ECLI:CZ:US:1995:3.US.194.95
sp. zn. III. ÚS 194/95
Usnesení
III ÚS 194/95 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl, ve věci ústavní stížnosti K.K., zastoupeného advokátem Mgr. V.E., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 16 Ca 75/95 ze dne 20. 4. 1995, mimo ústní jednání dne 8. 8. 1995 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem, označeným jako ústavní stížnost, ze dne 18. 7. 1995, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 25. 7. 1995, brojí stěžovatel proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 4. 1995, sp. zn. 16 Ca 75/95, který nabyl právní moci dne 23. 5. 1995, a jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí o odvolání O.ú., č. j. 41/95 ze dne 20. 1. 1995, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí C.ú., ze dne 21.,12.1994 o zajištění zboží, podle kterého byl zajištěn k projednání nezákonného dovozu osobní automobil zn. Mercedes - Benz.
III. ÚS 194/95
Ve svých vývodech dovozuje stěžovatel, že citovaným rozhodnutím krajského soudu, ve spojení s citovanými rozhodnutími c.ú., došlo k porušení ústavně zaručených vlastnických práv, vyplývajících z Listiny základních práv a svobod, neboť dle názoru stěžovatele je nuceně omezeno jeho vlastnické právo k osobnímu motorovému vozidlu zn. Mercedes - Benz, které mu bylo odňato nikoliv ve veřejném zájmu, bez náhrady, neodůvodněně a v rozporu se zákonem.
Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 16 Ca 75/95 ze dne 20. 4. 1995, zjistil Ústavní soud, že tímto byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti O.ú., ve věci rozhodnutí tohoto c.ú., sp. zn. 41/95 ze dne 20. 1. 1995, s odůvodněním, že napadené rozhodnutí není v rozporu se zákonem, neboť dle názoru soudu bylo objektivně zjištěno, že došlo k porušení celních předpisů a ze zjištěných podkladů, existujících v době rozhodnutí c.ú., vyvstalo podezření z porušení celních předpisů, a proto byl postup celních orgánů v souladu se zákonem.
Stěžovatel se pak svou ústavní stížností domáhá toho, aby Ústavním soudem bylo uloženo orgánům veřejné moci, nepokračovat v zásazích proti jeho vlastnickému právu s tím, že současně navrhuje, aby vykonatelnost napadnutého rozhodnutí byla odložena.
Ústavní soud se především zabýval otázkou, zda předmětná ústavní stížnost splňuje náležitosti předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., §34 citovaného zákona stanoví náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem. Z takovéhoto návrhu musí být patrno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsán a datován. Návrh musí dále obsahovat pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Návrh musí obsahovat i další náležitosti, které stanoví zákon, zejména v ust. §72 citovaného zákona.
III. ÚS 194/95
Z obsahu podané ústavní stížnosti je patrno, že stěžovatel se domáhá vydání rozhodnutí dle §80 zákona č. 182/1993 Sb., pro něž však v tomto případě nejsou splněny podmínky, neboť ústavní stížnost směřuje proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci a nesměřuje proti jinému zásahu takovéhoto orgánu, kterým by hrozil vznik vážné škody nebo újmy stěžovateli. Z ústavní stížnosti tedy není patrno, jakého rozhodnutí Ústavního soudu se stěžovatel domáhá.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti dále tvrdí omezení svého vlastnického práva k označenému osobnímu motorovému vozidlu, aniž by však blíže své vlastnictví k němu prokázal.
Ústavní soud již ve svých několika rozhodnutích (např. ve věci III. ÚS 23/93) vyložil, jak je třeba chápat obsah čl. 11 Listiny základních práv a svobod, kdy jde o ochranu vlastnického práva tam, kde takovéto právo skutečně existuje a orgánem veřejné moci bylo do takovéhoto práva zasaženo. Ochranu dle citovaného ustanovení nelze poskytnout tam, kde takovéto právo nevzniklo nebo má teprve vzniknout, nebo tam, kde vůbec není zřejmé, zda takovéto právo k předmětné věci existuje. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti stručně uvádí, že předmětné motorové vozidlo řádně zakoupil v N., na základě písemné smlouvy od prodávající G.A., a z tohoto svého tvrzení dovozuje vznik vlastnického práva k předmětnému motorovému vozidlu. Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 16 Ca 75/95 ze dne 20. 4. 1995, se však podává, že v dokladech, vztahujících se k předmětnému motorovému vozidlu, je jako původní majitel uvedena firma M., která předmětné vozidlo prodala "jiné české osobě na objednávku", tedy osobě, odlišné od osoby stěžovatele. S ohledem na uvedenou okolnost, kdy dvě osoby tvrdí, že jsou vlastníkem předmětného motorového vozidla a stěžovatel ve své ústavní stížnosti blíže své vlastnické právo k předmětnému vozidlu nedokládá a nenavrhuje důkazy, ze kterých by se jeho vlastnické právo k předmětnému motorovému vozidlu potvrdilo,
nelze hovořit o zásahu orgánu veřejné moci do práva stěžovatele zaručeného čl. 11 Listiny základních práva svobod, tedy do jeho práva vlastnického k takové věci.
Ústavní soud již v ustálené judikatuře též vymezil, v jakých mezích se může zabývat přezkoumáváním rozhodnutí orgánů veřejné moci, a v jakém rozsahu může přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů (např. věc IV. ÚS 23/93, IV. ÚS 55/94). Úkolem Ústavního soudu je dbát ochrany ústavnosti, nikoli však představovat další instanci v systému všeobecného soudnictví nebo náhradní instanci v případě, kdy procesní předpisy další opravný prostředek nepřipouštějí (čl. 83 a 91 úst. zák. č. 1/1993 Sb.).
Jak již bylo shora uvedeno, za situace, kdy stěžovatel neprokázal své tvrzené vlastnictví k věci, a kdy lze mít přinejmenším o vlastnictví k ní pochybnosti (věc byla celními orgány zajištěna), nespadá do pravomoci Ústavního soudu přezkoumávat pouhý postup orgánu veřejné moci, aniž by takovýmto postupem došlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod.
Z uvedených důvodů je návrh stěžovatele zjevně neopodstatněný, a proto nezbylo, než rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení se stalo (§43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 8. 8. 1995
JUDr. Vlastimil Ševčík
soudce Ústavního soudu ČR