ECLI:CZ:NSS:2022:KONF.7.2020:78
sp. zn. Konf 7/2020 - 78
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy Mgr. Ing. Radovana Havelce a soudců JUDr. Pavla Simona, Mgr. Víta
Bičáka, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Jitky Zavřelové, rozhodl o návrhu
Okresního soudu v Hradci Králové a o návrhu ředitele Krajského ředitelství policie
Královehradeckého kraje, se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 810, na rozhodnutí
kompetenčního sporu mezi nimi navzájem a rovněž mezi Krajským soudem v Hradci Králové,
a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové
pod sp. zn. 20 C 245/2017, o náhradu nemajetkové újmy pozůstalých při úmrtí příslušníka
Policie České republiky následkem služebního úrazu: žalobců a) J. D., b) J. D., obou
zastoupených Mgr. Jiřím Šlencem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 148,
a c) M. D., zastoupeného JUDr. Pavlem Pokorným, advokátem se sídlem v Hradci Králové,
Vachkova 817/2, proti žalované České republice – Krajskému ředitelství policie
Královehradeckého kraje, se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 810, za účasti vedlejší
účastnice na straně žalované České podnikatelské pojišťovny, a. s., Vienna Insurance
Group, IČO 63998530, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/23,
takto:
Návrhy se o d m ít á jí .
Odůvodnění:
1. Podáními doručenými dne 19. 5. 2020 a 3. 6. 2020 navrhují Okresní soud v Hradci
Králové (dále též „navrhovatel 1“) a ředitel Krajského ředitelství policie Královehradeckého kraje
(dále též „ředitel KŘ PČR“ nebo „navrhovatel 2“), aby zvláštní senát zřízený
podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon
o některých kompetenčních sporech“), rozhodl spor o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. a) téhož
zákona, který měl vzniknout mezi nimi (a také Krajským soudem v Hradci Králové), ve věci
náhrady nemajetkové újmy pozůstalých při úmrtí příslušníka Policie České republiky, pprap. M.
D., následkem služebního úrazu při dopravní nehodě, k níž došlo dne X.
2. Z návrhu na zahájení kompetenčního sporu, jeho příloh, předložených spisů a listin
vyplynuly následující skutečnosti:
3. Žalobkyně a) podala dne 15. 8. 2017 u Okresního soudu v Hradci Králové civilní žalobu,
doplněnou podáním doručeným soudu dne 1. 11. 2017, v níž se domáhá náhrady odčiňující její
duševní útrapy ve výši 4 000 000 Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši
910 579 Kč a náhrady bolestného ve výši 50 256 Kč. Okresní soud v Hradci Králové usnesením
ze dne 18. 8. 2017, čj. 20 C 245/2017 - 49, zastavil řízení, s tím, že po právní moci bude věc
postoupena k vyřízení Krajskému ředitelství policie Královehradeckého kraje, k odvolání
žalobkyně a) však Krajský soud v Hradci Králové uvedené usnesení soudu prvního stupně
usnesením ze dne 26. 9. 2017, čj. 19 Co 263/2017 - 57, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení
s tím, že se nejedná o nároky o nichž by měli rozhodovat služební funkcionáři v řízení ve věcech
služebního poměru podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků
bezpečnostních sborů (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“) a shledal, že je dána pravomoc soudů
ve smyslu §7 o. s. ř. Žalobce b) se žalobou podanou dne 1. 11. 2017 domáhá náhrady odčiňující
jeho duševní útrapy ve výši 1 500 000 Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši
872 349 Kč a náhrady bolestného ve výši 50 256 Kč. Žalobce c) se pak žalobou podanou dne
17. 4. 2018 domáhá náhrady odčiňující jeho duševní útrapy ve výši 1 000 000 Kč, náhrady
za ztížení společenského uplatnění ve výši 1 259 429 Kč a náhrady bolestného ve výši 50 256 Kč.
Následně bylo řízení ve věci žalobce b) vedené pod sp. zn. 18 C 194/2017 a ve věci žalobce c)
vedené pod sp. zn. 8 C 106/2018 spojena do společného řízení s věcí žalobkyně a) a nadále
vedena u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 20 C 245/2017.
4. Poté Okresní soud v Hradci Králové rozhodl o věci znovu rozsudkem ze dne 7. 5. 2020,
čj. 20 C 245/2017 - 243, kterým přiznal žalobcům náhradu na odčinění duševních útrap –
žalobkyni a) ve výši 950 000 Kč, žalobci b) ve výši 250 000 Kč a žalobci c) ve výši 450 000 Kč.
V části převyšující přiznané náhrady na odčinění duševních útrap soud nároky žalobců zamítl.
Okresní soud v Hradci Králové rovněž zcela zamítl nároky žalobců na bolestné a ztížení
společenského uplatnění. V odůvodnění rozsudku Okresní soud v Hradci Králové k pravomoci
soudu uvedl, že zákon č. 361/2003 Sb. sice upravuje náhrady poskytované po úmrtí příslušníka
v rámci poměrně komplexní úpravy odpovědnosti bezpečnostního sboru za škodu (§98 až 111
zákona), v dané věci však není dána pravomoc služebního funkcionáře vydat rozhodnutí
o odškodnění pozůstalých (jakožto o právech nebo povinnostech účastníků řízení „ve věcech
služebního poměru“) dle §170 zákona č. 361/2003 Sb. Pro posouzení charakteru věci má vždy
význam právo hmotné a nikoli právo procesní, přičemž zde stát vůči pozůstalým není
ve vrchnostenském postavení. I z hlediska metody právní regulace je neakceptovatelné, aby jeden
z účastníků právního vztahu v případě z něj povstalého sporu vystupoval zároveň v pozici
rozhodce (zásada „nemo iudex in causa sua“). Soud je toho názoru, že povaha náhradového vztahu
v projednávané věci je soukromoprávní, a proto je dána pravomoc soudu ve věci jednat
a rozhodnout. Usnesení zvláštního senátu ze dne 15. 1. 2019, čj. Konf 11/2018-16, řešilo situaci
zřetelně odlišnou; situaci, ve které škoda byla způsobena příslušníku ozbrojeného sboru vydáním
nezákonného rozhodnutí. V řízení před soudem však byly uplatněny nároky na peněžitou
náhradu za vytrpěné bolesti, za ztížení společenského uplatnění a nakonec i částky peněžité
náhrady vyvažující duševní útrapy žalobců dle §2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník,
dále jen „o. z.“, to vše v návaznosti na dopravní nehodu ze dne 29. 12. 2014, při které zahynul
při výkonu služby syn a bratr žalobců. Soudní rozhodovací praxe by měla přitom zaručit,
aby s osobami poškozenými dopravními nehodami, a to i při odškodnění nehmotné újmy osob
nepřímo poškozených dopravní nehodou, bylo zacházeno srovnatelným způsobem bez ohledu
na to, zda se na věc vztahuje zákon č. 361/2003 Sb. či nevztahuje, nebo dále bez ohledu na to,
zda škoda bude kryta pojištěním občanskoprávní odpovědnosti či nikoliv (zda na vozidlo dopadá
některá ze zákonných výjimek z pojištění odpovědnosti dle §5 zákona č. 168/1999 Sb.,
o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Okresní soud v Hradci Králové trvá na svém závěru
o pravomoci soudu i z toho důvodu, že v případě, pokud by žalovaný skutečně neodpovídal
pozůstalým v režimu zákona č. 361/2003 Sb., má povinnost nahradit újmu žalobcům dle §2927
o. z. jakožto vlastník a provozovatel vozidla. Ostatně v předchozím průběhu řízení rozhodl
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 26. 9. 2017, čj. 19 Co 263/2017 - 57, o tom,
že v posuzované věci je dána pravomoc soudu podle §7 o. s. ř., a soud je tímto rozhodnutím
vázán.
5. K dotazu zvláštního senátu ze dne 12. 11. 2020 a opakované výzvě ze dne 13. 1. 2021
Okresní soud v Hradci Králové předložil svazek listin, v němž se nachází odvolání žalobce b)
ze dne 25. 5. 2020, odvolání žalované ze dne 2. 6. 2020 a odvolání vedlejší účastnice ze dne
3. 6. 2020, podaná proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 5. 2020,
čj. 20 C 245/2017 - 243. Z předložených listin ani z předloženého spisu Okresního soudu
v Hradci Králové sp. zn. 20 C 245/2017 nevyplývá, že by o uvedených odvoláních bylo dosud
rozhodnuto.
6. Rozhodnutími náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Královéhradeckého
kraje pro ekonomiku ve věcech služebního poměru ze dne 14. 10. 2019, čj.
KRPH-13877-34/ČJ-2017-500VO, ve věci žádosti žalobkyně a), ze dne 14. 10. 2019,
čj. KRPH-107978-22/ČJ-2017-500VO, ve věci žádosti žalobce b) a ze dne 15. 10. 2019,
čj. KRPH-107978-22/ČJ-2017-500VO, ve věci žádosti žalobce c), nebylo žadatelům přiznáno
jednorázové odškodnění pozůstalých podle §109 zákona č. 361/2003 Sb. (bod 1. výroku),
a řízení ve věci žádostí o proplacení bolestného a ztížení společenského uplatnění byla v souladu
s §106 ve spojení s §179 zákona č. 361/2003 Sb. zastavena jako zjevně právně nepřípustná;
ve vztahu k žalobkyni a) bylo z téhož důvodu zastaveno řízení i v části týkající se náhrady
za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a náhrady vyvažující odčinění duševních
útrap (bod 2. výroku). Z odůvodnění rozhodnutí služebního funkcionáře vyplývá, že žalobci
uplatnili své nároky podle §2958 a §2959 o. z. Uplatněné nároky je však třeba podle služebního
funkcionáře posoudit dle §106 a násl. zákona č. 361/2003 Sb., neboť tento zákon obsahuje
komplexní úpravu náhrady škody, respektive odpovědnosti bezpečnostního sboru za újmu
způsobenou příslušníkovi porušením povinnosti při výkonu služby, a to včetně úpravy
odškodnění pozůstalých po příslušníkovi, který zemřel následkem služebního úrazu. Odškodnění
nemajetkové újmy vyvažující duševní útrapy pozůstalých formou jednorázového odškodnění
pozůstalých proto posoudil podle §109 zákona č. 361/2003 Sb., podle něhož se jednorázové
odškodnění pozůstalých poskytne pozůstalému manželovi příslušníka a nezaopatřenému dítěti,
a to každému ve výši 400 000 Kč, a každému rodiči příslušníka, jestliže s ním žil v domácnosti,
ve výši 240 000 Kč. Žalobkyně a) jako matka a žalobce c) jako otec příslušníka podle služebního
funkcionáře nesplňují zákonem stanovené podmínky, neboť s příslušníkem nežili ve společné
domácnosti, a nárok na jednorázové odškodnění pozůstalých jim proto nemůže být přiznán.
Žalobce b) jako bratr příslušníka rovněž podle služebního funkcionáře zákonem stanovené
podmínky nesplňuje, neboť nespadá do okruhu příbuzných, kteří by měli nárok na jednorázové
odškodnění pozůstalých. K nároku žalobců na náhradu za bolestné a ztížení společenského
uplatnění služební funkcionář uvedl, že český právní řád nepřipouští odškodnění pozůstalých
stanovením bolestného a ztížení společenského uplatnění, neboť zde není dána přímá příčinná
souvislost mezi jednáním škůdce a poškozením zdraví poškozeného; tento závěr se uplatní
i ve vztahu k nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, jenž
uplatnila žalobkyně a). Z uvedeného důvodu jde proto v této části o žádosti zjevně právně
nepřípustné.
7. K odvolání žalobkyně a) bylo napadené rozhodnutí rozhodnutím ředitele KŘ PČR
ve věcech služebního poměru ze dne 20. 1. 2020, čj. KRPH-13877-43/ČJ-2017-0500KR, v bodu
2. výroku změněno tak, že v souladu s §106 ve spojení s §179 zákona č. 361/2003 Sb. bylo
zastaveno řízení ve věci žádosti o náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní
neschopnosti a o proplacení náhrady bolestného a ztížení společenského uplatnění.
Odvolání žalobce b) bylo zamítnuto a odvoláním napadené rozhodnutí potvrzeno
rozhodnutím ředitele KŘ PČR ve věcech služebního poměru ze dne 20. 1. 2020,
čj. KRPH 107978-31/ČJ-2017-500KR; stejně bylo naloženo s odvoláním žalobce c) v rozhodnutí
ředitele KŘ PČR ve věcech služebního poměru ze dne 20. 1. 2020, čj. KRPH
96934-34/ČJ-2017-500KR. Z odůvodnění rozhodnutí ředitele KŘ PČR se shodně podává,
že odvolací orgán se neztotožňuje s námitkami, podle kterých bylo rozhodnuto ve věci, která
služebnímu funkcionáři nepřísluší, neboť zákon č. 361/2003 Sb. obsahuje v ustanovení §98
a násl. komplexní úpravu odpovědnosti bezpečnostního sboru za újmu způsobenou
příslušníkovi, včetně způsobu odškodnění pozůstalých. Podle názoru odvolacího orgánu služební
funkcionář posoudil správně tuto část žádosti podle svého obsahu jako žádost o jednorázové
odškodnění pozůstalých podle §109 zákona č. 361/2003 Sb. Je přitom pravdou, že tato právní
úprava je odlišná od právní úpravy v ustanovení §2959 o. z., ten však obsahuje právní úpravu
v soukromoprávních vztazích a nevztahuje se na právní vztahy vzniklé v souvislosti se služebním
poměrem příslušníka bezpečnostního sboru. V dané situaci je služební funkcionář povinen
respektovat podmínky a výši odškodnění stanovené zákonem č. 361/2003 Sb. a nemůže přiznat
požadované nároky nad rámec stanovený zákonem. Žalobcům nemohlo být jednorázové
odškodnění pozůstalých přiznáno, neboť nesplňují podmínky pro přiznání tohoto odškodnění
podle §109 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. Tento zákon přitom neupravuje výjimky
ze stanovených podmínek pro odškodnění pozůstalých, ani neumožňuje případné zvýšení částky
jednorázového odškodnění s ohledem na zvlášť významnou intenzitu zásahu do integrity
pozůstalých. V této souvislosti odvolací orgán rovněž odkázal na usnesení Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2019, čj. 19 Co 418/2019 - 148, kterým bylo potvrzeno
rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 9. 2019, čj. 18 C 88/2019 - 107, jím
bylo zastaveno řízení ve věci žádosti pozůstalých po příslušníku Policie České republiky, nprap. J.
