ECLI:CZ:US:1994:3.US.146.93
sp. zn. III. ÚS 146/93
Usnesení
sp. zn. III. ÚS 146/93
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelky Ing. M. V., takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Dne 17.12.1993 bylo Ústavnímu soudu ČR doručeno podání navrhovatelky Ing. M. V., kterým se tato domáhá svých Ústavou chráněných práv a svobod. Zmíněný návrh byl podán k přepravě dne 10.12.1993.
Podle ust. §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. V předmětné věci, jak plyne - z připojených spisů byly vyčerpány všechny procesní prostředky včetně řádných opravných prostředků v r. 1990 a navíc byl podán i podnět k mimořádnému opravnému prostředku, a to stížnost pro porušení zákona. Vycházeje z návrhu, že do všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje je zahrnut i podnět ke stížnosti pro porušení zákona, pak lhůta pro podání ústavní stížnosti počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o tomto mimořádném opravném prostředku. Ze spisových materiálů potom plyne, že rozhodnutí tehdejší GP ČR, kterým byl odložen podnět k podání stížnosti pro porušení zákona bylo navrhovatelce doručeno dne 16.10.1992.
Podle ust. §145 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb. lze proti zásahu orgánu veřejné moci, ke kterému došlo před 1.1.1993 a lhůta pro podání ústavní stížnosti k Ústavnímu soudu ČSFR započala běžet po 2.11.1992, podat ústavní stížnost k Ústavnímu soudu ČR do 60 dnů ode dne, kdy nabyl účinnosti zák. č. 182/1993 Sb. (tedy od 1.7.1993).
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je zřejmé, že i v případě zahrnutí podnětu ke stížnosti pro porušení zákona mezi poskytnuté procesní prostředky, lhůta pro podání stížnosti pro porušení zákona započala běžet před 2.11.1992 (a to dnem 16.10.1992), a proto příslušným k projednání návrhu byl Ústavní soud ČSFR. Na základě uvedených skutečností proto nezbylo Ústavnímu soudu ČR, než návrh podle §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/93 Sb. odmítnout, neboť se jedná o návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 1994
JUDr.Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu ČR