ECLI:CZ:US:1994:Pl.US.2.94
sp. zn. Pl. ÚS 2/94
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 17. února 1994 ve věci návrhu 1) L. C., 2) V. B., obou zastoupených JUDr. J. Š., na zrušení ustanovení §7 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelky podaly současně s ústavní stížností návrh na zrušení ustanovení §7 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to pro jeho rozpor s ustanovením §6 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V ustanovení §7 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů se totiž ČNR zmocňuje, aby zákonem upravila restituci majetku československých občanů trvale žijících na území České republiky, kteří ztratili majetek podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, nebo č. 108/1945 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, neprovinili se proti Československému státu a nabyli zpět občanství podle zákona č. 245/1948 Sb., o státním občanství osob maďarské národnosti, zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství, nebo zákona č. 34/1953 Sb., jímž některé osoby nabývají československého státního občanství, pokud se tak nestalo již ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národností německé a maďarské. Naproti tomu v ustanovení §6 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů se mimo jiné uvádí, že za osoby, kterým vznikl nárok na vynětí zemědělského majetku z konfiskace podle zvláštních předpisů, je třeba považovat pro účely tohoto zákona i státní občany České a Slovenské Federativní republiky, kteří mají trvalý pobyt na území České a Slovenské Federativní republiky a kterým byl konfiskován zemědělský majetek a nebyly odsouzeny podle zvláštních předpisů. Pokud tento majetek byl už před rozhodným obdobím přidělen v rámci předpisů o pozemkových reformách, řeší se nárok těchto oprávněných osob podle §12. Současně uvedly, že zákon ČNR č. 243/1992 Sb., jenž byl vydán na základě zmocňovacího ustanovení uvedeného v §7 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů a jenž v ustanovení §2 odst. 1 stanoví, že oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní republiky, trvale žijící na území České republiky, který ztratil majetek podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, nebo dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a fondech národní obnovy, neprovinil se proti Československému státu a nabyl zpět občanství podle zákona č. 245/1948 Sb., o státním občanství osob maďarské národnosti, zákona č. 194/1949 Sb. o nabývání a pozbývání československého státního občanství nebo zákona č. 34/1953 Sb., jímž některé osoby nabývají československého státního občanství, pokud se tak nestalo již ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, a jehož majetek v rozsahu určeném zvláštním předpisem přešel na stát, je normou nižší právní síly, což znamená, že v projednávané věci jde o rozpor jednotlivých zákonů různé právní síly.
I kdyby tvrzený rozpor mezi ustanovením §2 odst. 1 zákona ČNR č. 243/1992 Sb., a ustanovením §6 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů existoval, bylo by třeba vzít v úvahu článek 2 ústavního zákona ČNR č. 4/1993 Sb., podle kterého v případě rozporu mezi právními předpisy České republiky vydanými před zánikem České a Slovenské Federativní republiky a předpisy uvedenými v článku 1 odst. 1 téže právní síly (tedy zákony České a Slovenské Federativní republiky), se postupuje podle právního předpisu České republiky. Navíc, což je podstatné, Ústavní soud rozhoduje podle článku 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení pouze tehdy, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle článku 10 Ústavy. K rozhodování o zrušení zákona proto, že tento zákon je v rozporu s jiným zákonem, není tedy Ústavní soud vzhledem k článku 87 oprávněn.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh na zrušení ustanovení §7 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 17. února 1994
doc. JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj