ECLI:CZ:US:1994:3.US.71.94
sp. zn. III. ÚS 71/94
Usnesení
Sp. zn. III. ÚS 71/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele Ing. J.S., zastoupeného advokátem JUDr. V.J., takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu ČR byl dne 10.5.1994 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, kterým se navrhovatel ing. J.S. domáhá ochrany svého Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod zaručeného práva, a to práva na soudní ochranu ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 2 Listiny, které bylo podle návrhu navrhovatele porušeno rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 29.3.1994 sp. zn. 28 Ca 63/93, přičemž ústavní stížnost směřuje současně proti rozhodnutí Policejního ředitele ČR z 27.4.1992 č.j. KM-16/PK-1992.
Městský soud v Praze ve shora uvedené věci zamítl návrh navrhovatele na přezkoumání rozhodnutí Policejního ředitele ČR (tzv. personálního rozkazu), kterým byl navrhovatel převeden na jinou funkci a dále zastavil řízení v té části návrhu, která se týkala komplexního služebního hodnocení navrhovatele.
Právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je však samotným zněním tohoto ustanovení omezeno. Soudní přezkoumání zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy může občan využít, nestanoví-li zákon jinak (čl. 36 odst. 2, věta první in fine). Článek 36 odst. 4 Listiny pak stanoví, že podmínky a podrobnosti práva na soudní a jinou ochranu upravuje zákon.
Navrhovateli však soudní ochrana odepřena nebyla a rozhodnutí správního orgánu bylo přezkoumáno soudem. To, že soud nevyhověl návrhu žalobce a jeho návrh na zrušení uvedeného rozhodnutí policejního ředitele zamítl, nelze považovat za odepření práva na soudní ochranu.
Pokud jde o komplexní služební hodnocení, kde soud řízení zastavil, dovodil soud správně, že se zde nejedná o správní rozhodnutí ve smyslu §244 a násl. o.s.ř., protože samotné služební hodnocení nezakládá, nemění ani neruší práva a povinnosti fyzických osob. Navrhovatel v této souvislosti uvádí, že rozhodnutím Městského soudu ohledně zastavení řízení u služebního hodnocení bylo porušeno jeho právo na ochranu lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména (čl. 10 odst. 1 Listiny). Právní řád České republiky však pro ochranu tohoto základního lidského práva stanoví specifické způsoby, jak se lze ochrany práva domáhat. Navrhovatel však tyto prostředky k ochraně svého práva nevyužil.
Vzhledem k těmto skutečnostem nezbylo Ústavnímu soudu než návrh podle §43 odst. 1 písm. c), f) zák. č. 182/1993 Sb. jako návrh zjevně neopodstatněný a nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. října 1994
JUDr. Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu ČR