ECLI:CZ:US:1994:4.US.95.94
sp. zn. IV. ÚS 95/94
Usnesení
IV. ÚS 95/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 24. listopadu 1994 ve věci ústavní stížnosti J.S., zastoupeného advokátkou JUDr. H.P., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 1994, čj. 19 Ca 159/94-12, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a O.Ú., pozemkového úřadu T., jako vedlejšího účastníka, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, potvrzujícímu rozhodnutí O.Ú. v T., ze dne 8. 2. 1994, sp. zn. POZ/1541/92 Řh N, jímž bylo rozhodnuto, že stěžovatel není vlastníkem nemovitostí v k. ú. Š., totiž p. č. 597/2 pastvina. o výměře 0,0263 ha a p. č. 175 stavební plocha o výměře 0,0244 ha s domem čp. 172 a dále, že za první pozemek je stěžovatel oprávněn požadovat náhradu, zatímco za druhý nikoliv, stěžovatel opětovně poukazuje na to, že dům čp. 172 s pozemky ve Š. sloužil především pro zemědělskou výrobu, zajišťovanou rodinnými příslušníky stěžovatele, kteří si opatřovali doplňkové živobytí výkonem dalších prací v lese, neboť v horských podmínkách nemohla být zemědělská činnost jediným zdrojem příjmů. Tato činnost však byla základem rodinného hospodaření a k tomu nepochybně byly využívány i konfiskované nemovitosti. Tento způsob hospodaření, kdy docházelo výjimečně i k pronajímání pokojů náhodným turistům, byl pro tehdejší dobu v oblasti K. typický. Z uvedených důvodů navrhl stěžovatel zrušení napadeného rozsudku.
Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, že není vrcholem soustavy obecných soudů, není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným (čl. 81, č1. 90 Ústavy ČR) a za předpokladu, že tyto soudy při své činnosti postupují v souladu s principy stanovenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod, není oprávněn do jejich rozhodovací činnosti zasahovat. V tomto směru zjistil Ústavní soud z obsahu spisu POZ/1541/92 O.Ú., pozemkového úřadu a spisu Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 19 Ca 159/94, že pozemkový úřad i krajský soud, se základní otázkou, zda v projednávané věci lze konfiskovaný majetek považovat za zemědělský majetek ve smyslu ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 229/91 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, skutkově i právně, zevrubným způsobem zabývaly a v rámci provedeného dokazování dospěly k závěru, že majetek, o jehož restituci jde, tímto majetkem není. Jak uvedl ve svém rozsudku Krajský soud v Hradci Králové, pro tento závěr zdaleka nesvědčí jen to, že nemovitosti byly konfiskovány podle dekretu č. 108/1945 Sb. - v tomto směru nelze totiž zásadně vyloučit pochybení, ale výsledky provedeného dokazování v jejich souhrnu. O.Ú., pozemkový úřad v T., provedl dne 25. 6. 1993 za účasti stěžovatele šetření na místě samém a při tomto šetření zjistil, že zastavěná plocha objektu činí kolem 180 m2, což je v souladu s dokumentací přestavby tohoto domu z roku 1931. Podle této dokumentace se v přízemí domu nacházely dva pokoje, kuchyň, koupelna, předsíň, veranda, dále kolna o ploše 17,93 m2 a chlév o ploše 9,45 m2, zatímco v poschodí domu bylo sedm místností. Hospodářská část domu nedosahuje tedy ani 20 % celkové plochy přízemí. Z opisu výměru ONV ve V., č. j. 201.41, ze dne 8. 7. 1946, kterým bylo rozhodnuto podle §1 odst. 4 dekretu č. 108/1945 Sb., je patrno, že konfiskovaný majetek sestával z domku s bytem, pokojíků k pronajímání a živnosti hostinské a výčepnické. Z výměru Ministerstva vnitřního obchodu ze dne 28. 3. 1951, zn. 12733-116/6-1951, pozemkový úřad zjistil, že vyhláškou Ministerstva vnitřního obchodu ze dne 25. 3. 1950, č. 949 Ú1. II, byla konfiskovaná majetková podstata podniku P. "Š.", začleněna do ČH.
Obytná část domu č. p. 172 Š. tedy vysoce převažovala jeho hospodářskou část a také související pozemek p. č. 597/2 louka o výměře 263 m2 svým rozsahem sotva nasvědčuje zemědělskému hospodaření. Tvrzení stěžovatele, že původní vlastník měl pronajaty, či dokonce zakoupil, i další pozemky, nebylo ničím doloženo. Jak stěžovatel sám uvedl při ústním jednání dne 19. 4. 1994 u Krajského soudu v Hradci Králové, pracoval původní vlastník jako lesní dělník, jeho manželka jako kuchařka na P., přičemž si přivydělávali také tím, že nosili v krosnách pro turisty zavazadla nebo i ručně tahali saně s turisty. K doplnění obživy se chovaly dvě krávy a dvě kozy. Pro posouzení otázky, zda obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby patřící k původní zemědělské usedlosti, včetně zastavěných pozemků (§1 odst. 1 písm. b zákona č. 229/1991 Sb.), je nepochybně rozhodné, aby všechny tyto nemovitosti vytvářely hospodářský celek k zajištění zemědělské výroby. Tato podmínka však v projednávané věci, vzhledem k tomu, co již bylo uvedeno, nepochybně splněna není. Proto také není možno uplatněný restituční nárok opírat o zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, ani o zákon ČNR č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., ve znění zákona č. 93/1992 Sb.
Lze tedy mít zato, že Krajský soud v Hradci Králové postupoval v souladu s ustanoveními §§120, 132 o. s. ř., upravujícími průběh dokazování i hodnocení důkazů v jeho rámci provedených, a respektoval tím zásady vyplývající z článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z důvodů, jež byly již konstatovány, nedošlo proto z jeho strany ani k porušení práva zakotveného v článku 11 Listiny.
Vycházeje z těchto úvah, považuje Ústavní soud ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou, a proto ji podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 1994
prof. JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj