ECLI:CZ:US:1996:1.US.229.96
sp. zn. I. ÚS 229/96
Usnesení
I. ÚS 229/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem v právní věci stěžovatele D.V.H., zastoupeného JUDr. B.G., CSc., o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 1996, sp. zn. 6 To 243/96, takto:
Návrh se zamítá .
Odůvodnění:
Svým podáním ze dne 16. 8. 1996 podal stěžovatel návrh, aby Ústavní soud ČR odložil vykonatelnost a též zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 1996, sp. zn. 6 To 243/96. Uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 4. 1996, sp. zn. 25 T 17/96, ve výroku o trestu stěžovatele. Stěžovatel byl tímto rozsudkem uznán vinným ze spáchání trestného činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 tr. zákona a odsouzen k peněžitému trestu Kč 100 000,- a trestu propadnutí věci. Městský soud v Praze svým výše uvedeným rozsudkem při nezměněném výroku o vině uložil stěžovateli peněžitý trest ve výši Kč 50 000,-, trest propadnutí věci a trest zákazu činnosti spojené s nákupem zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodejem zboží na dobu jednoho roku.
Stěžovatel jako důvod svého návrhu předloženého Ústavnímu soudu ČR uvádí, že Městský soud v Praze převážnou část odvolacích námitek stěžovatele nejen nezkoumal, ale ani k nim neprovedl žádné dokazování a v odůvodnění rozsudku neuvedl, proč tak neučinil. Tím podle názoru stěžovatele porušil Městský soud v Praze čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod o právu občana na soudní ochranu a v konečném důsledku i čl. 90 Ústavy ČR, podle kterého jsou soudy povolány především k tomu, aby
I. ÚS 229/96
zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Proto požádal i o odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku městského soudu, protože neprodleným výkonem uloženého trestu hrozí stěžovateli vážnější újma nežli jaká může vzniknout jiným osobám v případě odložení vykonatelnosti tohoto rozhodnutí.
Soudce zpravodaj vzal na vědomí podrobné odůvodnění napadeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 1996, sp. zn. 6 To 243/96, jakož i tvrzení stěžovatele, jimiž vytýká soudu, že se nevypořádal s jeho námitkami, že nezjišťoval a nehodnotil majetkové poměry stěžovatele a že kvalifikoval skutek jako trestný čin, tedy přísněji než odpovídalo skutečnosti.
Soudce zpravodaj po přezkoumání návrhu ústavní stížnosti a citovaného rozsudku Městského soudu v Praze musel konstatovat, že Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví a nepřezkoumává rozhodnutí obecných soudů, pokud napadenými rozhodnutími nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy České republiky. Podle čl. 83 Ústavy České republiky je Ústavní soud ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. V tomto konkrétním případě Ústavní soud nezjistil, že by byl porušen čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť stěžovatel měl možnost, a také tak učinil, domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a tento postup byl zakončen pravomocným rozsudkem. Stejně tak se nelze domnívat, že by byl porušen čl. 90 Ústavy ČR, podle něhož jsou soudy povolány k tomu, aby zákonem stanoveným postupem poskytovaly ochranu právům. Ochranou práva je důsledný postup soudů podle zákona, v tomto případě podle trestního zákona, a odsouzení osoby, která spáchala trestný čin, nelze pokládat obecně a paušálně za poškození jejích práv.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh stěžovatele jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. října 1996 JUDr. Vladimír P a u 1
soudce zpravodaj