ECLI:CZ:US:1995:3.US.70.95
sp. zn. III. ÚS 70/95
Usnesení
III. ÚS 70/95-7
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele S.Z., zastoupeného advokátem JUDr. Z.K., o návrhu na zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze, č. j. 2 Cdo 95/94-71, ze dne 30. ledna 1995, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky dne 3. dubna 1995, se navrhovatel domáhal zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze, jímž byl na základě dovolání zrušen rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. 21 Co 225/93-49. Uvedl, že Vrchní soud v Praze rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž v písemném vyhotovení rozsudku vytkl odvolacímu soudu nesprávný postup, když se odchýlil od skutkového zjištění, které čerpal soud I. stupně z výpovědí účastníků, svědků, znalců, popřípadě jiných důkazů. Z toho lze dovodit, že odvolacímu soudu je uložena povinnost provádět rozsáhlé dokazování, které bylo provedeno již i soudem I. stupně.
III. ÚS 70/95-8
Poněvadž je navrhovatel toho názoru, že odvolací soud postupoval v souladu s §213 odst. 2 o. s. ř., právní stanovisko, vyjádřené v napadeném rozsudku Vrchního soudu v Praze, popírá právo odvolacího soudu na volnou úvahu, vyjádřenou v §213 odst. 2 o. s. ř., staví účastníka do nerovného postavení a v předmětné věci pak zvýhodňuje žalobkyni. Proto rozsudek Vrchního soudu považuje za rozhodnutí, které je v rozporu s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a navrhuje jeho zrušení.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení /§75 zákona č. 182/1993 Sb./.
Z obsahu stížnosti, rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 2 Cdo 95/94, bylo zjištěno, že v právní věci žalobkyně Z.Z. proti žalovanému S.Z., tedy stěžovateli, o zrušení práva společného nájmu
družstevního bytu a garáže, nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, když Vrchní soud v Praze rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 21 Co 225/93, ze dne 30. ledna 1995, zrušil a tomuto soudu věc vrátil k dalšímu řízení.
S ohledem na toto zjištění, na ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., není stěžovatel oprávněn k ústavní stížnosti, když řízení, jehož je účastníkem, není dosud pravomocně skončeno. Proto bylo rozhodnuto dle §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. tak, jak je ve výroku uvedeno.
Pokud jde o tvrzení, že rozsudkem Vrchního soudu v Praze a jeho postupem byla porušena zásada rovnosti účastníků řízení, je třeba uvést, že ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není
III. ÚS 70/95-9
vrcholem jejich soustavy, /čl. 81, čl. 90 ústavního zákona č. 1/1993 Sb./, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností - to však jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod, zaručující právo na soudní a jinou právní ochranu. Jestliže Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 2 Cdo 95/94 zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a tomuto věc vrátil k dalšímu řízení, je zcela zjevné, že svým rozhodnutím do práva na soudní a jinou právní ochranu nezasáhl. Za zásah do těchto práv nelze považovat ani skutečnost, že dovolací soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu aniž by nařídil jednání, když takový postup mu umožňuje ustanovení §243a odst. 1 o. s. ř. Proto odmítnutí návrhu i jako zjevně neopodstatněného je v souladu s §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 19. 4. 1995
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj