ECLI:CZ:US:1994:1.US.152.93
sp. zn. I. ÚS 152/93
Usnesení
Sp. zn. I. ÚS 152/93 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. B. G., CSc., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 12 Co 143/93 ze dne 13. 7. 1993 ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 7 C 468/91 ze dne 20. 4. 1994 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 27. 12. 1993 domáhal přezkoumání v záhlaví citovaných usnesení, kterými soudy zastavily řízení, neboť návrh stěžovatele neměl zákonné náležitosti.
Dne 4. 1. 1994 byl stěžovatel vyzván k odstranění vad stížnosti s tím, že je třeba, aby byl zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.). Ústavní soud určil stěžovateli lhůtu 20 dnů k odstranění těchto vad.
Dne 24. 1. 1994 zaslal stěžovatel Ústavnímu soudu sdělení, v němž podal dle §74 zák. č. 182/1993 Sb. návrh na zrušení ustanovení §30 cit. zákona, neboť toto ustanovení mu brání v podání stížnosti Ústavnímu soudu, když ČAK mu dopisem ze dne 4. 10. 1993 odmítla ustanovit v této věci advokáta. Protože tento dopis obsahově umožňoval za určitých podmínek, aby ČAK určila stěžovateli advokáta ve smyslu ust. §16 odst. 2 zák. č. 128/1990 Sb., prodloužil Ústavní soud lhůtu k odstranění vad návrhu do 20. února včetně.
Stěžovatel ve stanovené lhůtě vady neodstranil.
Podle §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Podmínky tohoto ustanovení jsou splněny, neboť lhůta k odstranění vad uplynula marně.
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost odmítl.
Pokud jde o návrh dle §74 zák. č. 182/1993 Sb. na zrušení ust. §30 cit. zákona, pak v případě, že Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, sdílí tento návrh právní osud stížnosti a nepřichází v úvahu postup podle §78 odst. 1 cit. zákona.
Ústavní soud pro úplnost uvádí, že návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení zákona může být podán jen v tom případě, jestliže jeho uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. O tento případ však nejde, neboť ústavní stížnost směřovala proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 12 Co 143/93 ze dne 13. 7. 1993 ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 7 C 468/91 ze dne 20. 4. 1993, v nichž použití ust. §30 zák. č. 182/1993 Sb. nepřicházelo v úvahu, neboť toto ustanovení se týká jen zastoupení fyzických nebo právnických osob v řízení před Ústavním soudem. Uvedený návrh byl podán osobou neoprávněnou. Nebyly totiž splněny podmínky ust. §74 zák. č. 182/1993 Sb., které vyžadují, aby se návrh týkal jen těch předpisů, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. l0 Ústavy, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. Tyto podmínky dány nejsou, neboť napadené ust. §30 zák. č. 182/1993 Sb. nebylo důvodem, který by uplatnily při svém rozhodování obecné soudy.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 1994
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj