ECLI:CZ:US:1994:2.US.69.93
sp. zn. II. ÚS 69/93
Usnesení
Sp. zn. II. ÚS 69/93
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele Z. P., zastoupeného advokátem JUDr. M. K., o ústavní stížnosti ze dne 27. 8. 1993 došlé Ústavnímu soudu České republiky dne 31. 8. 1993, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel svým návrhem namítal nesprávnost rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, ze dne 29. 5. 1984, sp. zn. 10 C 322/79, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 1984, sp. zn. 17 CO 419/84-150, s tím, že citovanými rozsudky bylo porušeno jeho základní - v návrhu blíže nespecifikované - právo zaručené ústavním zákonem.
Vyslovil návrh, aby citované rozsudky byly zrušeny a s nimi aby byla zrušena všechna další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž by zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Navrhovatel byl Ústavním soudem přípisem ze dne 12. 11. 1993 vyzván, aby doložil k ústavní stížnosti kopii rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. K této výzvě doručil navrhovatel Ústavnímu soudu kopie citovaných rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. 5. 1984 a Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 1984. Rozhodnutí nabyla právní moci dne 20. 2. 1985.
Podle §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Prostředkem na ochranu práva stěžovatele bylo odvolání. Rozhodnutí o odvolání nabylo právní moci dne 20. 5. 1985, takže od uvedeného dne do podání ústavní stížnosti z 27. 8. 1993 uplynula podstatně delší doba, než kterou připouští zákon. V dané části je tak návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání citovaným zákonem.
Pokud jde o druhou část návrhu, aby byla zrušena všechna další rozhodnutí obsahově navazující, jimiž měl navrhovatel zřejmě na mysli rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. 11. 1987, čj. 10 C 285/85-30, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 1988, čj. 11 Co 155/88-45, resp. i exekuci (E 1199/88 soudu I. stupně), navrhovatel vady návrhu k výzvě Ústavního soudu ve lhůtě neodstranil a lhůta tak marně uplynula.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost dle §43 odst. 1 písm. a) a písmena b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. 5. 1994 Prof. JUDr. Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu ČR