ECLI:CZ:US:1995:2.US.165.95
sp. zn. II. ÚS 165/95
Usnesení
II. ÚS 165/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci stěžovatelky M.F., zastoupené advokátkou JUDr. I.K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 1995, čj. 29Ca 65/95-15, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se svým návrhem domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně, čj. 29Ca 65/95-15, s odůvodněním, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její ústavní právo, zakotvené v ustanovení č1. 90 Ústavy a to tím, že Krajský soud využil možnosti dané mu ustanovením §250 f o.s.ř. a rozhodl bez nařízení jednání, aniž by zvážil, že se nejedná ani o jednoduchý případ, ani toliko o posouzení právní otázky. Dále ve svém návrhu konstatovala, že jí tímto postupem nebylo umožněno vyjádřit se k celé věci před soudem a podpořit svá tvrzení.
Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí konstatoval, že není součástí soustavy obecných soudů a nemůže tudíž vykonávat přezkumné pravomoci, pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. V tomto směru pak navrhovatelka tvrdila, že použitím §250 f o.s.ř. došlo k porušení č1. 90 Ústavy, které soudům ukládá zákonem stanoveným postupem poskytovat ochranu právům. Ústavní soud však z připojeného spisu
II. ÚS 165/95
29Ca 65/95 Krajského soudu Brno zjistil, že stěžovatelka se svým návrhem domáhala vydání nemovitostí dle §6 odst. 1 písm. n) a p) zák. č. 229/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů. V další fázi řízení, a to teprve poté, co P.ú. neshledal plnění podmínek dle písmene n) a písmene p) a věc posoudil také dle písmene r) cit. zák., stěžovatelka ve svém odvolání polemizovala s rozhodnutím P.ú. ohledně pojmových náležitostí podmínky upravené v §6 odst. 1 písmeno r) cit. zák., aniž by však v tomto směru (tj. ohledně splnění podmínky politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody) sama uvedla nějaké skutečnosti, a svůj nárok o ustanovení §6 odst. 1 písm. r) výslovně opřela, za této situace pak Krajský soud správně, tj. v souladu s č1. 90 Ústavy, dovodil, že jde již jen o posouzení právní otázky, a současně i o jednoduchý případ, a proto za použití ustanovení §250 f o.s.ř. ve věci rozhodl tak, že rozhodnutí P.ú. potvrdil. S ohledem na shora uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a proto byl dle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut. Pro úplnost se uvádí, že o nesplnění podmínek dle §6 písm. n) a p) zák. č. 229/1991 Sb. nebylo žádných pochyb a že ani pro účely řízení o ústavní stížnosti stěžovatelka neuvedla žádné skutečnosti, z nichž by bylo lze usoudit na splnění podmínky politické persekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody a stejně tak ani netvrdila, že svůj nárok opírá či opírala právě o §6 odst. 1 písm. r) cit. zák.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 5. 9. 1995 soudce zpravodaj
Za správnost vyhotovení: