ECLI:CZ:US:1996:1.US.271.95
sp. zn. I. ÚS 271/95
Usnesení
I. ÚS 271/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti J.B., zastoupené advokátem JUDr. J.H., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 1995, č.j. 16 Co 611/94, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 1995, sp. zn. 16 Co 611/94,
I. ÚS 271/95
kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. 5. 1994, č.j. 15 C 61/92-41. Tímto rozsudkem městského soudu byl zamítnut návrh stěžovatelky na určení, že odpůrce BDP, je povinen zřídit jí nájemní poměr k třípokojovému družstevnímu bytu v B., nebo zřídit tento nájemní poměr v bytě náhradním o stejné bonitě, a dále, že je odpůrce povinen vrátit resp. obnovit stěžovatelce členství v BDP, pokud již zaniklo z jakýchkoli důvodů. Soud zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Ústavní stížnost je podepsána advokátem JUDr. J.H. s poznámkou, že plnou moc pro advokáta doloží dodatečně, neboť stěžovatelka v době podání stížnosti je v zahraničí.
Ústavní soud především zkoumal, zda jde o návrh podaný ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Podle ustanovení §72 odst. 2 cit. zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní soud - s přihlédnutím k dosavadní judikatuře - považuje tuto lhůtu za lhůtu procesní. Prvním dnem šedesátidenní lhůty je již den právní moci napadeného rozhodnutí. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 1995, č.j. 16 Co 611/94,
I. ÚS 271/95
ÚS zjistil, že tento rozsudek nabyl právní moci dne 3. 10. 1995, takže poslední den šedesátidenní lhůty připadl na den 1. 12. 1995.
Ústavní stížnost byla podána poslední den lhůty, t.j. 1. 12. 1995, a je podepsána pouze advokátem JUDr. J.H. s poznámkou: "Plnou moc advokáta doložíme dodatečně, stěžovatelka je v době podání stížnosti v zahraničí". Dne 20. 12. 1995 předložil JUDr. H., Ústavnímu soudu plnou moc, datovanou dnem 1. 12. 1995 a uvedl, že mu ji "dnešního dne" (tj. dne 20. 12. 1995) doručila jeho klientka J.B. Přiložená plná moc byla udělena JUDr. H., jako zvláštní plná moc "ve věci stížnosti vedené na Ústavním soudu v Brně, č.j. I. ÚS 271/95". V této plné moci je evidentní rozpor mezi údajem, kdy prý byla vystavena a uvedením spisové značky Ústavního soudu na této plné moci, kterou dne 1. 12. 1995 nemohla stěžovatelka znát, neboť k přidělení spisové značky již tohoto dne, s ohledem na postup soudní kanceláře stanovený pro zapisování ústavních stížností, nedošlo. Z této skutečnosti je patrno, že dne 1. 12. 1995 stěžovatelka plnou moc podepsat nemohla. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že v původní ústavní stížnosti ze dne 1. 12. 1995 - jak je uvedeno výše - advokát JUDr. J.H. tvrdí, že stěžovatelka je v době podání stížnosti (tedy 1. 12. 1995) v zahraničí, takže i z tohoto důvodu bylo podepsání plné moci J.B. uvedeného dne vyloučeno. O tom, že se stěžovatelka v České republice nezdržovala, svědčí i skutečnost,
I. ÚS 271/95
že výzva Ústavního soudu k doplnění stížnosti, zaslaná stěžovatelce dne 9. 1. 1996 na adresu B., byla poštou vrácena s poznámkou, že "adresátka se v ČR nezdržuje, přijede až v červnu 1996". Rovněž další písemnost, zaslaná stěžovatelce dne 27. 6. 1996, byla Ústavnímu soudu vrácena zpět s poznámkou "adresát mimo ČR".
Ze zjištění Ústavního soudu vyplývá, že advokát JUDr. J.H., podal ústavní stížnost poslední den lhůty, kterou zákon č. 182/1993 Sb. pro podání ústavní stížnosti stanoví, aniž by mu byla osobou, jejímž jménem ústavní stížnost podal, udělena plná moc k jejímu zastupování ve smyslu tohoto zákona.
Jde tedy o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl [ust. §72 odst. 3, §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. října 1996
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj