ECLI:CZ:NSS:2022:7.AFS.384.2020:32
sp. zn. 7 Afs 384/2020 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Lenky
Krupičkové a Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: Karlínská stavební a. s., se sídlem
Rohanské nábřeží 642/35, Praha 8, zastoupena JUDr. Pavlem Kavínkem, advokátem se sídlem
Na Kocínce 210/3, Praha 6, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem
Budějovická 1387/7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 23. 11. 2020, č. j. 8 Af 35/2017-53,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 4. 7. 2017, č. j. 10950-5/2017-900000-304.7, žalovaný rozhodl
o odvolání žalobkyně proti 13 dodatečným platebním výměrům Celního úřadu pro hlavní město
Prahu (dále též „celní úřad“) ze dne 18. 8. 2016, jimiž bylo žalobkyni doměřeno clo v celkové výši
3 943 473 Kč z důvodu nesprávného sazebního zařazení zboží (východoindické kůže z mladého
hovězího dobytka), které bylo propuštěno do celního režimu volného oběhu zboží v období
od 2. 4. 2013 do 4. 12. 2013. Žalovaný částečně změnil sazební zařazení celního úřadu tak,
že přeřadil část zboží z podpoložky 41071219 do podpoložky 41071291, a v důsledku toho snížil
částku celkem doměřeného cla na 3 404 241 Kč.
II.
[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Městského soudu v Praze (dále
též „městský soud“), který ji zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Soud konstatoval, že spor
není veden o skutkovém stavu věci, ale o její právní hodnocení spočívající v posouzení správnosti
zařazení žalobkyní dovezeného zboží do celního sazebníku. Konkrétně, zda má být předmětné
zboží zařazeno do položky 4107 zahrnující usně po vyčinění nebo zpracování na crust dále
upravené, jak tvrdí žalovaný, nebo zda má být zařazeno do položky 4115 zahrnující kompozitní
usně, odřezky a jiné odpady kůží (usní) nebo kompozitní usně, nepoužitelné k výrobě koženého
zboží, jak tvrdí žalobkyně. Městský soud přisvědčil žalovanému, že kritériem pro zařazení usně
do určité položky je kromě druhu, formy a velikosti kůže míra jejího zpracování. Žalobkyně
přitom neprokázala, že by se v jejím případě jednalo o materiál spadající pod položku 4115.
Předložené znalecké posudky nebylo možno v řízení použít, neboť se netýkaly vzorků zboží,
které byly předmětem řízení. Nadto z nich vyplývalo, že u zkoumaných usní byly zjištěny toliko
vady povrchové úpravy (nevyhovující ČSN) a nevhodnost pro styk s lidskou kůží (zvýšený obsah
chromu nevyhovující hygienickým normám). I kdyby proto žalovaný z posudků vycházel, musel
by dospět ke stejnému závěru, že v důsledku nekvalitní úpravy nemohou být usně použity
pro výrobu koženého zboží bezprostředně, ale až po celkovém koželužském přepracování
povrchové vrstvy. Obrat nepoužitelné k výrobě koženého zboží v položce 4115 však podle městského
soudu zahrnuje absolutní, nikoliv bezprostřední nepoužitelnost. Ve vztahu
ke zbývajícím námitkám městský soud odkázal na závěry svého rozsudku ze dne 16. 9. 2020,
č. j. 10 Af 34/2018-41. Z nich plyne, že analýza celně technické laboratoře ani znalecké posudky
u zkoumaného vzorku nepotvrdily, že by se jednalo o kompozitní useň. Současně nelze z obsahu
předložené informace o sazebním zařazení (dále též „ZISZ GB“) vydané britskou celní správou
společnosti Maple Leaves Limited dovodit, že by se tento důkaz vztahoval k projednávané věci,
ať už z hlediska oprávněné osoby žádající o tuto informaci, tak především z hlediska identifikace
(totožnosti) zkoumaného vzorku.
III.
