského soudu
uvedený v napadeném rozsudku je tudíž správný.
IV. Závěr a náklady řízení
[47] Z výše uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že nebyly naplněny tvrzené důvody
kasační stížnosti. Proto ji podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[48] V souladu s §120 a §60 odst. 1 věty první s. ř. s. NSS nepřiznal žádnému z účastníků
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Stěžovatelka v něm neměla úspěch
a žalovanému v něm žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2022
Tomáš Foltas
předseda senátu