ECLI:CZ:US:1996:1.US.110.94
sp. zn. I. ÚS 110/94
Usnesení
I. ÚS 110/94 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele K.P., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s usnesením Okresního soudu v Ostravě, takto:
Návrh s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 3 To 251/94, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 8 T 63/94, kterým byl navrhovatel vzat do vazby, a to přímo u hlavního líčení z důvodů uvedených v §67 písm. a) a b) trestního řádu. Navrhovatel tvrdil, že zde uvedené vazební důvody splněny nebyly a že oba soudy tudíž porušily čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dle něhož nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon.
Jak Ústavní soud zjistil z provedených listinných důkazů, zejména spisů Okresního a Krajského soudu v Ostravě, byl navrhovatel opakovaně stíhán pro majetkovou trestnou činnost, naposledy již jako recidivista. Byl podmíněně propuštěn z výkonu
2 I. ÚS 110/94
trestu pro předchozí trestnou činnost, poté se dostavil k hlavnímu líčení o další trestné činnosti, které se dopouštěl jako spolupachatel s dalšími obžalovanými. Vzhledem k okolnostem, které během hlavního líčení nastaly - obžalovaný nesouhlasil se čtením svědecké výpovědi svého bratra E.P. a bylo zřejmé, že mu hrozí vysoký trest odnětí svobody - vzal Okresní soud navrhovatele do vazby. Usnesení o vzetí do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a) a b) trestního řádu odůvodnil soud tím, že je zde důvodné podezření, že obžalovaný se vzhledem k výši hrozícího trestu bude skrývat (§67 písm. a) tr. řádu) a že vzhledem k tomu, že byl účasten celého hlavního líčení, může následně ovlivnit výpověď svědka - svého bratra E.P. (§67 písm. b) tr. ř.). Proti tomuto usnesení podal navrhovatel v zákonné lhůtě stížnost ke Krajskému soudu v Ostravě, kterou odůvodnil tím, že zde nejsou dány uvedené důvody vazby, protože se k soudu dostavil z pobytu na svobodě dobrovolně a ovlivňovat svého bratra jako svědka mohl už dříve, neboť s ním bydlí. Krajský soud v Ostravě však potvrdil rozhodnutí Okresního soudu a stížnost navrhovatele zamítl, neboť se zcela ztotožnil s
důvody, které pro vzetí do vazby uvedl tento soud a dále své stanovisko velmi podrobně odůvodnil.
Ústavní soud po zhodnocení všech důkazů dospěl k závěru, že návrh je neopodstatněný. Z předložených spisů Krajského i Okresního soudu v Ostravě jednoznačně vyplývá, že oba soudy řádně posoudily a zhodnotily všechny okolnosti případu, dospěly k závěru, zcela v souladu se všemi zákonnými ustanoveními, že jsou zde dány vazební důvody a poté zcela nezávisle rozhodly, přičemž se řídily vlastní právní úvahou, podloženou řádně zjištěnými a zhodnocenými skutečnostmi. Za této situace dospěl Ústavní soud k závěru, že není v jeho pravomoci zasahovat jakkoliv do nezávislého rozhodování soudů, pokud při tom nebyl porušen zákon.
3 I. ÚS 110/94
Na základě výše uvedených důvodů tedy Ústavní soud předmětný návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný dle ust. §43 odst. 1 písm. c) zák. o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.
V Brně 23. února 1996 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu ČR