ECLI:CZ:US:1994:3.US.33.94
sp. zn. III. ÚS 33/94
Usnesení
III. ÚS 33/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti pana ing. J. Š., proti Krajskému soudu v Brně dne 3. 3. 1994 mimo ústní jednání předsedou senátu JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Podáním ze dne 16. 2. 1994, které však co do formálních náležitostí nesplňuje podmínky zákona o Ústavním soudu č. 182/93 Sb. (§§30 odst. 1, 34 odst. 1, 2 cit. zák.), napadá stěžovatel rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 1993 (sp. zn. 12 Co 6/93), jímž bylo nově upraveno výživné na nezletilého L. K. a tvrdí, aniž by tuto svou námitku podrobněji rozvedl, že tímto rozsudkem bylo porušeno "právo rovnosti před zákonem" a výživné samo bylo pak stanoveno "na základě této nerovnosti". I když stěžovatel ve svém podání neuvedl, kdy rozsudek Krajského soudu v Brně nabyl právní moci (§72 odst. 2 cit. zák.), z data jeho vydání a z data, kdy spis této věci se týkající byl krajským soudem vrácen soudu I. stupně (dne 13. 4. 1993) a konečně z rukopisné poznámky na předložené kopii zmíněného rozsudku ("došlo dne 22. 4. 1993") lze bezpečně usoudit, že k právní moci tohoto rozhodnutí došlo před 24. prosincem 1993.
Ústavní stížnost je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl účastníkem, bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo nebo svoboda (§70 odst. 1 lit. a) cit. zák.), to však ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy napadené rozhodnutí, resp. rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, nabylo právní moci (§72 odst. 2, §146 odst. 1, 2, §150 cit. zák.).
Takto zákonem stanovenou lhůtu však stěžovatel očividně nedodržel. Jeho podání, jak uvedeno již shora, došlo Ústavnímu soudu ČR dne 23. 2. 1994, takže 60 denní lhůta by byla zachována jen tehdy, kdyby ústavní stížností napadené rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději ve dnech 24. - 26. 12. 1993, resp. dne 27. 12. téhož roku.
Protože zachování zákonné lhůty je podmínkou pro zahájení řízení před Ústavním soudem ČR, o ústavní stížnosti, nezbylo ze shora naznačeného stavu než rozhodnutí tak, jak ve výroku tohoto usnesení se stalo, aniž by bylo nutné vyzývat opětně (viz sp. zn. III. ÚS 22/94) stěžovatele k odstranění formálních vad jeho návrhu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č. 182/93 Sb.).
JUDr. Vlastimil Ševčík
předseda senátu ÚS ČR