ECLI:CZ:NSS:2022:7.AS.267.2020:50
sp. zn. 7 As 267/2020 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců
Lenky Krupičkové a Tomáše Foltase v právní věci žalobce: B. M., zastoupen JUDr. Radimem
Kubicou, MBA, advokátem se sídlem Ó. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému:
Český báňský úřad, se sídlem Kozí 748/4, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení:
OKD, a. s., se sídlem Stonava 1077, Stonava, zastoupena JUDr. Vladimírem Jirouskem,
advokátem se sídlem Preslova 361/9, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2020, č. j. 25 A 173/2019-59,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 6. 2019, č. j. SBS 19792/2019/ČBÚ-21/2, zamítl
odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území krajů
Moravskoslezského a Olomouckého (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 1. 4. 2019,
č. j. SBS 14661/2018/OBÚ-05/68. Tímto rozhodnutím byla osobě zúčastněné na řízení (dále též
„OKD“) povolena hornická činnost, a to dobývání výhradního ložiska poruby č. 11 3431,
11 3432 a 11 3433 ve 34. sloji v 11. kře dobývacího prostoru Karviná – Doly I na Důlním
závodě 1, lokalita Karviná (výrok I.). Současně byly stanoveny podmínky povolené hornické
činnosti (výrok II.) a zamítnuty námitky žalobce a dalších osob pro nedůvodnost (výrok III.).
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Ostravě (dále též
„krajský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Soud neshledal namítaný rozpor
mezi závěry geotechnického znaleckého posudku ze dne 22. 1. 2019 (dále též „první znalecký
posudek“) a jeho doplnění ze dne 15. 2. 2019 (dále též „druhý znalecký posudek“). Z obou
znaleckých posudků jednoznačně vyplývá, že pozemky v Doubravě u Orlové nebudou ovlivněny
hornickou činností. Na uvedený závěr nemá vliv, že v prvním znaleckém posudku znalec připustil
potenciální ovlivnění pozemků hornickou činností ve smyslu svahových pohybů za předpokladu
zvýšení saturace svahu vlivem extrémních atmosférických podmínek. Druhý znalecký posudek,
který byl proveden v návaznosti na výsledek realizovaných sanačních opatření, totiž nepřipouští
ohrožení daných pozemků za žádných okolností. Je přitom podložen konkrétními hodnotami
a výpočty požadovaného stupně stability předmětného svahu. Druhý znalecký posudek je toliko
aktualizací, která vychází z nově vzešlého podkladu. Tento podklad sice reflektuje „předběžné
výsledky“ Závěrečné zprávy geotechnického monitoringu sanace sesuvu (dále též „geotechnický
monitoring“), avšak zdůvodňuje, že provedená stabilizace povede k dalšímu zvýšení stupně
stability předmětného svahu. Krajský soud nezískal pochybnosti o věcné správnosti znaleckých
posudků, jejich závěry relevantně nezpochybnil ani žalobce. Žalovaný řádně odůvodnil kratší
dobu mezi oběma posudky i to, proč odmítl provedení důkazu novým znaleckým posudkem
a výslechem znalce a proč považoval vypracovaný posudek pro posouzení věci za dostačující.
Správně vyhodnotil, že nový posudek není potřebný. Podle krajského soudu zjistil stav věci,
o němž nejsou důvodné pochybnosti. Krajský soud dále konstatoval, že žalobce ve správním
řízení nevznesl námitku podjatosti znalce; brojil pouze proti obsahu znaleckého posudku.
Závěrem krajský soud upozornil na to, že případné samotné dotčení pozemků ve spoluvlastnictví
žalobce povolovanou hornickou činností automaticky neznačí jejich ohrožení využitím
výhradního ložiska. Teprve hrozila-li by žalobci újma dosahující potřebné intenzity, vznikla by
OKD povinnost vyřešit střet zájmů a navrhnout postup, který umožní využití výhradního ložiska
při zabezpečení nezbytné ochrany uvedených objektů a zájmů. Taková hrozba v projednávaném
případě dovozena nebyla. Tím není dotčeno právo žalobce na náhradu škody, která by mu přesto
v důsledku povolené hornické činnosti vznikla.
III.
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Namítl, že krajský soud založil své rozhodnutí
stejně jako správní orgány na jediném znaleckém posouzení, ačkoliv změna mezi prvním
a druhým znaleckým posudkem nebyla dostatečně odůvodněna. Zatímco první posudek připouští
ovlivnění pozemků hornickou činností, druhý tento následek popřel. Stěžovateli proto není
zřejmé, proč krajský soud nepovažoval druhý znalecký posudek za popření prvého, nýbrž za jeho
zpřesnění, resp. aktualizaci. Neobstojí přitom odkaz na nový podklad - geotechnický monitoring.
Není totiž mechanicky ani fyzikálně možné, aby se vliv sanačních prací mohl projevit natolik,
že znalec nejprve připustil možnost svahového pohybu a pak ji o čtyři týdny později s naprostou
jistotou vyloučil, zvlášť odkázal-li pouze na předběžné výsledky měření, které bylo provedeno jen
14 dní po dokončení prvního znaleckého posudku. Pokud bylo v prvním posudku vázáno riziko
ohrožení pozemků na extrémní atmosférické podmínky, může být toto riziko vyloučeno až na
základě měření, během něhož takové podmínky nastanou. Na základě prvního znaleckého
posudku není možné hodnotit pravděpodobnost projevu povolované hornické činnosti jako
velmi nízkou. Podle stěžovatele musel znalec při zpracovávání prvního posudku vědět
o provádění sanačních prací a jejich efektu na stabilitu svahu a není možné, aby mu nebyly známy
předběžné výsledky měření při geotechnickém monitoringu. Přesto v prvním posudku připustil
možnost ohrožení pozemků při nadprůměrných srážkách a za 14 dní ji revidoval. To
zpochybňuje odbornou úroveň jeho závěrů. Okolnosti věci nasvědčují tomu, že doplnění
posudku bylo zpracováno účelově. Nadto z něj není jasné, ze které závěrečné zprávy
geotechnického monitoringu znalec vycházel. Stěžovatel dále poukázal na to, že na počátku roku
2019 nebyly sanační práce na daném území ani zdaleka dokončeny. Z návrhu OKD na uzavření
veřejnoprávní smlouvy k provedení úprav pro zajištění dalších sesuvných vlivů z roku 2019 pak
plyne, že svah byl v důsledku hornické činnosti nadále nestabilní. Jelikož znalecké posudky jsou
jediným relevantním důkazem v této věci, měly být pečlivě a kriticky hodnoceny. Rovněž měl být
zpracován alespoň jeden revizní znalecký posudek. Krajský soud však návrhům na doplnění
dokazování nevyhověl a ani se nepokusil žádným způsobem odstranit pochybnosti prezentované
stěžovatelem. Stěžovateli tak byla odepřena jediná možnost prokázat, že dotčené pozemky
mohou být ohroženy hornickou činností. Tento deficit nelze překlenout poukazem na to, že
samotné dotčení pozemků povolovanou hornickou činností automaticky neznačí jejich ohrožení
využitím výhradního ložiska či na zásadu procesní ekonomie. Pakliže není nade vši pochybnost
zjištěno, že nedojde k dotčení pozemků, nemůže být najisto postaveno ani to, že nedojde k jejich
ohrožení a k aktivaci povinnosti vyřešit střetu zájmů. Pozemky budou zcela jistě vystaveny
účinkům hornické činnosti, minimálně poklesem způsobu jejich využívání a jejich tržní hodnoty.
V projednávané věci však nebyl řádně zjištěn skutkový stav, a nebylo tedy možné řádně posoudit
navazující právní otázku intenzity zásahu do práv stěžovatele. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní
soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
IV.
[4] Společnost OKD ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že stěžovatel přehlíží zjevnou
a znalcem řádně vysvětlenou genezi znaleckých závěrů. Ty jsou v návaznosti na změny území
postaveny logicky kontinuálně, a reflektují např. skutečnost, že v mezidobí mezi zpracováním
posudků byly dokončovány sanační práce. Ve správním řízení byl řádně zjištěn skutkový stav
a krajský soud správně a řádně vypořádal všechny námitky. Odůvodnil také, proč nepřistoupil
k provedení navržených důkazů. Pokud stěžovatel nesouhlasí se znaleckými závěry, činí tak na
základě teoreticky dovozovaných a hypotetických předpokladů a podmínek, jež znalec vylučuje
jako nereálné. Z uvedených důvodů společnost OKD navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnost jako nedůvodnou zamítl.
[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud předesílá, že neshledal obecně namítanou nepřezkoumatelnost
napadeného rozsudku. Rozsudek krajského soudu plně dostál požadavkům ustálené judikatury
kladeným na odůvodnění soudních rozhodnutí (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995,
sp. zn. III. ÚS 84/94, č. 34/1996 Sb. ÚS, a ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, č. 85/1997 Sb. ÚS, rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52 a ze dne
4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, či usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-76). Z jeho odůvodnění je zřejmé, z jakého skutkového
stavu krajský soud vycházel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je
následně právně posoudil. Rozsudek je řádně odůvodněn a je plně srozumitelný. Jednoznačně
z něj vyplývají důvody, které krajský soud vedly k zamítnutí žaloby. Stěžovatel ostatně označil
rozsudek krajského soudu za nepřezkoumatelný především proto, že podle jeho názoru nebyl ve
správním řízení dostatečně zjištěn skutkový stav. Fakticky tedy nenamítá nepřezkoumatelnost
rozsudku krajského soudu ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ale vadu řízení před správním
orgánem podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
[9] Posouzení důvodnosti vytýkané vady řízení před správními orgány se neobejde bez krátké
rekapitulace podstatného obsahu spisového materiálu.
[10] Správní orgán I. stupně vedl správní řízení o žádosti společnosti OKD o povolení
hornické činnosti podle §10 odst. 1 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného
bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též „horní zákon“). Usnesením ze
dne 4. 12. 2018, č. j. SBS 14661/2018/OBÚ-05/45, uvedené správní řízení na základě námitky
stěžovatele přerušil. Současně vyzval OKD k odstranění podstatného nedostatku její žádosti,
konkrétně k doplnění znaleckého posudku, v němž znalci budou položeny tyto otázky: 1) „Dojde
vlivem dobývání porubů č. 11 3431, 11 3432 a 11 3433 ve 34. sloji v 11. kře dobývacího prostorů
Karviná - Doly I, včetně doznívajících a přídavných vlivů k ohrožení pozemků v k. ú. Doubrava u Orlové
svahovými pohyby?“, a 2) „Pokud ANO, kterých pozemků?“.
[11] Společnost OKD reagovala na uvedenou výzvu dne 22. 1. 2019 předložením znaleckého
posudku Ing. Ivana Střalky ze dne 22. 1. 2019 (první znalecký posudek), v němž označil celkem
deset podkladů, mimo jiné geotechnický monitoring stability svahové fronty Ujala z prosince
2016, zprávu k ovlivnění povrchu a povrchových objektů dobýváním předmětných porubů
z ledna 2017, zhodnocení stavu z února 2017 a průzkum čela sesuvu z května 2018. Znalec na
první otázku poskytl následující odpověď: „Stávající svah byl ve spodní části zajištěn patní lavicí včetně
odvodňovacích žeber ke snížení hladiny podzemní vody. Realizací tohoto opatření dojde ke zvýšení stupně stability.
Z důvodu zvýšení svahové stability jsou navrhovaná a realizovaná opatření vůči vlivu dobývání dostatečná. Z toho
vyplývá, že hornickou činností pozemky nebudou ovlivněny.“ Na druhou otázku pak odpověděl: „Pokud
nedojde ke zvýšení saturace svahu vlivem extrémních atmosférických podmínek, tak pozemky nebudou ovlivněny
hornickou činností ve smyslu ohrožení svahovými pohyby.“ Správní orgán I. stupně sdělil OKD přípisem
ze dne 24. 1. 2019, že tento znalecký posudek neposkytuje dostatečný podklad k posouzení
navrhované hornické činnosti, jelikož v jeho závěru znalec připouští ohrožení pozemků
svahovými pohyby vlivem hornické činnosti při extrémních atmosférických podmínkách, ale
neuvedl, kterých pozemků. Nezodpověděl tak druhou otázku.
[12] Dne 25. 2. 2019 předložila OKD správnímu orgánu I. stupně doplnění posudku ze dne
15. 2. 2019 zpracované opět Ing. Ivanem Střalkou (druhý znalecký posudek). Krom prvního
znaleckého posudku doplnil znalec posudek o další podklad z února 2019, nazvaný: „‚Rekultivace
Kozinec – sanace sesuvu v Doubravě’ Závěrečná zpráva Geotechnického monitoringu sanace sesuvu (K-GEO,
s. r. o., 2/2019)“. V části věnované posouzení stability vlastního svahu znalec s odkazem na
výsledné vypočtené hodnoty stability změnil výslednou hodnotu stability (Fs) z 1,5 na 1,35
a doplnil následující text: „Příznivý vliv provedené patní lavice na stabilitu svahu vyplývá z doloženého měření
Závěrečné zprávy geotechnického monitoringu sanace svahu, kdy v místech provedených násypů (práce probíhaly
v patě svahu ve směru od jihu na sever) se pohyb zemin postupně konsolidoval a pohyb zemin je dokumentován
pouze v severní části území, kde byla patní lavice dokončena počátkem roku 2019. Zde je předpoklad postupného
zastavení sesuvných pohybů zemin ve svahu v rámci průběhu konsolidace násypu patní lavice a opřením se
sesouvaných zemin o tuto lavici. Tento předpoklad vychází z výsledků měření a závěrů geotechnického monitoringu
k poslednímu měření ze dne 5. 2. 2019“ (důraz přidán). Při odpovědi na první otázku znalec
zopakoval úvahy o vlivu navrhovaných a realizovaných opatření vůči vlivu dobývání a doplnil, že
„vlivem dobývání porubů č. 11 3431, 11 3432 a 11 3433 ve 34. sloji v 11. kře dobývacího prostorů Karviná –
Doly I, včetně doznívajících a přídavných vlivů nedojde k ohrožení pozemků v k.ú. Doubrava u Orlové svahovými
pohyby.“ Na druhou otázku odpověděl: „Na základě závěrů bodu 1 – NE, žádných pozemků.“ Správní
orgán I. stupně následně pokračoval ve správním řízení a vydal rozhodnutí o povolení hornické
činnosti.
[13] Stěžovatel v kasační stížnosti především namítá, že si první a druhý znalecký posudek
vzájemně odporují, respektive se popírají. Druhý z nich dle něj nelze chápat jako upřesnění či
aktualizaci prvního znaleckého posudku, neboť dospívá k diametrálně odlišnému závěru, aniž by
byla takto zásadní změna mezi závěry znaleckých posudků náležitě objasněna.
[14] Nejvyšší správní soud se s názorem stěžovatele o rozpornosti obou znaleckých posouzení
neztotožňuje. Na rozdíl od krajského soudu má sice za to, že skutečně došlo ke změně závěru
mezi předmětnými posudky. První znalecký posudek totiž připouštěl možnost vlivu hornické
činnosti na předmětné pozemky ve smyslu ohrožení svahovými pohyby, a to pokud by nastaly
extrémní atmosférické podmínky. Druhý znalecký posudek tuto možnost zcela vylučoval. Podle
zdejšího soudu však první znalecký posudek není v tomto ohledu zcela konzistentní. Zatímco
na první otázku odpovídá, že předmětné pozemky nebudou hornickou činností ovlivněny,
v odpovědi na druhou otázku možnost ovlivnění pozemků za určitých okolností připouští. Tato
jistá nekonzistentnost však byla plně překonána druhým znaleckým posudkem, který byl pro
posouzení věci stěžejní.
[15] Popsaný posun posudkového závěru mezi prvním a druhým znaleckým posudkem přitom
sám o sobě neznamená, že by si tyto posudky odporovaly v tom smyslu, že nemohou existovat
vedle sebe, respektive neznamená to, jak uvádí stěžovatel, že by se vzájemně popíraly. Jak totiž
vyplývá z výše provedené rekapitulace, druhý znalecký posudek vychází mimo jiné z podkladů,
které při tvorbě prvního znaleckého posudku ještě neexistovaly, a vznikly právě v mezidobí mezi
vydáním prvního a druhého znaleckého posudku (výsledky měření a závěry geotechnického
monitoringu k poslednímu měření ze dne 5. 2. 2019). Právě tyto podklady odůvodňují posun
v posudkovém závěru mezi jednotlivými posudky. Správní orgány a krajský soud tak správně
označily druhý znalecký posudek za jistou formu aktualizace prvního znaleckého posudku.
