ECLI:CZ:US:1995:3.US.27.95
sp. zn. III. ÚS 27/95
Usnesení
III. ÚS 27/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele Ing. P.K., zastoupeného advokátkou JUDr. R.V., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 7.2.1995 obdržel Ústavní soud ústavní stížnost sepsanou navrhovatelem dne 5.2.1995, kterou doplnil podání, jež Ústavní soud obdržel dne 3.3.1995. V uvedené ústavní stížnosti se navrhovatel domáhá zrušení usnesení Policie ČR, O.ú.v. V., ze dne 2.7.1992, sp. zn. VV-719/91 Zpl., usnesení Policie ČR, O.ú.v. V., ze dne 18.12.1992, sp. zn. OVV-719/91, usnesení OP, ze dne 24.2.1993, sp. zn. Pv 44/92 a konečně zrušení ustanovení §172 odst. 3 věty poslední trestního řádu, a to v té části, kde se uvádí "poškozený se o zastavení trestního stíhání vyrozumí".
Z připojeného spisu Policie ČR, O.ú.v. V., sp. zn. VV-719/91, jež je součástí spisu OSZ (dříve OP), sp. zn. Pv 44/92 Ústavní soud zjistil, že v uvedeném spisu jsou navrhovatelem napadená rozhodnutí obsažena. Takto zjistil, že usnesení Policie ČR, O.ú.v. V., sp. zn. VV-719/91 Zpl., ze dne 2.7.1992 byli podle §105 odst. 1, 2
2 III. ÚS 27/95
trestního řádu s přihlédnutím k §116 odst. 1 trestního řádu v trestní věci proti obviněnému V.S., přibráni k vyšetření duševního stavu navrhovatele jako svědka a poškozeného 2 znalci z oboru psychiatrie a jeden znalec z oboru psychologie. Toto usnesení navrhovatel obdržel dle připojené doručenky dne 7.7.1992 a stížnost proti němu podána nebyla, takže právní moci zmíněné usnesení nabylo dne 11.7.1992. Z uvedeného spisu potom plyne, že navrhovatel ani znaleckému zkoumání podroben nebyl. Další rozhodnutí formou usnesení bylo ve zmíněném spise učiněno dne 18.12.1992 pod sp. zn. OW-719/91 a tímto usnesením bylo podle §172 odst. 1 písm. b) trestního řádu trestní stíhání V.S. zastaveno. Doručenkami založenými v uvedeném spisu bylo potom prokázáno, že toto usnesení obdržela obhájkyně obviněného JUDr. K., dne 18.12.1992, obviněný S., dne 5.1.1993 a navrhovatel jako poškozený byl o zastavení trestního stíhání vyrozuměn dne 9.1.1993 (v souladu se zákonem bylo v daném případě postupováno ve smyslu ustanovení §63 odst. 2 tr. ř.). Proti tomuto usnesení podal navrhovatel stížnost, která byla usnesením tehdy OP, ze dne 24.2.1993, sp. zn. Pv 44/92 zamítnuta jako stížnost podaná osobou neoprávněnou (§148 odst. 1 písm. b), §172 odst. 3 trestního řádu). S ohledem na uvedené skutečnosti tak usnesení sp. zn. OVV-719/91 ze dne 18.12.1992 nabylo právní moci dne 9.1.1993, usnesení okresního prokurátora sp. zn. Pv 44/92 potom nabylo právní moci dne 24.2.1993.
Podle §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 cit. zákona). Návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, a nebo jejich jednotlivých ustanovení musí být podán spolu s ústavní stížností a lze jej podat mimo jiné i za splnění podmínky spočívající ve včasném podání ústavní stížnosti samotné. Tak se v daném případě nestalo.
3 III. ÚS 27/95
S ohledem na uvedené skutečnosti proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnout jako návrh, který není podán ve lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. dubna 1995
JUDr.Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu ČR