ECLI:CZ:NSS:2022:8.AS.276.2019:43
sp. zn. 8 As 276/2019 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana
Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: P. K., zastoupen Mgr. Terezou
Landfeldovou, advokátkou se sídlem Vítězná 734/11, Liberec, proti žalovanému: Krajský úřad
Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
26. 11. 2018, sp. zn. OÚPSŘ 163/2018-330-rozh., o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 30. 8. 2019, čj. 59 A 9/2019 - 50,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
v celkové výši 4 114 Kč k rukám jeho zástupkyně Mgr. Terezy Landfeldové, advokátce,
do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žádostí žalobce ze dne 20. 7. 2012 adresovanou Magistrátu města Jablonec nad Nisou
(dále jen „stavební úřad“) bylo zahájeno řízení o dodatečném povolení změny stavby – přístavby
k budově č. p. 28 v obci B., v CHKO Jizerské hory, spočívající ve zbudování vyzděného suterénu
s terasou. Stavebnímu úřadu bylo ze strany Agentury pro ochranu přírody a krajiny ČR (dále
jen „AOPK“) doručeno negativní závazné stanovisko ze dne 19. 7. 2017 ke změně stavby. Toto
závazné stanovisko bylo zrušeno v odvolacím řízení. Nově AOPK vydala závazné stanovisko dne
4. 4. 2018, které bylo opět negativní. Vzhledem k tomuto negativnímu závaznému stanovisku
stavební úřad následně zamítl žádost o dodatečné povolení změny stavby rozhodnutím ze dne
6. 6. 2018, čj. 50934/2018. V odvolání žalobce brojil i proti závaznému stanovisku, které
tak v odvolacím řízení přezkoumalo Ministerstvo životního prostředí, jakožto nadřízený dotčený
orgán, a závazné stanovisko AOPK vlastním závazným stanoviskem ze dne 11. 10. 2018, čj.
MZP/2018/540/664, potvrdilo. Žalovaný (dále „stěžovatel“) rozhodnutím uvedeným v záhlaví
tohoto rozsudku odvolání zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Proti tomuto
rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci
shledal důvodnou a rozsudkem uvedeným v záhlaví rozhodnutí stěžovatele zrušil
pro nepřezkoumatelnost a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku stěžovatel brojí
kasační stížností.
[2] Krajský soud považoval z několika žalobních námitek za důvodnou pouze jednu,
kvůli které rozhodnutí stěžovatele zrušil. Vzhledem k tomu, že v kasační stížnosti je napaden
právě pouze tento rozhodný důvod, Nejvyšší správní soud nebude dále rekapitulovat i další
úvahy krajského soudu.
[3] Krajský soud uvedl, že nepřezkoumatelnost závazného stanoviska má zpravidla
za následek nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí, pro které bylo stanovisko závazným
podkladem. Závazné stanovisko Ministerstva životního prostředí ze dne 11. 10. 2018
se dle krajského soudu nevypořádalo s námitkou uvedenou v podaném odvolání, dle které
se stavební prvky vytýkané stavbě žalobce (vyzděná terasa) v B. v okolí nemovitosti žalobce
opakovaně vyskytují. K odvolání žalobce přiložil také fotografie, na něž chybí prakticky jakákoli
reakce. Nadřízený dotčený orgán pouze uvedl, že argumentace žalobce je účelová a neodpovídá
skutečnosti. Taková reakce byla dle soudu obecná a nedostačující. Bylo povinností nadřízeného
dotčeného orgánu se vyjádřit ke stavbám zachycených žalobcem na přiložených fotografiích
a vysvětlit, zda se jedná o odlišné prvky či z jakých důvodů je situace okolních domů v B. odlišná
od případu žalobce. Krajský soud rovněž poznamenal, že fotografie nejsou ve správním spise
vytištěny. Jejich přiložení však plyne z obsahu odvolání a z průvodky elektronického podání
odvolání – soubory s příponou .jpg.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní
[4] Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že nesouhlasí s názorem krajského soudu
o nepřezkoumatelnosti závazného stanoviska ze dne 11. 10. 2018. Závazné stanovisko obsahuje
odůvodnění toho, proč by dodatečným povolením stavby a tím jejím ponechání v území, došlo
k narušení přírodního prostředí a krajinného rázu dotčeného místa a tudíž nebylo možné udělit
souhlas. Důvodem zamítavého závazného stanoviska bylo především to, že další nepovolená
stavební úprava provedená žalobcem by již byla příliš vážným zásahem do tradičního, byť již
žalobcem narušeného, vzhledu konkrétní stavby. Důvodem zamítnutí žádosti žalobce nebylo to,
že by se v okolí stavby již obdobné stavební úpravy nevyskytovaly, ale to, že jím provedený
nepovolený stavební zásah byl pro vzhled konkrétního objektu a jeho začlení do konkrétního
místa již přespříliš. Odvolací námitka žalobce tak nesměřovala proti důvodům, pro které bylo
jeho odvolání zamítnuto, a její případné nevypořádání, nebo jen obecné vypořádání, nemůže mít
žádný skutečný dopad do hmotných práv žalobce. Žalobce v odvolání neuvedl žádná konkrétní
čísla popisná, parcelní, nebo jiné označení, kde se jím fotograficky zachycené stavby mají
nacházet. Věc byla ze strany AOPK a nadřízeného dotčeného orgánu posuzována na základě
jejich vlastní místní znalosti. V bezprostředním okolí dané stavby se žádné obdobné z veřejných
prostranství viditelné stavební prvky u jiných staveb nenacházejí.
[5] Stěžovatel dále podrobně rozvedl, proč námitka výskytu obdobných staveb
nebo stavebních úprav v okolí nemusí být vůbec relevantní.
[6] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel současně tvrdí, že se není
nutné zabývat dalšími lokálními stavbami, avšak při rozhodnutí postačilo vycházet z „místní
znalosti“. Stěžovatel se nevěnoval námitkám uvedeným v odvolání, resp. přiloženým fotografiím,
jelikož každá fotografie je označena přesným číslem popisným zachycené budovy a výčtem
opakujících se stavebních prvků obdobných těm, které se vyskytují na žalobcově stavbě. Některé
z fotografií obsahují i výřez z mapky označující umístění stavby. Dané fotografie zřejmě
ani stěžovatel neviděl, čemuž odpovídá i to, že nejsou vytištěny a založeny do spisu. Žalobce
poukazoval na stavební prvky alespoň tří staveb, které jsou v bezprostředním okolí jeho stavby.
[7] Žalobce rovněž uvedl, že změnu stavby mu navrhl pracovník Správy CHKO Jizerské
hory. Ke změně postoje dotčených orgánů došlo až v průběhu stavby terasy. Dle názoru žalobce
především proto, že došlo k obměně zaměstnanců příslušných orgánů, včetně pracovníka, který
žalobci sám navrhnul stavbu terasy, resp. její prodloužení i před stavbu přístavby.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] V posuzované věci je sporná pouze jedna otázka, a to zda krajský soud správně posoudil
otázku, jestli Ministerstvo životního prostředí dostatečně v závazném stanovisku ze dne
11. 10. 2018 reagovalo na námitku žalobce, dle které se v okolí nemovitosti žalobce opakovaně
vyskytují ty prvky, které jsou jeho stavbě vytýkány, což dokládal fotografiemi.
[9] Žalobce v odvolání uvedl následující: „Pokud jde o údajnou netypičnost rozšíření suterénu
do volného prostoru mimo svah a jeho vyzdění, je třeba připomenout, že v okolí budovy stavebníka se nachází řada
stejně řešených staveb s vystoupeným vyzděným suterénem. Příkladem přikládá odvolatel fotografie staveb z H. B.
nacházející se v bezprostřední blízkosti. Místní uspořádání i charakter staveb, včetně umístění v blízkosti
centrálního parkoviště je nepochybně AOPK dobře známo.“ Ministerstvo životního prostředí ve svém
závazném stanovisku z 11. 10. 2018 nejdříve rekapitulovalo danou námitku. Následně k ní jednou
větou uvedlo, že tato námitka je účelová a neodpovídá skutečnosti. Stěžovatel v žalobou
napadeném rozhodnutí opsal odůvodnění závazného stanoviska Ministerstva životního prostředí.
[10] Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem, že správní orgány nedostatečně
reagovaly na danou námitku žalobce. Tato námitka byla uvedena až v samotném závěru odvolání,
avšak nebyla žádným způsobem „skrytá“ v jiném textu. Jednalo se o samostatný odstavec,
ze kterého je zcela zřejmé, co žalobce namítal a co rozporoval. K této námitce ani k přiloženým
fotografiím se Ministerstvo životního prostředí ani stěžovatel nevyjádřili. Odvolací správní orgán
má zásadní povinnost reagovat na každou námitku uvedenou v odvolání, a to alespoň v takovém
rozsahu, aby vysvětlil, proč námitka není důvodná. Výjimečně nemusí reagovat výslovně, pokud
danou námitku vypořádá implicitně jinou úvahou (viz ve vztahu k námitkám uvedeným v žalobě
nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, rozsudek NSS ze dne
21. 3. 2019, čj. 10 Azs 316/2018 - 60, č. 3876/2019 Sb. NSS). V posuzované věci však stěžovatel
nevypořádal dané námitky ani implicitně. Stěžovatel namítal, že zamítavé závazné stanovisko bylo
vydáno, jelikož žalobcova stavba „přespříliš“ zasahovala do tradičního vzhledu jeho stavby,
nikoliv z toho důvodu, že by se v okolí jiné podobné stavby nevyskytovaly. V souladu se zásadou
legitimního očekávání ukotvenou v §2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (Správní
orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu,
jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.),
se v takovém případě mělo Ministerstvo životního prostředí vyjádřit i k tomu, proč v případě
žalobcovy stavby je její zamýšlená změna již vážným zásahem do tradičního vzhledu, pokud
u jiných staveb v okolí k takovému zásahu dojít mohlo. Stěžovatel, resp. nadřízený dotčený
orgán, mohl uvést, že stavby zobrazené na fotografiích nejsou v blízkosti stavby žalobce,
nebo nejsou povolené, popř., jak to nyní činí stěžovatel v kasační stížnosti, mohl odůvodnit
rozdílné řešení věci žalobce tím, že podobné stavby v blízkosti mohly být sice v minulosti
nějakým způsobem povoleny, avšak přesto nelze ustoupit z památkové ochrany a ochrany
krajinného rázu kvůli existenci nevhodných a rušivých staveb se znehodnocujícími prvky. Správní
orgány však na námitku tímto a ani jiným způsobem nereagovaly. Nedostatek odůvodnění
rozhodnutí nelze následně napravit až v řízení o žalobě či dokonce až v kasační stížnosti
(rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2018, č. j. 6 Afs 266/2017 - 31, bod 19).
[11] K samotné námitce, ve které stěžovatel uvedl, že námitka výskytu obdobných staveb
nebo stavebních úprav v okolí nemusí být vůbec relevantní, se Nejvyšší správní soud nebude
vyjadřovat, jelikož jeho úkolem je pouze přezkoumat úvahu krajského soudu
o nepřezkoumatelnosti závazného stanoviska. Nemůže hodnotit to, co měl učinit správní orgán
již ve správním řízení, avšak tak neučinil.
IV. Závěr a náklady řízení
[12] Nejvyšší správní z výše uvedených důvodů dospěl k názoru, že kasační stížnost
je nedůvodná, proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci při tom rozhodl bez jednání
postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[13] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Zástupkyně žalobce, který měl v řízení o kasační stížnosti úspěch, učinil jeden
úkon právní služby, a to vyjádření ke kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif)], za který jí náleží mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4
písm. d) ve spojení s §7 bodem 5. citované vyhlášky], která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady
hotových výdajů dle §13 odst. 3 stejné vyhlášky. Tato odměna se zvyšuje o 21% sazbu DPH.
Celkem tedy 4 114 Kč, kterou je stěžovatel povinen uhradit žalobci k rukám jejího zástupce
Mgr. Terezy Landfeldové, advokátce, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 12. ledna 2022
Petr Mikeš
předseda senátu