ECLI:CZ:US:1995:3.US.209.95
sp. zn. III. ÚS 209/95
Usnesení
III. ÚS 209/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl, ve věci ústavní stížnosti MUDr. J.F. a MUDr. B.F., zastoupených advokátem JUDr. Z.D., proti rozsudku Krajského soudu v Brně, mimo ústní jednání dne 28. 9. 1995 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která jinak vyhovovala zákonným podmínkám pro její věcné projednání (§§34 odst. 1, 2, 72 odst. 1 lit. a) zák. č. 182/1993 Sb.), brojí stěžovatelé proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 1995 (sp. zn. 13 Co 426/94) a tvrdí, že tímto pravomocným rozhodnutím odvolací soud jako orgán veřejné moci (obdobně jako Městský soud v Brně prvostupňovým rozsudkem ze dne 15. dubna 1994 v téže věci), porušil jejich ústavně zaručené základní právo, vyplývající jak z čl. 11. Listiny základních práv a svobod, tak (zřejmě) i její hlavy páté, neboť jejich věci nerozhodovaly obecné soudy jako soudy nestranné; aniž by však stěžovatelé naznačené námitky, zejména do skutkových okolností, blíže
rozvedli, též s odkazem na čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, navrhli, aby Ústavní soud obě shora označená rozhodnutí obecných soudů zrušil.
Ze spisu Městského soudu v Brně (sp. zn. 16 C 234/92) Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé, v řízení před obecnými soudy jako žalobci, proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu (viz výše) podali z důvodů obdobných jako vylíčení ústavní stížnosti d o v o l á n í, o němž však dosud Vrchní soud v Praze, jako soud dovolací, n e r o z h o d l.
Z odůvodnění dovolání stěžovatelů je zřejmé, že tito v dovolání odvolacímu soudu vytýkají pochybení ve smyslu §237 lit. g) o. s. ř. a (v důsledku toho) též i vadu ve smyslu ust. §241 odst. 2 lit. d) o. s. ř., totiž, že odvolací soud o jejich věci rozhodoval vyloučenými soudci, a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení.
Ústavní stížnost lze za podmínek §72 zák. č. 182/1993 Sb. podat jen tehdy, jestliže předtím byly vyčerpány v š e c h n y procesní prostředky, které zákon k ochraně ústavně zaručeného základního práva (svobody) poskytuje; jestliže stěžovatelé v procesním postupu odvolacího soudu spatřují pochybení (vady), jak o nich byla již zmínka, je zřejmé, že podmínka, vyžadovaná ust. §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., dosud splněna není, a proto nezbylo, než o ústavní stížnosti rozhodnout odmítavým výrokem, jak ve znělce tohoto rozhodnutí je patrno (§43 odst. 1 lit. f) zák. č. 182/1993 Sb.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 28. 9. 1995
JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu