ECLI:CZ:US:1994:3.US.128.94
sp. zn. III. ÚS 128/94
Usnesení
Sp. zn. III. ÚS 128/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele L.P., zastoupeného advokátem Mgr. Ing. D.N., takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Dne 16.6.1994 byl Ústavnímu soudu ČR doručen návrh L.P., ve kterém tento formou ústavní stížnosti žádá o zrušení rozhodnutí Krajského soudu Praha sp. zn. 14 Co 95/94 a 14 Co 97/94 ze dne 16.6.1994. Tímto rozhodnutím bylo změněno usnesení Okresního soudu Praha-západ sp. zn. P 173/92 ze dne 12.7.1993 a usnesení téhož soudu téže spisové značky ze dne 20.10.1993.
V dané věci posuzovaly oba zmíněné soudy formou předběžného opatření úpravu styku nezletilého syna L.P. s jeho otcem navrhovatelem L.P. V této souvislosti nutno předem uvést, že povinností Ústavního soudu je mimo jiné poskytovat ochranu ústavnosti, a tedy v tomto směru zaručeným základním právům a svobodám v případě, že byly narušeny zásahem orgánu veřejné moci. Ústavní soud tak rozhodně nemá postavení dalšího odvolacího orgánu v rámci soudní soustavy. Takto tedy nelze spatřovat porušení výše uvedených práv a svobod v tom, že v soudním řízení vyhověly soudní orgány druhému účastníku sporu. Pokud v daném případě soud dospěl k určitému závěru na základě volného hodnocení důkazů, jak mu ukládá §132 o.s.ř., nemůže Ústavní soud v daném případě toto rozhodnutí zvrátit, protože by musel opakovat dokazování již provedené okresním i krajským soudem, sám tyto důkazy hodnotit a postupovat jako další odvolací instance. Nutno dodat, že ve věci bylo provedeno obsáhlé dokazování, které také obecné soudy hodnotily v souladu se zákonem, aniž by bylo porušeno právo plynoucí z čl. 5 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod, jak se toho domáhá navrhovatel.
S ohledem na uvedené, zejména s poukazem na to, že v dané záležitosti nebyla porušena základní práva a svobody zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, nezbylo Ústavnímu soudu, než podle §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. října 1994
JUDr. Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu ČR