ECLI:CZ:NSS:2022:7.AS.266.2020:47
sp. zn. 7 As 266/2020 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Lenky
Krupičkové a Michala Bobka v právní věci žalobce: SAFICHEM INVEST, a. s., se sídlem
Vídeňská 104, Vestec, zastoupen JUDr. Tadeášem Petrem, advokátem se sídlem Sokolovská
668/136d, Praha, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13,
Opava, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 22. 7. 2020, č. j. 31 Ad 2/2019-142,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovaný je po v i ne n uhradit žalobci k rukám jeho zástupce JUDr. Tadeáše Petra,
advokáta se sídlem Sokolovská 668/136d, Praha, na náhradě nákladů řízení částku ve výši
4.114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 11. 2018, č. j. 3203/1.30/18-5 (dále též „napadené
rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro
Královehradecký kraj a Pardubický kraj v Hradci Králové (dále též „prvostupňový správní
orgán“) ze dne 6. 3. 2018, č. j. 7628/8.30/17-61, sp. zn. S8-2017-278, o uložení pokuty ve výši
200 000 Kč za spáchání správních deliktů na úseku bezpečnosti práce. Prvostupňový správní
orgán s odkazem na ustanovení §30 odst. 1 písm. g) a písm. r) zákona č. 251/2005 Sb.,
o inspekci práce (dále též „zákon o inspekci práce“) shledal jednak porušení ust. §4 odst. 1
nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí
(dále jen „nařízení vlády č. 101/2005 Sb.“), bod 3.3.6 přílohy k tomuto nařízení – konkrétně dva
odkryté zapuštěné kontejnery pod úrovní podlahy na pracovišti žalobce, jednak bylo shledáno
porušení §3 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky
na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí (dále jen „nařízení
vlády č. 378/2001 Sb.“), když bylo shledáno, že byla provozována pásová bruska na broušení
kovů bez ochranného krytu převodovky lafety. Tato zjištění byla kontrolním orgánem učiněna
na pracovišti žalobce v Hradci Králové – Kukleny, Kampelíkova 758/4, v hale D – malá
obrobna, dne 10. 11. 2016 a následně dne 16. 11. 2016, u druhého deliktu pak na pracovišti
na adrese Pražská třída 322/4, dne 11. 11. 2016. Z protokolu o kontrole pak plyne celkem
18 kontrolních zjištění.
II.
[2] Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalobu, které Krajský soud v Hradci
Králové (dále též „krajský soud“), vyhověl v záhlaví označeným rozsudkem (dále též „napadený
rozsudek“), rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V podané žalobě
namítal, že správní orgány porušily zásadu materiální pravdy, tedy porušily zásady §3 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Pochybily, pokud nepřihlédly náležitě
k tomu, že před zahájením kontroly probíhal proces vyvezení kontejnerů na špony z důvodu
jejich zaplněnosti. Tvrdil, že bunkry karuselů jsou běžně zakryty v souladu s právními předpisy
poklopy a otvor karuselu SK 25 je ohrazen pevným ocelovým řetízkem. Při vyvážení však nelze
kontejnery nechat zakryté, ani těsně ohraničené řetízkem a provádějící zaměstnanec musí vykázat
z prostoru všechny osoby. K přerušení tohoto procesu došlo příchodem kontroly, aby tato mohla
nerušeně proběhnout. Současně zaměstnanci dohlíželi na to, aby žádná z osob do některého
kontejneru nespadla. Shrnul, že bunkry nebyly ohrazeny řetízky a zakryty poklopy výlučně
v přímé souvislosti se záměrem zaměstnance vyvézt kontejnery. Mostový jeřáb byl používán
bezprostředně před zahájením kontroly, avšak z důvodu kontroly byl odstaven a práce byly
přerušeny. Nejednalo se o úmyslné nebo nedbalostní pochybení nezajištěného otvoru v podlaze,
nýbrž o očekávatelnou situaci plynoucí z běžné provozní potřeby.
[3] Krajský soud k této námitce uvedl, že nemá vcelku pochyb o tom, že v době, kdy se
na pracoviště dostavila kontrolní skupina, probíhaly jednotlivé fáze vývozu plných kontejnerů
na špony tak, jak uvedli pracovníci při svědecké výpovědi. Dodal, že v uvedené chvíli mělo být
manipulováno pomocí jeřábu s několikatunovými tělesy, a při této manipulaci pracovní postup
zakazuje přítomnost nezúčastněných osob v nebezpečném prostoru. Přerušení práce
obsluhujícím pracovníkem je proto pochopitelné. Přerušení pracovní činnosti proto krajský soud
nepovažoval za porušení pracovní kázně. Pracovník částečně ohradil odkryté kontejnery, a jak
uvedl on, i další svědek, poodešel k vedlejšímu stroji, aby sledoval další dění. Z obsahu správního
spisu je pak nepochybné, že inspektoři na uvedeném pracovišti následně pořizovali řadu
dokumentů. S ohledem na uvedené považoval krajský soud za nedostatečný obsah výpovědí
svědků, a to jak k samotné činnosti pracovníka K. (obsluhy jeřábu), tak k jednotlivým okolnostem
použití jeřábu. Svědek K. podrobně nepopsal celý postup již ukončených fází vývozu, svoji
obvyklou praxi při vývozu kontejneru. Pouze uvedl, že mu nebyla kontrola příjemná, což však
o ničem nevypovídá. Krajský soud se proto ztotožnil s žalobcovou námitkou stran
nedostatečného zjištění skutkového stavu, neboť ani velké množství fotografických podkladů
nemůže nedostatečné výpovědi svědků zcela nahradit. Konstatoval, že v průběhu provádění
vyvážení kontejnerů či momentálního přerušení práce z důvodu přítomnosti jiných osob na
pracovišti nemohla být situace posuzována jako standardní.
[4] K druhému deliktu žalobce namítal, že hřídel posuvu převodovky lafety pásové brusky
není nebezpečným zařízením, při jehož provozu bez krytu může dojít k vážnému pracovnímu
úrazu, neboť k náhodnému kontaktu osoby s hřídelí posuvu převodovky nemůže dojít, ledaže by
si osoba takové zranění způsobila úmyslně. Zdůraznil, že kryt převodovky lafety pásové brusky
neslouží pro účely zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, nýbrž k ochraně zařízení proti
prachu. V době kontroly navíc byla prováděna její oprava, což je důležité pro zhodnocení situace,
neboť po opravě probíhala zkouška funkčnosti. To bylo jediným důvodem, proč nebyla pásová
bruska v době kontroly kompletně zakrytována. Bruska nebyla v určené době provozována,
neboť běžela naprázdno.
[5] Krajský soud konstatoval, že se jedná o poněkud nestandardní situaci i v případě brusky.
S ohledem na to, že výpovědi svědků směřují k závěru, že v době kontroly byl sejmut kryt
z důvodu odzkoušení řádné opravy brusky, přičemž při tomto odzkoušení nelze mít kryt
nasazený, nemohl zcela souhlasit se závěrem žalovaného. Bezpečnostní předpis pro provoz
a zakázané operace upravuje neuvádění stroje do provozu s odmontovaným krytem a to,
že nemají být odstraňovány bezpečnostní zařízení, jako jsou kryty. Toto se však týká běžného
pracovního provozu, s nímž jsou výpovědi zaměstnanců v příkrém rozporu. Tento rozpor nebyl
zásadním způsobem v průběhu správního řízení odstraněn a je na žalovaném, aby tak učinil.
Zdůraznil, že podobné dokazování je zcela nad rámec přezkumného řízení soudu a je proto
důvodem pro vrácení věci zpět do správního řízení. Dodal, že vzhledem k tomu, že je bruska cca
30 let stará, kryt převodky brusky mohl být vyroben dodatečně v souladu s nařízením vlády
č. 378/2001 Sb., což by mohlo znamenat, že kryt převodovky lafety byl skutečně doplněn
za účelem bezpečné práce, ačkoliv žalobce tvrdí opak. Tuto skutečnost považoval krajský soud
také za potřebnou postavit na jisto.