[16] Stěžovatel dále namítá, že změna mezi jednotlivými znaleckými posudky je nedostatečně
podložená. Zdůrazňuje přitom, že mezi vydáním prvního a druhého znaleckého posudku uplynul
velmi krátký čas (cca 4 týdny), a je fyzikálně a mechanicky nemožné, aby se závěry posudků za tak
krátkou dobu takto výrazně změnily.
[17] Z druhého znaleckého posudku, rozhodnutí správních orgánů i napadeného rozsudku je
však jednoznačně zřejmé, že se změna závěrů mezi oběma posudky opírá o nový podklad
s názvem: „‚Rekultivace Kozinec – sanace sesuvu v Doubravě’ Závěrečná zpráva Geotechnického monitoringu
sanace sesuvu (K-GEO, s. r. o., 2/2019)“, z něhož znalec získal nové, respektive aktuální informace.
Stěžovatelovo obecné, ničím nepodložené tvrzení, že změna mezi závěry znaleckých posudků za
tak krátkou dobu není reálná, a že je z logiky věci až absurdní, neshledává zdejší soud za
relevantní. Stěžovatel zcela odhlíží od toho, že před zpracováním doplnění prvního znaleckého
posudku, které správní orgán I. stupně požadoval, proběhla dne 5. 2. 2019 další měření, která
dospěla k výsledkům, z nichž první znalecký posudek nemohl vycházet. Na jejich základě znalec
ve druhém posudku upravil výslednou hodnotu stability a revidoval svůj závěr o možnosti
ohrožení pozemků svahovými pohyby, kterou ostatně již v prvním znaleckém posudku spojoval
pouze s extrémními atmosférickými podmínkami. Nelze tak ani hovořit o diametrální odlišnosti
obou posudkových závěrů. Uvedený posun v posudkovém hodnocení, tedy upuštění od
možnosti, že za extrémních atmosférických jevů hrozí ohrožení svahovými pohyby v důsledku
hornické činnosti, přitom koresponduje tomu, že na předmětném svahu probíhala realizace
opatření sloužících k tomu, aby bylo omezeno, respektive zcela zamezeno, hrozbě svahových
pohybů v důsledku hornické činnosti. Tento posun přitom mohl být učiněn bez ohledu na to, zda
již byly sanační práce zcela dokončeny, či nikoliv. Vždy totiž musí při realizaci obdobných
opatření nastat okamžik, kdy efektivita těchto opatření překročí určitou mez – v daném případě
posun od velmi nízké pravděpodobnosti (jak byla nazvána správními orgány a krajským soudem),
k pravděpodobnosti nulové. Zdejší soud přitom nepovažuje namítanou záměnu pojmů „riziko
ohrožení pozemků vlivem extrémních atmosférických podmínek svahovými pohyby v důsledku
hornické činnosti“ a „velmi nízká pravděpodobnost ohrožení pozemků svahovými pohyby
v důsledku hornické činnosti“ za právně relevantní. Extrémní atmosférické podmínky nastávají
již z podstaty slova extrémní pouze výjimečně. Jinými slovy, šance, že nastanou, je velmi nízká.
Zdejší soud si je vědom toho, že uvedené srovnání je možné používat v projednávaném případě
pouze v kontextu času, a nikoliv v kontextu intenzity. I přesto však dospívá k závěru, že uvedené
termíny jsou v projednávaném případě de facto zaměnitelné. Rozhodně pak jejich záměna nemá
žádný vliv na zákonnost předmětných rozhodnutí.
[18] Stěžovatel v další kasační námitce uvádí, že ve druhém znaleckém posudku nemohlo být
vyloučeno riziko vlivu extrémních atmosférických jevů na možnost svahových pohybů
v důsledku hornické činnosti bez toho, že by bylo relevantní měření provedeno v situaci, kdy
budou takové podmínky probíhat, případně kdy alespoň již proběhly.
