ECLI:CZ:US:1994:4.US.71.94
sp. zn. IV. ÚS 71/94
Usnesení
IV. ÚS 71/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 26. května 1994 ve věci ústavní stížnosti ing. M. B., proti postupu O.Ú. v N., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu je fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d Ústavy oprávněna podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle článku 10 Ústavy. Jak konstatoval již bývalý Ústavní soud ČSFR ve svém usnesení ze dne 9. 6. 1992, sp. zn. I. ÚS 191/92, publikovaném pod č. 3 Sbírky usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR, ročník 1992, je veřejnou mocí taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo, nebo zprostředkovaně. Subjekt, o jehož právech nebo povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není v rovnoprávném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí na vůli subjektu.
O takový případ však v projednávané věci nejde, neboť dopis O.Ú. v N., ze dne 5. 4. 1994, v němž vyslovuje nesouhlas s článkem stěžovatele "Proč je nutná územní samospráva", uvedeným v týdeníku N., a současně jej upozorňuje na nezbytnost respektování ustanovení §73 odst. 2 zákoníku práce i na možnost použití výpovědního důvodu uvedeného v ustanovení §46 odst. 1 písm. f zákoníku práce, souvisí s pracovně právním vztahem existujícím mezi tímto úřadem a stěžovatelem. Případná výpověd z pracovního poměru, na kterou stěžovatel byl podle již citovaného ustanovení upozorněn, by se mohla stát předmětem občanského soudního řízení, cítil-li by se stěžovatel poškozen na svých právech. Podle článku 90 Ústavy ČR jsou totiž soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právu. Kompetence Ústavního soudu jsou přesně vymezeny v ustanovení článku 87 odst. 1 Ústavy ČR a nenáleží k nim ani jakýkoliv výklad, tedy ani stěžovatelem požadovaný výklad skutečností popsaných v dopise O.Ú.
Ústavním soudu nezbylo proto než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e zákona č. 182/1993 Sb. odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 26. května 1994
doc. JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj