ECLI:CZ:US:1994:1.US.55.94
sp. zn. I. ÚS 55/94
Usnesení
Sp. zn. I. ÚS 55/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Milošem Holečkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B. P., zastoupeného advokátem JUDr. J. Z., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 1993, čj. 3 To 169/93-219, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 3. 5. 1993, čj. 2 T 91/92-197, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal ústavní stížnost proti shora uvedeným rozhodnutím, neboť soudy obou stupňů pominuly (podle jeho názoru) v trestním řízení vedeném proti němu, základní zásadu trestního práva, aby v pochybnostech bylo rozhodnuto ve prospěch obžalovaného. K ústavní stížnosti stěžovatel připojil fotokopii sdělení KSZ, ze dne 11. 4. 1994, čj. 1 KPt 2076/93-13, o odložení podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona proti citovaným rozhodnutím.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Ustanovení §72 odst. 2 cit. zákona je přitom nutno vykládat ve vztahu k ustanovení §75 odst. 1 cit. zákona, na něž je v této souvislosti přímo odkazováno. Podle ustanovení §75 odst. 1 cit. zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Prostředkem na ochranu práva, který má na mysli ustanovení §72 odstavec 2 cit. zákona, je tudíž prostředek, který zákon poskytuje stěžovateli a ne jinému orgánu. Stížnost pro porušení zákona mohl podat podle právní úpravy, účinné v době podání podnětu stěžovatele k podání stížnosti pro porušení zákona a vyřízení této stížnosti, generální prokurátor nebo ministr spravedlnosti, nikoli však stěžovatel.
Řízení o podnětu ke stížnosti pro porušení zákona nebylo upravené, nešlo proto o prostředek ochrany práva, které stěžovateli poskytuje zákon.
Prostředkem na ochranu práva stěžovatele bylo odvolání. Rozhodnutí o odvolání nabylo právní moci dne 25. 6. 1993, takže od uvedeného dne do podání ústavní stížnosti ze dne 1. 4. 1994, došlé Ústavnímu soudu dne 5. 4. 1994, uplynula podstatně delší doba, než kterou připouští zákon.
Z uvedeného důvodu Ústavní soud rozhodl odmítnout ústavní stížnost dle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. 9. 1994
JUDr. Miloš Holeček
soudce zpravodaj