ECLI:CZ:NSS:2022:8.AS.62.2020:47
sp. zn. 8 As 62/2020-47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: M. P., zastoupen JUDr. Radkem Bechyně,
advokátem se sídlem Legerova 148, Kolín, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého
kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
23. 8. 2018, čj. KUKHK-25285/DS/2018/SR, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 6. 2020, čj. 30 A 115/2018-74,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se v rací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který bude
vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení
k rukám zástupce žalobce JUDr. Radka Bechyně, advokáta.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí
Městského úřadu Vrchlabí ze dne 9. 4. 2018, čj. PD/9656/2016/OD-VR/Kr, o námitkách
žalobce proti záznamu o dosažení 12 bodů v registru řidičů [ve smyslu §123f odst. 3 zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále „zákon o silničním provozu“)],
které současně potvrdil. Žalovaný se neztotožnil s námitkami nezpůsobilosti podkladů
pro záznam bodů a porušení principu legitimního očekávání, a to s odkazem na rozdílnou
povahu správního řízení o jednotlivých přestupcích od řízení o námitkách proti provedenému
záznamu. Předmětem řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů je pouze
posouzení, zda byl záznam proveden v souladu se zákonem, tedy na základě pravomocného
rozhodnutí, zdali výše zaznamenaných bodů odpovídá zákonu o silničním provozu apod.
Žalovaný neshledal natolik zásadní vady jednotlivých pokutových bloků, které by znemožňovaly
jejich použití jako podkladu pro záznam bodů do registru.
[2] Rozhodnutí žalovaného žalobce napadl žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové,
v níž opět namítal, že jednotlivé pokutové bloky nejsou z dílčích důvodů způsobilými podklady
pro provedení záznamu bodů do registru řidičů a že žalovaný ignoroval předložené důkazy
(rozhodnutí jiných správních orgánů, které se dle žalobce kvalitou pokutových bloků jakožto
podkladů záznamu z hlediska jejich způsobilosti zabývaly). Krajský soud žalobu shora označeným
rozsudkem zamítl. Stejně jako žalovaný krajský soud zdůraznil odlišnou povahu správního řízení
týkajícího se konkrétního přestupku oproti řízení, jehož předmětem je záznam bodů do registru
řidičů. Zároveň krajský soud posoudil jednotlivé přestupkové bloky v rozsahu žalobních námitek,
s nimiž se neztotožnil a dospěl k závěru, že pochybení tvrzená žalobcem neodpovídají
skutečnosti (obsahu bloků). Ve vztahu k otázce předvídatelnosti správního rozhodování krajský
soud uvedl, že žalobce nijak konkrétně nevysvětlil spojitost jím označených rozhodnutí jiných
správních orgánů s jeho osobou či projednávanou věcí, proto je třeba takovou námitku
považovat za zcela abstraktní a obecnou, neboť nereaguje na skutkové okolnosti věci.
[3] Proti rozsudku krajského soudu žalobce (dále „stěžovatel“) brojí kasační stížností.
V ní opět namítá, že jednotlivé přestupkové bloky nemohou pro obsahové vady (vymezené
totožně jako v žalobě, tedy zejména nedostatečná identifikace stěžovatele, místa a času spáchání
přestupku, právní kvalifikace nebo jednající úřední osoby) sloužit jako podklad pro záznam bodů
do registru řidičů. Takové nedostatky nelze podle stěžovatele „omluvit“ odkazem na povahu
řízení o námitkách, neboť v jejich důsledku bloky nesplňují požadavky plynoucí z judikatury
Nejvyššího správního soudu. Žalovaný rozhodl v rozporu se zásadou legitimního očekávání,
neboť jiné správní orgány postupují a rozhodují v obdobných věcech odlišně, konkrétně
se zabývají způsobilostí dílčích bloků. Krajský soud tedy při zjišťování skutkového stavu porušil
zákonná ustanovení o řízeních před správním orgánem, což mohlo ovlivnit zákonnost
rozhodnutí ve věci. Rovněž soud pochybil v tom, že zjištěný skutkový stav posoudil podle jiného
právního předpisu, než který měl být užit, či jej nesprávně interpretoval.
[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[5] Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost je nepřípustná.
[6] Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského
soudu ve správním soudnictví (§102 s. ř. s.). Aby tedy byla přípustná, musí stěžovatel reagovat
na rozhodnutí krajského soudu a kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě jeho závěry.
Nepostačuje proto, je-li kasační stížnost pouhým opakováním žalobních námitek. V takovém
případě je nutným důsledkem její odmítnutí, přičemž vyzývat stěžovatele k odstranění této vady
není v takové situaci namístě (viz usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, čj. 10 As 181/2019-63,
č. 4051/2020 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud v tomto usnesení dále uvedl, že „v kasačním řízení je
stanoveno povinné zastoupení advokátem především proto, aby kasační stížnosti byly sepsány právním
profesionálem a byly argumentačně na úrovni. […] smyslem bylo umožnit v kasačním řízení pokud možno
kvalifikovanou polemiku s argumentací krajského soudu. Tato polemika může být méně nebo více zdařilá; vždy
však musí být z textu kasační stížnosti patrná alespoň nějaká snaha o to, reagovat na konkrétní závěry
krajského soudu, zdůraznit přiléhavou judikaturu a přesvědčivě prezentovat ty žalobní argumenty, které žalobce
pokládá za nejpádnější.“ V usnesení ze dne 5. 11. 2020, čj. 7 Ads 243/2020-14, poukázal NSS
při odmítnutí kasační stížnosti pro nepřípustnost na extrémní shodu kasační stížnosti s žalobou
spočívající v tom, že „stěžovatelka (resp. její advokát) převzala slovo od slova argumentaci obsaženou v žalobě
proti rozhodnutí žalovaného. V dokumentu učinila pouze „kosmetické úpravy“ tak, aby ze žaloby učinila
kasační stížnost.“ Z judikatury NSS dále plyne, že pouhá citace zákonného ustanovení není
důvodem kasační stížnosti ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s. (viz např. rozsudky NSS ze dne
24. 10. 2004, čj. 1 Afs 47/2004-75, ze dne 22. 1. 2007, čj. 8 Afs 55/2005-74, anebo ze dne
26. 10. 2007, čj. 8 Afs 106/2006-58).
[7] Nejvyššímu správnímu soudu nezbývá, než po podrobném seznámení se s textem kasační
stížnosti konstatovat, že ačkoliv je dosti rozsáhlá (11 stran textu), z drtivé většiny se jedná
o pouhé zkopírování textu žaloby bez jakéhokoliv zpochybnění toho, jak se s uplatněnými
žalobními body vypořádal krajský soud. Pokud se tedy s námitkami stěžovatele již konkrétně
vypořádal krajský soud a stěžovatel je výslovně vůbec nijak nezpochybňuje, pouze setrvává
na zopakování žalobních tvrzení, nelze takto koncipované námitky považovat za projednatelné.
Proto se jimi Nejvyšší správní soud nemohl v řízení o kasační stížnosti zabývat.
[8] Ve velmi omezeném rozsahu, v němž se text kasační stížnosti odlišuje od dříve podané
žaloby, resp. reaguje na napadený rozsudek krajského soudu, stěžovatel předestřel jen natolik
obecná a vágní tvrzení, která za kasační námitky nelze vůbec považovat. Pakliže uvádí, že krajský
soud ve věci aplikoval nesprávný právní předpis či jej nesprávně interpretoval, není vůbec zřejmé,
v čem takové pochybení konkrétně shledává, jaký předpis (a ve vztahu k jaké otázce
projednávané věci) krajský soud užít měl či neměl anebo v čem přesně mělo být právní posouzení
věci nesprávné, resp. nezákonné. Žádné takové námitky stěžovatel v kasační stížnosti nevznáší,
přičemž otázku nesprávného právního posouzení věci nelze bez dalšího vztáhnout k jiným
(krajským soudem vypořádaným) námitkám. Je totiž úkolem stěžovatele, aby kasační stížností
vymezil rozsah a důvody, podle nichž má Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí správního
soudu nižší instance přezkoumávat (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Za naprosto irelevantní pak Nejvyšší
správní soud považuje (opět zcela obecnou a vágní) námitku, že krajský soud porušil „zákon
v ustanovení o řízeních před správním orgánem“. Jestliže tím chtěl stěžovatel říci, že krajský soud
postupoval procesně nesprávně, lze k tomu jen poznamenat, že krajský soud při své rozhodovací
činnosti správním orgánem není. Nadto stěžovatel opět ani neuvedl, v čem konkrétně měl takový
nesprávný procesní postup spočívat. A pokud tímto tvrzením chtěl naopak stěžovatel zdůraznit,
že krajský soud nesprávně zohlednil právní předpisy při přezkumu procesního postupu správních
orgánů v předcházejícím řízení, ani v tomto ohledu nepředestřel žádné podrobnosti, z nichž
by tvrzené pochybení mělo plynout. V tomto ohledu lze uzavřít, že není úkolem Nejvyššího
správního soudu, aby za účastníky řízení domýšlel námitky, které jsou zcela bezobsažné
a nepřesně vyjádřené.
[9] Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatele upozornil již
krajský soud (s ohledem na pojetí a obsah žaloby, která rovněž na rozhodnutí žalovaného spíše
nereagovala a opakovala námitky uplatněné dříve v odvolání), že kvalita podání předurčuje
způsob, jakým se správní soud bude věcí zabývat. Přesto však způsob, jakým zástupce stěžovatele
koncipoval kasační stížnost, nutně musel vést k jejímu odmítnutí, neboť se její obsah zcela míjí
s tím, jaké požadavky na kasační stížnost klade soudní řád správní a judikatura Nejvyššího
správního soudu. Ten již dříve podotkl, že řízení o kasační stížnosti nemůže být „jakýmsi druhým
pokusem ještě jednou a z pohledu stěžovatele lépe uvážit o tomtéž“ (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2019,
čj. 1 Afs 44/2019-41).
[10] Z výše popsaných důvodů tak Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost jako
nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s §46 odst. 1 písm. d) a §120 s. ř. s.
[11] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž nemá právo na náhradu nákladů řízení žádný z účastníků, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
[12] Podle §10 odst. 3 poslední věty zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, byl-li
návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Proto
soud současně rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku stěžovateli, a to k rukám jeho
zástupce ve lhůtě 30 dnů (§10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 22. července 2022
Milan Podhrázký
předseda senátu