ECLI:CZ:US:1996:1.US.2.96
sp. zn. I. ÚS 2/96
Usnesení
I. ÚS 2/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelky E.V., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí ČS., takto:
Návrh s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se svým návrhem domáhala přešetření postupu ČS., jímž jí byl přiznán starobní důchod ve výši, s níž ona nesouhlasí, a když se obrátila se žádostí o přezkoumání na Ministerstvo práce a sociálních věcí, tak jí rovněž nevyhovělo.
Ústavní soud ČR po přezkoumání návrhu dospěl k závěru, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti které zákon o Ústavním soudu ČR č. 182/1993 Sb. stanoví. Z ústavní stížnosti nebylo patrné, které základní právo nebo svoboda navrhovatelky byly porušeny a jakým jednáním státního orgánu k tomu došlo (§72 odst. 1 cit. zák.), z návrhu nebylo patrno, čeho se navrhovatelka domáhá. Návrh nebyl zaslán v dostatečném počtu vyhotovení (§34 cit. zák.), dále nebylo zřejmé, že navrhovatelka dříve, než se obrátila na Ústavní soud, vyčerpala všechny prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst.1
2 I. ÚS 2/96
cit. zák.), nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje - v tomto případě rozhodnutí Krajského soudu (§72 odst. 4 cit. zák.), a konečně navrhovatelka nebyla zastoupena advokátem, komerčním právníkem ani notářem (§30 cit. zák.).
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud na uvedené nedostatky návrhu navrhovatelku upozornil a stanovil jí lhůtu k jejich odstranění. Navrhovatelka během lhůty požádala písemně Ústavní soud o její prodloužení z důvodu zajištění právního zástupce. Ústavní soud její žádosti vyhověl a prodloužil jí lhůtu o 15 dnů od doručení soudního přípisu.
Navrhovatelka však ani v prodloužené lhůtě vady návrhu neodstranila, proto Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou zde splněny podmínky ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ČR, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.
V Brně 16. dubna 1996 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu ČR