ECLI:CZ:US:1994:4.US.40.94
sp. zn. IV. ÚS 40/94
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 23. března 1994 ve věci ústavní stížnosti MUDr. Z. K., zastoupené advokátem JUDr. L. H., V. P., J. J., V. J., R. J., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. září 1993, čj. 13 Ca 151/93-11, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí O.Ú. v T., ze dne 15. března 1993, čj. POZ/207/91B/Re/l, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. ledna 1994, čj. Nca 272/93-3, jímž řízení bylo zastaveno, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Z obsahu spisu 13 Ca 151/93 Krajského soudu v Hradci Králové Ústavní soud zjistil, že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. září 1993, čj. 13 Ca 151/93-11, jehož zrušení se stěžovatelé domáhají, nabyl právní moci dne 10. listopadu 1993.
Tímto dnem také začala běžet lhůta 60 dnů k podání ústavní stížnosti uvedená v ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, neboť šlo o rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon v projednávané věci k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 citovaného zákona). Za takový opravný prostředek nelze totiž považovat dovolání stěžovatelů, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 10. ledna 1994, čj. Nca 272/93-5, neboť podle ustanovení §250s o. s. ř. není opravný prostředek proti rozhodnutí soudu, který rozhodoval ve správním soudnictví podle třetí hlavy části páté o. s. ř., s výjimkou věcí důchodového zabezpečení, přípustný. Vzhledem k této skutečnosti proto také Vrchní soud v Praze řízení zastavil. Byla-li tedy ústavní stížnost podána teprve 9. března 1994, stalo se tak již po uplynutí 60 denní lhůty uvedené v ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.
Ústavnímu soudu nezbylo proto než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b zákona č. 182/1993 Sb. odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 23. března 1994
doc. JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj