ECLI:CZ:US:1994:3.US.127.94
sp. zn. III. ÚS 127/94
Usnesení
III. ÚS 127/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti MUDr. J.H. a J.H., proti M.ú. v Č., dne 11. 10. 1994, mimo ústní jednání, soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Podáním, došlým Ústavnímu soudu ČR dne 29. 8. 1994, brojí stěžovatelé proti rozhodnutí M.ú., jímž bylo vydáno povolení ke stavbě garáže manželům H. Dovozují, že tímto rozhodnutím, potvrzeným z podnětu jejich odvolání O.Ú. v Ú., dne 20. 8. 1993, bylo porušeno jejich ústavní právo na ochranu vlastnictví, aniž by však blíže rozvedli, v čem toto porušení by mělo spočívat.
Odhlédnuto od dalších formálních nedostatků shora označeného podání (§§30 odst. 1, 34 odst. 1, 72 odst. 4 zák. č. 182/93 Sb.), je zjevné, že toto podání směřuje proti rozhodnutí, které bylo vydáno dne, jak shora již uvedeno, 20. srpna 1993, a že tímto rozhodnutím (odvolacím orgánem, tj. O.Ú.) věc pravomocně skončila.
Podle §72 odst. 2 lze ústavní stížnost (bez ohledu na formální pochybení, na něž bylo poukázáno již shora) podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta začíná běžet, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 1, 2 zák. č. 182/93 Sb.). Jestliže tedy podání došlo k Ústavnímu soudu dne 29. 8. 1994, je zřejmé, že již tato zákonem stanovená lhůta nebyla dodržena.
Pokud pak stěžovatelé odkazují na své další kroky v téže věci podniknuté (žádost o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení, příp. další stížnosti na jiné orgány), stačí odkázat na již dříve vyložené stanovisko Ústavního soudu ČR stran otázky, co je třeba pokládat za poslední prostředek, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje; stručně připomenuto, takovýmto posledním opravným prostředkem je třeba rozumět řádné opravné prostředky, které podle toho kterého řádu (v daném případě tedy podle zákona o řízení správním) jsou k dispozici.
Za tohoto stavu nezbylo proto, než o podání stěžovatelů rozhodnout výrokem, jak shora je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č . 182/93 Sb.).
V Brně dne 11. 10. 1994
JUDr. Vlastimil Ševčík
soudce ÚS ČR