ECLI:CZ:NSS:2022:APRK.19.2021:49
sp. zn. Aprk 19/2021 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Mgr. P. N.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, o žalobě
proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 11. 2019, sp. zn. K 40/2019, o návrhu žalobce na určení
lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících
a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve věci vedené u Městského soudu
v Praze pod sp. zn. 9 Ad 13/2020,
takto:
I. Návrh se zamí t á .
II. Žalobce ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „navrhovatel“) podal u Městského soudu v Praze (dále „městský soud“)
dne 30. 10. 2020 žalobu proti rozhodnutí žalované ve věci kárného provinění, jehož se měl
dopustit nevhodnou publikací na svém twitterovém profilu; dle §32 odst. 5
zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, bylo od uložení kárného opatření upuštěno.
[2] Dne 16. 11. 2020 byl navrhovatel vyzván k úhradě soudního poplatku, neboť s podáním
žaloby poplatkovou povinnost nesplnil; poté mu byly poskytnuty informace o řízení, dne
14. 1. 2021 bylo navrhovateli zasláno písemné vyjádření žalované k žalobě ze dne 11. 1. 2021; dne
22. 1. 2021 zaslal navrhovatel soudu nesouhlas s rozhodnutím bez jednání; dne 9. 9. 2021 podal
u soudu doplnění žaloby.
[3] Dne 17. 12. 2021 podal navrhovatel návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu. V návrhu
uvedl, že dne 21. 1. 2021 sdělil soudu, že nesouhlasí s rozhodnutím bez jednání, dne 9. 9. 2021
doplnil žalobu o nové skutečnosti a požádal soud o nařízení jednání. Do dne podání návrhu
tak soud neučinil. Navrhovatel má proto za to, že postup správního soudu je v rozporu s právem
navrhovatele na spravedlivý proces, neboť soud je povinen se s jeho podáním věcně zabývat
a nařídit jednání. Navrhovatel požaduje, aby Nejvyšší správní soud určil městskému soudu lhůtu
k provedení procesního úkonu – nařízení jednání.
[4] Městský soud postoupil návrh v souladu s §174a odst. 3 zákona o soudech a soudcích
Nejvyššímu správnímu soudu dne 30. 12. 2021 s vyjádřením, v němž uvedl, že v případě
navrhovatele nebyl nečinný, učinil veškeré procesní úkony, jichž je třeba a věc je po procesní
stránce připravena k rozhodování. Co se týče doplnění žaloby, městský soud se jím zabýval
a zaslal je k vyjádření žalované. Městský soud dále poukázal na to, že se nejedná o věc, na kterou
by dopadal přednostní režim jejího vyřízení dle §56 odst. 2 a 3 s. ř. s.; podotkl, že soudce
zpravodaj, jemuž byla věc přidělena, eviduje 66 věcí, které věci navrhovatele předcházejí.
Dle městského soudu by vyhovění návrhu navrhovatele znamenalo popření práva ostatních
žalobců, jejichž „nepřednostní“ žaloby napadly dříve (§56 odst. 1 s. ř. s.); vyřízení věci
navrhovatele předpokládá přibližně ve 4. čtvrtletí roku 2022.
[5] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a
zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně
některých dalších zákonů, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska
naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
[6] Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení postupu městského soudu
dospěl k závěru, že soud, jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, se věcí po jejím
obdržení řádně zabýval a činil postupně v přiměřené době všechny nezbytné procesní úkony,
jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout. Lze připustit,
že soud po dobu několika měsíců žádné úkony již nečiní; avšak stav řízení, kdy soud vykonal
veškeré úkony nutné k tomu, aby mohl rozhodnout, v dané věci, která nemá přednostní režim,
stále nerozhodl, není sám o sobě známkou průtahu v řízení.
[7] Podle §56 odst. 1 s. ř. s. soud projednává a rozhoduje věci v pořadí, v jakém mu napadly;
to neplatí, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci.
Dle odst. 2 citovaného ustanovení soud přednostně projednává návrhy na osvobození
od soudních poplatků a návrhy na ustanovení zástupce, dle odst. 3 citovaného ustanovení
projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního orgánu a žaloby
proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech
mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území,
rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož
i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí o ukončení
zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením, jakož
i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon; v případě navrhovatele se o takovou věc nejedná;
Navrhovatel ostatně ani sám neuvedl žádné závažné důvody, které by svědčily přednostnímu
projednání jeho věci.
[8] Při zhodnocení hledisek uvedených v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že městský soud se nedopustil žádných průtahů ve vztahu
k úkonům nutným k tomu, aby se řízení dostalo do stavu, kdy je možno vydat rozhodnutí.
Soudní řád správní respektuje objektivní realitu v českém soudnictví, kdy rozhodující soudci
či senáty mají v jednom okamžiku vícero běžících řízení, některá z nich již připravená
k projednání a postupně v nich vydávají rozhodnutí, přičemž ostatní věci na rozhodnutí „čekají“.
To samo o sobě není zapovězeno z hlediska požadavků spravedlivého procesu, které obecně
nevynucují vydání rozhodnutí ihned, jak je to možné, ale pouze brání tomu, aby doba řízení
nebyla nepřiměřeně dlouhá. Podstatné zde tedy je, aby řízení nebylo v tomto stavu udržováno
po nepřiměřenou dobu.
[9] Nejvyšší správní soud s přihlédnutím ke své konstantní judikatuře dospěl k závěru,
že dobu, po kterou se navrhovateli nedostalo dosud rozhodnutí, lze z hlediska čl. 38 odst. 2
Listiny základních práv a svobod považovat ještě za přiměřenou, nevyžadující ingerenci ve smyslu
§174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích. Poukazuje přitom na stanovisko občanskoprávního
a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, č. 58/2011,
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vztahujícího se k odpovědnosti za škodu způsobenou
při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem v případě nevydání rozhodnutí
v přiměřené lhůtě. Nejvyšší soud zde v části VI. stanoviska zmínil, že jakékoli řízení vždy nějakou
dobu trvá, a dále na vysokém stupni obecnosti uvedl, že za přiměřenou délku řízení Nejvyšší
soud považuje ještě 24 měsíců (nikoli však již delší).
[10] Nejvyšší správní soud však současně dodává, že délku řízení nelze neustále
ospravedlňovat bez dalšího odkazem na zákonná pravidla vyřizování věcí a počtem dosud
nevyřízených předcházejících věcí ani vytížeností soudu či jednotlivých soudců. Nejvyšší správní
soud opakovaně uvedl, že ani odkazy na pořadí vyřizovaných věcí zásadně nepředstavují důvody,
které by mohly být interpretovány jinak než jako organizační problémy, které však v tomto směru
nemohou jít k tíži navrhovatele. V této souvislosti lze odkázat na konstantní judikaturu
Ústavního soudu, který opakovaně ve svých rozhodnutích uvádí, že „průtahy v řízení nelze
ospravedlnit obecně známou přetížeností soudů; je totiž věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy
soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít
k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době“ (viz např. nález
sp. zn. IV. ÚS 55/94, nález sp. zn. I. ÚS 663/01, nález sp. zn. III. ÚS 685/06, nález
sp. zn. IV. ÚS 391/ 07 a další). Odkaz městského soudu na nevyřízené věci příslušného senátu,
resp. soudce zpravodaje, které podle data nápadu předcházejí dni podání žaloby navrhovatele,
proto do „nekonečna“ neobstojí.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že navrhovatel nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2022
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu