ECLI:CZ:US:1996:1.US.281.95
sp. zn. I. ÚS 281/95
Usnesení
I. ÚS 281/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele V., a. s., zastoupeného advokátem JUDr. L.V., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.9.1995, sp. zn. 30 Ca 69/95, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, a F.ř. v B., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Návrh s e odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým včas podaným návrhem domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 1995, sp. zn. 30 Ca 69/95. Podle navrhovatele byl tímto soudním rozhodnutím porušen čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). Toto porušení shledal v tom, že Krajský soud v Brně zastavil řízení o žalobě, kterou se navrhovatel domáhal zrušení rozhodnutí F.ř. v B., ze dne 19. 12. 1994, čj. FŘ 4871/1994-260, jímž bylo zamítnuto a potvrzeno rozhodnutí o námitkách proti části revizní zprávy II/A/l písm. c), u) a t) s odůvodněním, že toto rozhodnutí není rozhodnutím, které by zakládalo, měnilo či rušilo práva a povinnosti žalobce.
I. ÚS 281/95
Navrhovatel pokládá závěry Krajského soudu o tom, že v daném případě se jedná o rozhodnutí předběžné povahy, za zcela chybné. Dovozuje, že napadeným rozhodnutím mu byla uložena povinnost opravit své účetnictví, čímž by došlo k povinnosti zaplatit na základě dodatečného platebního výměru celkem částku 19 809 750,- Kč. F.ú. v K., bylo také uloženo vyměřit dodatečnou daň z příjmů právnických osob, jakož i předpis penále.
Z přiložených příloh ústavní stížnosti, jakož i z rozhodnutí Krajského soudu v Brně, sp. zn. 30 Ca 69/95, ze dne 26. 9. 1995, Ústavní soud zjistil, že F.ř. provedlo u navrhovatele kontrolu dle zák. č. 552/1991 Sb., jejíž výsledky shrnulo do zprávy o výsledku vztahů ke státnímu rozpočtu za období 01-06/1991. Proti této zprávě lze v souladu s ustanovením §§17 a 18 zák. č. 552/1991 Sb. podat námitky, což také stěžovatel učinil. O těchto námitkách bylo rozhodnuto 31. 10. 1994 pod čj. FŘ-2056/1994-260, a to jejich zamítnutím. Na tento závěr reagoval navrhovatel odvoláním, které bylo rovněž zamítnuto rozhodnutím ze dne 19. 12. 1994, čj. FŘ-4871/1994-260. Následovala žaloba na správní přezkum, avšak Krajský soud v Brně dovodil, že z obsahu správních rozhodnutí je zřejmé, že toto rozhodnutí nezakládá, nemění ani neruší práva a povinnosti žalobce. Zpráva o výsledku finanční revize i na ni navazující rozhodnutí o námitkách a odvolání jsou rozhodnutím předběžné povahy, tzv. podkladovým rozhodnutím, na základě něhož teprve o právech a povinnostech žalobce bude rozhodnuto. V takovém případě se však jedná o podání žaloby na správní přezkum proti rozhodnutí, jež nemůže být předmětem přezkoumávání soudem, a proto bylo rozhodnuto o zastavení řízení podle §250d odst. 3 o. s. ř.
Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí konstatoval, že není běžnou třetí instancí v systému obecného soudnictví. Není vrcholem soustavy obecných soudů, ani není ve vztahu k těmto
I. ÚS 281/95
soudům soudem nadřízeným, a proto nemůže nad jejich činností vykonávat přezkumný dohled, ledaže by došlo k porušení ústavy, principů obsažených v hlavě páté Listiny a smluv podle čl. l0 Ústavy.
Podstatou ústavní stížnosti je navrhovatelův odlišný právní názor na posouzení, zda žalobou dle §247 a násl. o. s. ř. napadené rozhodnutí je rozhodnutím předběžným či nikoliv. V této souvislosti je nutno poukázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu ČR, navazující na judikaturu Ústavního soudu ČSFR (srov. např. IV. ÚS 43/94 Ústavního soudu ČR a Rč. 13/1993 Sbírky usnesení a nálezů ÚS ČSFR), podle níž nesprávné právní posouzení nemůže být samo o sobě důvodem ke zrušení rozhodnutí Ústavním soudem.
Ústavní soud navíc poukazuje na to, že sdílí názor krajského soudu o povaze napadeného rozhodnutí jednak proto, že z obsahu vlastní revizní zprávy jasně plyne, že je jen podkladovým rozhodnutím, a dále proto, že revizní zpráva byla vydána podle zák. č. 552/1991 Sb., který v §22 stanoví, že kontrolní orgány pouze předávají svá zjištění o nedostatcích příslušným orgánům a teprve tyto činí opatření, směřující k nápravě jakožto orgány k tomu příslušné. Z toho tedy vyplývá, že žalobou napadené rozhodnutí není meritorním rozhodnutím, nýbrž rozhodnutím předběžné povahy, na jehož základě bude teprve o právech a povinnostech navrhovatele rozhodnuto. Tomu také odpovídá i úprava obsažená v zák. č. 337/1992 Sb., a to konkrétně ustanovení §31 odst. 4, kde je uvedeno, že za důkaz lze užít všech prostředků, jimiž lze ověřit rozhodné skutečnosti, a dále i ustanovení §34, které ukládá státním kontrolním orgánům povinnost sdělovat výsledky kontrol, pokud mají vztah k daňovým povinnostem. I z těchto skutečností lze dovodit, že napadené rozhodnutí má charakter jednoho z podkladů, na jejichž základě bude vydáno vlastní rozhodnutí správcem daně. Takové meritorní rozhodnutí pak je přezkoumatelné dle zák. č. 552/1991 Sb.,
I. ÚS 281/95
jak cestou řádného, tak i mimořádného opravného prostředku. Teprve poté lze využít i přezkum soudní v rovině správního soudnictví. Vzhledem k tomu, co je uvedeno shora, proto Krajský soud v Brně nepochybil, pokud řízení zastavil podle ustanovení §250d odst. 3 o. s. ř., čímž v žádném případě neporušil ustanovení čl. 36 odst. 2 Listiny.
Z těchto všech důvodů proto Ústavní soud návrh navrhovatele ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.
V Brně 27. září 1996 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu ČR