ECLI:CZ:NSS:2022:9.AFS.54.2022:34
sp. zn. 9 Afs 54/2022 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: Herba
Vitalis s.r.o., IČO: 51104857, se sídlem Vajanského 2055/1, Skalica, Slovenská republika
(původně: Herba Vitalis s.r.o., IČO: 25340123, se sídlem Maltézské náměstí 537/4, Praha 1),
zast. Mgr. Petrem Břečkou, advokátem se sídlem Chlumova 1436/3, Jihlava, proti žalovanému:
Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 8. 8. 2014, č. j. 6737-4/2014-900000-304.7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, č. j. 9 Af 60/2014 - 76, o návrhu žalobkyně
na vydání předběžného opatření,
takto:
Návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření ze dne 7. 4. 2022 se z amí t á .
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil celkem
27 rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 8. 2. 2013, 11. 2. 2013 a 13. 2. 2013
(č. j. 27395/2013-510000-31; 28336/2013-510000-31; 28141/2013-510000-31; 28374/2013-
510000-31; 28144/2013-510000-31; 28379/2013-510000-31; 28148/2013-510000-31;
28420/2013-510000-31; 28153/2013-510000-31; 28448/2013-510000-31; 28160/2013-510000-
31; 28455/2013-510000-31; 28214/2013-510000-31; 28462/2013-510000-31; 28230/2013-
510000-31; 28470/2013-510000-31; 28233/2013-510000-31; 28478/2013-510000-31;
28235/2013-510000-31; 28481/2013-510000-31; 28244/2013-510000-31; 28484/2013-510000-
31; 28272/2013-510000-31; 28025/2013-510000-31; 28282/2013-510000-31; 28066/2013-
510000-31; 28326/2013-510000-31). Danými rozhodnutími byla žalobkyni za období duben 2010
až prosinec 2011 vyměřena spotřební daň z lihu za použití pomůcek v celkové výši 2 008 965 Kč.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze
(dále jen „městský soud“), který ji zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví. Proti tomuto rozsudku
podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, ke které připojila návrh na vydání
předběžného opatření.
[3] Stěžovatelka žádá o vydání předběžného opatření z důvodu nutnosti ochrany jejích práv
plynoucích ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/46/ES ze dne 10. 6. 2002
o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňků stravy (dále jen „směrnice
2002/46/ES“) a rovněž z důvodu nutnosti ochrany unijního práva, jelikož je ohroženo dosažení
cílů, kvůli kterým byla daná směrnice přijata. Česká republika po dobu osmnácti let
od přistoupení k Evropské unii neuznává zvláštní právní úpravu doplňků stravy plynoucí
ze směrnice 2002/46/ES a celním orgánům je vinou rozhodování soudů umožněno, aby mohly
opakovaně beztrestně poškozovat práva stěžovatelky zaručená danou směrnicí, jelikož její
doplňky stravy zajišťují, vyslovují jejich propadnutí, vynucují u těchto doplňků stravy platbu
spotřební daně a vydávají platební výměry na doplňky stravy výhradně a pouze kvůli jejich
složení. Z rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 19. 6. 1990, C - 213/89, Factortame,
vyplývá, že s požadavky vlastními samotné povaze práva Společenství je neslučitelné jakékoli
ustanovení vnitrostátního práva či jakákoliv právní, správní či soudní praxe, které by měly
za následek oslabení účinnosti práva Společenství tím, že by odnímaly soudci příslušnému
pro použití tohoto práva pravomoc učinit v okamžiku tohoto použití vše, co je nezbytné pro to,
aby ponechal stranou vnitrostátní ustanovení tvořící překážku pro úplnou účinnost norem
Společenství. V gesci národních soudů je tak praktická vynutitelnost unijních předpisů
a dle Smlouvy o fungování Evropské unie jim byla svěřena ochrana práv jednotlivců obsažených
v unijním právu.
[4] Jelikož stěžovatelce kvůli nepřiměřené délce soudního řízení a nezákonnému postupu
soudů a správních orgánů hrozí závažná újma, navrhla Nejvyššímu správnímu soudu
(dále též „NSS“), aby vydal následující předběžné opatření:
1. Stěžovatelka má právo výroby, vývozu, dovozu, nákupu a prodeje doplňků stravy, jak jsou
definovány směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/46/ES ze dne 10. června 2002
o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňků stravy uvedených na trh v souladu
s článkem 10 v jednotkovém balení nepřesahujícím objem 150 ml s obsahem lihu vyšším než 1,2 %
objemových značky Herba Vitalis® vyrobenými z lihu osvobozeného nebo z lihu se zaplacenou
spotřební daní bez omezení.
2. Orgánům celní správy České republiky se zakazuje z důvodu složení doplňky stravy s obsahem lihu
více než 1,2 % objemových obchodní značky Herba Vitalis® označovat za lihoviny nebo alkoholické
či lihové nápoje a vybrané výrobky s povinností platby spotřební daně. Dále se orgánům celní správy
České republiky zakazuje zdaňovat doplňky stravy s obsahem lihu více než 1,2 % objemových
obchodní značky Herba Vitalis® spotřební daní. Orgánům celní správy České republiky se rovněž
ve vztahu k doplňkům stravy s obsahem lihu více než 1,2 % objemových obchodní značky
Herba Vitalis® zakazuje ukládání veškerých opatření s účinkem rovnocenným množstevním
omezením dovozu či vývozu ve znění čl. 34 a 35 Smlouvy o fungování Evropské unie.
[5] Žalovaný k návrhu uvedl, že v dané věci není důvod vydávat předběžné opatření dle §38
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“). Sporná otázka nakládání s vybranými výrobky, které bez dalšího podléhají spotřební
dani, byla opakovaně řešena před NSS (srov. např. rozsudek ze dne 23. 6. 2014,
č. j. 8 Afs 21/2013 - 54, nebo ze dne 9. 8. 2017, č. j. 7 Afs 166/2017 - 19). Městský soud
též dostatečně vysvětlil, že v dané věci nemohlo dojít k porušení unijního práva.
[6] Nejvyšší správní soud po zvážení všech předložených argumentů dospěl k závěru,
že návrhu na vydání předběžného opatření nelze vyhovět.
[7] Podle §38 odst. 1 s. ř. s., platí, že byl-li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně
upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh předběžným opatřením
účastníkům uložit něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Ze stejných důvodů může soud uložit takovou
povinnost i třetí osobě, lze-li to po ní spravedlivě žádat.
[8] Předběžné opatření je výjimečným nástrojem, jehož účelem je zatímní úprava poměrů
účastníků soudního řízení, hrozí-li v důsledku pokračování dosavadního stavu věcí nebo naopak
v důsledku jejich změny vážná újma. K tomu, aby bylo možno návrhu na vydání předběžného
opatření vyhovět, musí účastník navrhující předběžné opatření dostatečně konkrétně tvrdit
hrozící vážnou újmu, resp. takovou újmu odpovídajícím způsobem osvědčit. K definici vážné
újmy se NSS vyjádřil například v usnesení ze dne 24. 5. 2006, č. j. Na 112/2006 - 37, č. 910/2006
Sb. NSS, v němž uvedl, že „vážnou újmou je nutno zejména rozumět takový zásah do právní sféry
účastníka, (…) který představuje natolik zásadní narušení této jeho sféry, že po účastníkovi nelze spravedlivě
požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel. Vážnou újmou tedy budou zejména intenzivní zásahy do intimní sféry
navrhovatele, do jeho vlastnických práv či do jiných jeho subjektivních práv, zejména těch, která mají povahu práv
ústavně zaručených.“
[9] Smyslem předběžného opatření není posouzení důvodnosti podaného návrhu ve věci
samé. Předběžné opatření je vydáváno v zásadě bez ohledu na důvodnost návrhu ve věci samé,
podmínkou pro jeho vydání je existence bezprostředně hrozící vážné újmy. Předběžným
opatřením proto zpravidla nelze dosáhnout stejného výsledku, jakého se účastník domáhá ve věci
samé. Tím by totiž byla popřena zmíněná povaha tohoto institutu jako dočasného, prozatímního,
a naopak rozhodování o věci samé by bylo takovým předběžným opatřením předurčeno,
ze své podstaty by ztratilo smysl a stalo by se pouze formálním (viz usnesení NSS
ze dne 22. 4. 2021, č. j. 4 Ao 1/2021 - 56).
[10] Stěžovatelka se domáhá toho, aby NSS předběžným opatřením rozhodl, že celní orgány
nesmějí označovat její výrobky za lihoviny, alkoholické či lihové nápoje, dále nesmějí její výrobky
zdaňovat spotřební daní a nesmějí ohledně nich ukládat opatření s účinkem rovnocenným
množstevním omezením dovozu či vývozu. Otázka označování výrobků stěžovatelky a jejich
zdanění však byla součástí meritorního posouzení městského soudu a tvoří též obsah
stěžovatelčiny kasační argumentace. Pokud by NSS návrhu na předběžné opatření vyhověl, došlo
by k dosažení stejného výsledku, jakého se stěžovatelka domáhá ve věci samé, tj. toho,
aby s jejími výrobky nebylo zacházeno jako s lihovinami. K tomu ale předběžné opatření dle výše
uvedeného neslouží. Shodný závěr platí i u otázky souladnosti vnitrostátního práva a směrnice
2002/46/ES, kterou se má NSS na základě kasačních námitek zabývat až při meritorním
posouzení kasační stížnosti. Ze stejného důvodu nemůže NSS rozhodnout o návrhu,
že stěžovatelka smí vyrábět, vyvážet, dovážet, nakupovat a prodávat sporné zboží.
[11] Stěžovatelka též neosvědčila základní podmínku pro vydání předběžného opatření,
a to existenci bezprostřední, závažné a nezvratné újmy, která jí hrozí, jelikož ve svém návrhu
neuvedla konkrétní skutečnosti, které by nasvědčovaly, že jí daná újma skutečně hrozí. Hrozící
vážnou újmu by NSS shledal například v případě, kdy by bez zásahu v podobě nařízení
předběžného opatření hrozilo znemožnění výkonu hospodářské činnosti stěžovatelky či jeho
podstatné omezení, případně jiný postup mající na ni likvidační dopady (srov. usnesení NSS
26. 4. 2017, č. j. 6 As 113/2017 - 61). Stěžovatelka netvrdila, že by postup správních orgánů měl
v jejím případě likvidační dopady či by jí znemožnil výkon hospodářské činnosti. Neuvedla
ani jinou konkrétní skutečnost, kterou by bylo možné označit za bezprostřední, závažnou
a nezvratnou újmu. Nejvyšší správní soud proto hrozbu vážně újmy v dané věci neshledal.
[12] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud návrh na vydání předběžného opatření
podle §38 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[13] Závěrem NSS dodává, že rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření je svou
povahou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci
samé. O návrhu stěžovatelky mohl NSS rozhodnout až poté, co provedl nezbytné procesní
úkony a městský soud mu dne 28. 4. 2022 předložil soudní spis (podpůrně viz usnesení NSS
ze dne 15. 4. 2021, č. j. 10 As 31/2021 - 134).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. května 2022
JUDr. Pavel Molek
předseda senátu