ECLI:CZ:NSS:2022:KONF.32.2021:9
sp. zn. Konf 32/2021 - 9
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Pavla Simona, Mgr. Víta
Bičáka, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Jitky Zavřelové a JUDr. Tomáše Rychlého, rozhodl o návrhu
Městského soudu v Praze, jako soudu rozhodujícího ve správním soudnictví,
na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 6 a Městským
soudem v Praze, jako soudy rozhodujícími v občanském soudním řízení, a dalších
účastníků řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 Ad 1/2020, o žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu, žalobce Ing. T. U., a žalovaného ministra obrany, se sídlem
Praha 6, Tychonova 221/1,
takto:
Návrh se od m ít á .
Odůvodnění:
[1] Podáním doručeným dne 27. 12. 2021 zvláštnímu senátu pro rozhodování některých
kompetenčních sporů (dále jen „zvláštní senát“) navrhuje Městský soud v Praze, jako soud
rozhodující ve správním soudnictví (dále též jen „navrhovatel“), aby zvláštní senát rozhodl
tvrzený spor o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování
některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon č. 131/2002 Sb.“), který měl vzniknout
mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 6 a Městským soudem v Praze, jako soudy
rozhodujícími v občanském soudním řízení, ve věci žaloby proti rozhodnutí ministra obrany
ze dne 15. 11. 2019, č. j. MO 295499/2019-8694, vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 6 Ad 1/2020.
[2] Z obsahu předloženého spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 9 C 193/2016
zvláštní senát zjistil, že žalobou podanou u Okresního soudu v Mostě dne 27. 8. 2015 se žalobce
domáhal po žalované České republice – Ministerstvu obrany: (a) zaplacení 176 720 Kč
s příslušenstvím, jakožto „ušlého zisku“ na hodnostním příplatku, platovém stupni a příplatku
za vedení, z titulu nezákonného (úředního) postupu, respektive nezákonného rozhodnutí tehdejší
žalované, (b) zaplacení 330 020 Kč, jakožto zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou a morální
újmu a diskriminaci plynoucí ze shora uvedeného jednání tehdejší žalované, (c) uložení
povinnosti tehdejší žalované zahrnout prostřednictvím Vojenského úřadu pro sociální
zabezpečení do příjmů žalobce za rok 2015 částku 63 780 Kč a na tomto základě přepočítat
a nově stanovit „výsluhové náležitosti“ žalobce a vzniklý rozdíl, počínaje dnem 1. 1. 2016, žalobci
doplatit; rozšířením žaloby se žalobce dále (d) domáhal, aby bylo tehdejší žalované a řediteli
Vojenského zpravodajství uloženo se žalobci omluvit. Obvodní soud pro Prahu 6 (jemuž byla
žaloba postoupena) usnesením ze dne 5. 10. 2017, č. j. 9 C 193/2016 - 31, řízení zastavil (výrok
I.) s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc, pokud jde o žalobní nároky ad a) až c),
postoupena ministru obrany. Výrokem ad III. obvodní soud nepřipustil změnu žaloby, spočívající
v jejím rozšíření [ad bod d) výše] a rozhodl dále o nákladech řízení (výrok IV.). K odvolání
tehdejší žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 1. 2018 č. j. 11 Co 462/2017 - 43,
usnesení obvodního soudu změnil tak, že se řízení, pokud jde o žalobní nárok ad b) nezastavuje
a v tomto rozsahu se věc nepostupuje ministru obrany; ve zbytku bylo (s výjimkou výroku
o nákladech řízení) usnesení obvodního soudu potvrzeno. Usnesením odvolacího soudu
tak došlo k pravomocnému zastavení řízení v rozsahu žalobních nároků a) a c) s tím, že v tomto
rozsahu bude věc postoupena k dalšímu řízení ministru obrany. Odvolací soud aproboval názor
obvodního soudu, že žalobní nároky a) a c) mají svůj původ ve služebním poměru žalobce, který
je vztahem veřejnoprávním, a tedy spory z něj povstalé nepředstavují spor z právních vztahů
uvedených v §7 o. s. ř.