[19] Stěžovatel však nenabízí žádné odborné zdůvodnění, podle kterého by bylo nutné
považovat výsledky aktuálního měření provedeného odbornou osobou za a priori nereálné. Jeho
námitka proto nemůže být důvodná. Podle zdejšího soudu je přitom naprosto běžné, že na
základě výsledků nejrůznějších měření je možné predikovat reakci na stav, který při měřeních (či
předtím) nenastal.
[20] Stěžovatel rovněž pokládá za nereálné, aby znalci nebyly známy výsledky předběžného
měření již při zpracování prvního posudku. Domnívá se přitom, že druhý znalecký posudek byl
zpracován účelově.
[21] Tato tvrzení stěžovatele jsou prostou spekulací a neodpovídají obsahu správního spisu.
Měření, z nichž znalec vycházel při tvorbě druhého znaleckého posudku, proběhla dne 5. 2. 2019.
První znalecký posudek je ze dne 22. 1. 2019. Z toho je zřejmé, že znalci nemohly být známy
výsledky předmětného měření v době tvorby prvního znaleckého posudku. Stěžovatel pak nijak
relevantně nedokládá své tvrzení, že byl druhý znalecký posudek vytvořen účelově. Jeho prostý
nesouhlas s tímto posudkovým hodnocením nemůže vést k závěru o účelovosti předmětného
znaleckého posudku. Stěžovatel toliko dovozuje, že znalec o provádění sanačních prací a jejich
efektu na stabilitu svahu musel vědět už při zpracovávání prvního posudku, a i přesto v něm zcela
nevyloučil ovlivnění předmětných pozemků svahovými pohyby v důsledku hornické činnosti (na
rozdíl od druhého znaleckého posudku). Jak již však bylo uvedeno, k posunu v závěrech znalce
vedla především měření, která byla provedena až po zpracování prvního znaleckého posudku.
Jednalo se o nový podklad, který poskytoval znalci nové (aktuální) informace. Je tak logické, že
mohl dospět k jinému závěru, než ke kterému dospěl v prvním znaleckém posudku. Nutno opět
zdůraznit, že znalecké hodnocení se neliší nijak zásadně, ale pouze v otázce vlivu extrémních
atmosférických podmínek. Nejvyšší správní soud proto neshledává nic neobvyklého či snad
podezřelého na tom, že znalec v tomto ohledu na základě nového podkladu obsahujícího
aktuálnější údaje přehodnotil v této otázce své hodnocení.
[22] Stěžovatel se rovněž vymezuje vůči tomu, jakým způsobem byly znalecké posudky
hodnoceny jako důkaz. Domnívá se, že mělo být vyhověno jeho návrhu na zpracování revizního
znaleckého posudku. V důsledku neprovedení tohoto důkazního návrhu mu byla odepřena jediná
možnost, jak prokázat, že pozemky v jeho spoluvlastnictví mohou být hornickou činností
ohroženy.
[23] Nejvyšší správní soud neshledává žádné pochybení při hodnocení předmětných
znaleckých posudků jako důkazů. Nutno přitom zdůraznit, že v obdobné situaci to zpravidla
budou právě znalecké posudky, které budou stěžejní pro posouzení věci ze strany příslušných
správních orgánů, respektive v návaznosti na to správních soudů (srov. obdobně rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2010, č. j. 1 Afs 71/2009-113). V takové situaci je
bezpochyby dán větší důraz na to, aby podklady, z nichž je vycházeno, neměly žádné relevantní
vady. Takovými vadami však v projednávané věci znalecké hodnocení netrpí. I podle názoru
kasačního soudu je řádně odůvodněno, zpracováno na základě relevantních podkladů, není
v rozporu s dalšími důkazy, a nevykazuje ani žádné jiné vady, které by mohly být pro jeho
posouzení relevantní (viz obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2015,
č. j. 7 As 250/2015-29). Za takové situace se zdejší soud ztotožňuje se závěry správních orgánů
a krajského soudu, že provedení revizního znaleckého posudku by bylo nadbytečné. Nejvyšší
správní soud již v právní větě rozsudku ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 20/2008-141, dospěl
k závěru, že „[s]amotný nesouhlas účastníka řízení se závěry znaleckého posudku není důvodem pro
vypracování revizního znaleckého posudku. Soudní praxe se k revizním znaleckým posudkům (§127 odst. 2
o. s. ř.) uchyluje pouze v případě, že v dané věci existuje několik rozdílných znaleckých posudků nebo v případě,
kdy účastník řízení předloží k důkazu znalecký posudek zpracovaný znalcem mimo řízení, přičemž závěry tohoto
znaleckého posudku, jímž se provádí důkaz listinou, jsou nesouladné se závěry znalce ustanoveného soudem.“
Stěžovateli přitom nic nebránilo, aby nechal vypracovat vlastní „konkurenční“ znalecký posudek.
Za situace, kdy v dané věci neexistuje několik znaleckých posudků s protichůdnými závěry
(k důvodnosti posunu v posudkovém závěru viz výše), by tak bylo skutečně v rozporu se zásadou
procesní ekonomie, aby samy správní orgány či krajský soud nechaly zpracovat revizní znalecký
posudek. Neprovedení takového důkazního návrhu proto nijak nezkracovalo stěžovatele na jeho
právech.
[24] Stěžovatel dále obecně namítá, že již v minulosti docházelo ke znehodnocení jeho
pozemků hornickou činností. Domnívá se přitom, že s největší pravděpodobností se bude tato
skutečnost opakovat. A jelikož je užitným parametrem pozemku mimo jiné jeho tržní hodnota,
hrozí stěžovateli újma ve smyslu §33 odst. 1 a 2 horního zákona.
[25] To, že v minulosti docházelo ke znehodnocování pozemků stěžovatele hornickou
činností, však sama o sobě automaticky nutně neznamená, že k tomu bude docházet i nyní
povolovanou činností. Aby byl namístě postup podle §33 odst. 1 a 2 horního zákona, tedy aby
došlo k aktivaci povinnosti řešit střet zájmů stěžovatele a OKD, muselo by být prokázáno,
že stěžovateli hrozí újma, která dosahuje určité kvalifikované intenzity. Při posuzování této
intenzity se bere v potaz například stěžovatelem zmiňované podstatné snížení některého
z užitých parametrů, mezi které lze zpravidla zařadit například tržní hodnotu pozemku.
U stěžovatele však nebylo prokázáno, že by mu újma dostatečné intenzity skutečně hrozila.
I proto u něj nebyl namístě postup podle §33 odst. 1 a 2 horního zákona. Správní orgány
a krajský soud však správně odkázaly stěžovatele na §§36 a 37 horního zákona, jelikož výše
uvedeným nebylo nijak dotčeno právo stěžovatele na náhradu škody, která by mu v důsledku
povolení hornické činnosti teoreticky mohla vzniknout.
[26] Stěžovatel dále v kasační stížnosti namítá nepřezkoumatelnost druhého znaleckého
posudku, jelikož mu není zřejmé, z jaké závěrečné zprávy geotechnického monitoringu znalec
vycházel. Nejvyšší správní soud neshledal, že by druhý znalecký posudek trpěl namítanou vadou.
Posudek je v tomto bodě srozumitelný a je z něj zcela zřejmé, že znalec v posledním odstavci
na straně 5 druhého znaleckého posudku odkazoval na nový podklad označený č. 9, neboť
se jedná o doplnění původního znaleckého posudku a v další části textu se znalec odvolává právě
na měření provedená dne 5. 2. 2019.
[27] Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[28] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti v řízení o kasační
stížnosti nevznikly.
[29] Výrok ve vztahu k osobě zúčastněné na řízení vychází z §60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož
má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti
s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů hodných zvláštního zřetele jí může soud na
návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. V daném řízení osoba zúčastněná na řízení
neplnila žádné povinnosti, které by jí soud uložil, přičemž nebyly shledány ani žádné další důvody
hodné zvláštního zřetele, které by právo na náhradu nákladů odůvodňovaly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. září 2022
David Hipšr
předseda senátu