ECLI:CZ:US:1995:3.US.38.95
sp. zn. III. ÚS 38/95
Usnesení
III. ÚS 38/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl, ve věci ústavní stížnosti paní PhDr. H.V., zastoupené advokátkou JUDr. A.B., proti Vrchnímu soudu v Praze, dne 16. 3. 1995 mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručené Ústavnímu soudu ČR dne 21. 2. 1995, brojí stěžovatelka proti rozhodnutí (usnesení) Vrchního soudu v Praze, a tomuto soudu vytýká, že odmítl její dovolání, ačkoli zde byly zákonné důvody ve smyslu 237 písm. f), příp. §241 odst. 2 lit. c) o.s.ř.; má proto zato, že tímto svým rozhodnutím označený soud zasáhl do jejich ústavně zaručených práv, zejména těch, která vyplývají z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svoboda Domáhá se proto toho, aby napadené rozhodnutí obecného soudu, vydané v její věci, vedené před Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 304/86, bylo
zrušeno a současně, aby také byla odložena vykonatelnost rozhodnutí soudu I. stupně.
Z předloženého usnesení Vrchního soudu v Praze Ústavní soud ČR zjistil, že v obšírném odůvodnění tento soud vyložil, z jakých důvodů odvolání odmítl, přičemž je zapotřebí konstatovat, že toto odůvodnění zcela odpovídá jak procesním předpisům občanského soudního řádu, tak i ústavním kautelám České republiky.
Ústavní soud ČR již vícekrát ve svých předchozích rozhodnutích vyložil, že se necítí být další přezkumnou instancí nad obecnými soudy a současně dovodil, za jakých podmínek se cítí oprávněn k ingerenci do rozhodovací činnosti obecných soudů (sr. kupř. rozhodnutí č. 5 a 6 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, sv. I.), a proto postačí na tato předchozí rozhodnutí Ústavního soudu ČR odkázat.
Vzhledem k tomu, že za vyložené situace ústavní stížnost nesplňuje podmínky pro její meritorní projednání, a že ani stěžovatelka sama blíže a podrobněji nerozvádí, v čem - z hlediska ústavně zaručených práv (mimo strohý odkaz na již shora citovaný článek Listiny základních práv a svobod) - měla být v těchto právech dotčena, nezbylo než o ní rozhodnout jako o návrhu zjevně neopodstatněném (§43 odst. 1 lit. c) zák. č. 182/1993 Sb.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 16. 3.1995
JUDr. Vlastimil Ševčík
soudce Ústavního soudu