[3] Zvláštní senát dále z předloženého spisu Ministerstva obrany zjistil, že ředitel Vojenského
zpravodajství, poté, co mu věc byla postoupena soudem, rozhodnutím ze dne 20. 6. 2018,
č. j. 63-3/2018-4730, rozhodl, že žalobce (I.) nemá právo na náhradu škody ve výši 176 720 Kč
s příslušenstvím za ušlý zisk v hodnostním příplatku, platovém stupni a příplatku za vedení,
a že (II.) nemá právo na zahrnutí částky 63 780 Kč do svého příjmu za rok 2015,
ani na přepočítání a nové stanovení výsluhových náležitostí a doplacení rozdílu, počínaje dnem
1. 1. 2016. Toto rozhodnutí bylo rozhodnutím ministra obrany ze dne 11. 9. 2018,
č. j. MO 233709/2018-8694, zrušeno pro nepřezkoumatelnost a věc byla prvoinstančnímu
orgánu vrácena k dalšímu řízení. Ředitel Vojenského zpravodajství rozhodnutím ze dne
20. 8. 2019, č. j. 63-11/2018-4730, rozhodl stejně jako ve svém předcházejícím rozhodnutí. Své
rozhodnutí odůvodnil tím, že platové poměry žalobce odpovídaly jeho tehdejšímu služebnímu
zařazení, platebním výměrům i vydaným personálním rozkazům; tyto akty nebyly zrušeny
a je proto u nich presumována jejich zákonnost. Pokud tedy byl vyplácený plat žalobce s těmito
akty v souladu, nelze hovořit o nesprávném úředním postupu. Odvolání proti tomuto rozhodnutí
ministr obrany rozhodnutím ze dne 15. 11. 2019, č. j. MO 295499/2019-8694, zamítl a toto
rozhodnutí potvrdil.
[4] Konečně, ze spisu navrhovatele zvláštní senát ověřil, že žalobce u tohoto soudu napadl
rozhodnutí ministra obrany ze dne 15. 11. 2019, č. j. MO 295499/2019-8694, správní žalobou;
věc je vedena pod sp. zn. 6 Ad 1/2020.
[5] Navrhovatel v návrhu na zahájení kompetenčního sporu uvedl, že nesouhlasí s právním
názorem, podle kterého by žalobcem uplatněné nároky nemohly být posuzovány podle zákona
č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím
nebo nezákonným postupem (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), ale pouze v režimu zákona
č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (dále jen „zákon č. 221/1999 Sb.“). Má za to,
že pravomoc služebních funkcionářů je omezena pouze na rozhodování o nárocích souvisejících
se zákonem o vojácích z povolání. §112 tohoto zákona, ze kterého vycházeli oba služební
funkcionáři, dopadá pouze na případy, kdy došlo ke škodě porušením právních povinností.
K tomu však v posuzované věci nedošlo (žalobci byl plat vyplácen v souladu s jeho tehdejším
zařazením na základě platových výměrů a pravomocných personálních rozkazů); ani žalobce nic
takového netvrdí. Žalobcovy nároky ve správním řízení věcně posouzeny nebyly, neboť služební
funkcionáři vycházeli z toho, že mu žádná škoda v režimu zákona o vojácích z povolání
nevznikla; možnost projednat věc dle obecné úpravy náhrady škody cestou aplikace zákona
č. 82/1998 Sb., byla žalobci odepřena rozhodnutím civilních soudů. Žalobce přitom své nároky
uplatňoval výslovně dle zákona č. 82/1998 Sb., soudy však nesprávně postupovaly tak, jako
by byly uplatňovány podle zákona č. 221/1999 Sb. Z těchto důvodů navrhovatel popírá svou
pravomoc vydat ve věci rozhodnutí a navrhuje, aby zvláštní senát rozhodl tak, že příslušným
rozhodnout v této věci je soud v občanském soudním řízení.
[6] Zvláštní senát se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro vydání
rozhodnutí o kompetenčním sporu, přičemž vycházel z následujících skutečností a úvah:
[7] Podle §1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., se podle tohoto zákona postupuje při kladných
nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost (dále
jen „pravomoc“) vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou: a) soudy a orgány moci výkonné,
územní, zájmové nebo profesní samosprávy, b) soudy v občanském soudním řízení a soudy
ve správním soudnictví.