[6] Konečně žalobce namítal rozpor se zásadami správního řízení trestního. Správní orgány si
v řízení počínaly jednostranně a nevyváženě v neprospěch žalobce, uložily nepřiměřeně vysokou
pokutu a na daný případ neaplikovaly vždy správnou právní úpravu. Rovněž žalovaný přikládá
důraz na domnělou recidivu. Současně namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí,
neboť toto není přesvědčivě a věrohodně odůvodněno.
[7] Krajský soud uzavřel, že po přezkoumání věci v daném případě nebyly dosud dostatečně
zjištěny rozhodné skutečnosti, které bezprostředně souvisí s možností zjištění správního deliktu
na úseku bezpečnosti práce na pracovištích žalobce, a je přesvědčen, že žalobní námitky, které
shledal důvodnými, je nutné posoudit s úvahou o tom, že v běžném provozu strojírenských
zařízení jsou žalobcem namítané situace vcelku možné. Provedené důkazy je nutné hodnotit
v souvislostech a znovu zhodnotit samotnou podstatu správních deliktů, posléze pak případně
i výši uložené pokuty.
III.
[8] Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů
podle §103 odst. a) a d) s. ř. s., v níž namítal nesprávné posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení a nedostatek důvodů rozhodnutí.
[9] Stěžovatel je přesvědčen, že krajský soud dospěl k nesprávným závěrům a rozhodl
v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Jeho závěry proto nemají oporu v předloženém
spisovém materiálu. Upozorňuje na skutečnost, že ve správním řízení bylo prokázáno, že v době
kontroly, ani bezprostředně před ní, neprobíhalo vyvážení kontejnerů, neboť byl jeřáb odstaven
a byl v klidu. Bunkry byly již odkryté, tudíž pokud by probíhal proces vyvážení kontejnerů, jeřáb
by byl u jednoho či druhého bunkru. Trvá na tom, že bunkry nebyly zabezpečeny ohrazením
ve vzdálenosti 1,5 m od hrany pádu, což je evidentní z přiložených fotografií, přičemž s tímto
faktem se krajský soud nevypořádal. Obsluhující pracovník měl povinnost upozornit, že osoby
pohybující se po pracovišti se nesmí pohybovat v těsné blízkosti. Nadto krajský soud nijak
nevysvětlil, proč považoval za pochopitelné přerušení procesu vyvezení kontejnerů. Současně
nepovažuje za přijatelné, že pověřený pracovník nechá bunkry odkryté bez jakéhokoliv
zabezpečení a místo opustí. Za provoz pracoviště je odpovědný mistr, který by měl informovat
minimálně technika BOZP o probíhajících činnostech na pracovišti. Klade důraz na to,
že kontroly standardně neprobíhají pouze ze strany inspekce práce, nýbrž jsou také běžně
prováděny audity či namátkové kontroly ze strany technika BOZP, popřípadě mistrů či jiných
nadřízených zaměstnanců. Nelze připustit situaci, že zaměstnanec v důsledku toho, že je mu
kontrola nepříjemná, zanevře na zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a stanovené
pracovní postupy.
[10] K závěrům krajského soudu dále dodává, že na jednu stranu soud nemá pochyb stran
obsahu svědeckých výpovědí, avšak na straně druhé mu obsah těchto výpovědí nepřijde
dostatečný. Není jasné, z jakého důvodu krajský soud tyto nedostatečné výpovědi svědků použil
jako důkaz vyšší síly, než je důkaz pořízenou fotodokumentací a videozáznamy. Poukazuje na to,
že svědecké výpovědi zaměstnanců mohou být ovlivněny tím, že se jedná o zaměstnance žalobce.
Neztotožňuje se s tvrzením krajského soudu, že ani poskytnuté množství fotografií nemůže zcela
nahradit výpovědi svědků. Přitom nerozumí závěru, že i v situaci, kdy si svědci „nic nepamatují“
ke druhé kontrole, a stěžovatel předložil fotodokumentaci, uzavřel krajský soud, že nebyl
dostatečně zjištěn skutkový stav.
[11] Nesouhlasí ani se závěrem krajského soudu ohledně druhého správního deliktu,
spočívajícího v provozování pásové brusky bez ochranného krytu převodovky lafety. Je
přesvědčen, že jeho spáchání je prokázáno pořízenou fotodokumentací a nelze o něm mít
pochybnosti. Odmítá tvrzení žalobce, že kryt slouží pouze k ochraně zařízení před prachem,
a považuje je za účelové. Vybavení zařízení tímto krytem je stanoveno bezpečnostním předpisem.
Nadto z pořízené fotodokumentace je zřejmé, že bruska byla v čase kontroly provozována
k účelům a za podmínek, pro které je určena. Ani svědecké výpovědi, s ohledem na výše uvedené,
nemohou věrohodně prokázat opak. Trvá na tom, že je třeba zajistit bezpečnost obsluhy brusky
za každých okolností, a to jiným způsobem, pokud je třeba odejmout z ní bezpečnostní kryt.
[12] Nadto uvádí, že žalobce měl možnost podat proti kontrolním zjištěním řádně
odůvodněné písemné námitky. Této možnosti však zcela nevyužil, neboť v těchto námitkách
poukazoval pouze na některé dílčí skutečnosti úplně nesouvisející s výsledkem kontroly. Až
v průběhu soudního řízení začal argumentovat a krajský soud jeho tvrzení o „nestandardní
situaci“ bez dalšího přijal.
[13] V rámci doplnění kasační stížnosti stěžovatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 1 Ads 282/2017-36, přičemž v něm projednávaný případ považuje
za obdobný nyní projednávané věci. V rozsudku bylo posuzováno spáchání správního deliktu
spočívajícího v provozování stolní kotoučové pily. Žalobkyně v daném případě nezajistila,
aby byla kotoučová pila na pracovišti opatřena ochranným zařízením, a to bez ohledu
na skutečnost, že ochranné zařízení bylo v době prováděné kontroly v opravě. Podstata obou
pochybení je v obecné rovině fakticky stejná – chybějící bezpečnostní kryt na zařízení, který má
chránit život a zdraví zaměstnanců. Stěžovatel proto na základě uvedeného navrhuje, aby kasační
soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
IV.
[14] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že považuje kasační stížnost
za nepřípustnou. Stěžovatel v kasační stížnosti pouze spekuluje a konstruuje různé scénáře, jak by
se události v závodě žalobce v minulosti mohly odehrát. Zcela pomíjí, že bylo úkolem
stěžovatele, resp. prvostupňového správního orgánu, aby zjistil skutkový stav řádně a v takovém
rozsahu, aby mohl učinit závěry opodstatňující výrok o spáchání správních deliktů. Stěžovatel
v zásadě projevuje pouze nesouhlas s tím, jak byl skutkový stav popsán a zhodnocen krajským
soudem. Pouhý nesouhlas s důvody rozsudku sám o sobě však neindikuje nepřezkoumatelnost.
V kasační stížnosti se věnuje prakticky výlučně zpochybnění skutkových závěrů a důvodů
krajského soudu, nikoliv jejich právnímu hodnocení a ani přezkoumatelnosti, srozumitelnosti
a dostatečnosti odůvodnění. Je evidentní, že stěžovatel opírá svoji kasační stížnost jen o jiné
důvody, než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s., nebo o důvody, které neuplatnil v řízení před
soudem.
[15] Ke zpochybnění svědeckých výpovědí uvedl, že celá řada svědků už dávno nebyla
v pracovním poměru s žalobcem, a je chybný předpoklad, že by jejich výpovědi byly zaujaté
a méně důležité. Snaha stěžovatele bagatelizovat obsah svědeckých výpovědí spíše hovoří
o tendenčním a selektivním přístupu stěžovatele při hodnocení důkazů v neprospěch žalobce.
