ECLI:CZ:US:1996:1.US.20.96
sp. zn. I. ÚS 20/96
Usnesení
Sp. zn. I. ÚS 20/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele R.P., zastoupeného advokátem JUDr. L.H., o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 1995, čj. 7 Cmdo 12/94 - 77, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 1994, čj. 20 Co 436/93 - 58, takto:
Návrh se odmítá
Odůvodnění:
Svým podáním ze dne 15. 1. 1996 podal stěžovatel návrh na zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 1995, čj. 7 Cmdo 12/94 - 77, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 1994, čj. 20 Co 436/93 - 58. Uvedeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze bylo pro nepřípustnost odmítnuto dovolání žalovaného (v tomto případě stěžovatele) proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, a to v právní věci žalobce P., proti stěžovateli v procesním postavení žalovaného, o zaplacení částky Kč 261 321,80. Stěžovatel namítal v postupu soudu rozpor s ustanovením článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť jak dovozuje, postupem soudu mu bylo odepřeno právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům.
Ústavní soud nejprve zkoumal hledisko §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, tj. zda byla splněna lhůta pro podání ústavní stížnosti. Dle citovaného ustanovení ústavní stížnost lze podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 citovaného zákona),
I. ÚS 20/96
a není-li takového prostředku, pak dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. K tomu je třeba uvést, že ustanovení §72 odst. 2, ve spojení s ustanovením §75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, má na mysli řádný opravný prostředek. Dovolání, proti kterému ústavní stížnost mj. také směřuje, však takovým řádným opravným prostředkem není a má charakter mimořádného opravného prostředku (§236 a násl. o. s. ř.). Lhůta dle §72 odst. -2 citovaného zákona se tedy vztahuje na druhé napadené rozhodnutí - tj. k rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 1994, čj. 20 Co 436/93 - 58. Ten nabyl právní moci dne 7. 3. 1994. Ústavní stížnost byla podána dne 8. 1. 1996 a je tedy v daném případě podána opožděně.
Navíc předmětnou věc nelze ani podřadit pod režim ustanovení §75 odst. 2 písm. a) citovaného zákona, podle něhož Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka dle ustanovení §75 odst. 1 citovaného zákona uvedená shora, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Tato podmínka v tomto případě splněna není.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. října 1996 JUDr. Vladimír P a u 1
soudce zpravodaj