[8] Z ustanovení §1 odst. 2 téhož zákona plyne, že kompetenčním sporem je buď spor,
ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků, o níž již druhá strana vydala pravomocné rozhodnutí (pozitivní kompetenční
spor), anebo spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci
individuálně určených účastníků (spor negativní).
[9] Takto vymezené kompetenční spory projednává a rozhoduje zvláštní senát (srov. §2
odst. 1 tohoto zákona). Ten pak rozhodne, kdo je příslušný vydat rozhodnutí ve věci uvedené
v návrhu na zahájení řízení (§5 odst. 1 téhož zákona).
[10] Esenciální podmínkou pro to, aby byla založena pravomoc zvláštního senátu,
je tedy existence kompetenčního sporu. Ten podle názoru zvláštního senátu v dané věci nevznikl.
[11] Z toho, co bylo uvedeno výše, je zřejmé, že v dané věci svou pravomoc projednat
a rozhodnout některé nároky žalobce popřely pouze civilní soudy; služební funkcionáři, kterým
byla věc v tomto rozsahu postoupena, svou pravomoc nepopřeli, nároky žalobce věcně projednali
a ve věci rozhodli. V tomto smyslu tedy žádný kompetenční spor nevznikl, přičemž služebním
funkcionářům nic nebránilo, aby takový spor případně sami vyvolali, pokud by měli za to,
že jejich pravomoc, respektive věcná příslušnost, k projednání a rozhodnutí věci, není dána.
[12] Kompetenční spor nicméně nevznikl ani následně mezi navrhovatelem (správním
soudem) a civilními soudy. Předmětem řízení vedeného navrhovatelem je přezkum zákonnosti
rozhodnutí služebního funkcionáře (ministra obrany), respektive řízení, které jeho vydání
předcházelo, v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle části třetí hlavy druhé dílu
prvního s. ř. s. Má-li správní soud za to, že rozhodnutí civilních soudů je chybné, tedy že věc jimi
měla být projednána, a nebyla proto založena věcná příslušnost (a tedy i pravomoc) služebních
funkcionářů, nic mu nebrání, aby z tohoto důvodu rozhodnutí žalovaného, potažmo též
prvoinstanční správní rozhodnutí, deklaroval jako nicotná. Předmět řízení vedeného
navrhovatelem (přezkum zákonnosti správních rozhodnutí) se míjí s předmětem řízení vedeného
civilními soudy (posouzení důvodnosti žalobcem uplatněných nároků); nic na tom nemění
ani fakt, že se civilní soudy těmito nároky věcně nezabývaly a řízení zastavily pro nedostatek
podmínek řízení.
[13] Kompetenční spor by (objektivně) vznikl až ve chvíli, kdy by navrhovatel shora
uvedeným způsobem (tj. vyslovením nicotnosti správních rozhodnutí) postupoval (zvláštní senát
se ovšem ke správnosti takového postupu nikterak nevyjadřuje). V této situaci by totiž byl
povinen podat návrh na rozhodnutí kompetenčního sporu služební funkcionář, neboť na straně
jedné by byl vázán pravomocnými usneseními civilních soudů o postoupení věci, na straně druhé
závazným právním názorem správního soudu o nedostatku své pravomoci (viz legislativní
zkratka uvedená v §1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.). Teprve v tomto okamžiku by se zvláštní
senát mohl autoritativně vyjádřit k tomu, který orgán veřejné moci je povolán nároky žalobce
projednat a rozhodnout.
[14] Je tedy evidentní, že za daného stavu věci mezi navrhovatelem (soudem rozhodujícím
ve správním soudnictví) a soudy rozhodujícími v občanském soudním řízení kompetenční spor
nevznikl. Není proto splněna esenciální podmínka pro aktivaci rozhodovací pravomoci
zvláštního senátu vyplývající z §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb. (viz bod [8] výše).
[15] Vzhledem k uvedeným skutečnostem zvláštnímu senátu nezbylo, než návrh na zahájení
řízení o kompetenčním sporu odmítnut [§4 zákona č. 131/2002 Sb., a §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s.], neboť nejsou splněny podmínky takového řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2022
Mgr. Radovan Havelec
předseda zvláštního senátu