ECLI:CZ:US:1994:2.US.45.93
sp. zn. II. ÚS 45/93
Usnesení
Sp. zn. II. ÚS 45/93
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele A. O., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí O. Ú., regresní komise, ze dne 28. 1. 1992, čj. zdrav. 33/91 Rg 4552/90, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 1992 sp. zn. 29Ca 28/92 a rozhodnutí O. Ú., regresní komise, ze dne 28. 1. 1992 čj. zdrav. 103/91 Rg 4236/90 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 9. 1992 sp. zn. 29 Ca 29/92, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatel svým návrhem namítal nesprávnost rozhodnutí O. Ú., regresní komise, ze dne 28. 1. 1992 čj. zdrav. 33/91 Rg 4552/90, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 1992 sp. zn. 29Ca 28/92 a dále rozhodnutí O. Ú., regresní komise, ze dne 28. 1. 1992 čj. zdrav. 103/91 Rg 4236/90, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 9. 1992 sp. zn. 29Ca 29/92, když v obou případech šlo o regresní náhrady za zranění, která měl způsobit dne 15. 12. 1989 a dne 16. 10. 1989 paní J. D.
Přípisem ze dne 24. 9. 1993 byl navrhovatel vyzván k odstranění vad návrhu ve lhůtě do 15 dnů.
Navrhovatel zaslal Ústavnímu soudu přípisy ze dne 7. 10. 1993 a 21. 10. 1993, v nichž konstatoval s uvedením spisových značek další spory, které vede u obecných soudů s tím, že pokud jde o zranění způsobená paní J. D., pak tato naopak způsobila zranění jemu, takže zranění byla na obou stranách, což je nyní předmětem samostatného řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 34 C 109/90. Současně se domáhal ustanovení advokáta na základě usnesení Ústavního soudu, tj. z moci úřední a bezplatně.
Ústavní soud po marném uplynutí lhůty k odstranění vad návrhu znovu přezkoumal návrh navrhovatele, včetně přípisů ze dne 7. 10. 1993 a 21. 10. 1993, a dospěl k závěru, že přes přípisy navrhovatele návrh nemá náležitosti podle z. č. 182/1993 Sb., neboť v něm není uvedeno, které ústavně zaručené základní právo nebo svoboda a jaké ustanovení ústavního zákona nebo mezinárodní smlouvy dle čl. 10 Ústavy byly napadenými rozhodnutími porušeny a navíc navrhovatel není dosud zastoupen ani advokátem. Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než návrh dle ust. §43 odst. písm. a) z. č. 182/1993 Sb. odmítnout, neboť navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že z. č. 182/1993 Sb. nemá ustanovení, na základě kterých by bylo lze ustanovit účastníku řízení advokáta z úřední povinnosti a navíc bezplatného, má však ustanovení §83 odst. 1, které stanoví, že odůvodňují-li to osobní a majetkové poměry stěžovatele, zejména nemá-li dostatečné prostředky k placení nákladů spojených se zastoupením a nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta, soudce zpravodaj rozhodne na návrh stěžovatele podaný před prvním ústním jednáním, že náklady na jeho zastoupení zcela nebo zčásti zaplatí stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. 2. 1994
JUDr. Iva Brožová
soudkyně Ústavního soudu ČR