ECLI:CZ:US:1994:4.US.9.94
sp. zn. IV. ÚS 9/94
Usnesení
IV. ÚS 9/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele P. J., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Formálně vadným návrhem - podáním ze dne 12. 1. 1994 podal navrhovatel Ústavnímu soudu ČR "podnět k přešetření souladu řádu o výkonu vazby s Listinou občanských práv a svobod a Ústavou České republiky" s odůvodněním, že v ustanovení řádu o výkonu vazby týkajícím se korespondence obviněných se objevuje možnost kontroly korespondence i těch obviněných, kterých se netýká ustanovení §67 písm. b) trestního řádu, a to orgánem vězeňské služby. V tom, že se tak děje v nepřítomnosti odesílatele písemnosti a není přitom stanovena možnost ochrany osobnosti odesílatele při případném zneužití znalostí uvedených informací v písemnosti, spatřuje navrhovatel závažný zásah do občanských práv.
Podle zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb., je fyzická osoba oprávněna podat návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení pouze za podmínek uvedených v ustanovení §74 citovaného zákona - tedy pouze spolu s ústavní stížností, pokud tvrdí, že uplatněním zákona, jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž zrušení zároveň navrhuje a která podle jeho tvrzení jsou v rozporu s ústavním zákonem, mezinárodní smlouvou podle článku 10 Ústavy, popřípadě se zákonem, nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní stížnost pak podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. je fyzická osoba oprávněna podat, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. V daném případě navrhovatelem ústavní stížnost podána nebyla, z obsahu jeho podání je patrno, že pouze obecně poukazuje na ustanovení zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, týkající se korespondence obviněných a možnost případného zneužití informací. Nejsou tedy v tomto případě splněny podmínky ustanovení §74 zákona č. 182/1993 Sb., a navrhovatele proto není možno považovat za osobu, která by ve smyslu ustanovení §64 citovaného zákona byla oprávněna podat návrh na zrušení zákona, jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení. Musel být proto jeho návrh Ústavním soudem podle §43 odst. 1 písm. d) citovaného zákona odmítnut jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 1994
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj
-7-