Rozhodnutí Ústavního soudu
ze dne 11.10.1995, sp. zn. Pl. ÚS 3/95 [ nález / KLOKOČKA / výz-2 ],paralelní citace: N 59/4 SbNU 91 [ 265/1995 Sb. ] dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1995:Pl.US.3.95
Malé pivovary - zákonné zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu
Právní větaProváděcí předpis je přitom článkem 79 odst. 3 Ústavy ČR vázán pouze k takové podrobnější úpravě, jež se pohybuje "na základě a v mezích zákona".První pojmová náležitost (produkce do 200 000 hl) je zákonem rámcově zřetelně vymezena a na tomto základě může ministerstvo vyhláškou specifikovat podrobnosti.Pokud jde o druhý pojmový znak chráněného předmětu, totiž "nezávislost", přenechal zákonodárce jeho vymezení prováděcímu předpisu, tj. nižší právní normě. Ze zákona vyplývá, že chráněné pivovary musí kromě vymezení své produkce splňovat jakési další podmínky, avšak toto "něco dalšího" ponechává se vyhlášce a tím se dostává vymezení základní pojmové náležitosti, která má pro definici chráněných pivovarů konstitutivní význam, mimo vliv zákonodárce.Splnění blíže neoznačených podmínek zvláštního předpisu, které se pak "ex post" stávají konstitutivními znaky zákonem chráněného předmětu, vzbuzuje dojem, že by bylo možné stejně neurčitě formulovat zákonodárcovo zmocnění výkonné moci i v jiných oblastech života společnosti.
ECLI:CZ:US:1995:Pl.US.3.95
sp. zn. Pl. ÚS 3/95NálezÚstavní soud České republiky rozhodl dne 11. října 1995 v plénu o návrhu prezidenta republiky na zrušení: 1. §2 písm. i), části §33 týkající se malých nezávislých pivovarů podle §2 písm. i) a §33a zákona ČNR č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákonů č. 199/1993 Sb., č. 325/1993 Sb., č. 136/1994 Sb. a zákona č. 260/1994 Sb. 2. čl. II bodů 2,3,4,5 a 6 zákona č. 260/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, takto:1) Dnem 1. ledna 1996 se z r u š u j e článek II bod 5 zákona č.260/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národnírady č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve zněnípozdějších předpisů.2) Vyslovuje se, že vyhláška Ministerstva zemědělství č.111/1995 Sb., kterou se stanoví právní a ekonomické podmínkynezávislosti malých nezávislých pivovarů, pozbývá platnostisoučasně.3) Ve zbývající části se návrh zamítá.Odůvodnění:I.Prezident republiky, využiv svého práva, přiznaného muustanovením §64 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,o Ústavním soudu, podal dne 20. ledna 1995 podle čl. 87 odst. 1písm. a) Ústavy České republiky návrh na zrušení1. §2 písm. i), části §33 týkající se malých nezávislýchpivovarů podle §2 písm. i) a §33a zákona ČNR č. 587/1992Sb., o spotřebních daních, ve znění zákonů č. 199/1993 Sb., č.325/1993 Sb., č. 136/1994 Sb. a zákona č. 260/1994 Sb.,2. čl.II bodů 2,3,4,5 a 6 zákona č. 260/1994 Sb., kterým se měnía doplňuje zákon ČNR č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, veznění pozdějších předpisů,pro rozpor s čl. 1Listiny základních práv a svobod, čl. 79 odst.3 Ústavy České republiky a, jak vyplývá z textu návrhu, také s čl.11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.Návrh na zrušení jednotlivých ustanovení zákona pro rozpors ústavním zákonem lze rozčlenit do dvou okruhů:a) Zákon o spotřebních daních ve znění napadené novely zavádídiferencovanou nižší daň pro malé nezávislé pivovary, jejichžroční výstav (produkce) piva není větší než 200 000 hl, což jepodle navrhovatele v rozporu s principem rovnosti v právechpodle čl. 1Listiny základních práv a svobod. Navrhovatelnamítl, že zatímco podle předchozí právní úpravy spotřebníchdaní u všech vybraných výrobků včetně piva byly sazby daněa její odstupňování závislé výlučně na vlastnostech těchtovýrobků, nová právní úprava zavedla u piva, a jen u něho,další hledisko daňové diferenciace, totiž rozsah ročníprodukce. Uvedl, že zásada rovnosti v právech, která patřík základním zásadám moderních demokratických právních soustav,se pojímá tak, že jde o rovnost subjektů relativní, která jechápána ve vztahu k určité právní normě a která vyžaduje, abybylo uplatňováno stejné právo za stejných faktických poměrůa v této souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu ČSFR,publikovaný pod č. 11/1992 Sbírky usnesení a nálezů, podleněhož v principu nelze sice vyloučit, aby zákonodárce stanovildiferencované daně podle zásady, že výkonnější subjekt budeodvádět vyšší daně, je však třeba, aby zákonodárný orgánpodložil své rozhodnutí objektivními a racionálními kriterii,což se podle názoru navrhovatele v posuzované věci nestalo,neboť zákonodárce neodůvodněně zvýhodnil pouze jednu skupinuvýrobců u jednoho z výrobků podléhajících dani spotřební,totiž piva, ač podobné ekonomické rozlišení by bylo možnézavést i u jiných výrobků podléhajících spotřební dani.b) Citovaná novela v čl. II bodu 5 ukládá Ministerstvuzemědělství, aby v dohodě s Ministerstvem financí vydaloprávní předpis, kterým stanoví právní a ekonomické podmínkynezávislosti malých pivovarů. To je podle navrhovatelev rozporu s čl. 11 odst. 5Listiny základních práv a svobod,podle něhož daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákonaa s čl. 78 a 79 odst. 3Ústavy, které stanoví, že prováděcípředpis může být vydán jen k provedení zákona a v jeho mezích.Tyto podmínky nejsou podle navrhovatele splněny, neboť zákonnestanovil meze právního předpisu nižší právní síly.Zmocňovací ustanovení zákona, který v napadených ustanoveníchznaky "nezávislosti" malých pivovarů neurčuje ani nenaznačuje,deleguje zákonodárnou pravomoc na orgán moci výkonné- ministerstvo v takové míře, již ústavní řád České republikynepřipouští.Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, jsou-li splněny všechnyzákonem požadované podmínky řízení a má-li návrh všechny formálnía obsahové náležitosti. Nezjistil nic, co by ho opravňovalok odmítnutí návrhu podle §43 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.,o Ústavním soudu. Stejně tak neshledal existenci okolnosti, najejímž základě by doporučil plénu vydání usnesení o zastavenířízení.Návrh byl zaslán Poslanecké sněmovně Parlamentu Českérepubliky, která zákon, jehož částečné zrušení je navrhováno,vydala, s výzvou k vyjádření (§69 zák. č. 182/1993 Sb.). PředsedaPoslanecké sněmovny ve stanovisku z 22. února 1995, takés odvoláním na citovaný nález Ústavního soudu ČSFR, vyjádřilmínění, že zavedená daňová diferenciace je odůvodněna objektivnímia racionálními kriterii. K druhé části návrhu, týkající sezmocňovací normy, vyslovil názor, že Parlament články 78 a 79odst. 3 Ústavy neporušil a ani porušit nemohl, ježto se honetýkají, neboť zavazují orgány výkonné moci při vydáváníprováděcích předpisů. Zaujal stanovisko, že zákonodárný sborjednal v přesvědčení, že přijatý zákon je v souladu s Ústavoua naším právním řádem a uvedl, že je na Ústavním soudu, aby poprojednání návrhu prezidenta republiky posoudil ústavnostnapadených ustanovení zákona o spotřebních daních a vydalpříslušné rozhodnutí.Z vyjádření Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky,z vládního návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č.587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů(tisk 1173), společné zprávy výborů Poslanecké sněmovny ParlamentuČR k tomuto návrhu zákona (tisk 1336) spolu s těsnopiseckýmzáznamem rozpravy k uvedenému zákonu a z částky 77 ročníku 1994Sbírky zákonů České republiky bylo zjištěno, že návrh novelyzákona o spotřebních daních předložila Parlamentu vláda.Ustanovení o daňovém zvýhodnění malých nezávislých pivovarů, kterávládní návrh neobsahoval, byla do návrhu zákona včleněna až nazákladě poslaneckého pozměňovacího návrhu. Zákon, včetněnapadených ustanovení, byl přijat dne 7.12.1994 na 25. schůziParlamentu, jíž bylo přítomno 163 poslanců. Pro přijetí zákonahlasovalo 133 poslanců, 7 poslanců hlasovalo proti, 11 poslanců sehlasování zdrželo a 12 poslanců nehlasovalo. Zákon byl podepsánvšemi příslušnými ústavními činiteli a byl vyhlášen v částce 77Sbírky zákonů, rozeslané 30.12.1994, kdy nabyl platnosti. Účinnýmse stal 1.1.1995 s výjimkou právě sazeb daně pro malé nezávislépivovary, které nabyly účinnosti 1.7.1995. Zákon byl tedy přijata vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavněpředepsaným způsobem.II.Ústavní soud se zabýval tvrzenou protiústavností napadenýchustanovení zákona.Zákon č. 260/1994 Sb. v §2 písm. i) charakterizuje malýnezávislý pivovar jako takovou právnickou osobu nebo fyzickouosobu, jejíž roční výstav piva není větší než 200 000 hl a kterásplňuje podmínky podle zvláštního předpisu. Pro takový pivovar pakzákon v §33 stanoví zvláštní sazbu daně, která je nižší neždaňová sazba u ostatních pivovarů.Je tedy především třeba zvážit, zda zákonným stanovením nižšísazby daně pro určitou skupinu pivovarů, jejichž základní znak jestanoven v citovaném zákoně, byla porušena ústavní zásadarovnosti. K otázce rovnosti v daňové oblasti, jak správněkonstatovali oba účastníci, zaujalo právní stanovisko již plénumÚstavního soudu ČSFR ve svém nálezu z 8.10.1992 sp. zn. Pl.ÚS22/92 publikovaném pod č. 11 ročníku 1992 Sbírky usnesenía nálezů. Podle tohoto nálezu relativní rovnost, jak ji chápoumoderní ústavy, požaduje pouze odstranění neodůvodněných rozdílů.Speciální normy mohou pro určité obory stanovit zvláštní kriteriarovnosti, která ze všeobecného principu neplynou, protože aplikacízásady rovnosti nejsou stanoveny tak přesné meze, aby vylučovalyjakékoliv volné uvážení těch, kteří ji aplikují. V oblasti daňovéje třeba požadovat, aby zákonodárný orgán podložil své rozhodnutíobjektivními a racionálními kriterii. V citovaném nálezu sesoučasně uvádí, že pokud zákon určuje prospěch jedné skupinya zároveň s tím stanoví neúměrné povinnosti jiné, může se tak státpouze s odvoláním na veřejné hodnoty. Z obdobné úvahy vycházeli nález Ústavního soudu České republiky ze 7. června 1995 sp. zn.Pl. ÚS 4/95 ve věci návrhu prezidenta republiky na zrušení §34zákona ČNR č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovanýcharchitektů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějšíchpředpisů.Napadená zákonná ustanovení představují daňovou výhodu prourčitou skupinu subjektů, což v našem daňovém systému není vůbecneobvyklé, jak plyne z daňových předpisů, které stanoví různáosvobození od daně (např. §4 a §9 zákona ČNR č. 338/1992 Sb.,o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, §4 zákona ČNRč. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů,§8 zákona ČNR č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve zněnípozdějších předpisů, §25 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o daniz přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, §3 zákona ČNR č.16 /1993 Sb., o silniční dani, ve znění pozdějších předpisů),slevy na dani (např. §35 zákona o daních z příjmů, §12 zákonao silniční dani), zvláštní sazby daně (např. §36 zákona o daníchz příjmů) a diferencovaně nezdanitelné části základu daně (např.§15 odst. 2 zákona o daních z příjmů).Důvody zvláštní úpravy daňové sazby pro malé nezávislépivovary vyplývají z trendu kompatibility s právem zemí ES. Čl.90 Evropské dohody zakládající přidružení mezi Českou republikouna jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskýmistáty na straně druhé (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č.7/1995 Sb.), která po vyslovení souhlasu Parlamentem a ratifikaciprezidentem republiky vstoupila v platnost dnem 1.2.1995, mimojiné uvádí, že strany budou podporovat výměnu informacía know-how mimo jiné v oblasti zavádění právních,administrativních, technických, daňových a finančních podmínek,potřebných pro zakládání a rozšiřování malých a středních podnikůa pro spolupráci přesahující hranice.Ze zprávy ze dne 14.3.1995 č.j. 117/1995- 222, předloženéÚstavnímu soudu Ministerstvem zemědělství České republiky, bylozjištěno, že prováděcí vyhláška má vycházet ze Směrnice 92/84 EHSRady z 19.10.1992 a praxe ES. V oddílu I čl. 4 této Směrnice jeuvedeno, že členské státy mohou použít na pivo vařené v malýchnezávislých pivovarech snížené daňové sazby, které mohou býtodstupňovány podle roční produkce příslušného pivovaru (Směrnicetéž uvádí, koho lze považovat za malý nezávislý pivovar).Ministerstvo zemědělství současně ke svému vyjádřenípřiložilo pro informaci výnos Spolkového ministerstva financívrchním finančním správám z 28.7.1993, které uvádí demonstrativněněkteré prvky právní a hospodářské závislosti pivovaru s tím, ženezávislost je vždy nutno v jednotlivých případech přezkoušet.K první části návrhu lze na základě výše uvedeného shrnout,že zákonem stanovené diference sazby daně z piva jsou projevemlegitimní vůle zákonodárce, která vyjadřuje veřejný zájem napodpoře malých nezávislých pivovarů a směřuje ke kompatibilitěs právními úpravami států Evropské unie.Po posouzení této části návrhu Ústavní soud učinil závěr, ženapadená ustanovení zákona o spotřebních daních nejsou v rozporus článkem 1 a článkem 11 odst. 5Listiny základních práv a svoboda proto návrh prezidenta republiky na zrušení §2 písm. i), části§33 týkající se malých nezávislých pivovarů podle §2 písm. i)a §33a zákona České národní rady č. 587/1992 Sb., o spotřebníchdaních, ve znění zákonů č. 199/1993 Sb., č. 325/1993 Sb., č.136/1994 Sb. a zákona č.260/1994 Sb. a článku II bodů 2,3,4, a 6zákona č. 260/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon Českénárodní rady č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve zněnípozdějších předpisů, pod bodem 3) výroku tohoto nálezu zamítlpodle §70 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.III.V druhé části návrhu je uplatněna námitka, že Parlament připřijímání zákona nepostupoval v souladu s čl. 79 odst. 3Ústavy,protože nestanovil ve zmocňovacím ustanovení zákona meze právníhopředpisu nižší právní síly. Konkrétně jde o čl. II bod 5 zákona č.260/1994 Sb., podle něhož Ministerstvo zemědělství v dohoděs Ministerstvem financí vydalo právní předpis, kterým stanovíprávní a ekonomické podmínky nezávislosti malých nezávislýchpivovarů podle §2 písm. i) zákona (vyhl. Ministerstva zemědělstvíč. 111/1995 Sb.).V tomto sporném bodu vycházel Ústavní soud z vymezení objektuochrany v zákoně č. 260/1994 Sb. Objektem ochrany v napadenémzákoně je "malý nezávislý pivovar". Pro účely zákona je v §2 podpísm. i) definován malý nezávislý pivovar jako taková právnickáosoba nebo fyzická osoba, jejíž roční výstav piva není vyšší, než200 000 hl a která splňuje podmínky podle zvláštního předpisu.Z tohoto vymezení vyplývají dvě určující náležitosti, dvakonstitutivní znaky uvedeného pojmu:a) malý pivovar, přičemž tento pojmový znak je definován produkcído 200 000 hl ročně,b) nezávislý pivovar, přičemž tento pojmový znak určen není, resp.je "určen" v §2 písm. i) slovy "splňuje podmínky podlezvláštního předpisu".Prováděcí předpis je přitom článkem 79 odst. 3Ústavy ČRvázán pouze k takové podrobnější úpravě, jež se pohybuje "nazákladě a v mezích zákona".První pojmová náležitost (produkce do 200 000 hl) je zákonemrámcově zřetelně vymezena a na tomto základě může ministerstvovyhláškou specifikovat podrobnosti.Pokud jde o druhý pojmový znak chráněného předmětu, totiž"nezávislost", přenechal zákonodárce jeho vymezení prováděcímupředpisu, tj. nižší právní normě. Ze zákona vyplývá, že chráněnépivovary musí kromě vymezení své produkce splňovat jakési dalšípodmínky, avšak toto "něco dalšího" ponechává se vyhlášce a tím sedostává vymezení základní pojmové náležitosti, která má prodefinici chráněných pivovarů konstitutivní význam, mimo vlivzákonodárce.Splnění blíže neoznačených podmínek zvláštního předpisu,které se pak "ex post" stávají konstitutivními znaky zákonemchráněného předmětu, vzbuzuje dojem, že by bylo možné stejněneurčitě formulovat zákonodárcovo zmocnění výkonné moci i v jinýchoblastech života společnosti.Příslušná vyhláška na základě zákona č. 260/1994 Sb. bylavydána pod č. 111 Ministerstvem zemědělství ČR a vymezila v §1pod písm. a) - d) aspekty, dle nichž je třeba posuzovatnezávislost pivovarů. Ústavní soud zrušil též tuto vyhlášku,neučinil to však proto, že vyhláška vymezila obsahově nezávislépivovary způsobem, jak to učinila, ale proto, že tuto základnípojmovou náležitost určila místo zákonodárce. V tomto směru setedy Ústavní soud přiklonil k názoru vyslovenému v návrhuprezidenta republiky.Pokud jde o bod 1 nálezu, Ústavní soud se rozhodl zrušitčlánek II bod 5 zákona č. 260/1994 Sb., na základě kteréhoMinisterstvo zemědělství v dohodě s Ministerstvem financípříslušnou vyhlášku vydalo, k pozdějšímu datu, a to k 1. lednu1996, aby tak byl Parlamentu České republiky poskytnut čask takové úpravě, jež by mu umožnila své představyo konstitutivních náležitostech pojmu nezávislého pivovaruv novele zákona vyjádřit.Ústavní soud vychází dále z toho, že z nálezu soudu vyplýváuznání ústavnosti principu daňové úlevy pro malé pivovarya předpokládá, že do doby, než Parlament a nová vyhláška věciupraví, budou finanční úřady z této situace vycházet u vědomí, žepři konečném daňovém vyrovnání na konci roku 1996 věc uzavřouzpůsobem, který bude odpovídat nové úpravě.Ústavní soud zrušil článek II bod 5 zákona č. 260/1994 Sb.,kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 587/1992Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, pro jehorozpor s čl. 79 odst. 3Ústavy České republiky podle §70 odst.1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a současně, v souladus ustanovením §70 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., vyslovil, žeprováděcí předpis, vyhláška Ministerstva zemědělství č. 111/1995Sb., kterou se stanoví právní a ekonomické podmínky nezávislostimalých nezávislých pivovarů, pozbývá platnosti také dnem 1. ledna1996.Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.V Brně dne 11. října 1995
O d l i š n é s t a n o v i s k opodané podle §14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,k bodům 1) a 2) nálezu Ústavního soudu České republiky z 11. října1995 sp. zn. Pl. ÚS 3/95 ve věci návrhu prezidenta republiky nazrušení některých ustanovení zákona České národní rady č.587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů.Citovaným nálezem kvalifikovaná většina pléna Ústavního souduzrušila od 1. ledna 1996 článek II bod 5 zákona č. 260/1994 Sb.,kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 587/1992 Sb., o spotřebníchdaních, ve znění pozdějších předpisů, pro rozpor tohoto ustanovenís čl. 79 odst. 3 Ústavy a v odůvodnění této části rozhodnutí dalaza pravdu navrhovateli, že Parlament při tvorbě této zmocňovacíprávní normy nestanovil meze prováděcího předpisu a že napadenéustanovení postrádá potřebnou míru určitosti.S tímto názorem nesouhlasíme z těchto důvodů: Formulace čl.11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, podle něhož daněa poplatky lze ukládat jen na základě zákona, umožňuje bližšíúpravu druhotnou normou. V tomto směru je shoda v praxi a teorii[srov. např. Fr. Weyr: Čs. právo ústavní, Praha 1937, str. 256a 257 - zejm. výklad pojmu "na základě zákona" v souvislostis komentářem k §111 Ústavní listiny Československé republiky(uvozené zákonem č. 121/1920 Sb. z. a n.)] a uznává to sámnavrhovatel.Ze současných prací lze zmínit monografii Hendrych a kol.:Správní právo - obecná část, Praha 1994, zejm. str. 29-36. Jsouzde rozlišovány povinnosti, které se ukládají na základě zákonaa povinnosti, které stanoví jen zákon. Dále se tu uvádí, žezákonodárce je povinen dbát, aby zákony naplňovaly požadovanoumíru určitosti. Požadavky na určitost hmotného práva lze jenobtížně stanovit v obecné rovině; úprava se bude lišit případ odpřípadu podle oblasti, která bude jejím předmětem. Míru určitostinelze dopředu svázat přesným pravidlem. Ze zákona má být patrnýobsah, účel a rozsah působení správy. Pokud jde o nařízení jakoobecnou formu normotvorby veřejné správy, musí upravovat vždypřípady stejného druhu; obecnými znaky je vymezen i okruh jehoadresátů. Rozsah minimálního zákonného základu bude vykazovatodlišnosti podle upravovaného předmětu. Do jaké míry zákonodárcetuto oblast využije, závisí zejména na tom, jak posoudí jejípotřebnost, přičemž hranice je proměnná. Do sféry nařízení patřípředevším věci, které zákonodárce shledal nepodstatnými z hlediskazákonné formy a tudíž je přímo neupravil, jejichž právní úprava,byť druhotnou normou delegovaného orgánu, je však přesto nutnánebo alespoň vhodná či účelná. Dále jde o věci nepředvídatelné vechvíli přijetí zákona, jež mohou podléhat změnám, podrobnostizejména technického charakteru apod.Dikce §2 písm. i) zákona ČNR č. 587/1992 Sb., ve zněnízákona č. 260/1994 Sb., podle našeho názoru umožňuje vydáníprováděcího předpisu ve smyslu Ústavy. K tomu lze konstatovat, žetoto ustanovení zákona vymezuje základní znaky pro poskytnutídaňové úlevy uvedením skupiny subjektů charakterizovaných jakomalý nezávislý pivovar s ročním výstavem piva nepřesahujícím 200000 hl. Tím jsou určeny hlavní zákonné znaky subjektu určitédaňové povinnosti. K tomu zákon ještě uvádí, že pivovar tétokategorie má splňovat podmínky podle zvláštního předpisu. Zmocněník vydání prováděcího předpisu je obsaženo v čl. II bodu 5 zák. č.260/1994 Sb., v němž zákonodárce deleguje normotvornou pravomoc naMinisterstvo zemědělství, které má příslušný právní předpis vydatv dohodě s Ministerstvem financí. Za daného právního stavu zákonsplňuje základní podmínky dostatečné určitosti. Prakticky jde nynípouze o bližší konkretizaci pojmu nezávislosti, který je jakojeden ze znaků v zákoně uveden.K tomu lze uvést, že v našem právním řádu existuje velkémnožství předpisů, které obsahují relativně abstraktní hypotézy,tedy právní skutečnosti, s nimiž je spojen vznik, změna či zánikprávních vztahů, které jsou upraveny v dispozici, která stanoví,komu a jaká práva a povinnosti vzniknou, nastanou-li skutečnostiv hypotéze uvedené. Někdy odborná literatura v této souvislostihovoří o tzv. relativně neurčitých pojmech, jimiž je náš právnířád hojně prostoupen, a to již Ústavou počínaje. Výklad podléháběžným interpretačním pravidlům. V rámci hierarchické výstavbyprávního řádu pak dochází k postupu, v němž se právní povinnostikonkretizují až k vydání příslušných individuálních právních aktů(rozhodnutí). Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy mohou ministerstva nazákladě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomuzákonem zmocněna. To se v daném případě v souladu s Ústavou stalo.Jak v logicky obdobné právní situaci tuto otázku analyzovaljiž Hoetzel ve své práci Československé správní právo, Praha1937, na straně 55, není možno obrat "v jeho mezích", tj. v mezíchzákona, vykládat tak, že by každý zákon musel výkonné moci vytyčiturčité meze. Tato slova znamenají jen tolik, že nařízení (v našempřípadě vyhláška ministerstva) se musí držet směrnic, jež v zákonějsou, tj. jsou-li tam. Jak Hoetzel výstižně podotýká, pro takovývýklad mluví i tato úvaha: Může-li zákon zmocnit správní úřad, abyvydával konkrétní správní akty zcela podle volného uvážení(a takových případů je nepočítaně), nelze usoudit, proč by zákonnemohl takové zmocnění dávat k tvoření nařízení, která jakoabstraktní normy dávají větší záruky objektivnostia spravedlnosti, než akty konkrétní, nejsouce střižena na určitéosoby. Autoři odlišného stanoviska se ztotožňují s logikouuvedeného výkladu v projednávaném případě i z toho aspektua docházejí k názoru, že napadené ustanovení zákona neníprotiústavní.Akceptování tohoto stanoviska by zabránilo zahlcování zákonůpodrobnostmi, umožnilo by jednoznačné určení právních důsledkůnálezu na něm založeného a předešlo by následným nejasnostem,které by mohly vznikat ve vztahu malých nezávislých pivovarůa finančních orgánů, zejména do doby, než věc bude nově upravena.Vzhledem k uvedenému podepsaní setrvávají na přesvědčení, ženávrh měl být zamítnut zcela, neboť neshledávají rozpor zrušenéhoustanovení s Ústavou.V Brně dne 24. října 1995
Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury
ECLI:CZ:US:1995:Pl.US.3.95
Název soudu
Ústavní soud České republiky
Spisová značka
Pl. ÚS 3/95
Paralelní citace (Sbírka zákonů)
265/1995 Sb.
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)
N 59/4 SbNU 91
Populární název
Malé pivovary - zákonné zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu
Datum rozhodnutí
11. 10. 1995
Datum vyhlášení
11. 10. 1995
Datum podání
20. 1. 1995
Datum zpřístupnění
15. 10. 2007
Forma rozhodnutí
Nález
Typ řízení
O zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam
2
Navrhovatel
PREZIDENT REPUBLIKY
Dotčený orgán
Soudce zpravodaj
Klokočka Vladimír
Napadený akt
zákon; 587/1992; o spotřebních daních; §2/i, §33 v části týkající se malých nezávislých pivovarů zákon; 260/1994 Sb.; kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů; čl. II/2, čl. II/3, čl. II/4, čl. II/5, čl. II/6