ECLI:CZ:NSS:2022:NAO.107.2022:64
sp. zn. Nao 107/2022 - 64
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Lenky
Krupičkové a Michal Bobka v právní věci žalobce: Galmet trade, spol. s r. o., se sídlem
Kovohutě 530, Příbram, zastoupena společností ARIADNA s. r. o., daňová poradenská
společnost, se sídlem Bořivojova 21, Praha 3, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o námitce podjatosti vznesené žalobcem,
takto:
Soudci Krajského soudu v Praze JUDr. Věra Šimůnková, Mgr. Petr Šuránek a Mgr. Jan Čížek
nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Praze
pod sp. zn. 51 Af 7/2022.
Odůvodnění:
[1] U Krajského soudu v Praze je pod sp. zn. 51 Af 7/2022 vedeno řízení o žalobě žalobkyně
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2022, č. j. 8973/22/5300-22444-704601. Žalobce
v řízení namítl podjatost shora označených soudců Krajského soudu v Praze, a to z důvodu,
že senát ve složení JUDr. Věra Šimůnková, Mgr. Petr Šuránek a Mgr. Jan Čížek rozhodoval
o obdobném sporu žalobce a žalovaného (rozsudek ze dne 12. 4. 2021, č. j. 51 Af 3/2019-65),
přičemž „způsob rozhodování byl vůči žalobci zjevně podjatý“. K tomu žalobce odcitoval část svého
vyjádření ke kasační stížnosti žalovaného podané proti zrušujícímu rozsudku Krajského soudu
v Praze ze dne 12. 4. 2021, č. j. 51 Af 3/2019-65 (vedena u Nejvyšší správní soud
pod sp. zn. 6 Afs 125/2021), v níž polemizuje s dílčími závěry rozsudku č. j. 51 Af 3/2019-65,
a dále poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04, ze kterého
podle jeho názoru vyplývá, že i právní hodnocení může zakládat podjatost soudce. Navrhl,
aby označení soudci byli z projednávání a rozhodování věci sp. zn. 51 Af 7/2022 vyloučeni.
[2] Soudci Krajského soudu v Praze JUDr. Věra Šimůnková, Mgr. Petr Šuránek a Mgr. Jan
Čížek ve vyjádření k námitce podjatosti uvedli, že nemají poměr k věci, k účastníkům,
resp. k jejich zástupcům.
[3] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále též „s. ř. s.“): Soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[4] Z konstantní judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu vyplývá,
že garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, patří mezi integrální
součásti práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6
odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je jedním
z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů
a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Nestrannost soudce
je především subjektivní kategorií vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci
v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům).
Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění
vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii
nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze
považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli
(účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah.
Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání;
rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního
(viz např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04, či usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2017, č. j. Nao 203/2017-77).
[5] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 odst. 1 s. ř. s. představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím,
že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Např. v usnesení ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003-16, Nejvyšší správní soud uvedl,
že podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost soudce tento
princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti
a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani pro konstituování soudní moci jako
jednoho z pilířů demokratické společnosti. Z další judikatury pak vyplývá, že k vyloučení soudce
z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít teprve tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce
k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes
zákonem stanovené povinnosti nebude moci, nebo nebude schopen, nezávisle a nestranně
rozhodovat (viz usnesení ze dne 27. 10. 2015, č. j. Nao 278/2015-34). Uvedené závěry přebírá
i pozdější judikatura Nejvyššího správního soudu. Viz např. usnesení ze dne 14. 11. 2017,
č. j. Nao 338/2017-19, podle něhož „rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení §8
s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím,
že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak,
jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému
a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit
soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně
brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.“ Obdobně viz i další judikaturu
Nejvyššího správního soudu, např. usnesení ze dne 15. 8. 2018, č. j. Nao 172/2018-22, ze dne
8. 10. 2018, č. j. Nao 226/2018-19 atp.
[6] Optikou výše uvedeného nahlížel Nejvyšší správní soud na vznesenou námitku podjatosti
a neshledal ji důvodnou. Z §8 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že důvodem pro vyloučení soudce
z projednávání a rozhodování věci ve věcech správního soudnictví může být jednak skutečnost,
že se podílel na jejím rozhodování již v předchozím správním či soudním řízení, a jednak takový
vnitřní vztah soudce k věci samé, k účastníkům či k jejich zástupcům, že míra a povaha tohoto
vztahu poskytuje důvod k pochybnostem o jeho nepodjatosti (§8 odst. 1 věta první a druhá
s. ř. s.). Podle výslovného znění zákona přitom důvodem k vyloučení soudce nemohou být
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech [§8 odst. 1 písm. a) poslední věta s. ř. s.]. Žalobce však podjatost
spatřuje právě v postupu uvedených soudců v jiné věci, když nesouhlasí s jejich rozhodováním
ve věci sp. zn. 51 Af 3/2019-65 (ve které bylo v návaznosti na jeho žalobu zrušeno rozhodnutí
žalovaného ze dne 13. 12. 2018, č. j. 54541/18/5200-11432-711891, a věc byla vrácena
žalovanému k dalšímu řízení). Žalobce (s poukazem na obsah vyjádření ke kasační stížnosti
podané žalovaným proti zrušujícímu rozsudku ve věci sp. zn. 51 Af 3/2019) nesouhlasí
s postupem soudců v označené věci. Konkrétně nesouhlasí s provedeným dokazováním
(s hodnocením výpovědi svědka). Dovozuje, že je nepravděpodobné, že by stejní soudci
posuzovali předmětnou věc jinak.
[7] Jak již však bylo výše uvedeno, důvodem k vyloučení soudce nemohou být okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech [§8 odst. 1 písm. a) poslední věta s. ř. s.]. To potvrzuje i konstantní judikatura Nejvyššího
správního soudu. I podle ní není důvodem k vyloučení soudce postup při rozhodování jiných
věcí. V rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost a účastníkův nesouhlas
s dřívějšími právními závěry je při hodnocení otázek podjatosti bezvýznamný
(srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2019, č. j. Nao 166/2019-28,
ze dne 19. 11. 2019, č. j. Nao 206/2019-56, ze dne 28. 11. 2019, č. j. Nao 201/2019-39, ze dne
30. 1. 2020, č. j. Nao 235/2019-41, ze dne 21. 5. 2020, č. j. Nao 54/2020-53). Např. v usnesení ze
dne 19. 11. 2019, č. j. Nao 206/2019-56, Nejvyšší správní soud uvedl, že: „Postup soudce v řízení
o projednávané věci a rozhodování v jiných, souvisejících či nesouvisejících, věcech proto nemůže vést k jeho vyloučení
(…) Právě v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost. (…) Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě
lze, ale k tomu slouží opravné prostředky, jsou-li přípustné, nikoliv námitka podjatosti.“
[8] Jako nepřípadný vyhodnotil soud odkaz žalobce na nález Ústavního soudu ze dne
27. 10. 2004, sp. zn. I ÚS 370/04. V uvedeném nálezu se zabýval zcela jinou otázkou, a sice
podjatostí soudce rozhodujícího souběžně v konkursním a incidenčním řízení. Uvedl, že „nelze
připustit, aby tentýž soudce rozhodoval jak v konkursním řízení, tak v incidenčním řízení vyvolaném tímto
konkursem, bez ohledu na to, zda jsou to řízení formálně odlišná prováděná v různých procesních formách nebo
zda incidenční řízení probíhá jako součást řízení insolvenčního.“ V dané věci se však o takovou situaci
nejedná. Ani na základě dalších tvrzení obsažených v žalobcově námitce podjatosti neshledal
soud důvod k vyloučení označených soudců z rozhodování věci sp. zn. 51 Af 7/2022. S ohledem
na koncepci námitky podjatosti (byla namítána podjatost konkrétně specifikovaných soudců
senátu 51 Af 7/2022, která byla odvozována z dřívějšího rozhodování ve věci
sp. zn. 51 Af 3/2019) se soud nemohl zabývat podjatostí dalších soudců uvedených v rozvrhu
práce, neboť ti se na rozhodování věci sp. zn. 51 Af 3/2019 nepodíleli. Uvedenou věc
rozhodoval senát ve složení JUDr. Věra Šimůnková, Mgr. Petr Šuránek a Mgr. Jan Čížek, přičemž
u těchto soudců nelze s ohledem na znění rozvrhu práce krajského soudu vyloučit, že se budou
podílet i na rozhodování věci sp. zn. 51 Af 7/2022. Jak již však bylo výše uvedeno, stěžovatel
spatřoval důvody podjatosti onačených soudců v okolnostech, které nemohou být důvodem
vedoucím k vyloučení soudce z rozhodování (viz výše).
[9] Z uvedených důvodů proto soud rozhodl, že soudci Krajského soudu v Praze JUDr. Věra
Šimůnková, Mgr. Petr Šuránek a Mgr. Jan Čížek nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování
věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 51 Af 7/2022.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. září 2022
Tomáš Foltas
předseda senátu