ECLI:CZ:US:1994:1.US.112.93
sp. zn. I. ÚS 112/93
Usnesení
Sp. zn. I. ÚS 112/93 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelky L. R., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Okresního soudu Ústí nad Orlicí sp. zn. 8C 913/92 ze dne 12. 8. 1993, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka ve svém návrhu ze dne 17. 10. 1993 namítala nesprávnost rozhodnutí Okresního soudu Ústí nad Orlicí sp. zn. 8 C 913/92 ze dne 12. 8. 1993 pokud jím bylo rozhodnuto, že je povinna nahradit odpůrci náklady řízení v částce 460,- Kč v třídenní lhůtě od právní moci soudního rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. R. M. Toto rozhodnutí považuje navrhovatelka za nespravedlivé, neboť spor, který vedla, se opíral o zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Pokud v řízení samém neuspěla a jako důchodkyně sama advokáta neměla, pociťuje jako hlubokou křivdu, má-li platit náklady právního zastoupení protistrany. Přípisem z 25. 10. 1993 byla navrhovatelka vyzvána ÚS ČR k odstranění vad svého podání a současně byla poučena, že pokud ve lhůtě 30 dnů od doručení soudní výzvy vady podání neodstraní, bude její návrh podle §43 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb. odmítnut. V rámci poučení byla navrhovatelka upozorněna i na dikci ustanovení §75 odst. 1 citovaného zákona, tedy, že ústavní stížnost není přípustná pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Výzva k odstranění vad podání byla navrhovatelce doručena dne 27. 10. 1993, lhůta k jejich odstranění marně uplynula 27. 11. 1993. Navrhovatelka sice po uplynutí této lhůty zaslala ÚS ČR přípis z 3. 12. 1993, však ani jím vady podání neodstranila, pouze potvrdila, že odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí na doporučení advokáta nepodala.
Vzhledem k tomu, že navrhovatelka neodstranila vady návrhu ve lhůtě soudem určené, přičemž vzala na vědomí poučení Ústavního soudu o následcích neodstranění vad dle §43 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb., rozhodl Ústavní soud v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. a) shora citovaného zákona tak, že její návrh odmítl.
Doplnění provedené navrhovatelkou po uplynutí lhůty stanovené soudem pak jen dále potvrdilo nezbytnost odmítnutí návrhu navrhovatelky, neboť jí podaný návrh je nepřípustný. Navrhovatelka totiž nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Konkrétně nevyužila možnosti podat odvolání pouze proti výroku prvostupňového soudu o náhradě nákladů řízení, aniž by napadala rozhodnutí ve věci samé. Ústavní soud proto opírá výrok o odmítnutí návrhu dále i o ustanovení §43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/93 Sb.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. ledna 1994
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu ČR