ECLI:CZ:US:1994:2.US.65.93
sp. zn. II. ÚS 65/93
Usnesení
Sp. zn. II. ÚS 65/93
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatele Š. J., zastoupen advokátem V. K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, čj. 24 C 123/92-12 ze dne 23. 11. 1992, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníka řízení a vedlejšího účastníka Č., takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, čj. 24 C 123/92-12 ze dne 23. 11. 1992 s odůvodněním, že toto rozhodnutí je v rozporu s Listinou základních práv a svobod a to konkrétně čl. 1, čl. 3 a čl. 11, neboť napadeným rozsudkem z 23. 11. 1992, který neaplikoval ust. §154 odst. 1 o.s.ř. o tom, že rozhodující je stav v době vyhlášení rozsudku, nebyl uznán za oprávněnou osobu ve smyslu zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, přestože stání občanství nabyl dnem 20. 12. 1991. Pokud jde o nevyčerpání řádných opravných prostředků, vyslovil názor, že jeho stížnost svým obsahem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy, neboť na základě článku v Lidových novinách má za to, že takových případů více.
Ústavní soud vyzval navrhovatele přípisem, doručeným mu do 20. 1. 1994 a to v tom smyslu, že musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem.
Po uplynutí lhůty pro odstranění vad návrhu Ústavní soud znovu přezkoumal návrh navrhovatele spolu s přípisem V. K., advokáta, včetně plné moci ze dne 17. 1. 1994 a dospěl k závěru, že navrhovatel neodstranil ve lhůtě k tomu určené vady návrhu, neboť pokud ústavní zákon upravuje v §30 odst. 1 povinnost zastoupení, znamená to zastoupení advokátem, včetně vlastního sepisu návrhu tak, aby Ústavní soud jakožto specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy (srov. Důvodová zpráva k zákonu č. 182/1993 Sb.), ale pouze návrhy kvalifikovanými. V dané věci tedy navrhovatel odstranil pouze částečně nedostatek návrhu, a to vystavením plné moci advokátovi, avšak nezajistil již sepis návrhu tímto advokátem ve lhůtě k tomu určené. Navíc předložená plná moc není perfektní, neboť se v ní uvádí, že advokát je oprávněn ustanovit za sebe zástupce, což je situace, kterou výslovně zákon č. 182/1993 Sb. vylučuje a to v ustanovení §31 odst. 1. Za této situace pak nezbylo Ústavnímu soudu než návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) z. č. 182/1993 Sb. odmítnout. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že toto rozhodnutí nezakládá překážku věci rozsouzené.
Poučení: Proti tomuto není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. 1. 1994
JUDr. Iva Brožová
soudkyně Ústavního soudu ČR