D., který zemřel při dopravní nehodě dne X spolu s pprap. M. D., o odškodnění nemajetkové
újmy s tím, že v dané věci není založena pravomoc soudů k rozhodování v občanském soudním
řízení. Pokud jde o žádosti o bolestné a ztížení společenského uplatnění, i zde se odvolací orgán
plně ztotožnil s právním posouzením služebního funkcionáře a se závěrem, že se jedná o žádost
zjevně právně nepřípustnou, když odvolatel žádá o odškodnění nároků, které právní řád přiznává
pouze osobám přímo zasaženým protiprávní událostí, za kterou odpovídá škůdce, nikoliv
osobám postiženým sekundárně. K námitkám žalobců, že považují za zmatečné jednání, kdy jim
bylo sděleno, že nemajetkovou újmu mohou žalobci uplatnit u České podnikatelské pojišťovny,
a. s., z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, odvolací orgán uvedl,
že žalobci byli pouze upozorněni, že bezpečnostní sbor má uzavřenou zákonnou pojistnou
smlouvu o odpovědnosti provozovatele vozidla za škodu způsobenou provozem vozidla
s Českou podnikatelskou pojišťovnou, a. s., která již plnila v dané věci a odškodnila duševní
útrapy poškozené družce pprap. M. D. Lze se tedy na tuto pojišťovnu s nárokem na odškodnění
obrátit. Pouze ke změně v bodu 2. výroku napadeného rozhodnutí týkajícího se žalobkyně a)
odvolací orgán uvedl, že služební funkcionář zřejmě omylem v tomto bodu výroku zastavil i tu
část žádosti, která se týká odčinění duševních útrap, o které však zároveň rozhodl již v bodu 1.
výroku napadeného rozhodnutí. Tuto právní vadu proto odvolací orgán změnou bodu 2. výroku
napadeného rozhodnutí odstranil.
8. K dotazu zvláštního senátu ze dne 1. 10. 2020 Krajský soud v Hradci Králové přípisem
ze dne 7. 10. 2020 sdělil, že rozhodnutí odvolacího orgánu ve věci žalobkyně a) bylo u Krajského
soudu v Hradci Králové napadeno správní žalobou vedenou pod sp. zn. 31 Ad 5/2020,
rozhodnutí odvolacího orgánu ve věci žalobce b) pak bylo u téhož soudu napadeno správní
žalobou vedenou pod sp. zn. 31 Ad 4/2020. O uvedených správních žalobách však dosud nebylo
rozhodnuto ani v daných věcech nebylo nařízeno jednání.
9. Pro úplnost je třeba dodat, že rozhodnutím ekonomického ředitele Krajského ředitelství
policie Královéhradeckého kraje ve věcech služebního poměru ze dne 16. 6. 2015,
čj. KRPH-1610-9/2015-VO, ve spojení s rozhodnutím náměstka ředitele ředitelství policie
Královéhradeckého kraje pro ekonomiku ve věcech služebního poměru ze dne 11. 12. 2019,
čj. KRPH-1610-15/2015-VO, byla žalobci c) podle §107 zákona č. 361/2003 Sb. přiznána
náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem ve výši 34 905 Kč.
10. Poté, co Okresní soud v Hradci Králové (nepravomocně) rozhodl ve věci samé, podal
samosoudce Okresního soudu v Hradci Králové (navrhovatel 1) návrh na zahájení řízení
o kompetenčním sporu ze dne 15. 5. 2020, jenž byl doručen zvláštnímu senátu dne 19. 5. 2020.
V něm uvedl, že pozůstalí nejsou v podřízeném postavení vůči žalované, jde o závazkový vztah
vzniklý dle §1723 o. z. Žalobci podle navrhovatele 1 uplatnili nároky, které
zákon č. 361/2003 Sb. nezná; zčásti je zavedl až nový zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník,
na nějž však zákon č. 361/2003 Sb. nijak nezareagoval. Nelze tak uvažovat o tom,
že by rozhodování o těchto nárocích bylo svěřeno služebnímu funkcionáři v řízení ve věcech
služebního poměru, pokud žalovaná, jakožto vlastník a provozovatel vozidla, má podle §2927
o. z. povinnost nahradit žalobcům újmu. Navrhovatel 1 dále podotkl, že usnesení zvláštního
senátu ze dne 15. 1. 2019, čj. Konf 11/2018-16, řešilo situaci odlišnou od nyní posuzované věci,
ve které vznikla škoda vydáním nezákonného rozhodnutí příslušníku ozbrojeného sboru. V nyní
posuzované věci je však povaha uplatněného nároku soukromoprávní (náhrada újmy –
odškodnění pozůstalých po oběti dopravní nehody) a, jak již bylo uvedeno, pozůstalí nejsou
v podřízeném postavení vůči žalované. Stanovisko žalované však zůstalo opačné, když
v mezidobí služební funkcionář vydal pravomocná rozhodnutí o zamítnutí návrhu (nepřiznání
odškodnění, zastavení řízení) ohledně žádosti pozůstalých, a to i za situace, kdy otázku pravomoci
příslušného orgánu v dané věci posoudil Krajský soud v Hradci Králové v usnesení ze dne
26. 9. 2017, čj. 19 Co 263/2017 - 57, ve prospěch soudů. S ohledem na tzv. kladný kompetenční
spor o pravomoc mezi soudem a orgánem moci výkonné proto navrhovatel 1 zvláštnímu senátu
navrhl, aby určil, že pravomoc rozhodnout ve věci má soud v občanském soudním řízení, a zrušil,
popřípadě vyslovil nicotnost, rozhodnutí služebních funkcionářů, jimiž bylo rozhodnuto
o nárocích žalobců.
11. Rovněž ředitel KŘ PČR (navrhovatel 2) podal návrh na zahájení řízení o kompetenčním
sporu ze dne 2. 6. 2020, jenž byl zvláštnímu senátu doručen dne 3. 6. 2020. I on tedy podal návrh
na zahájení kompetenčního sporu poté, co sám ve věci rozhodl. Navrhovatel 2 má za to,
že v posuzovaném případě může o náhradě škody včetně nemajetkové újmy rozhodnout výlučně
příslušný služební funkcionář, a to v řízení podle zákona č. 361/2003 Sb. Podle navrhovatele 2
zákon č. 361/2003 Sb. obsahuje v §98 a násl. komplexní úpravu náhrady škody, respektive
odpovědnosti bezpečnostního sboru za újmu způsobenou příslušníkovi porušením právní
povinnosti při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby, a to včetně
úpravy odškodnění pozůstalých po příslušníkovi, který zemřel následkem služebního úrazu
nebo nemoci z povolání (§106 až 110 zákona č. 361/2003 Sb.), včetně nároku na úmrtné (§164
citovaného zákona). Komplexnost této úpravy vylučuje, aby o náhradě škody rozhodoval jakýkoli
jiný orgán než služební funkcionář podle zákona č. 361/2003 Sb., a to včetně obecných soudů
v občanskoprávním řízení. Navrhovatel 2 je přesvědčen, že účastník řízení nemůže u náhrady
škody (včetně nemajetkové újmy) kombinovat nároky plynoucí ze zákona č. 361/2003 Sb.
se soukromoprávní úpravou, respektive zvolit si v konkrétním případě u jednotlivých nároků
příznivější právní úpravu. V této souvislosti odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne
15. 1. 2019, čj. Konf 11/2018-16, které je podle navrhovatele 2 aplikovatelné i v této věci,
a podle něhož je příslušný k rozhodnutí o nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy služební
funkcionář, přestože tyto nároky zákon č. 361/2003 Sb. nezná, a bude na posouzení příslušných
služebních funkcionářů, případně následně správních soudů, zda skutečně specifika služebního
poměru umožňují některá práva příslušníků ozbrojeného sboru omezit. Navrhovatel 2
si je rovněž vědom, že odkazované usnesení zvláštního senátu bylo zrušeno Ústavním soudem,
avšak vzhledem k tomu, že ke zrušení došlo z procesních důvodů nesouvisejících s věcným
posouzením případu, má navrhovatel za to, že závěry zde uvedené lze legitimně využít
na podporu žalobního návrhu. Na další podporu svého stanoviska navrhovatel 2 odkázal
na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1161/2014, a usnesení
Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 353/16. Také poukázal na to, že o nárocích
pozůstalých po příslušníkovi Policie České republiky, nprap. J. D., jenž zahynul rovněž při téže
dopravní nehodě dne X, je u navrhovatele 2 vedeno řízení podle zákona č. 361/2003 Sb.
Pozůstalé manželce a nezaopatřené dceři nprap. J. D. byly v řízení podle zákona č. 361/2003 Sb.
v plné výši přiznány nároky na jednorázové odškodnění pozůstalých, náhrada na výživu
pozůstalých, náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem, a také jim byl vyplacen nárok
na úmrtné. Pozůstalá manželka, syn a nezaopatřená dcera po nprap. J. D. podali rovněž žalobu
o náhradu nemajetkové újmy u Okresního soudu v Hradci Králové, který usnesením ze dne
6. 9. 2019, čj. 18 C 88/2019 - 107, řízení zastavil a věc postoupil navrhovateli 2. Toto rozhodnutí
Krajský soud v Hradci Králové potvrdil usnesením ze dne 26. 11. 2019, čj. 19 Co 418/2019 - 148.
Po postoupení věci Okresním soudem v Hradci Králové je v současné době u navrhovatele 2
vedeno řízení podle zákona č. 361/2003 Sb. a navrhovatel 2 má za to, že postup, který uplatnil
Okresní soud v Hradci Králové v případě pozůstalých po nprap. J. D., odpovídá platné právní
úpravě a judikatuře a jako takový by měl být uplatněn i v aktuálně řešené věci. Závěrem
navrhovatel 2 zvláštnímu senátu navrhl, aby rozhodl, že ve věci žádosti (žaloby) o náhradu
nemajetkové újmy účastníka řízení je v dané věci příslušný rozhodnout služební funkcionář
Krajského ředitelství policie Královehradeckého kraje, a aby rozsudek Okresního soudu v Hradci
Králové ze dne 7. 5. 2020, čj. 20 C 245/2017 - 243, prohlásil za nicotný.
12. Okresní soud v Hradci Králové (navrhovatel 1) ve svém vyjádření k návrhu ředitele
KŘ PČR (navrhovatel 2) ze dne 25. 3. 2021 odkázal na svůj návrh na zahájení řízení
o kompetenčním sporu ze dne 15. 5. 2020 a jeho odůvodnění, a uvedl, že nadále trvá na tom,
že pravomoc rozhodnout ve věci má soud v občanském soudním řízení a návrh navrhovatele 2
by měl být „zamítnut“. Poukázal na to, že z usnesení zvláštního senátu ze dne 15. 1. 2019,
čj. Konf 11/2018-16, již nadále vycházet nelze, neboť bylo v mezidobí zrušeno nálezem pléna
Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 1/19, v němž byla řešena problematika
tzv. systémové podjatosti. I v nyní projednávané věci toto systémové riziko podjatosti vede
k jednoznačnému závěru, že pravomoc rozhodnout ve věci má soud v občanském soudním
řízení.
13. Ředitel KŘ PČR (navrhovatel 2) ve svém vyjádření k návrhu Okresního soudu v Hradci
Králové (navrhovatel 1) ze dne 30. 3. 2021 odkázal na základní argumenty uvedené v jeho návrhu
na zahájení řízení o kompetenčním sporu a připomenul, že zákon č. 361/2003 Sb. obsahuje
v §98 a násl. komplexní úpravu náhrady škody a v §109 přiznává pozůstalým jednorázové
odškodnění, které je svou povahou formou nemajetkové újmy, přičemž pozůstalí jsou rovněž
ve smyslu §169 citovaného zákona účastníky řízení ve věcech služebního poměru.
Podle navrhovatele 2 nelze kombinovat úpravu obsaženou v zákoně č. 361/2003 Sb. s úpravou
v občanském zákoníku, ani nelze odlišně postupovat u pozůstalých, kteří splňují podmínky
odškodnění podle zákona č. 361/2003 Sb. a odškodnění jim je přiznáno, a u pozůstalých, kteří
podmínky nesplňují a žádají postup podle občanského zákoníku. Navrhovatel 2 je přesvědčen,
že ve věci je oprávněn rozhodovat příslušný služební funkcionář, jeho rozhodnutí podléhá
přezkumu v rámci řádných (odvolání) i mimořádných (správní soudnictví) opravných prostředků.
Závěrem odkázal na usnesení ze dne 30. 11. 2020, čj. 21 Cdo 1261/2020 - 187, kterým Nejvyšší
soud odmítl dovolání pozůstalých po nprap. J. D. podané proti usnesení Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2019, čj. 19 Co 418/2019 - 148, ač dvě pozůstalé podmínky
pro odškodnění splnily a jeden pozůstalý nikoliv.
14. Žalobci a) a b) ve svém vyjádření ze dne 31. 3. 2021 uvedli, že pro danou věc nelze použít
ustanovení §106 písm. d) a §109 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. Tato ustanovení navíc
ani neřeší prokazatelnou újmu na zdraví a útrapy osob v příbuzenském poměru – matky a bratra
příslušníka Policie České republiky – v návaznosti na tragickou událost úmrtí příslušníka Policie
České republiky při přímém výkonu služby. Pokud by bylo připuštěno, že žalobcům nenáleží
právo na plnění za újmu na zdraví a způsobené útrapy, došlo by k nepřípustné diskriminaci všech
dalších subjektů, které povinnost podle §2914 a §2927 o. z. (ve výši uvedené v §2958 a §2959
o. z.) mají, ale i k diskriminaci práv policistů. Zákon č. 361/2003 Sb. v platném znění má
ve vztahu k občanskému zákoníku speciální charakter, a může tedy některé vztahy upravit
na podmínky příslušného subjektu, v daném případě Policie České republiky a výkonu služby
jejího příslušníka. Neznamená to však, že tato úprava speciálního charakteru může být v rozporu
se základní právní normou, tedy občanským zákoníkem, a že může nastolovat různé postavení
občanů před zákonem a v přístupu k zákonům a možnosti domoci se práva tak, jak je
garantováno ústavními zákony všem občanům bez rozdílu. Žalobci a) a b) se proto plně
ztotožnili s kompetenční žalobou podanou navrhovatelem 1, zatímco návrh podaný
navrhovatelem 2 považují za zmatečný. Upozornili, že rozhodnutí služebního funkcionáře bylo
z opatrnosti napadeno správní žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové, o níž dosud nebylo
rozhodnuto. Žalobci a) a b) také připomněli, že o příslušnosti Okresního soudu v Hradci Králové
k řešení nároku uplatněného žalobci rozhodl v občanském soudním řízení Krajský soud v Hradci
Králové v rámci odvolacího řízení dne 26. 9. 2017, čj. 19 Co 263/2017 - 57.
15. Žalobce c), pozůstalý otec po příslušníku Policie České republiky, ve svém vyjádření
ke kompetenčnímu sporu ze dne 8. 3. 2021 (správně zřejmě ze dne 8. 4. 2021 – pozn. zvláštního
senátu) předložil shodnou argumentaci jako žalobci a) a b). Žalobce c) je přesvědčen, že se jedná
o občanskoprávní spor, k jehož rozhodnutí je věcně a místně příslušný okresní soud.
16. Krajský soud v Hradci Králové, jako soud rozhodující v občanském soudním řízení,
ve svém vyjádření ze dne 8. 4. 2021 zrekapituloval, že v této věci rozhodoval pouze usnesením
ze dne 26. 9. 2017, čj. 19 Co 263/2017 - 57, jímž zrušil usnesení Okresního soudu v Hradci
Králové ze dne 18. 8. 2017, čj. 20 C 245/2017 - 49, kterým soud zastavil řízení, s tím,
že po právní moci bude věc postoupena k vyřízení Krajskému ředitelství policie
Královehradeckého kraje. Krajský soud v Hradci Králové se neztotožnil se závěrem soudu
prvního stupně o nedostatku podmínky řízení spočívající v tom, že věc nespadá do pravomoci
soudů (§7 o. s. ř.), a uzavřel, že pokud byly žalobou uplatněny nároky, které zákon
č. 361/2003 Sb. nezná, nelze uvažovat o tom, že by rozhodování o těchto nárocích bylo svěřeno
služebním funkcionářům v řízení ve věcech služebního poměru podle tohoto zákona. Dále
však uvedl, že po vydání usnesení zvláštního senátu ze dne 15. 1. 2019, čj. Konf 11/2018-16,
dospěl k závěru, že jím shora vyslovený právní názor nebyl správný. Proto též v usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2019, čj. 19 Co 418/2019 - 148, v obdobné
věci vedené proti témuž žalovanému pozůstalou manželkou a dětmi zesnulého policisty potvrdil
jako věcně správné usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 9. 2019,
čj. 18 C 88/2019 - 107, jímž tento soud zastavil řízení a rozhodl, že po právní moci usnesení
bude věc postoupena Policii České republiky – Krajskému ředitelství policie Královehradeckého
kraje. Dovolání žalobců proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové bylo
odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2020, čj. 21 Cdo 1261/2020 - 187.
17. Krajský soud v Hradci Králové, jako soud rozhodující ve věcech správního soudnictví,
ve svém vyjádření ze dne 23. 6. 2021 nesouhlasí se stanoviskem ředitele KŘ PČR (navrhovatele
2), podle něhož může v posuzovaném případě o náhradě škody včetně nemajetkové újmy
rozhodovat výlučně vedoucí funkcionář podle zákona č. 361/2003 Sb. Není totiž pravdou,
že by uvedený zákon upravoval nároky pozůstalých komplexně. Podle názoru správního senátu
Krajského soudu v Hradci Králové o nárocích služebním zákonem neupravených má kompetenci
rozhodovat obecný soud v občanskoprávním řízení.
18. Vedlejší účastnice na straně žalované ve svém vyjádření ze dne 12. 4. 2021 odkázala
na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2020, čj. 21 Cdo 1261/2020 - 187, z něhož vyplývá,
že k rozhodování ve věci nejsou příslušné obecné soudy v občanskoprávním řízení a nejsou
tedy splněny podmínky, za nichž může obecný soud v občanskoprávním řízení rozhodnout
ve věci samé. Rovněž vyzdvihla, že ustanovení obsažená v zákoně č. 361/2003 Sb. kromě jiného
stanoví, že účastníkem řízení ve věcech služebního poměru je též pozůstalý po příslušníkovi.
