ECLI:CZ:US:1996:1.US.266.95
sp. zn. I. ÚS 266/95
Usnesení
I. ÚS 266/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele F., a. s. v likvidaci, zastoupeného advokátem JUDr. K.K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 15 Ca 686/94, ze dne 22. 8. 1995, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení a F.ř. v Ú., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Návrh s e odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým včas podaným návrhem domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 15 Ca 686/94, ze dne 22. 8. 1995. Podle navrhovatele byl tímto soudním rozhodnutím porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), a to tím, že Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu, kterou se navrhovatel domáhal zrušení rozhodnutí F.ř. v Ú., ze dne 13. 10. 1994, zn. 21359/120/94, a dodatečného platebního výměru č. 6/7/92 ze dne 20. 9. 1993, čj. 1-1915/7/93 F.ú. ve F.
Krajský soud v Ústí nad Labem v rámci správního přezkumu podle hlavy druhé, páté části o. s. ř., dovodil, že napadené pravomocné správní rozhodnutí je v souladu se zákonem, a proto žalobu ve smyslu ustanovení §250j odst. 1 o. s. ř. zamítl. Podstatou správního řízení bylo zjištění nedostatků ve vedení účetnictví navrhovatele a v důsledku toho vydání dodatečného platebního výměru o důchodové dani ve výši 371 086 600,- Kčs na základě zákona č. 157/1989 Sb., ve znění novel.
Ústavní stížnost vytýká rozhodnutí obecného soudu, že se nezabýval rozporem mezi názorem znalce z oboru účetnictví a auditora na straně jedné a názory finančních úřadů obou stupňů na straně druhé. V tomto směru je obecnému soudu dále vytýkáno, že ač sám nemá potřebné odborné znalosti, hodnotil faktickou a právní kvalitu různých účetních dokladů a smluv. V tomto směru podle tvrzení stěžovatele nepostupoval obecný soud v souladu s obsahem hlavy páté Listiny. Podle názoru navrhovatele měl obecný soud osvětlit tyto rozpory pomocí znalců z daného oboru. Tím obecný soud porušil podle stěžovatele čl. 36 odst. 1 Listiny, tedy právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Z písemného vyjádření Krajského soudu v Ústí nad Labem vyplynulo, že tento obecný soud dospěl v řízení k závěru, že není třeba aplikovat odborné znalosti z oboru účetnictví, neboť zkrácení na svých právech spatřoval navrhovatel výlučně v neodůvodněném zvýšení nákladů a snížení výnosů pro rozpor s právními předpisy, a to ve třech konkrétních případech, jež jsou specifikovány i v obsahu ústavní stížnosti. V tomto směru pak zjistil, že úpravy daňového základu podle §4 odst. 1 písm. a) zák. o důchodové dani byly provedeny v souladu se zjištěným stavem věci i se zákonem, a proto vynesl zamítavé rozhodnutí.
I. ÚS 266/95
Vedlejší účastník řízení, F. ř. v Ú., v písemném vyjádření k ústavní stížnosti rovněž navrhl její zamítnutí. V tomto písemném vyjádření je zdůrazněno, že navrhovatelem předložené účetnictví bylo správcem daně shledáno jako zcela v nepořádku. Proto nezbylo než postupovat dle §4 odst. 1 zák. č. 157/1989 Sb., ve znění novel, neboť základem daně byl zisk zjištěný z předloženého účetnictví. V tomto směru pak dále vedlejší účastník opakuje své závěry z řízení před obecným soudem ohledně částky 59 000 000 ,- Kčs uhrazené na základě smlouvy, tudíž nezbytnost jejího uvedení v rámci tržeb obchodní společnosti. Dále poukazuje na dodávku drahých kamenů, která rovněž s ohledem na vystavenou fakturu zvyšuje navrhovatelovy výnosy. Konečně uvádí, že výdaje na údržbu, technický servis a na vrtulníky nejsou zohlednitelné vzhledem k tomu, že vlastníkem vrtulníků se navrhovatel nikdy nestal.
Z přiložených příloh ústavní stížnosti, jakož i z připojených spisů jednak správních orgánů, jednak obecného soudu, Ústavní soud zjistil, že skutečnosti tvrzené navrhovatelem v obsahu ústavní stížnosti uváděl již v rámci správního odvolacího řízení a následně i v rámci správního přezkumu prováděného obecným soudem.
Podstatou ústavní stížnosti je navrhovatelův odlišný právní názor na posouzení podstaty jeho žaloby uplatněné podle hlavy druhé, páté části o. s. ř. Navrhovatel nesouhlasí v tomto směru s právním posouzením obecného soudu, které opřel obecný soud o ustanovení §250j odst. 1 o. s. ř. V této souvislosti je nutno poukázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu ČR, navazující na judikaturu Ústavního soudu ČSFR (srov. např. IV. ÚS 43/94 ÚS ČR a Rč. 13/1993 Sbírky usnesení a nálezů S ČSFR), podle níž nesprávné právní posouzení nemůže být samo o sobě důvodem ke zrušení rozhodnutí Ústavním soudem.
Ústavní soud navíc poukazuje na to, že sdílí názor krajského soudu o podstatě žaloby uplatněné podle hlavy druhé, páté části
I. ÚS 266/95
o. s. ř. V daném řízení se jednalo o žalobě na zrušení rozhodnutí správního orgánu vydaného na základě zákona o důchodové dani (tj. zák. č. 157/1989 Sb., ve znění novel) za zdaňovací období roku 1992. Důkazním prostředkem hospodářského výsledku byla daňová kontrola provedená F.ú. ve F., kterou žaloba jako celek nenapadala. Výtky žaloby směřovaly pouze k otázce neodůvodněného zvýšení nákladů a snížení výnosů pro rozpor s právními předpisy, a to ve třech konkrétních případech. Pro posouzení těchto tří okruhů nebylo nezbytně třeba odborné znalosti z oboru účetnictví, neboť v těchto třech okruzích šlo o posouzení právní. Přitom závěry obecného soudu z hlediska tohoto právního posouzení považuje Ústavní soud za správné a podložené shromážděnými důkazy.
Vzhledem k tomu, co je uvedeno shora, proto Krajský soud v Ústí nad Labem nepochybil, pokud žalobu ve smyslu ustanovení §250j odst. 1 o. s. ř. zamítl, čímž v žádném případě neporušil ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny.
Z těchto důvodů proto Ústavní soud návrh navrhovatele ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.
V Brně 23. října 1996 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu ČR