ECLI:CZ:US:1995:Pl.US.33.94
sp. zn. Pl. ÚS 33/94
Usnesení
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu navrhovatele Č., o podání ze dne 1. prosince 1994, došlém Ústavnímu soudu dne 6. prosince 1994, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se obrátil na Ústavní soud se stížností na porušení čl. 12 odst. 2 Ústavy ČR a č1. 15 Všeobecné deklarace lidských práv. Svou stížností, kterou neoznačil přímo jako "ústavní stížnost", nýbrž jako "podnět k suspendování zákona", napadá ustanovení §13 písm. c) a §17 zákona ČNR č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky. Podle názoru představitelů Č., je tento zákon v rozporu s čl. 12 odst. 2 Ústavy ČR, neboť nabytí cizího státního občanství nelze pokládat za totožné se žádostí o propuštění ze státního svazku České republiky. Takto učiněné rozhodnutí nutno podle jejich názorů považovat za opci, a nikoli za žádost, jak to předpokládá §17 výše uvedeného zákona.
V ustanovení §64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je uveden výčet subjektů oprávněných podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení. Právnická osoba je podle tohoto ustanovení k takovému návrhu
aktivně legitimována pouze v případě, že podala ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74 zákona č. 182/1993 Sb.
Tyto podmínky však v případě přípisu Č., nejsou, a ani nemohou být splněny. Spolek jako právnická osoba totiž ani ústavní stížnost v tomto případě podat nemůže, neboť subjektem právního vztahu státního občanství mohou být pouze fyzické osoby a příslušný stát.
V případě předmětného podání proto stěžovatel nesplňuje podmínky pro podání návrhu na zrušení zákona, ani návrhu na podání ústavní stížnosti. Podle výše uvedených ustanovení zákona o Ústavním soudu ve spojení s jeho §43 odst. 1 písm. d) jde o návrh podaný právnickou osobou, která není aktivně legitimována k jeho podání, pokud jej nespojí se současně podanou ústavní stížností. Protože však Č., nemůže být subjektem vztahu státního občanství, jeho základní právo nebo svoboda nemohly být v tomto případě dotčeny nějakým zásahem orgánu veřejné moci. Jedná se proto o návrh podaný někým zjevně neoprávněným. V tomto případě se jedná o vadu návrhu, kterou není možno odstranit.
Podle §43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb.,o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. ledna 1995 Prof. JUDr. Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu ČR