19. Zvláštní senát se nejprve zabýval podmínkami, za nichž může věc projednat a rozhodnout
o ní.
20. Stranami kompetenčního sporu jsou dle §1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb. buď soudy
a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy, nebo soudy v občanském
soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.
21. Vznikne-li kladný nebo záporný kompetenční spor o pravomoc nebo věcnou příslušnost
k vydání rozhodnutí, rozhodne zvláštní senát o tom, kdo je příslušný vydat rozhodnutí uvedené
v návrhu na zahájení řízení. Kladným kompetenčním sporem je podle §1 odst. 2 zákona
č. 131/2002 Sb. spor, v němž si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci
individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí.
Záporný kompetenční spor dle téhož ustanovení nastává tehdy, jestliže v totožné věci
individuálně určených účastníků strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí.
22. Podle §3 odst. 2 citovaného zákona návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu
je oprávněna podat některá z jeho stran nebo účastník řízení ve věci, v níž se otázka pravomoci
vydat rozhodnutí stala spornou.
23. Okresní soud v Hradci Králové (navrhovatel 1) a ředitel KŘ PČR (navrhovatel 2)
ve svých návrzích na zahájení řízení o kompetenčním sporu usuzují na existenci kladného
kompetenčního sporu, neboť si oba osobují pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci.
Existence záporného kompetenčního sporu či kladného kompetenčního sporu je esenciální
podmínkou pro to, aby zvláštní senát mohl rozhodnout o tom, kdo je příslušný vydat rozhodnutí
uvedené v návrhu na zahájení řízení.
24. Protože zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního
stavu existujícího ke dni, kdy o věci rozhoduje (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne
24. 11. 2004, čj. Konf 3/2003-18, publikované pod č. 485/2005 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu), je podstatné nejen to, že kompetenční spor vznikl, ale také to, že trvá ke dni
rozhodnutí o něm zvláštním senátem.
25. Strany kompetenčního sporu (případně též účastník řízení) se tedy mohou úspěšně
domáhat rozhodnutí zvláštního senátu o kompetenčním sporu jen tehdy, pokud takovýto spor
mezi jeho stranami vznikl a ke dni rozhodování zvláštního senátu trvá. Podmínka trvání
kompetenčního sporu však v daném případě splněna není.
26. Okresní soud v Hradci Králové (navrhovatel 1) podal návrh na zahájení řízení
o kompetenčním sporu, jenž byl zvláštnímu senátu doručen dne 19. 5. 2020, tj. poté, co řízení
před navrhovatelem 1 skončilo, neboť sám rozhodl o meritu věci rozsudkem ze dne 7. 5. 2020,
čj. 20 C 245/2017 - 243. Přestože uvedený rozsudek dosud nenabyl právní moci, soud je svým
rozsudkem vázán, jakmile rozsudek vyhlásí (§156 odst. 3 o. s. ř. Za této situace tak již nemůže
ve věci činit žádné další úkony s výjimkou těch, které jsou mu umožněny v rámci odvolacího
řízení (srov. §208 o. s. ř.). Okresní soud v Hradci Králové tudíž nebyl oprávněn po vynesení
rozsudku podat návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu.
27. Stejně tak je řízení skončeno před služebním funkcionářem, ředitelem KŘ PČR
(navrhovatel 2), který rozhodl o odvoláních žalobců podaných proti rozhodnutím služebního
funkcionáře v prvním stupni, a teprve poté podal návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu
podáním doručeným zvláštnímu senátu dne 3. 6. 2020.
28. Okresní soud v Hradci Králové (navrhovatel 1) ani ředitel KŘ PČR (navrhovatel 2)
tak nemohou prosazovat svou pravomoc rozhodnout v předložené věci, neboť před nimi již
neběží žádné řízení, ve kterém by tak mohli učinit.
29. To ovšem nebrání tomu, aby otázka pravomoci byla řešena v dalším postupu v řízení,
když se Krajský soud v Hradci Králové, jako soud rozhodující v občanském soudním řízení, bude
zabývat odvoláními podanými proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne
7. 5. 2020, čj. 20 C 245/2017 - 243, a Krajský soud v Hradci Králové, jako soud rozhodující
ve věcech správního soudnictví, bude ke správní žalobě žalobkyně a) a žalobce b) přezkoumávat
rozhodnutím ředitele KŘ PČR.
30. Zvláštní senát proto pro nesplnění podmínek řízení o kompetenčním sporu návrh odmítl,
a to za přiměřeného použití §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s ustanovením §4 zákona
č. 131/2002 Sb.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 14. ledna 2022
Mgr. Ing. Radovan Havelec
předseda zvláštního senátu