ECLI:CZ:US:1995:4.US.202.95
sp. zn. IV. ÚS 202/95
Usnesení
IV. ÚS 202/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 6. září 1995 ve věci ústavní stížnosti T.V., zastoupeného advokátem JUDr. Š.R., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 1995, čj. 8 To 138/95-405, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1). Z obsahu spisu 33 T 91/94 Obvodního soudu pro Prahu 4 Ústavní soud zjistil, že shora uvedené usnesení Městského soudu v Praze bylo vyhlášeno dne 19. 4. 1995; a to za přítomnosti stěžovatele a jeho právního zástupce. Vzhledem k ustanovení §140 odst. 1 písm. a) trestního řádu nabylo tedy uvedené usnesení právní moci tímto vyhlášením, tj. dnem 19. 4. 1995, ježto šlo o usnesení, které již nebylo možné napadnout dalším řádným opravným prostředkem.
- 2 - IV. ÚS 202/95
Z hlediska citovaného ustanovení je proto irelevantní, kdy stěžovateli písemné vyhotovení usnesení bylo doručeno, stejně, jako stěžovateli by z tohoto důvodu nemohlo být vytýkáno nesplnění povinnosti uvedené v ustanovení §72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, tj. přiložení kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, současně s podanou ústavní stížností. Byla-li tedy ústavní stížnost podána teprve dne 2. 8. 1995, stalo se tak již po uplynutí uvedené zákonné lhůty 60 dnů.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost, podanou po lhůtě stanovené pro její podání, podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 6. září 1995
prof. JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj