ECLI:CZ:NSS:2022:8.AZS.374.2021:25
sp. zn. 8 Azs 374/2021-25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jitky Zavřelové a soudců
Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: E. H., zastoupený JUDr. Irenou
Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
5. 8. 2021, čj. MV-50652-9/OAM-2021, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 16. 11. 2021, čj. 33 A 32/2021-29,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1 ] Rozhodnutím Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, Přijímací středisko
cizinců Zastávka (dále jen „prvostupňový správní orgán“) ze dne 15. 6. 2021,
čj. CPR-3108-25/ČJ-2021-931200-SV, bylo podle §119 odst. 1 písm. b) bodu 3 a 4 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále
též „zákon o pobytu cizinců“), rozhodnuto o správním vyhoštění žalobce a stanovena doba dvou
let, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie. Odvolání
žalobce žalovaný shora označeným rozhodnutím zamítl jako opožděné.
[2 ] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze,
který ji postoupil Krajskému soudu v Brně. Tento soud žalobu výše uvedeným rozsudkem zamítl.
[3] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítal,
že krajský soud věc nesprávně posoudil, neboť v bodě 28 napadeného rozsudku citoval právní
názor Ústavního soudu vyslovený v nálezu ze dne 07. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 669/09,
který na uvedený případ nedoléhal. Předmětem sporu v této věci totiž bylo chybně uvedené
poučení o možnosti podat opravný prostředek, vzhledem k chybějící datové schránce Přijímacího
střediska cizinců Zastávka. Stěžovatel v kasační stížnosti dále uvedl, že skutečnost, že v řízení před
správním orgánem byl zastoupen advokátem, neznamenala, že chybné údaje o příslušné součásti
Policie České republiky, které poučení obsahovalo, byly zhojeny s ohledem na jeho právní
zastoupení.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že ze správního spisu plyne bezpečný
závěr o tom, že odvolání stěžovatele bylo správnímu orgánu podáno opožděně po marném
uplynutí lhůty. S ohledem na to se žalovaný podané odvolání odmítl jako opožděné. Krajský soud
v postupu správního orgánu vady řízení ani nezákonnost neshledal. Žalovaný se s jeho názory
ztotožnil a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
[5] Kasační stížnost je nepřípustná.
[6] Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí
krajského soudu ve správním soudnictví (§102 s. ř. s.). Důvody pro podání kasační stížnosti
soudní řád správní taxativně vymezuje v ustanovení §103 odst. 1. Kasační stížnost lze podat
z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], z důvodu vážných vad správního řízení,
pro které mělo být rozhodnutí správního orgánu soudem zrušeno [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.],
z důvodu zmatečnosti řízení před soudem [§103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], z důvodu
nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí nebo vážných procesních vad v řízení před soudem
[§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], a konečně též z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí
návrhu nebo o zastavení řízení [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.].
[7] Aby byla kasační stížnost způsobilá k projednání, musí kvalifikovaným způsobem
zpochybňovat rozhodnutí krajského soudu, proti němuž byla podána. Stěžovatel je povinen uvést
konkrétní argumentaci zpochybňující závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí krajského soudu
(srov. např. rozsudky NSS z 15. 2. 2017, čj. 1 Azs 249/2016-38, bod 12, nebo z 29. 1. 2015,
čj. 8 Afs 25/2012-351, bod 140 a judikaturu tam citovanou). Pokud tak neučiní je kasační stížnost
nepřípustná dle §104 odst. 4 s. ř. s., neboť se opírá o jen jiné důvody, než které jsou uvedeny
v §103 s. ř. s, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí
má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (stejně např. rozsudek NSS ze 4. 3. 2004,
čj. 1 Azs 23/2004-55).
[8] V podané kasační stížnosti stěžovatel nezpochybňuje zákonnost napadeného rozsudku.
Kasační stížnost totiž postrádá polemiku se závěry krajského soudu, na kterých je postaven
napadený rozsudek. Krajský soud v napadeném rozsudku reagoval na žalobní námitky, ve kterých
stěžovatel s odkazem na §40 odst. 1 písm. d) zákona č. 500/2004, správní řád, tvrdil vážné
důvody, proč nemohl učinit podání u místně a věcně příslušného správního orgánu a byla tedy
zachována lhůta pro podání odvolání u správního orgánu vyššího stupně, tedy u žalovaného.
Tyto důvody stěžovatel spatřoval v tom, že prvostupňový správní orgán, uvedený v poučení
o možnosti podat odvolání (tedy podle stěžovatele Přijímací středisko Zastávka), neměl datovou
schránku. Krajský soud uvedl, že podle §165 písm. b) zákona o pobytu cizinců je zřejmé,
že Ředitelství cizinecké policie, Přijímací středisko Zastávka není přímou organizační složkou
Ministerstva vnitra, nýbrž z organizačního i funkčního hlediska samostatným správním orgánem.
Dodal dále, že údaje o prvostupňovém správním orgánu byly v poučení náležitě uvedeny
a že tímto prvostupňovým orgánem je Ředitelství služby cizinecké policie, přičemž související
údaje označují adresu pro případné doručování písemností.
[9] Proti těmto rozhodovacím důvodům kasační stížnost ovšem nebrojí. Kasační námitky
se s nimi zcela míjí. Námitka, v níž stěžovatel tvrdí, že zastoupení advokátem nemůže zhojit
chybně uvedené údaje v poučení, nemá oporu v rozsudku krajského soudu, který nikde neuvádí,
že zastoupení advokátem by zhojilo případné vady v poučení. Krajský soud totiž žádné takové
vady neshledal a zmínka o zastoupení advokátem byla pouze určitým podivem nad tím,
že by advokátka z poučení neseznala, kdo byl prvostupňovým správním orgánem, a to v situaci,
kdy v pořadí první odvolání na základě stejného poučení tatáž zástupkyně podala řádně a včas
právě do datové schránky prvostupňového správního orgánu. Vedle toho stěžovatel stručně
brojil již jen proti odkazu na nález ÚS sp. zn. III. US 150/99. Na ten ale krajský soud poukázal
na závěr pouze podpůrně a per analogiam, a to v návaznosti na svůj závěr, že žalovanému,
který obdržel odvolání v poslední den lhůty v 22:58 hodin, nelze vytýkat, že se mu ještě
v zákonné lhůtě nepodařilo odvolání zaslat věcně a místně příslušnému prvostupňovému orgánu.
Ani proti tomu stěžejnímu závěru ovšem stěžovatelka nic konkrétního nenamítla.
[10] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka opřela svou kasační stížnost jen o jiné důvody, než
které jsou uvedeny v §103 s. ř. s., Nejvyšší správní soud její kasační stížnost vyhodnotil jako
nepřípustnou (§104 odst. 4 s. ř. s.), a odmítl ji [§46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s.].
[11] O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 8. září 2022
Jitka Zavřelová
předsedkyně senátu