ECLI:CZ:NSS:2022:9.AS.189.2021:24
sp. zn. 9 As 189/2021 - 24
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců
JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Š. F., zast. Mgr.
Michaelou Kopeckou, advokátkou se sídlem Chodská 1281/30, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 23. 5. 2019, č. j. 710/2019-160-SPR/3, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2021, č. j. 10 A 98/2019 - 40,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2021, č. j. 10 A 98/2019 - 40, se zrušuje
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí
Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravněsprávních činností (dále jen „správní orgán I. stupně“)
ze dne 31. 5. 2017, č. j. MHMP 907485/2017. Daným rozhodnutím správní orgán I. stupně
zamítl žalobcovy námitky a potvrdil provedený záznam dvanácti bodů v bodovém hodnocení
řidiče ke dni 18. 7. 2009.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze
(dále jen „městský soud“), který napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu
řízení. Ze správního spisu zjistil, že záznam sedmi z celkových dvanácti bodů byl žalobci zapsán
na základě trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 6. 2009,
č. j. 2 T 208/2009 - 108 (dále jen „trestní příkaz“), kterým byl uznán vinným za trestný čin
ublížení na zdraví dle §224 odst. 1 a 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění
účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „trestní zákon“). Daný trestný čin žalobce spáchal podle
trestního příkazu tím, že dne 8. 4. 2008 řídil osobní automobil ve Slovenské republice v obci
Varín a v důsledku nepřiměřené rychlosti nedokázal bezpečně zabrzdit před kolonou motorových
vozidel, vybočil do protisměru, kde se střetl s protijedoucím osobním motorovým vozidlem,
čímž porušil zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“),
přičemž v důsledku střetu utrpěly dvě osoby zranění mající charakter těžké újmy na zdraví,
dvě osoby utrpěly zranění mající charakter ublížení na zdraví a jedna osoba byla lehce poraněna.
[3] Ačkoliv městský soud souhlasil s obecným východiskem, že správní orgán rozhodující
v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru nepřezkoumává správnost
a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na jejichž základě byl záznam proveden, neznamená to,
že správní orgány nejsou oprávněny hodnotit kvalitu, resp. formální náležitosti, podkladových
rozhodnutí k zaznamenaným bodům. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu
(dále též „NSS“) ze dne 6. 6. 2018, č. j. 10 As 141/2018 - 40, platí, že se správní orgány mohou
námitkami o formálních nedostatcích pokutových bloků zabývat do té míry, v jaké mohou
zpochybnit způsobilost jednotlivých podkladů pro záznam. Rozhodnutí lze akceptovat jako
způsobilý podklad pro bodový záznam, pokud netrpí zásadní vadou spočívající
např. v nesrozumitelnosti či nicotnosti. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 3. 2012,
č. j. 5 As 118/2011 - 103, odmítl, že by byl správní orgán bez dalšího oprávněn či povinen
vždy provést záznam bodů na základě jakéhokoliv podkladu.
[4] V daném případě postupovaly české orgány činné v trestním řízení vůči žalobci dle zásady
personality trestního práva, jelikož užily české trestní právo na čin spáchaný na Slovensku.
Nejvyšší soud k tomu v usnesení ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 5 Tdo 834/2010, shrnul ustálenou
judikaturu, podle níž pokud zavinění obviněného spočívá v porušení pravidel provozu
na pozemních komunikacích, nelze na věc použít pravidla provozu na pozemních komunikacích
platná na území České republiky, ale je třeba použít pravidla platná na území toho státu,
kde byl trestný čin spáchán. Český trestní soud tak neměl hodnotit porušení povinností řidiče
na území Slovenské republiky dle českého zákona o silničním provozu, ale dle pravidel platných
na území Slovenské republiky. Dle usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 10. 2017,
č. j. 4 As 165/2016 - 46, č. 3656/2018 Sb. NSS, je třeba u vadného či neúplného označení všech
ustanovení, která tvoří porušenou právní normu, v každém jednotlivém případě posoudit
závažnost daného pochybení. Z tzv. skutkové věty trestního příkazu je zřejmé, že trestní soud
kvalifikoval jednání žalobce jako porušení pravidel dle českého zákona o silničním provozu,
přičemž z obsahu trestního příkazu nevyplývá, že by se jednalo o písařskou vadu. Jde tak o vadu
právní kvalifikace jednání žalobce. Skutečnost, že o vině rozhodl český soud, není rozhodující
pro posouzení oprávněnosti záznamu sedmi bodů. České správní orgány totiž přičetly žalobci
„české“ body za jednání spáchané na Slovensku. Dle městského soudu nelze řidiči připsat body
za jednání, kterého se dopustil v zahraničí a které odporovalo povinnostem dle tamních právních
předpisů. Zákon o silničním provozu ukládá řidičům povinnosti, které lze vynucovat pouze
na území České republiky, a zároveň nestanoví, že by řidič byl povinen „česká“ pravidla
dodržovat i v zahraničí. Žalobce poukazoval na to, že vůbec neměl být za toto jednání potrestán
záznamem, tudíž měly správní orgány zvážit, zdali se na toto jednání v zahraničí vůbec mohl
aplikovat český zákon o silničním provozu. Žalovaný proto neměl hodnotit trestní příkaz jako
podklad způsobilý k záznamu sedmi bodů.
[5] Městský soud naopak neshledal důvodnou námitku ohledně délky správního řízení
a několik let trvající nečinnosti správního orgánu I. stupně.
II. Kasační stížnost a vyjádření ke kasační stížnosti
[6] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek městského soudu kasační stížností,
jejíž důvody podřazuje pod §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.”).
[7] On i správní orgán I. stupně postupovali ve správním řízení v souladu s §123b zákona
o silničním provozu. Správnímu orgánu I. stupně nepříslušelo, aby posuzoval, zda byl trestní
příkaz vydán v souladu s platnou právní úpravou. Též mu nepříslušelo zvažovat, zda odpovídající
počet bodů zaznamená či nikoliv. Předmětem řízení o námitkách není přezkum pravomocného
trestního příkazu. Dle rozsudku NSS ze dne 13. 2. 2018, č. j. 3 As 82/2017 - 24, je příslušný
správní orgán oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam,
tedy pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy nebo soudu ve smyslu §123b
odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu, zda byl záznam v registru řidičů proveden v souladu
s daným podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení v souladu
s přílohou k zákonu o silničním provozu. Správní orgán v daném řízení zásadně nepřezkoumává
správnost a zákonnost aktů, na jejichž základě byl záznam proveden, jelikož na tyto akty je třeba
nahlížet jako na správné, zákonné a nezměnitelné až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné
moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je.
[8] Stěžovatel dále nesouhlasí se závěrem, že na jednání žalobce, ke kterému došlo v cizině,
se použije české trestní právo, aniž by se zároveň vyžadovalo, aby naplnil znaky uvedeného
trestného činu i na území České republiky. Pokud by jednání bylo v cizině trestné a na území
České republiky nikoliv, pak by byl pachatel takového trestného činu beztrestný. Sporným
trestním příkazem byl žalobci uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení
motorových vozidel určených k přepravě osob v trvání dvou let. Zákaz činnosti je platný
i na území České republiky, přičemž žalobce musí odevzdat řidičský průkaz. Zákaz řízení
motorových vozidel musí být zaznamenán v registru řidičů. Trestní příkaz se od nabytí právní
moci stal tzv. bezvadným právním aktem. Správní orgán provádějící záznam bodů v bodovém
hodnocení řidiče je tímto právním aktem vázán, a to zejména jeho výrokem. Nemá tak možnost
volby, zda byl daný čin správně kvalifikován v trestním řízení. Na to nemá ani dostatečnou
odbornost. Stěžovatel je přesvědčen, že postupoval v souladu s judikaturou, která zcela jasně
vymezila podmínky pro přezkum podkladů při rozhodování o námitkách proti záznamu bodů
v evidenční kartě řidiče.
[9] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí. Městský soud závěr
o nezpůsobilosti trestního příkazu podložil ustálenou judikaturou a vypořádal se s argumenty,
které jsou nyní předkládány v kasační stížnosti. Nesouhlasí s tvrzením stěžovatele, že městský
soud de facto rozporuje trestní příkaz vydaný jiným soudem a tím překračuje právní rámec
stanovený v §75 odst. 2 s. ř. s. Z napadeného rozsudku vyplývá, že si městský soud byl zcela
vědom zákonných mantinelů pro posouzení trestního příkazu a v bodě 66. rozsudku reflektoval,
že není povolán k tomu, aby vytýkal náležitosti výrokové části rozhodnutí v trestním řízení
a napravoval jejich nedostatky, ale je oprávněn učinit si úsudek o tom, jak zásadní je vada
trestního příkazu a jaký má vliv na posouzení způsobilosti tohoto podkladu pro rozhodnutí
správního orgánu v dané věci. Takový přístup je možný de rozsudku NSS ze dne 13. 10. 2010,
č. j. 1 As 16/2010 - 105. Stěžovatel se mýlí, pokud má za to, že městský soud učinil předmětem
posouzení správnost a zákonnost trestního příkazu. Předmětem posouzení byla otázka
způsobilosti trestního příkazu k provedení záznamu bodů v registru řidiče. K zodpovězení této
otázky musel provést úvahu o charakteru vady trestního příkazu.
[10] Stěžovatel zcela opomíjí skutečnost, že i závěr o tom, že předmětem řízení o námitkách
zásadně nemůže být přezkum pravomocného rozhodnutí, má své hranice. Správní orgán
v námitkovém řízení není pouze jakýmsi mechanickým překlápěčem rozhodnutí orgánu veřejné
moci do bodového hodnocení řidiče, ale je oprávněn a povinen se zabývat otázkou způsobilosti
daného rozhodnutí pro provedení záznamu v evidenční kartě řidičů. Závěr stěžovatele,
že mu nepřísluší provádět úvahu o tom, zda odpovídající počet bodů zaznamená či nikoli, není
v souladu s ustálenou judikaturou. Z ní naopak vyplývá, že v námitkovém řízení je správní orgán
povinen zkoumat i skutečnost, zda existuje způsobilý podklad pro záznam bodů. Daný trestní
příkaz takovým podkladem není. Dle rozsudku NSS č. j. 1 As 16/2010 - 105 není rozhodnutí
o přestupku, jehož výrok je v návaznosti na jeho další části nesrozumitelný, způsobilým
podkladem pro záznam bodů do evidenční karty řidiče. V nyní projednávaném případě
ze samotné skutkové věty trestního příkazu vyplývá zcela zjevný rozpor, když na jedné straně
trestní soud uvádí, že k dopravní nehodě došlo na území Slovenské republiky, a na druhé straně
odkazuje na porušení českého zákona o silničním provozu. Zcela zavádějící je tvrzení, že správní
orgány nemají možnost volby a posouzení, zda byl daný čin správně kvalifikován v trestním
řízení, a že na to nemají dostatečnou odbornost. Správní orgán I. stupně si k této otázce
u stěžovatele vyžádal právní stanovisko a ten mu sdělil, že Obvodní soud pro Prahu 2 nesprávně
posoudil právní otázku, když nesprávně vyslovil, že žalobce jednal při řízení vozidla ve Slovenské
republice v rozporu se zákonem o silničním provozu. Stěžovateli tak bylo známo, že trestní
příkaz trpí vadou právní kvalifikace. Stěžovatel tudíž pochybil, pokud ve svém rozhodnutí
nereflektoval zřejmou vnitřní rozpornost trestního příkazu.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v kasační stížnosti, a neshledal vady,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[12] Kasační stížnost je důvodná.
[13] Vzhledem k tomu, že stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti také důvod podle §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., zabýval se NSS nejprve tímto důvodem. Nejvyšší správní soud
pro stručnost odkazuje na judikaturu ohledně posouzení toho, jaké vady naplňují tento kasační
důvod (viz např. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, č. 133/2004 Sb. NSS,
nebo ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, č. 787/2006 Sb. NSS). Napadený rozsudek
nelze považovat za nepřezkoumatelný. Městský soud dostatečným a srozumitelným způsobem
vysvětlil, z jakých důvodů dospěl ke svým závěrům. Pouhý nesouhlas stěžovatele se závěry
napadeného rozsudku nepředstavuje důvod pro jeho zrušení pro údajnou nepřezkoumatelnost.
[14] Nejvyšší správní soud ze správního spisu zjistil, že žalobce byl trestním příkazem uznán
vinným z trestného činu ublížení na zdraví dle §224 odst. 1 a 2 trestního zákona, kterého
se dopustil tím, že dne 8. 4. 2008 řídil osobní automobil v obci Varín ve Slovenské republice,
přičemž v důsledku nepřiměřené rychlosti nedokázal bezpečně zabrzdit před stojící kolonou
motorových vozidel, vybočil do protisměru, kde se střetl s protijedoucím osobním motorovým
vozidlem, čímž porušil §5 odst. 1 písm. b), §11 odst. 1, a §16 a §18 odst. 1 zákona o silničním
provozu. V důsledku střetu vozidel utrpěly dvě osoby poranění mající charakter těžké újmy
na zdraví, dvě osoby utrpěly poranění mající charakter ublížení na zdraví a u jedné osoby zranění
nedosáhlo charakteru ublížení na zdraví. Též došlo k hmotné škodě na vozidlech. Tímto trestním
příkazem byl žalobce odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců,
současně mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel
určených k přepravě osob smluvní zdravotní přepravy a osob smluvní osobní přepravy za úplatu
všeho druhu v trvání dvou let. Za toto jednání mu správní orgán I. stupně zapsal ke dni
18. 7. 2009 do evidenční karty řidiče záznam sedmi bodů za jednání, které spočívalo ve způsobení
dopravní nehody porušením povinnosti řidiče, při které došlo k usmrcení nebo k těžké újmě na zdraví. Následně
vedl správní orgán I. stupně déle než sedm let řízení o námitkách proti provedenému záznamu
celkem dvanácti bodů, které žalobce uplatnil dne 25. 11. 2009.
[15] Úvaha městského soudu, že Obvodní soud pro Prahu 2 neměl porušení povinností řidiče
hodnotit dle českého zákona o silničním provozu, ale podle slovenské právní úpravy, vycházela
z přiléhavé judikatury. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 834/2010, jež vychází
z rozhodnutí Nejvyššího soudu Slovenské socialistické republiky ze dne 24. 7. 1980,
sp. zn. 7 Tz 67/80, se v případě, že české orgány převezmou od orgánů cizího státu trestní stíhání
českého občana pro trestný čin spáchaný v cizině, posuzuje trestnost tohoto činu podle českého
zákona. Pokud však zavinění obviněného spočívá v porušení pravidel provozu na pozemních
komunikacích, nelze na věc aplikovat pravidla provozu na pozemních komunikacích platná
na území našeho státu, ale je třeba aplikovat pravidla provozu na pozemních komunikacích platná
na území toho státu, kde byl trestný čin spáchán.
[16] Spornou otázkou v projednávaném případě je, zdali v tomto ohledu správní orgány
mohly hodnotit výše uvedený trestní příkaz jako podklad nezpůsobilý pro záznam bodů. V řízení
o námitkách proti provedení záznamu bodů v evidenční kartě řidiče se posuzuje pouze to,
zda byly záznamy bodů provedeny v souladu se zákonem, tj. zda podkladem pro záznam
bylo pravomocné rozhodnutí, které vydal příslušný orgán, či zda počet zaznamenaných
bodů odpovídá spáchanému přestupku (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 3. 2019,
č. j. 1 As 61/2019 - 24). Dle výše uvedeného rozsudku NSS č. j. 1 As 16/2010 - 105 k tomu,
aby mohl správní orgán provést záznam v evidenční kartě řidiče, je nutné, aby rozhodnutí
o přestupku bylo srozumitelné a aby z něj jednoznačně vyplývaly skutečnosti umožňující
konstatovat dosažení dvanácti bodů. Co se však týče samotného aktu, na jehož základě byl
záznam proveden, platí pro něj presumpce správnosti a není na správních orgánech,
resp. správním soudu, aby se zabývaly jeho zákonností a správností.
[17] Nejvyšší správní soud souhlasí se závěrem uvedeným v bodě 56. napadeného rozsudku,
že rozhodnutí o přestupku nelze akceptovat jako způsobilý podklad pro bodový záznam, pokud
trpí zásadní vadou spočívající např. v nicotnosti nebo nesrozumitelnosti. Dle usnesení
rozšířeného senátu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 7 As 100/2010 - 65, č. 2837/2013 Sb. NSS,
lze za nicotný považovat akt, který vykazuje tak závažné vady, že vůbec není schopen vyvolat
jakékoliv právní účinky. Za nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost lze dle rozsudku NSS ze dne
24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010 - 76, č. 2145/2010 Sb. NSS, považovat taková rozhodnutí,
která „postrádají základní zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo
rozhodnuto, (…) jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním, která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající
z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné.“ Daný trestní
příkaz však intenzity výše uvedených vad zjevně nedosahuje.
[18] Nejvyšší správní soud v bodě [17] rozsudku ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013 - 16,
konstatoval, že správní orgán v řízení o záznamu bodů do evidenční karty řidiče „zásadně
nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť
na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné, zákonné a nezměnitelné, a to až do okamžiku,
než je příslušný orgán veřejné moci zákonem p ředvídaným postupem prohlásí
za nezákonné a zruší je.“ (zvýraznil NSS) V tomto postupu se uplatňuje zásada presumpce
správnosti aktů orgánů veřejné moci. Dle tohoto rozsudku též platí, že orgánu příslušnému
k řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů nepřísluší přezkum skutkového stavu
a právní kvalifikace rozhodnutí vydaného v jiném řízení. Nesouhlas se skutkovými závěry
a právním posouzením obsaženým v rozhodnutí o přestupku tedy nelze úspěšně uplatňovat
v námitkovém řízení, jelikož směřuje proti pravomocným rozhodnutím vydaným jiným orgánem
v jiném řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 3. 2018, č. j. 9 As 144/2017 - 27). Takové tvrzení
lze uplatnit jen v opravných prostředcích směřovaných přímo proti rozhodnutí o přestupku.
Dle rozsudku NSS ze dne 30. 5. 2018, č. j. 6 As 377/2017 - 57, platí, že i kdyby bylo rozhodnutí
o přestupku nezákonné, například proto, že by vycházelo z nesprávného právního posouzení
skutku, nejednalo by se o důvod pro zrušení záznamu bodů v evidenční kartě řidičů.
[19] Správní orgány tudíž mohly v projednávaném případě například přezkoumat, zdali nabyl
trestní příkaz právní moci či zda byl vydán příslušným orgánem. Nemohly však provést přezkum
právní kvalifikace jednání, kterého se žalobce dopustil, a nemohly posoudit, zdali Obvodní soud
pro Prahu 2 podřadil jeho jednání pod správnou právní normu, jelikož to náleží pouze trestnímu
soudu. Ostatně i z §57 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění
pozdějších předpisů, jasně plyne, že správní orgán si nemůže učinit úsudek o tom, zda byl spáchán
trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá. Pokud žalobce nesouhlasil s tím,
jak byl jeho čin posouzen, měl možnost proti trestnímu příkazu podat odpor, na jehož základě
by došlo ke zrušení trestního příkazu a trestní řízení by pokračovalo. O dané možnosti
byl v trestním příkazu poučen. Tuto možnost však nevyužil, a trestní příkaz tak nabyl právní
moci. Námitku nesprávného právního posouzení v pravomocném rozhodnutí poté nemohl
úspěšně uplatnit až v námitkovém řízení.
[20] Odkaz městského soudu na rozsudek NSS č. j. 5 As 118/2011 - 103 ohledně toho,
že pro záznam bodů není způsobilým jakýkoliv podklad, není zcela přiléhavý pro projednávanou
věc, jelikož v tehdejším případě nebyly součástí správního spisu pokutové bloky, z nichž jedině
bylo možné zjistit, pro jaký přestupek bylo tehdejší blokové řízení vedeno, a bez nichž tak nebylo
možné dospět k závěru, z jakého jednání byl tehdejší stěžovatel skutečně shledán vinným.
V projednávané věci ovšem byl trestní příkaz součástí správního spisu. Judikatura NSS uvedená
v bodě 58. napadeného rozsudku týkající se zpochybnění skutečností uvedených v podkladu
pro záznam bodů se nezabývala tím, zda došlo k podřazení pod správnou právní normu.
Rozsudek ze dne 26. 9. 2019, č. j. 3 As 298/2017 - 23, se týkal otázky, zda o spáchání přestupku
projednaného v blokovém řízení vypovídají oznámení o uložení pokuty za ně (bez doložení
alespoň kopií jednotlivých pokutových bloků), a zda tedy lze na jejich základě zaznamenat body.
Rozsudek ze dne 2. 6. 2021, č. j. 6 As 174/2019 - 44, se týkal toho, že si správní orgány nemusejí
vyžádat originály pokutových bloků, aby se vypořádaly s námitkami proti zápisu bodů, které jsou
paušální, typizované, uplatňované šablonovitě ve všech případech bez ohledu na konkrétní
skutkové okolnosti, takže je lze i bez vyžádání originálů pokutových bloků hodnotit jako
nevěrohodné. K odkazu na usnesení rozšířeného senátu č. j. 4 As 165/2016 - 46 v bodě
67. rozsudku městského soudu je třeba uvést, že v tehdejší věci se jednalo o řízení o přestupku
a nikoliv řízení o záznamu bodů, ve kterém je přezkum samotného rozhodnutí o přestupku
mnohem omezenější.
[21] Uvádí-li městský soud v bodě 68. napadeného rozsudku, že se Obvodní soud pro Prahu 2
dopustil vadné právní kvalifikace, je třeba připomenout závěr z výše uvedeného rozsudku NSS
č. j. 6 As 67/2013 - 16, že správním orgánům nepřísluší v řízení o námitkách proti zápisu
bodů přezkoumávat právní kvalifikaci spáchaného činu. Dle bodu [19] rozsudku
č. j. 6 As 377/2017 - 57 může řidič úspěšně brojit proti záznamu bodů pouze tehdy, pokud
„nebyly pro záznam naplněny zákonné podmínky vyplývající z §123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu.
Musí tedy tvrdit, že vůbec neexistuje pravomocné rozhodnutí o přestupku, případně že mu nebyl zapsán počet
bodů danému přestupku odpovídající.“ V projednávané věci však není sporné, že existuje pravomocné
rozhodnutí o trestném činu, které vydal příslušný soud. Žalobce též netvrdil, že mu měl být
správně zapsán nižší počet bodů. Nejvyšší správní soud proto shledal důvodnou námitku,
že správní orgány nebyly v daném případě oprávněny zpochybnit trestní příkaz vydaný
Obvodním soudem pro Prahu 2 z důvodu tvrzené chybné aplikace rozhodných právních
předpisů a nepřihlížet k němu z hlediska zapsání bodů.
[22] Stěžovatel v další kasační námitce připomněl, že pokud by na Slovensku bylo jednání
trestné, ale na území ČR nikoli, pak by zde byl pachatel takového činu beztrestný, což se v daném
případě zjevně nestalo, ostatně trestním příkazem byl žalobci mimo jiné uložen trest zákazu
činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel určených k přepravě osob v trvání dvou
let, který je na území ČR nesporně platný. Nesouhlasí proto s tvrzením městského soudu v bodě
63. rozsudku, že pro trestnost žalobcova činu bylo dostatečné, že jeho jednání bylo trestné
na území Slovenské republiky a nikoli na území ČR. K tomu je ovšem nutno uvést na pravou
míru, že nic takového městský soud netvrdil. V bodě 63. napadeného rozsudku za použití
poněkud složitější formulace pouze vysvětlil, že na žalobcovo jednání použijí české orgány činné
v trestním řízení české právo, aniž by k danému jednání muselo nutně dojít na území České
republiky. Uzavřel, že „není vůbec problematické, že byl žalobce takto odsouzen za jednání učiněné
na Slovensku“. S tím se NSS ztotožňuje.
[23] Naopak v bodech 69., 70., 73. a 74. vyjadřuje městský soud pochybnosti nad tím, zda lze
vůbec zapsat body českému řidiči za jednání, jehož se dopustil v cizině (byť za ně byl odsouzen
českým soudem). Zejména v bodě 69. uvedl, že „nelze připsat body řidiči na území České republiky
(tj. sankcionovat jej za porušení povinností podle zákona o silničním provozu) za jednání, které se uskutečnilo
v zahraničí a v rozporu s povinnostmi řidiče podle tamních právních předpisů.“ Proti tomuto závěru ovšem
žádná kasační námitka nemíří, a proto se k němu NSS nemůže v tomto řízení vyjádřit.
[24] Městský soud navíc tyto pochybnosti uvedl spíše jako podpůrný a ne zcela zdůvodněný
argument pro svůj zrušující výrok. Ten je v prvé řadě opřen o domněnku, že český správní orgán
může při záznamu bodů zohlednit svůj názor o nezákonnosti trestního rozhodnutí českých soudů
způsobené chybnou aplikací českých právních předpisů na porušení dopravních předpisů
na Slovensku. Toto východisko městského soudu NSS výše vyvrátil. Přestože tak doplňující
argument naznačený v bodech 69., 70., 73. a 74. rozsudku městského soudu nebyl vyvrácen,
protože nebyl kasační stížností napaden, je třeba uzavřít, že důvody pro zrušení správního
rozhodnutí z podstatné části neobstojí. Rozsudek městského soudu je tudíž nutno zrušit
(viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 14. 4. 2009, č. j. 8 Afs 15/2007 - 75, č. 1865/2009 Sb.
NSS, body 66 a násl.).
IV. Závěr a náklady řízení
[25] Nejvyšší správní soud rozhodnutí městského soudu z výše uvedených důvodů v souladu
s §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dle §110 odst. 4 s. ř. s. je městský
soud vázán právním názorem uvedeným v tomto rozsudku.
[26] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém
rozhodnutí, jak je stanoveno v §110 odst. 3 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2022
JUDr. Pavel Molek
předseda senátu