ECLI:CZ:US:1996:1.US.255.95
sp. zn. I. ÚS 255/95
Usnesení
Sp. zn. I. ÚS 255/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele J.B., zastoupeného advokátem JUDr. V.K., proti Parlamentu České republiky, takto:
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á.
I
Odůvodnění:
Stěžovatel podal svůj návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem svým podáním ze dne 14. 11. 1995, označeným jako ústavní stížnost. Přípisem Ústavního soudu ze dne 21. 11. 1995 byl stěžovatel vyzván, aby odstranil nedostatky svého návrhu ve lhůtě do 15. 12. 1995, opakovaně prodloužené do 29. 2. 1996, zejména aby byl podle §30 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatel již při podání návrhu zastoupen, s přihlédnutím k povaze věci, advokátem, který by zajistil, aby návrh ústavní stížnosti splňoval podmínky pro něj stanovené v §72 a násl. uvedeného zákona. Podání právního zástupce stěžovatele bylo doručeno Ústavnímu soudu dne 31. 1. 1996.
Stěžovatel ve svém návrhu napadá zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, resp. některá jeho ustanovení, jako §§35, 49 a 89. Ačkoliv svůj návrh označuje jako ústavní stížnost "o právo na politické zastoupení", je jeho podání podle svého obsahu návrhem _na zrušení jednotlivých ustanovení uvedeného zákona, jak vyplývá ze znění petitu jeho podání, a nikoliv ústavní stížností.
Ústavní soud je podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., oprávněn
I. ÚS 255/95
rozhodovat o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Stěžovatel však nenapadá ani pravomocné rozhodnutí orgánu veřejné moci, tj. individuální právní akt (např. správního úřadu nebo soudu), ani jiný zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Zákon č. 247/1995 Sb., ani jiný zákon řádně schválený Parlamentem ČR, nelze považovat za rozhodnutí či zásah ve smyslu výše uvedeném, nýbrž za akt přezkoumatelný Ústavním soudem podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy.
Podání stěžovatele, které nesplňuje podmínky ústavní stížnosti, je třeba posoudit jako návrh na zrušení zákona, resp. jeho jednotlivých ustanovení, podle čl. 88 odst. 1 Ústavy ČR a zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení u Ústavního soudu. Podle ustanovení §64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu, jsou oprávněnými podat návrh na zrušení zákona pouze subjekty zde výslovně uvedené. Stěžovatel jako fyzická osoba neuvedená v tomto výčtu není tedy oprávněn k podání takového návrhu.
V případě předloženém stěžovatelem se jedná o samostatný návrh na zrušení určitých ustanovení zákona, a bylo proto nutno jej kvalifikovat jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou (obdobně srovn. usneseni Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 92/94 - usnesení č. 15 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2).
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, svým usnesením podle §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Protože došlo k odmítnutí ústavní stížnosti, nebylo možné vyhovět návrhu na náhradu nákladů zastoupení (ustanovení §83 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. dubna 1996 JUDr. Vladimír P a u l soudce zpravodaj