ECLI:CZ:NSS:2022:7.AS.179.2022:25
sp. zn. 7 As 179/2022 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše
Foltase a Michala Bobka v právní věci žalobce: J. K., zastoupen Mgr. Evou Vaškovou,
advokátkou se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy,
se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2022, č. j. 13 A 78/2022-33,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Stěžovatel brojí včas podanou kasační stížností proti rozsudku Městského soudu v Praze,
kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2020,
č. j. 2192/2020-160-SPR/3, ve věci přestupku. Žalovaný tímto svým rozhodnutím potvrdil
rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravněsprávních činností, ze dne 16. 6. 2020,
kterým byl stěžovatel uznán vinným z přestupku provozovatele vozidla podle §125f odst. 1
zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a byl mu uložen správní trest.
[2] Nejvyšší správní soud se po konstatování přípustnosti kasační stížnosti zabýval její
přijatelností ve smyslu §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), tedy
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Jedná se totiž o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (§31
odst. 2 s. ř. s.).
[3] Podstatný přesah zájmů stěžovatele Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS (k uplatnitelnosti zde vyslovených
názorů na současnou úpravu srov. např. rozsudek NSS ze dne 10. 6. 2021,
č. j. 1 As 124/2021-28). Podstatný přesah bude dán pouze v případech, kdy se kasační stížnost
(1) týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího
správního soudu anebo (2) právních otázek řešených dosavadní judikaturou rozdílně. Podstatný
přesah zájmů stěžovatele bude dán (3) rovněž v případě potřeby učinit odklon od ustálené
judikatury. Konečně bude kasační stížnost přijatelná (4) tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do
hmotněprávního postavení stěžovatele. Takovým pochybením jsou především případy, kdy
krajský soud nerespektoval ustálenou a jasnou judikaturu a nelze vyloučit, že k tomuto
nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský soud v konkrétním případě hrubě
pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
[4] Žádný z těchto případů není dán. Kasační stížnost je proto nepřijatelná.
[5] Jádrem stěžovatelovi argumentace je tvrzení, že byl poškozen na svých veřejných
subjektivních právech tím, že správní orgán nevedl společné řízení o jeho přestupcích ze dne
23. 3. 2019 a 20. 4. 2019. Existuje však ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu, v jejímž
světle nelze této argumentaci přisvědčit (srov. např. rozsudek ze dne 18. 2. 2020,
č. j. 1 As 363/2019-35, rozsudek ze dne 5. 12. 2019, č. j. 9 As 164/2018-36, č. 3963/2020
Sb. NSS, či již rozsudek ze dne 18. 6. 2009, č. j. 1 As 28/2009-62, č. 2248/2011 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud neshledal tuto judikaturu rozpornou. Necítí ani potřebu se od této
judikatury odchýlit. Dle názoru Nejvyššího správního soudu rozhodnutí žalovaného dostálo
požadavkům uvedené ustálené judikatury. Městský soud v napadeném rozsudku argumentaci
žalovaného v intencích této judikatury náležitě přezkoumal v rozsahu žalobních námitek (srov.
rozsudky Nejvyššího správního soudu ve věcech sp. zn. 8 Afs 75/2005, sp. zn. 9 Azs 13/2013
atp.).
[6] V souladu s již citovanou ustálenou judikaturou městský soud správně došel k závěru, že
nevedení společného řízení není samo o sobě vadou, která by měla za následek nezákonnost
rozhodnutí. Ze zákona ani z judikatury na něj účastníku řízení neplyne nárok. Společné řízení je
pouze nástrojem k uplatnění zásady absorpce.
[7] Dále stěžovatel namítá vadu soudního řízení. Dle jeho názoru spočívá v tom, že městský
soud „zjevně přehlédl jeden ze žalobních bodů“. Dle názoru Nejvyššího správního soudu městský soud
danou žalobní námitku rozhodně nepřehlédl. S ohledem na detailnost a míru určitosti dané
námitky (která v žalobě k městskému soudu spočívá v jedné větě, která nebyla jakkoliv dále
rozvinuta či osvětlena), se městský soud s danou námitkou vypořádal mírou vrchovatou. Není
rolí správních soudů domýšlet či dotvářet žalobní námitky za žalobce. Stručnost je pravda ctnost.
Pokud však stěžovatel podává žalobní námitky v podobě holých vět, pak si nemá následně co
stěžovat, pokud soud neopouští roli nestranného rozhodčího a neujme se aktivně role advokáta,
který bude dotvářet podání za něj (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 2. 2012, č. j. 1 Afs 57/2011-95, ze dne 22. 4. 2014, č. j. 2 Ads 21/2014-20, ze dne
27. 10. 2010, č. j. 8 As 22/2009-99, ze dne 18. 6. 2008, č. j. 7 Afs 39/2007-46, a ze dne
17. 12. 2008, č. j. 7 As 17/2008-60).
[8] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou
podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[9] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení, které
důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch
neměl. Nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu
nákladů řízení, žádné náklady v řízení nad rámec běžné úřední činnosti o kasační stížnosti
nevznikly. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. září 2022
David Hipšr
předseda senátu