[3] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v zákonné
lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Zdůraznila, že při
posuzování celního zařazení zboží jsou rozhodující objektivní vlastnosti a charakteristiky zboží,
jak již uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 11. 2013, č. j. 2 Afs 85/2012-40.
V posuzované věci panuje mezi stranami sporu stran vlastností dováženého zboží shoda pouze
v tom, že některé usně byly při dovozu opatřeny jistou povrchovou úpravou spočívající v nánosu
cizorodých látek. Dle stěžovatelky je nesporné, že se jedná o zboží ve stavu výchozí suroviny,
tedy vyčiněné kůže, které nesplňuje kvalitativní ani hygienické parametry pro účely jeho uvedení
na vnitřní trh EU. Pro jakékoli použití takového zboží pro lidskou potřebu na území ČR,
resp. EU je třeba jeho komplexní přepracování, tedy uvedení zboží do původního stavu výchozí
suroviny. Provedená povrchová úprava zboží fakticky znehodnocuje a činí je nepoužitelným
pro další zpracování, aniž by byla zcela odstraněna. Nejedná se tak o úpravu směřující k dalšímu
zhodnocení a zpracování kůží tak, jak má na mysli celní sazebník. Na zboží je proto třeba nahlížet
buď jako na odpad, vyžadující pro další využití kompletní přepracování, nebo jako na kůži
pro účely sazebního zařazení bez jakékoli úpravy, neboť povrchovou úpravu je třeba kompletně
odstranit. Pod položku 4107 lze ovšem zařadit pouze zboží opatřené úpravami, které je
zhodnocují, nikoliv pouhou surovinu. Jelikož celní sazebník neobsahuje položku, která by zcela
odpovídala vlastnostem dováženého zboží, je třeba dovážené zboží podřadit pod položku, jež je
vlastnostem a charakteristice dováženého zboží nejbližší. Stěžovatelka je řadila pod položku 4104
jako zboží „zjevně nepoužitelné pro bezprostřední výrobu koženého zboží“, byť se dle vlastností vždy
jednalo o odpad a bylo s ním jako s odpadem nakládáno, když pro jakékoli další použití zboží
bylo nezbytné jeho komplexní přepracování s cílem podstatné změny jeho fyzikálních
i chemických vlastností. S tím koresponduje i celně sazební zařazení totožného druhu zboží
provedené Daňovým a celním úřadem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska,
který totožné zboží, které bylo předmětem celní deklarace v České republice, zařadil pod položku
4115 celního sazebníku. Podle stěžovatelky se přitom nelze ztotožnit se závěrem městského
soudu, že nelze ztotožnit zboží hodnocené britskými celními orgány se zbožím dováženým
stěžovatelkou. S ohledem na to, že předmětem deklarace je zboží, které je pro další využití zcela
znehodnoceno a neumožňuje jakékoliv další využití bez komplexního přepracování, mělo by být
zařazeno pod nejblíže odpovídající položku celního sazebníku s nulovou celní sazbou tak, jak
to odpovídá účelu a systematice celního sazebníku. Opačný závěr by byl nejen ve výslovném
rozporu s čl. 4 Všeobecných pravidel pro výklad kombinované nomenklatury, podle kterého
se zboží, které nelze zařadit podle výše uvedených pravidel, zařadí do položky odpovídající
nejpodobnějšímu zboží, ale i se zásadami legitimního očekávání a in dubio mitius. Z výše
uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek
a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení.
IV.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí
a ztotožnil se se závěry uvedenými v napadeném rozsudku. Upozornil na rozpor v závěrech
stěžovatelky, která tvrdí, že po přepracování by se zboží mělo „přeměnit“ na výchozí surovinu
(tedy kůže pouze vyčiněné), a usiluje přitom o sazební zařazení předmětného zboží jako odpadu.
Dle žalovaného je třeba na nanesenou povrchovou vrstvu hledět jako na další úpravu vyčiněné
kůže, která se na zboží prokazatelně při dovozu nacházela. Pro účely sazebního zařazení zboží
je zcela nepodstatné a nevýznamné, že má být zboží po propuštění do volného oběhu dále
zpracováváno, že má v okamžiku dovozu pro stěžovatelku nulovou hodnotu a že neodpovídá
kvalitativním a hygienickým požadavkům na výrobky. Rozhodný a zásadní je stav zboží a míra
jeho zpracování v době jeho dovozu. Bylo přitom prokázáno, že vyčiněné kůže byly dále
povrchově upraveny. K předloženým znaleckým posudkům vycházejícím z ČSN a Metodického
doporučení Státního zdravotního ústavu ohledně hygienických požadavků, žalovaný uvedl,
že pro účely sazebního zařazení zboží nelze aplikovat národní právní předpisy přijaté ze zcela
odlišných důvodů a k odlišným účelům. Žalovaný upozornil na to, že stěžovatelka nepředložila
ZISZ GB pro společnost Maple Leaves Limited v odvolacím řízení, ale teprve před městským
soudem. Navíc charakteristika předmětného zboží neodpovídá popisu zboží v ZISZ GB, neboť
v popisu nejsou uvedeny žádné objektivní parametry umožňující srovnání, případně ztotožnění
zboží. ZISZ GB nemohla založit legitimní očekávání stěžovatelky, neboť byla vydána
až po propuštění předmětného zboží do režimu volného oběhu, nadto byla vydána jinému
subjektu a sama stěžovatelka v odvolacím řízení korigovala své sazební zařazení. Dle žalovaného
není z kasační stížnosti zřejmé, o jaké sazební zařazení vlastně stěžovatelka usiluje (v rámci
položky 4104 či 4115 celního sazebníku). Jediným zřejmým cílem je dosažení nulové sazby.
Žalovaný v závěru svého vyjádření poukázal na rozsudky, které se zabývaly sazebním zařazením
totožného zboží a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Z provedené rekapitulace je zřejmé, že v posuzované věci se jedná o posouzení otázky,
zda stěžovatelem dovážené zboží „usně z hovězího dobytka (včetně buvolů) o plošné výměře jednoho kusu
nepřesahující 28 čtverečních stop (2,6 m
2
)“ a „usně z hovězího dobytka (včetně buvolů)“, mělo být podřazeno
pod položku 4107 nebo 4115 celního sazebníku.
[8] Touto otázkou se Nejvyšší správní soudu již zabýval, když rozhodoval o téměř totožné
kasační stížnosti v rozsudku ze dne 19. 3. 2021, č. j. 4 Afs 316/2020-43. Neshledal přitom důvod
se od tam vyslovených závěrů jakkoliv odchýlit a s ohledem na obsahovou totožnost kasační
argumentace stěžovatelky je plně přebírá i pro tuto věc.
[9] Položka 4107 celního sazebníku zahrnuje [u]sně z hovězího dobytka (včetně buvolů) nebo koní
a jiných lichokopytníků, po vyčinění nebo po zpracování na crust dále upravené, včetně kůží zpracovaných
na pergamen, odchlupené, též štípané, jiné než usně čísla 4114.
[10] Položka 4115 celního sazebníku zahrnuje [k]ompozitní usně na základě nerozvlákněné usně
nebo kožených vláken, ve tvaru desek, listů nebo pruhů, též ve svitcích; odřezky a jiné odpady kůží (usní)
nebo kompozitní usně, nepoužitelné k výrobě koženého zboží; kožený prach, prášek a moučka.
[11] Jak je třeba postupovat při sazebním zařazování zboží do kombinované nomenklatury,
vyslovil zdejší soud v rozsudku ze dne 30. 3. 2016, č. j. 2 Afs 251/2015-272: „Nejprve je třeba (1)
přesně určit fyzické vlastnosti zboží a užití, k němuž je určeno; dále (2) je třeba s ohledem na znění položek
příslušných tříd a kapitol (a) provést prozatímní zařazení na základě užití, k němuž je zboží určeno, a (b)
provést prozatímní zařazení na základě fyzických vlastností zboží; v následující fázi (3) je třeba určit, zda
společné posouzení znění položek a poznámek tříd a kapitol umožňuje jednoznačné a přesné zařazení; není-li to
možné (4), musí být střet norem vyřešen použitím dalších interpretačních pravidel; nakonec (5) je třeba provést
zařazení do (a) podpoložky harmonizovaného systému a (b) podpoložky kombinované nomenklatury.“
[12] V rozsudku ze dne 24. 9. 2019, č. j. 10 Afs 120/2019-43, pak Nejvyšší správní soud
zdůraznil, že „podstatné jsou objektivní znaky zboží, nikoliv skutečnost, jak zboží vnímá a používá žalobkyně
v konkrétní věci. Sazební zařazení zboží založené na subjektivních okolnostech jednotlivých případů by zcela
narušilo poslání společného celního sazebníku, kterým je jednotná sazba cla na stejné zboží. Tento postoj
je v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora EU, podle které ’je třeba za účelem zajištění právní jistoty
a usnadnění kontrol hledat rozhodující kritérium pro celní zařazení zboží obecně v jeho objektivních
charakteristikách a vlastnostech, jak jsou definovány zněním čísla nebo položky KN a poznámek ke třídám
nebo kapitolám’ (rozsudek ze dne 26. 5. 2016, ve věci C-198/15, Invamed Group a další, bod 18
a tam citovaná judikatura). Objektivním kritériem pro sazební zařazení může být rovněž účel použití výrobku,
avšak pouze ’pokud je inherentní tomuto výrobku, což musí být možné posoudit v závislosti na jeho objektivních
charakteristikách a vlastnostech’ (rozsudek ze dne 5. 9. 2019, ve věci C-559/18, TDK-Lambda Germany,
bod 27 a tam citovaná judikatura).“
[13] I sama stěžovatelka v kasační stížnosti ostatně také zdůraznila, že při posuzování celního
zařazení zboží jsou rozhodující objektivní vlastnosti a charakteristiky zboží, k čemuž odkázala
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2013, č. j. 2 Afs 85/2012-40.
[14] Stěžovatelka dovozuje, že se v případě posuzovaného zboží jedná o odpad spadající
do položky 4115 celního sazebníku, z toho, že pro jakékoli jeho použití pro lidskou potřebu
na území ČR, resp. EU, je třeba jeho komplexní přepracování. Nejvyšší správní soud této
argumentaci nepřisvědčil. Z toho, že stěžovatelkou popsaným postupem lze uvést dovezené
zboží do původního stavu výchozí suroviny (tato skutečnost vyplývá rovněž ze znaleckého
posudku Ing. Miloslavy Štachové, v němž je uvedeno, že užitné vlastnosti lze těmto usním dodat
pouze celkovým koželužským přepracováním, respektive v případě nadlimitního obsahu chromu
technologickým opracováním v mokrých operacích), je zřejmé, že se nejedná o odpad spadající
do položky 4115 celního sazebníku, neboť toto zboží není nepoužitelné k výrobě koženého
zboží, jak je stanoveno v uvedené položce. Dané zboží je totiž objektivně použitelné k výrobě
zboží, byť zboží nekvalitního a dle tvrzení stěžovatelky nevyhovujícího standardům stanoveným
právními předpisy (bez přepracování) či kvalitnějšího (po jeho přepracování). Skutečnost,
že se jedná o zboží nesplňující kvalitativní ani hygienické parametry pro účely jeho uvedení na
vnitřní trh EU, v podstatě znamená pouze to, že se jedná o nekvalitní zboží, nikoli však o odpad.
O správnosti tohoto závěru je Nejvyšší správní soud přesvědčen právě s přihlédnutím
ke stěžovatelkou uváděné argumentaci, z níž vyplývá, že po přepracování zboží popsaným
způsobem (byť se nejedná o jednoduchou proceduru), již zboží bude použitelné pro lidskou
potřebu na území ČR, resp. EU.
[15] Přiměřeně lze odkázat na závěry rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2017,
č. j. 31 Af 72/2014-184, v němž bylo posuzováno obdobné zboží: „předmětné zboží ale není odpadem
ve smyslu odřezků, zbytků při výrobě ani opotřebovaného, již dříve užívaného zboží (např. starých hnacích
řemenů). Odpadem se mělo stát předmětné zboží v důsledku nedostatku vlastností, které jsou nutné pro jeho další
užití při výrobě. Znalkyně jasně popsala mechanismus, jakým došlo ke zvýšeným hodnotám chromu v materiálu,
tedy nedostatečným koželužným zpracováním u dodavatele žalobce. S ohledem na to, že byly žalobci dodány
celé kůže, které byly dle dodavatele žalobce hotovým výrobkem, nelze podle názoru zdejšího soudu dovodit,
že by se jednalo o odpad při výrobě jiného koženého produktu. Naopak se jednalo ’pouze’ o nekvalitní zpracování
objednaného zboží. Podle názoru soudu nelze zaměňovat z pohledu celních předpisů nekvalitně zpracované zboží
(jinými slovy vadné plnění) za odpad, tedy zcela jinou účelově určenou položku celního sazebníku. Žalobce v řízení
nikdy neprokázal, že by si objednal dodání odpadu, který by mohl vzniknout při výrobě obdobného zboží.“
Kasační stížnost proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne
24. 5. 2018, č. j. 1 Afs 290/2017-30.
[16] Nejvyšší správní soud dále ve shodě s městským soudem konstatuje, že z popisu zboží
nevyplývá a protokol CTL ani předložené znalecké posudky nepotvrdily, že by předmětné zboží
mělo vlastnosti kompozitní usně, kterou charakterizují vysvětlivky k položce 4115
takto:
„Kompozitní useň je vyrobena z nerozvlákněné usně nebo z kožených vláken. Aby kompozitní useň získala
speciální vlastnosti, přidávají se někdy plstitelné materiály jako celulóza, syntetická nebo bavlněná vlákna. Poměr
takovýchto vláken však musí být dobře pod 50 %, aby toto zboží mohlo být zařazeno do čísla 4115 (’desky, listy
nebo pruhy, též ve svitcích’). Kožená vlákna sestávají z chromových pomačkaných třísek, rostlinných odpadů
z blanžírování kůží, odřezků nebo jiného odpadu. Nejobvykleji používanou pojivou látkou je přírodní latex.
Kompozitní useň se hlavně využívá v obuvnickém průmyslu, kde se používá k výrobě výztuží, opatků, stélek,
mezipodešví a podešví pro pantofle. Další využití lze nalézt ve výrobě koženého zboží (například na ruby kufrů,
školní brašny, přihrádky pro aktovky a náprsní tašky) a v technickém sektoru (manžety, těsnicí materiály atd.).“
[17] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani argumentaci stěžovatelky, v níž žalovanému
a městskému soudu vytýká, že vychází izolovaně pouze z jedné charakteristiky zboží, a to
existence nánosu cizorodých látek na některých dovážených usních, uvažují tedy výslovně
kasuisticky a bez přihlédnutí ke smyslu a účelu jednotlivých položek celního sazebníku.
Jak žalovaný tak i městský soud se systematicky a komplexně zabývali složením předmětného
zboží, přičemž se vypořádali s veškerou stěžovatelkou vznesenou argumentací.
[18] Krom výše zmiňovaného rozsudku ve věci sp. zn. 4 Afs 316/2020 Nejvyšší správní soud
potvrdil správnost zařazení obdobného zboží pod položku 4107 celního sazebníku v rozsudku
ze dne 25. 4. 2019, č. j. 5 Afs 136/2018-33. V bodech 22 až 23 tohoto rozsudku se uvádí,
že „Nejvyšší správní soud tvrzenou nezákonnost napadeného rozsudku neshledal. Žalovaný v odůvodnění
napadeného rozhodnutí podrobně popsal způsob zařazování kůží do celního sazebníku a strukturu kapitoly 41
celního sazebníku od nejméně zpracovaných kůží až po odpad. V této souvislosti žalovaný rovněž odkazoval
na vysvětlivky k HS a KN, přičemž již v odůvodnění napadených rozhodnutí řádně zdůvodnil jejich použití.
Žalovaný stejně tak i městský soud zcela správně poukázali na to, že zboží se zařazuje do celního sazebníku
podle stavu, ve kterém bylo do tuzemska dovezeno, tzn. podle jeho objektivních vlastností v době dovozu. Není
spor o tom, že k vývozu bylo propuštěno zboží, které bylo na faktuře označeno jako dokončené hovězí kůže.
Během dopravy toto zboží zůstalo nezměněno. Po dovozu byly odebrány vzorky a laboratorním zkoumáním bylo
zjištěno, že kůže je kromě činění dále opracována tak, jak bylo popsáno v laboratorním posudku. Další
opracování kůží bylo zjištěno znalkyní, kterou si najal sám stěžovatel. Z posudků vyplývá i další skutečnost,
a sice že kůže byly zpracovány nekvalitně. Sazební zařazení však nemůže být jakkoliv ovlivněno evropskými
hygienickými normami. Z hlediska celního sazebníku se jedná o kůže, které byly po činění dále upraveny, a proto
musí být zařazeny pod č. 4107 a dále do příslušné položky a podpoložky. Nejvyšší správní soud pouze dodává,
že zboží tak, jak bylo dovezeno, nemůže být proto posuzováno ani jako odpad, jak se jinak nepřípustnými
námitkami snaží stěžovatel nyní argumentovat. Celní orgány se náležitě při celním zařazení zboží zabývaly
objektivními vlastnostmi dovezeného zboží, které jsou v okamžiku předložení zboží k celnímu řízení
rozhodujícími kritérii pro jeho sazební zařazení do příslušného kódu celní nomenklatury. Zjišťovaly tedy název
a popis, materiál a složení, způsob použití - účel. Po provedení laboratorního zkoumání (při dovozu) odebraných
vzorků bylo zjištěno, že se jedná o přírodní (nikoliv umělé) hovězí kůže, které byly po vyčinění dále upraveny
pigmentováním, broušením a umělým dezénem; úprava kůží sice nevyhovuje hygienickým (obsah chromu)
a kvalitativním (loupání barvy při zkoušce otěrem) normám, avšak tyto kůže jsou po koželužnickém přepracování
používány k výrobě koženého zboží; s kůžemi bylo také v průběhu dodání do tuzemska nakládáno jako
se surovinou určenou k dalšímu zpracování (způsob balení a fakturace).“
[19] S právě citovaným hodnocením věci se Nejvyšší správní soud ztotožňuje a považuje
je za zcela aplikovatelné i na nyní posuzovanou věc. Z popisu dovezeného zboží obsaženého
v rozsudku č. j. 5 Afs 136/2018-33 vyplývá, že se jedná o zboží stejných vlastností relevantních
pro celní zařazení jako v nyní posuzované věci, závěry tohoto rozsudku pak byly učiněny
na základě obsahově stejných důkazů (zejména popis zboží ve fakturách, znalecký posudek
Ing. Miloslavy Štachové č. j. 1071/2014, protokoly o zkoušce provedené celně technickou
laboratoří konstatující, že se jedná o lícovou štípenku s jednostrannou povrchovou úpravou
vzhledu plastu, jinou než je barvení a leštění, stanoviska k sazebnímu zařazení zboží do položky
4107). K vypořádání většiny stěžovatelkou uplatněných kasačních námitek proto postačí odkázat
na citovaný rozsudek.
