ECLI:CZ:US:1994:3.US.147.94
sp. zn. III. ÚS 147/94
Usnesení
III. ÚS 147/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelky J.S., zastoupené advokátem Mgr. J.Č., o návrhu ze dne 22. září 1994, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky dne 26. září 1994, se navrhovatelka domáhala přezkoumání rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. 16 Ca 260/94-13, a jeho zrušení. Uvedla, že citovaným rozsudkem bylo porušeno její právo, zakotvené v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když soud rozhodl, aniž by se vyčerpávajícím způsobem zabýval zjištěním československého občanství E.S., tj. manžela navrhovatelky. Spolehlivé zjištění existence čsl. občanství jmenovaného je rozhodující otázkou pro určení, zda je či
není navrhovatelka oprávněnou osobou ve smyslu §2 odst. 2 zákona č. 243/1992 Sb., když ani Okresní pozemkový úřad v D., potřebné zjištění neučinil. Krajský soud v Ústí nad Labem pak ve svém rozhodnutí aplikoval příslušné právní normy způsobem, který zapříčinil zásah do Ústavou zaručených práv a svobod navrhovatelky.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ústavní stížnost jsou oprávněny podat fyzické nebo právnické osoby podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byly účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno jejich základní právo nebo svoboda, zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je-li návrh zjevně neopodstatněný, soudce zpravodaj mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne /§43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb./.
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. 16 Ca 260/94-13 ze dne 11. července 1994, jakož i z obsahu návrhu, podaného Ústavnímu soudu dne 26. září 1994, bylo nepochybně prokázáno, že rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem vychází z řádně zjištěného skutkového stavu, jakož i z právních předpisů, dle nichž byla posuzována oprávněnost nároku, uplatněného navrhovatelkou /zákon č. 229/1991 Sb., č. 243/1992 Sb., ve znění novel/. V řízení, jak před O.Ú. v D., tak před Krajským soudem v Ústí nad Labem, navrhovatelka neprokázala, že E.S., na jehož majetek uplatnila restituční nárok, byl československým státním občanem či toto občanství nabyl, a nesplnila tak jednu z podmínek, za níž mohl být její nárok považován za důvodný. Konečně ani v návrhu k Ústavnímu soudu neoznačila a nepředložila o československém občanství E.S. důkaz.
S ohledem na výše uvedené, na znění §49 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., rozhodl Ústavní soud tak, jak ve výroku uvedeno, když návrh navrhovatelky shledal zjevně neodůvodněným.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 5. 10. 1994
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj