ECLI:CZ:NSS:2022:8.AZS.159.2022:29
sp. zn. 8 Azs 159/2022-29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana
Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: S. M., zast. JUDr. Irenou Strakovou,
advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1643/3, Praha 4,
proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 3. 2022, čj. MV-31050-4/SO-2022, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2022, čj. 55 A 32/2022-67,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 10. 1. 2022, čj. OAM-289-27/DP-2021, byla
zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu
za účelem společného soužití rodiny podle §42a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť bylo zjištěno, že by žalobce
při svém dalším pobytu na území mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Žalovaná
v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra.
[2] Krajský soud v Praze žalobu proti napadenému rozhodnutí odmítl pro opožděnost.
Uvedl, že napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 1. 3. 2022. Třicetidenní lhůta k podání
žaloby podle §172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců proto uplynula 31. 3. 2022. Zástupce žalobce
však žalobu podal prostřednictvím datové schránky až dne 3. 4. 2022. Lhůta pro podání žaloby
tedy nebyla zachována.
[3] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost spolu
s návrhem na přiznání odkladného účinku. Tvrdil, že napadené rozhodnutí trpí vadami
podle §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Uvedl, že v průběhu řízení o jeho žádosti o prodloužení
pobytového oprávnění rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22. 2. 2022,
čj. 8 Nt 306/2021-282, o přípustnosti vydání stěžovatele do Ruské federace za účelem trestního
stíhání. Proti tomuto usnesení podal stížnost, která byla zamítnuta usnesením Vrchního soudu
v Praze ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 14 To 37/2022. Ministr spravedlnosti však následně
rozhodnutím ze dne 24. 8. 2022, čj. MSP-1495/2020-MOT-T/40, rozhodl o nepovolení vydání
stěžovatele.
[4] Stěžovatel proto namítal, že krajský soud nevzal v potaz podstatné skutečnosti, které
existovaly v době vydání napadeného usnesení. Byl přesvědčen, že vývoj jeho situace byl
důvodem pro obnovu řízení ve smyslu §100 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního
řádu. Výše uvedeným rozhodnutí ministra spravedlnosti totiž došlo k výrazné změně skutkového
stavu. Stěžovatel dále uvedl, že dne 11. 8. 2022 byla podána stížnost k Evropskému soudu
pro lidská práva. S ohledem na tento vývoj procesní situace byl proto dán důvod pro přerušení
řízení podle §48 odst. 3 písm. a) s. ř. s.
[5] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou
uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být
přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
[6] Důvody pro podání kasační stížnosti taxativně vymezuje §103 odst. 1 s. ř. s. V nyní
projednávané věci by však byla jediným přípustným důvodem kasační stížnosti nezákonnost
rozhodnutí o odmítnutí návrhu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s, jelikož žaloba byla krajským
soudem odmítnuta pro opožděnost.
[7] Kasační argumentace ale tímto směrem vůbec nesměřuje. Stěžovatel nijak nebrojí
proti závěru krajského soudu o opožděnosti žaloby. Pouze stručně popisuje svou životní situaci
a následně se věcně vymezuje proti závěrům napadeného rozhodnutí a tvrdí, že byly dány důvody
pro přerušení nebo obnovu řízení.
[8] Tato tvrzení tedy nijak nereagují na rozhodovací důvody napadeného usnesení, s jejichž
obsahem se zcela míjí (srov. v podobné situaci téže právní zástupkyně usnesení NSS ze dne
24. 9. 2020, čj. 10 Azs 278/2020-19).
[9] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka opřela svou kasační stížnost jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s., ji Nejvyšší správní soud vyhodnotil jako nepřípustnou
(§104 odst. 4 s. ř. s.). Proto ji podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl (srov.
usnesení NSS ze dne 10. 9. 2009, čj. 7 Afs 106/2009-77, č. 2103/2010 Sb. NSS).
[10] Jelikož soud o věci samé rozhodl bezodkladně po podání návrhu na přiznání odkladného
účinku, tak o tomto návrhu už pro nadbytečnost nerozhodoval.
[11] O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 7. září 2022
Petr Mikeš
předseda senátu