Skutečnost, že si svědci nepamatují druhou kontrolu, nemůže na závěrech krajského soudu nic
změnit. Stále je tu první provedená kontrola, kde krajský soud dospěl k opačným skutkovým
zjištěním než stěžovatel, tudíž celá konstrukce naplnění skutkové podstaty přestupku, za který byl
žalobce potrestán, byla shledána nesprávnou. Zjištěné nedostatky byť jedné z kontrol jsou zcela
dostačující k tomu, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno. Při druhé kontrole byla jediným
důvodem nezakrytí kontejneru jeho příprava k vyvezení, tedy argumentaci krajského soudu lze
vztáhnout i k této problematice. Za naprosto nepřípustné považuje stěžovatelovo vyjádření,
že provádění kontrol je činnost, při které se nemá přihlížet ke specifikům dané situace, a mají se
ignorovat jakékoliv další okolnosti, pokud jsou naplněny formální znaky přestupku. Právě
nestandardnost posuzované situace je důležitá pro zjištění skutkového stavu a správné
rozhodnutí. Dodává, že podání námitek, které žalobci stěžovatel vyčítá, není nutnou podmínkou
pro podání správní žaloby.
[16] K námitce stran spáchání správního deliktu absence krytu převodovky lafety pásové
brusky opakuje, že tato chyběla z důvodu opravy brusky, což bylo ostatně svědecky potvrzeno.
K pochybnostem ohledně prováděné opravy neexistoval žádný rozumný důvod, stejně tak
k pochybnostem, proč nebyl kryt nasazen. Citovaný rozsudek 1 Ads 282/2017-36 považuje
za nepřiléhavý. Přesto poukázal na bod 47, který připouští, že probíhající oprava zařízení by byla
relevantní skutečností pro posouzení věci. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti jako nedůvodné.
V.
[17] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.). Kasační stížnost je přípustná.
[18] Kasační stížnost není důvodná.
[19] Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku
krajského soudu. Podle ustálené judikatury platí, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné,
musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc
zásadních a podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování
rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých
důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za lichou (viz nálezy Ústavního
soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97,
a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06 nebo rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003-130, č. 244/2004 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004,
č. j. 4 As 5/2003-52, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004-62, a ze dne 21. 8. 2008,
č. j. 7 As 28/2008-75).
[20] Nejvyšší správní soud připomíná, že nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné
subjektivní představy stěžovatele o tom, jak podrobně by mu měl být rozsudek odůvodněn,
ale objektivní překážkou, která kasačnímu soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí
(srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016-24, ze dne
27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/2017-35). Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů
musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí
pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-76,
publikované pod č. 1566/2008 Sb. NSS). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je
vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro
nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, či ze dne 29. 6. 2017,
č. j. 2 As 337/2016-64). Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu pro nedostatek důvodů,
jak je tento nedostatek chápán shora označenou judikaturou, Nejvyšší správní soud však
neshledal. Krajský soud se s žalobními námitkami vypořádal ucelenou a logickou argumentací
a shledal žalobní námitky důvodnými. Subjektivní nesouhlas stěžovatele s důvody rozhodnutí
nečiní rozhodnutí nepřezkoumatelným.
[21] Podstatou sporu mezi účastníky je oprávněnost uložení pokuty za dvě pochybení
na úseku bezpečnosti práce. Mezi stranami není sporné, že v průběhu kontroly byly zjištěny dva
nedostatky, a to že bunkry dvou kontejnerů byly odkryté a pásová bruska nebyla opatřena
ochranným krytem převodky lafety. Sporný je však skutkový stav, na jehož základě k těmto
dvěma nedostatkům došlo, resp. zda došlo ke spáchání správních deliktů ze strany žalobce.
[22] Ze spisového materiálu je zřejmé, že v průběhu kontroly bunkry nebyly opatřeny
poklopem. Obsah svědeckých výpovědí míří k tomu, že před provedením kontroly probíhaly
jednotlivé fáze vývozu plných kontejnerů na špony. V takovém případě je při manipulaci
s pomocí jeřábu nezbytné, aby se v blízkém okolí (v tzv. nebezpečném prostoru) nevyskytovaly
nezúčastněné osoby. Je proto pochopitelné, že by za takovéto situace (vývoz kontejnerů) mělo
dojít k přerušení prací. Ve správním řízení bylo tvrzeno, že pověřený zaměstnanec otevřený
prostor ohradil a následně se vzdálil a vše pozoroval. Z pořízené fotodokumentace
a videozáznamů však není možné tyto skutečnosti potvrdit ani vyvrátit. Svědek K. nesdělil
dostatečné množství informací, z nichž by bylo možné přesně určit, jak celý postup probíhal, ani
jednotlivé ukončené fáze vývozu. Ani stěžovatelem pořízená fotodokumentace nebyla schopna
bezpečně osvětlit případné přerušení procesu vývozu kontejnerů. V tomto je třeba považovat
výslech svědků za nedostatečný, neboť nic nevypovídá o činnosti obsluhujícího pracovníka, ani
k jiným okolnostem použití jeřábu. Ani velké množství fotopodkladů nemůže nedostatečně
podrobné výpovědi svědků zcela nahradit. Vzhledem k tomu, že nejsou známy povinnosti
pracovníka pro případ, že do prostoru vejdou neoprávněné osoby, nelze považovat samotné
přerušení určité fáze (odstavení jeřábu) za bezpochybné porušení bezpečnostních předpisů
pracoviště či porušení pracovní kázně. Je proto třeba souhlasit se závěry krajského soudu,
že ačkoliv se jedná o situaci (vývoz kontejnerů) v běžném provozu očekávatelnou, nelze ji
považovat za zcela standardní, při níž musí být poklopy na svém místě, nebo otvory v podlaze
řádně ohrazeny, neboť v určitých okamžicích to jistě není proveditelné. Lze uzavřít, že svědecké
výpovědi jsou v kombinaci s předloženou dokumentací dostatečné pro připuštění, že v době
bezprostředně před kontrolou probíhal proces vývozu kontejnerů, nicméně jejich nedostatečnost
je třeba shledat v tom, zda veškerá činnost s tím spojená probíhala v souladu s bezpečnostními
předpisy. Z předložených důkazů dosud nelze utvořit bezpečný závěr o správném skutkovém
stavu.
[23] Ke druhému vytýkanému pochybení je nesporné, že v době provádění kontroly byl
ochranný kryt na předmětné brusce sejmut. Sporné je, zda před příchodem kontroly došlo
k poruše na brusce, kterou bylo třeba opravit, což lze dle tvrzení žalobce učinit pouze
za předpokladu, že bude kryt převodovky lafety sejmut. V zásadě se jedná o obdobnou
nestandardní situaci jako u předchozího jednání. V daném případě výpovědi shodně směřují
k tomu, že v době kontroly byla bruska ve zkušebním provozu po kontrole, tudíž na ní prozatím
nebyl ochranný kryt nasazen. Za běžného provozu není možné, aby bylo zařízení uvedeno
do provozu bez ochranného krytu, nicméně z tvrzení zaměstnanců se jeví, že se o běžný provoz
nejednalo. Z tvrzení stěžovatele a z předložených důkazů se naopak jeví, že bruska byla
v průběhu kontroly v běžném provozu. Zda se však jednalo o běžný provoz či nikoliv, nebylo
ve správním řízení řádně zjištěno, a je na stěžovateli, aby tento nedostatek odstranil. Ani v tomto
případě předložené důkazní prostředky nebyly bez dalších potřebných zjištění a jejich řádného
zhodnocení dosud schopny jednoznačně řádně určit skutkový stav, neboť na straně jedné jsou
zde téměř shodné výpovědi svědků o probíhajícím odzkoušení brusky po opravě, a na straně
druhé je zde tvrzení stěžovatele o běžném užívání předmětné brusky bez ochranného krytu
zaměstnancem žalobce, opírané o velké množství fotografických podkladů. Současně je třeba
postavit na jisto žalobcem tvrzenou funkci ochranného krytu, neboť posouzení účelu krytu
převodovky lafety hraje zásadní roli při posuzování případného porušení bezpečnosti práce.
Stěžovatelem odkazované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018,
č. j. 1 Ads 282/2017-36, je třeba považovat za nepřiléhavé, neboť v uvedené věci byl ochranný
kryt oddělen od stolní kotoučové pily, která byla bez dozoru a bez ochranného krytu volně
ponechána na pracovišti. V uvedené věci pak námitka stěžovatele „neobsahuje skutkové tvrzení
o povaze příčiny nepřítomnosti krytu na pile, nelze tak posoudit, zda se mělo jednat o údržbu nebo opravu
a z toho dovodit další okolnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci.“ Z toho lze dovodit, že je třeba nyní
podrobněji zkoumat žalobcova tvrzení, neboť případná oprava nebo údržba zařízení je relevantní
pro rozhodnutí v projednávání věci.
[24] Nejvyšší správní soud je toho názoru, že skutkový stav, tak jak jej prvostupňový správní
orgán zjistil, a z něhož vycházel rovněž stěžovatel při vydání napadeného rozhodnutí, nemá
dosud dostatečnou oporu ve spisové dokumentaci. Rozhodnutí správních orgánů dosud vykazují
nedostatky při poměřování zásadou materiální pravdy jako jednou ze základních zásad činnosti
správních orgánů zakotvenou zejména v §3 správního řádu. Naplnění zásady materiální pravdy
vyžaduje, aby skutková stránka věci byla zjištěna dostatečně ve vztahu k řádnému posouzení
a uplatnění zejména zásad legality (zákonnosti), přiměřenosti a předvídatelnosti rozhodnutí
správních orgánů. Pouze v takovém případě je možno považovat skutkový stav za dostatečně
zjištěný (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 12. 2010,
č. j. 4 Ads 44/2010-132).
[25] Je proto třeba se ztotožnit se závěry krajského soudu, že v projednávaném případě nebyly
doposud dostatečně zjištěny rozhodné skutečnosti, které mají bezprostřední vliv na zjištění, zda
se žalobce dopustil správního deliktu či nikoliv, popřípadě i na výši uložené sankce. Je nutné
posoudit, do jaké míry se jednalo o nestandardní situaci, a jaký vliv tyto mají na běžný provoz,
neboť žalobcem tvrzené situace mohou v běžném provozu nastat. Přestože výpovědi svědků byly
prakticky shodné, jejich obsah nebyl dostatečný pro správné zjištění skutkového stavu. Nebyly
však samy o sobě způsobilé popřít ani potvrdit stěžovatelova tvrzení. Krajský soud proto
postupoval správně, pokud věc vrátil zpět žalovanému k došetření, neboť provedené důkazy je
třeba hodnotit v uvedených souvislostech a ve světle tvrzené (nikoliv prokázané) nestandardní
situace a znovu zhodnotit samotnou podstatu správních deliktů, případně pak i výši uložené
sankce.
[26] Nejvyšší správní soud upozorňuje, že uvedené závěry nepředjímají úspěch žalobce
v projednávané věci, nýbrž požadují, aby stěžovatel odstranil nedostatky, které brání řádnému
zjištění skutkového stavu a svá rozhodnutí podrobně odůvodnil.
[27] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako
nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.)
[28] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch. Ve věci měl úspěch žalobce, pročež mu Nejvyšší správní soud přiznal náhradu nákladů
řízení za jeden úkon právní služby, který zástupce žalobce učinil v řízení o kasační stížnosti,
a to sepis vyjádření ke kasační stížnosti [tj. úkon podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátního tarif)]. Za tento úkon náleží odměna ve výši 3.100 Kč a paušální částka 300 Kč.
Zástupce žalobce je plátcem DPH, soud proto zvýšil odměnu o částku příslušné daně. Celkově
je tedy stěžovatel povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4.114 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné
V Brně dne 21. září 2022
David Hipšr
předseda senátu