[20] V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že v posuzované věci
nelze vycházet ze stěžovatelkou zmiňované ZISZ GB, vydané dle jejího tvrzení na základě
vzorků poskytnutých BLC stěžovatelkou, resp. společností Maple Leaves Limited. Tato ZISZ GB
byla vydaná britským daňovým a celním úřadem dne 15. 6. 2015, tj. až po dovezení předmětného
zboží do České republiky a podání celního prohlášení v roce 2013. I pokud by se výše zmíněná
ZISZ GB týkala stěžovatelkou dovezeného zboží nebo totožného zboží, nebyla by pro celní
orgány závazná, jelikož podle čl. 12 odst. 2 celního kodexu platného a účinného ke dni vydání
ZISZ GB, závazná informace o sazebním zařazení zboží je závazná pro celní orgány pouze pro zboží, u nějž
byly splněny celní formality po dni vydání této závazné informace. Jak již výstižně konstatoval Městský soud
v Praze v rozsudku ze dne 29. 6. 2016, č. j. 3 Af 60/2014-31, „popsaný výklad neodporuje smyslu
a účelu institutu závazných informací podle čl. 12 celního kodexu Společenství, neboť smyslem tohoto institutu je
pomoci daňovému subjektu dopředu (před dovozem zboží) zjistit, do jaké sazby cla předmětné zboží spadá, a tím
posílit jeho právní jistotu, že předmětné zboží nebude příslušnými orgány zařazeno do kategorie jiné, nikoli ex post
posoudit, zda správce daně neudělal při zařazení zboží do určité kategorie (podkategorie) chybu, jak de facto
žalobce činí v nyní projednávaném případě.“ Z tohoto důvodu nebylo třeba, aby se Nejvyšší správní
soud podrobněji zabýval argumentací stěžovatelky, kterou dovozovala nesprávnost názoru
městského soudu vyjádřeného v napadeném rozsudku, že nebylo prokázáno, že ZISZ GB
se týkala právě zboží, pro které byl vydán nyní přezkoumávaný dodatečný platební výměr,
respektive důkazy, které k prokázání téhož stěžovatelka navrhla.
[21] Vzhledem k tomu, že předmětné zboží dovezené stěžovatelkou spadá pod položku 4107
celního sazebníku, není dán prostor pro aplikaci čl. 4 Všeobecných pravidel pro výklad
kombinované nomenklatury, dle kterého se zboží, které nelze zařadit podle výše uvedených
pravidel, zařadí do položky odpovídající nejpodobnějšímu zboží. Stěžovatelka se v posuzované
věci nemůže ohledně jí požadovaného zařazení zboží do položky celního sazebníku dovolávat ani
legitimního očekávání, neboť předmětné zboží pod položku celního sazebníku navrhovanou
stěžovatelkou nebylo v minulosti podřazeno, a stěžovatelka tudíž nemohla spoléhat, že takto
budou správní orgány postupovat. Nedošlo ani k porušení zásady in dubio mitius,
resp. pro uplatnění této zásady nebyl prostor, jelikož její použití předpokládá možnost alespoň
dvou veškerými v úvahu připadajícími výkladovými metodami obhajitelných výkladů právní
normy, což v posuzované věci nebylo splněno, neboť stěžovatelkou dovezené zboží spadá
pod položku 4107 celního sazebníku.
[22] Nejvyšší správní soud neshledal v rozhodnutích žalovaného a městského soudu ani žádné
další vady, pro které by bylo nutno jejich rozhodnutí zrušit. Jejich závěry mají plnou oporu
ve správním spisu a jsou podrobně zdůvodněny. Zdejší soud se s jejich hodnocením ztotožnil,
plně je přebírá a v podrobnostech na ně odkazuje. Z tohoto důvodu nemohl kasační soud shledat
případnou ani polemiku stěžovatelky s jejich argumentací.
[23] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost
jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s. in fine). Nejvyšší správní soud ve věci rozhodl v souladu
s §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla
bez jednání.
[24] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti
úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože mu podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. září 2022
Tomáš Foltas
předseda senátu